Klimatická krize má už dnes ničivé dopady po celém světě - od rostoucího počtu obětí extrémního počasí po rozsáhlé škody, které zasahují celé komunity a ohrožují jejich obživu, například v důsledku dlouhotrvajícího sucha.
Nedávná vědecká studie ukázala, že vlna veder, která koncem června zasáhla Evropu, si vyžádala nejméně 2300 obětí ve dvanácti velkých městech. Téměř dvě třetiny z nich lze podle výzkumu přičíst přímo důsledkům klimatické změny.
Přesto zůstává klimatická krize v českých médiích spíše na okraji. Její projevy bývají často prezentovány jako izolované jevy, bez propojení se širším kontextem klimatické změny. Události jako extrémní počasí, zdražování energií nebo zdravotní rizika pak postrádají ukotvení v souvislostech, které by veřejnosti umožnily pochopit jejich skutečné příčiny, možná řešení a přínosy přijatých či navrhovaných opatření.
Zvládnutí klimatické krize je jednou z největších výzev současnosti - ovlivňuje zdraví obyvatel, ekonomiku i dostupnost základních služeb. Jako environmentální nevládní organizace dlouhodobě upozorňujeme na konkrétní rizika spojená s nečinností i na dostupná řešení, jež mohou podpořit spravedlivou transformaci a odolnost společnosti.
Součástí debaty musí být i odpovědnost fosilních korporací, které dlouhodobě profitují, zatímco náklady klimatické krize nesou občané. Firmy jako EPH či Sev.en vydělaly v době energetické krize rekordní částky, ale na tzv. windfall tax přispěly jen minimálně.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Předvolební debaty a rozhovory představují ideální prostor k zaměření médií na dopady klimatické krize na zdraví a prosperitu obyvatelstva či na to, jak politici/čky hodlají čelit rostoucím nákladům spojeným s krizí.
Mezi otázky, které environmentálním organizacím v mediálním prostoru chybí, patří snižování závislosti na fosilních palivech, spravedlivá transformace, posílení energetické soběstačnosti, plnění klimatických závazků, řešení energetické chudoby a systémové změny v oblasti potravin a energie. Je zásadní, aby média přinášela jasné odpovědi na tyto otázky, a umožnila tak lidem co nejlépe porozumět výzvám klimatické krize.
V době mnoha různých krizí, od změny klimatu přes bytovou krizi a geopolitickou nestabilitu až po úpadek demokracie, nástup autoritářství a mnohé další, představuje mezinárodní klimatické hnutí důležitý prostor solidarity a odporu vůči represivním systémům založeným na vykořisťování a nerovnostech.
V Česku však kromě klimaskeptiků a obránců kapitalismu stojí v cestě skutečně transformativním řešením spravedlivým pro lidi i přírodu také slepá víra v technický pokrok, antikomunismus a antifeministické nálady.
Navzdory těmto překážkám si i u nás stále více lidí začíná uvědomovat spojitosti mezi devastací životního prostředí a úpadkem sociálních jistot, ale také neoddělitelnost osvobození lidí a planety.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Krize se dá rozdělit do dvou základních kategorií: ekologická a sociální. Mezi hlavní příčiny patří:
Kromě environmentálních problémů existují i závažné sociální faktory, které přispívají ke krizi:
Důsledky ekologické krize jsou dalekosáhlé a ovlivňují všechny aspekty života na Zemi:
Cest k řešení je mnoho. Velmi zjednodušeně existují dvě základní roviny:
Je zásadní, aby environmentální témata dostávala v médiích odpovídající prostor. Zvládnutí klimatické krize je jednou z největších výzev současnosti - ovlivňuje zdraví obyvatel, ekonomiku i dostupnost základních služeb. Jako environmentální nevládní organizace dlouhodobě upozorňujeme na konkrétní rizika spojená s nečinností i na dostupná řešení, jež mohou podpořit spravedlivou transformaci a odolnost společnosti.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
Pokud již nelze uspokojit poptávku po energii dostupnými prostředky a zásobami, nastává energetická krize. To má dalekosáhlé důsledky pro společenský a hospodářský život. Historie je plná příkladů, a to až do moderní doby. Průmysl, domácnosti, obchod a doprava potřebují energii. Donedávna byla poptávka po energii uspokojována především fosilními palivy, tj. spalováním uhlí, plynu a ropy.
Přechod na obnovitelné zdroje energie má potenciál zastavit nežádoucí změny klimatu a snížit závislost na fosilních palivech. Mezi obnovitelné zdroje energie patří všechny ty, které jsou prakticky nevyčerpatelné nebo se dostatečně rychle obnovují.
Vzhledem k tomu, že přechod na obnovitelné zdroje tepla nelze uskutečnit ze dne na den a obnovitelné zdroje energie nejsou zcela bezplatné, existují další opatření, která hrají roli při odvracení energetické krize. V první řadě jsou to úspory energie a vyšší energetická účinnost.
V souvislosti s nedávnou krizí dodávek energie stojí soukromí uživatelé a majitelé domů před jednoduchou otázkou... Co mohu udělat sám? Jak mohu ušetřit energii? A mohu se vůbec stát nezávislým na fosilních palivech, jejichž ceny tolik kolísají?
Depolitizovaný přístup k ochraně klimatu je rozšířený v celé euroatlantické oblasti, a ve světě se proto v posledních letech začínají objevovat nové aktivistické iniciativy, které se tento přístup snaží změnit. Klimatickou spravedlnost se snaží artikulovat i uvádět v praxi s pomocí systémové kritiky a programů navrhujících řešení, která by vedla nejen k ochraně podmínek umožňujících život na Zemi, ale také by byla sociálně citlivá a inkluzivní.
Navrhované programy a politiky vycházejí ze spolupráce skupin a kolektivů s různými identitami, požadavky, politickou agendou i strategiemi. V USA například vznikla široká koalice prosazující tzv. feministickou Zelenou dohodu a podobné uskupení bylo založeno též ve Velké Británii.
Intersekcionální klimatická spravedlnost ukazuje, že klimatická krize může nerovnoměrně dopadat také na lidi v bohatých státech. Může jít například o starší lidi s různými zdravotními potížemi a omezeními, kteří si nemohou dovolit bydlení s klimatizací, nebo o manuálně pracující agenturní zaměstnance nucené pracovat na poli či na stavbě na přímém slunci i v těch největších vedrech.
Různá znevýhodnění mohou být prohlubována také dopady sociálně necitlivé klimatické politiky. Zdražování fosilních paliv nedoprovázené robustní státní podporou bezemisních zdrojů a bezemisní dopravy například vede k energetické chudobě a prohlubující se marginalizaci.
O prosazování komplexnější a sociálně citlivější klimatické politiky informované intersekcionálním přístupem se přibližně od roku 2021 do určité míry pokouší také české klimatické hnutí.
Přestože ani Česko podle Wallersteinovy teorie světových systémů nepatří k jádrovým ekonomikám a do značné míry funguje jako zdroj levné pracovní síly zejména pro Německo, pohled chudých a pracujících na kapitalismus a jeho dopady na životní prostředí je v našich podmínkách výrazně odlišný od zemí globálního Jihu.
Zkušenost s koaliční spoluprací ukazují, že problémy mohou nastat také kvůli nerovnému postavení různých koaličních partnerů nebo jejich odlišnému vztahu k politizaci řešení klimatické krize.
Při již zmiňovaném výzkumu, z něhož tento článek vychází, se ukázalo, že české klimatické hnutí je převážně bílé, vysokoškolsky vzdělané a středostavovské. Tím se do určité míry stává méně přístupným pro lidi čelící systémovému vyloučení, například pro romskou menšinu.
Profesionální i grassrootové organizace tak nadále spojuje především důraz na energetickou transformaci. Zejména grassrootová část hnutí si nicméně stále více uvědomuje potřebu budovat koalice s jinými hnutími, iniciativami a kolektivy.
tags: #ekologicka #krize #dnes #příčiny #důsledky #řešení