Ekologická likvidace ropných produktů: Metody a postupy

Znečištění ropnými produkty představuje závažný ekologický problém, který vyžaduje správné skladování a použití motorové nafty a minerálních olejů. Znečištění povrchových toků může mít dalekosáhlé následky, které neúměrně narůstají, pokud není situace řešena včas a efektivně.

Pro úspěšnost likvidace havárie má zásadní význam znalost hydrologických a hydrogeologických podmínek lokality. Důležité je, zda existuje povrchová stopa vedoucí ke zdroji znečištění.

Ohlašovací povinnost a prvotní zásah

Při zjištění úniku ropných látek je nutné neprodleně informovat vodohospodářský orgán, tj. příslušný okresní úřad, Policii ČR nebo ohlašovnu požáru. Pro prvotní zásah jsou často využívány jednotky požární ochrany.

Identifikace a ohraničení znečištění

Ropné látky na hladině vody se projevují jako jasné barevné pruhy, způsobené interferencí, které jsou viditelné již při tloušťce cca 0,3 µm. Oleje jsou senzoricky znehodnoceny již při koncentraci 0,01 mg.l^-1, což odpovídá např. znečištění 10 000 m³ vody. Důležitými faktory jsou složení ropné látky, hmotnost a rychlost proudění v toku. Plošné ohraničení, omezení a následné odstranění znečištění je nejrychlejší na hladině vody.

Proudění vody a vlny mohou způsobit, že plovoucí látky jsou strhávány pod nornou stěnu. Proto je důležité znečištění co nejrychleji plošně ohraničit, omezit a následně odstranit na jednom profilu. Vzniklá substance musí být manipulovatelná a odstranitelná z vodní hladiny shrabováním.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Metody likvidace ropných produktů

Existuje několik metod likvidace ropných produktů, které se liší v závislosti na místě znečištění a typu kontaminace.

Odstraňování z vodní hladiny

Ropné látky jsou z hladiny průběžně odebírány pomocí materiálů schopných zachycovat kontaminant. Patří sem například uhlí, upravená umělá vlákna (Fibroil) a zeolity. Sedimentace po nasáknutí těmito materiály má prakticky neomezenou životnost. Látky, které se spojily s jinou substancí, jsou odstranitelné z toku jen velmi obtížně.

Biodegradace

Biodegradační postupy se aplikují přímo na lokalitě, a to buď v podzemí, nebo na povrchu. Příkladem jsou biodegradační postupy. V podzemí se používají metody biodegradace. Cílem je zabránění šíření kontaminace pomocí „izolačních bariér“, které zabrání jejich dalšímu rozšiřování.

Biodegradace využívá schopnost bakterií rozkládat uhlovodíky. Vháněním vzduchu do podzemní vody se podporuje růst bakterií, které vyhovuje jejich životním podmínkám. Bakterie rozkládají uhlovodíky až na vodu a oxid uhličitý. Účinnost biodegradace závisí na charakteru prostředí i typu kontaminantu.

Promývání horninového prostředí

Promývání horninového prostředí vodou je aplikováno celou řadou způsobů, např. přímo do vrtu. Kontaminant se vyplavuje, případně rozpouští. K čištění vody od kontaminantů se používají gravitační odlučovače, různé filtry, popř. kolony. Pro zvýšení účinnosti se používají detergenty.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Imobilizace znečištění

Kontaminované plochy lze překrýt nepropustnou vrstvou nebo ohraničit „izolačními bariérami“. Tyto stěny jsou ukotvené až do nepropustného podloží. Používá se např. beton nebo CaO. Dojde i k rozkladu ropných látek a prodlužování doby zrání kompostu.

Termické metody

Zahrnují spalování kontaminovaných zemin ve speciálních spalovnách pro konečnou destrukci či zpětné použití. Voda a zařízení typu LAPOL jsou separovány a voda je využita zpětně k promývání.

Odstraňování emulzí

Základním krokem celého postupu je narušení emulze pomocí deemulgačních a flokulačních činidel. Následně se ropné látky oddělují od vody, například filtrací, odstředěním nebo sběrem. Získané ropné látky je nutné vhodným způsobem zneškodnit.

Další postupy

Mezi další postupy patří využití těkavosti některých uhlovodíků a vymrazování. Kovy jsou sráženy ve formě málo rozpustných hydroxidů a následně z vody odstraňovány filtrací.

Zpracování odpadů

První fáze zpracování odpadů probíhá vždy u producenta. Mezi základní kroky patří separace - oddělení vrstev, filtrace a odstředění. Důležitá je separace recyklovatelných a druhotných surovin. Složení odpadů je různorodé a s časem se může měnit. Proto je nutné přistupovat k nim podle jejich vlastností a podle dostupných možností jejich odstranění.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Nebezpečné kapalné odpady je třeba správně skladovat a poté nechat ekologicky zlikvidovat. Patří sem zejména různá rozpouštědla, barvy, laky, lepidla, pryskyřice, obráběcí emulze, čistící prostředky nebo třeba odpadní oleje a zbytky ropných produktů.

Na shromažďování a skladování tekutých odpadů slouží různě velké nádoby. Jejich výběr záleží na množství odpadu, které firma vyprodukuje. Na menší množství kapalných odpadů se používají plastové nebo kovové soudky, jejichž objem se pohybuje většinou od 30 l až do 200 l. Potřebujete-li větší nádobu, můžete využít IBC kontejner o objemu 1000 l nebo různě velké nádrže či jímky.

Kapalný odpad je třeba odvézt do spalovny nebezpečných odpadů nebo předat specializované firmě, která nebezpečné kapalné odpady dokáže recyklovat. Způsob odvozu odpadu se liší podle způsobu uskladnění. Používáte-li sudy, specializovaná firma pro jejich odvoz pošle skříňové vozidlo s hydraulickým čelem.

Zpracování odpadů zahrnuje:

• Detoxikaci rozkladem toxických složek (např. chlorovaných uhlovodíků, kontaminovaných organických rozpouštědel, odpadních vod obsahujících těžké kovy nebo kyanidy či chromany pocházející z galvanického zpracování kovů).
• Snížení toxicity nebo nebezpečnosti odpadů a zmenšení objemu odpadů.

Některé odpady, jako např. výbušniny nebo tlakové lahve s plyny, vyžadují specifické zacházení. Pokud nelze odpady recyklovat, spalování je nejvýhodnějším způsobem jejich rozkladu.

Spalování nebezpečných odpadů

Spalování nebezpečných odpadů závisí na teplotě a době zdržení ve spalovacím prostoru. Některé roztoky se shromažďují a odesílají ke spalování. Organické odpady lze bez nebezpečí odstraňovat společně s komunálními odpady nebo spalovat. Celkový obsah chloru nemá být vyšší než 5%. Spalování nebezpečných odpadů má být hospodárnější a méně znečišťující životní prostředí (teplota nad 800°C).

Při spalování odpadů vznikají z různých organických látek, hlavně plastů, polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, ale také dibenzofurany a dioxiny. Ty se vyznačují značnou termostabilitou a k rozbití jejich molekuly jsou potřeba teploty okolo 1300 °C.

Zařízení pro spalování odpadů zahrnují:

• Roštové pece
• Rotační pece
• Etážové pece
• Pece s fluidní vrstvou

Výhody spalování odpadů:

• Rychlý způsob odstranění odpadů.
• Účinnější snížení objemu odpadů než kompostováním nebo skládkováním.

Nevýhody spalování odpadů:

• Po spálení tvoří 25 až 40% hmotn. původního odpadu.
• Odpady jsou nejméně čistým druhem paliva.
• Spalovny odpadů zatěžují životní prostředí celou řadou škodlivin.

Studie ukazují, že recyklace odpadů je energeticky efektivnější než jejich spalování. Spalování odpadů se projevuje ve vyšších poplatcích obyvatel za odpady i v částkách, které na jejich provoz doplácejí města ze svých rozpočtů. Aby se drahá spalovna odpadů zaplatila, musí ji vlastník neustále zásobovat odpady, čím méně odpadů totiž pálí, tím je jejich likvidace dražší. Touto cestou spalovna brání recyklaci odpadů, která je ekonomicky i ekologicky šetrnější.

Stabilizace/solidifikace (S/S technologie)

Stabilizace/solidifikace, někdy označovaná jako S/S technologie, není nutné pokládat za mezní řešení otázky nakládání s odpady. Cílem je fixace škodlivin v matrici vytvořené anorganickou nebo organickou inertní látkou. Škodlivé složky solidifkačního média chemicky reagují nebo s nimi vytvářejí směsi. Solidifikované odpady jsou stabilní ve vzduchu i pod vodou.

Mezi používané materiály patří hydraulická pojiva (cementy, struskoportlandské a struskové cementy a speciální rychlovazné cementy). Nevýhodou je zvýšení původního objemu odpadu až na dvojnásobek. Bitumenace spočívá ve smísení odpadu s roztavenou hmotou, jako je např. bitumenová (asfaltová) živice, kamenouhelný dehet, síra apod. Je vhodná pro fixaci kalů nebo kapalných koncentrátů. Vzniklý produkt má vysokou odolností proti působení vody a výrazně se zmenšuje objem odpadů. Pro fixaci popílku ze spalování, na sklo, je nutno přidat sklotvorné látky, např.odpadové sklo.

Kompostování

Kompostování je biologický proces rozkladu organických materiálů pomocí mikroorganismů za přístupu kyslíku, který slouží jako živina a zdroj energie. Dochází k hydrolýze bílkovin, sacharidů a tuků. Při kompostování vzniká oxid uhličitý, voda a teplo (samoohřev).

V průběhu kompostování probíhají tři fáze: V 1. fázi se rozvíjejí bakterie, ve 2. fázi termofilní bakterie a aktinomycety a ve 3. fázi přežívají pouze termofilní organismy. Zvýšená teplota kompostů napomáhá k rozkladu xenobiotických látek.

Pro správný průběh kompostování je nutné zajistit dostatek vody a kyslíku, vhodnou teplotu a přítomnost mikroorganismů. K urychlení a optimalizaci kompostování se používají tepelně izolované boxy, kontejnery, tunely, věže nebo bubny s regulací teploty a biofiltry na čištění odpadních plynů. Důležité je zapracování nebezpečných odpadů do půdy a enzymatické systémy.

Bioremediace

Bioremediace využívá biologické procesy a enzymatické systémy k degradaci, transformaci nebo imobilizaci nebezpečných chemikálií. Enzymatické extrakty získané z mikroorganismů mohou např. rozložit molekuly na méně toxické a vůči rozkladu méně odolné produkty.

Mechanicko-biologická úprava (MBÚ)

Mechanicko-biologická úprava (MBÚ) se používá pro úpravu směsných komunálních odpadů a biologických složek. Cílem je snížení obsahu organického uhlíku na minimum. Tato metoda může zakoncentrovat těžké kovy v zachycovaném popílku.

Skládkování

Skládkování je metoda odstraňování odpadů, která je však nutné pokládat za mezní řešení otázky nakládání s odpady. Nedostatek půdy pro skládkování neupravených odpadů vede k nutnosti regulačních opatření týkající se skládkování odpadů (zábor zemědělské půdy a její rekultivaci).

Tuhá alternativní paliva (TAP)

Tuhá alternativní paliva (TAP) jsou alternativní řešení pro zajištění energie v podobě tepla namísto běžně využívaných primárních zdrojů, jako je například uhlí či plyn. TAP se vyrábějí z různých typů odpadu, musí splňovat přísné normy a jsou ošetřeny příslušnou legislativou.

Cementárny pomáhají odstraňovat staré ekologické zátěže v podobě kalů, které byly dlouhá léta ukládány v tzv. kalových rybnících. Zpracování a využití odpadu formou TAP není považováno za recyklaci odpadu, jedná se o tzv. energetické využití odpadu. Z hlediska hierarchie odpadu se ale jedná o udržitelnější metodu jeho využití než při ukládání odpadu na skládku.

Využívání odpadu formou tuhých alternativních paliv je ekologičtější variantou než jejich skládkování. Úplně nejlepší možností ale je, pokud se snažíme vzniku odpadu předcházet.

Legislativa

Nakládání s odpady v České republice se řídí zákonem o odpadech a prováděcími vyhláškami Ministerstva životního prostředí. Tyto předpisy stanovují požadavky na sběr, přepravu, zpracování, využívání a odstraňování odpadů, včetně nebezpečných odpadů.

Vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, stanovuje požadavky na provozní řády a deníky zařízení pro nakládání s odpady, limity pro obsah škodlivin v odpadech využívaných k zasypávání a další specifické požadavky.

Metody sanace vod

Sanací ropných látek (RL) z podzemních vod se v současné době zabývá s větším nebo menším úspěchem řada firem. Vlastní problematika sanace podzemních vod i horninového prostředí je dosti složitá a náročná. Sanačních metod na dekontaminaci podzemních vod je celá řada, ale ne všechny je možné použít do daných geologických podmínek.

Metody sanace podzemní vody od ropných látek lze rozdělit na aktivní, tj. V současné době ubylo klasických ropných havárií a hlavní činnost sanačních firem se soustředí na likvidaci tzv. Výskyt samostatné fáze ropných látek na hladině podzemní vody znamená extrémně silné znečištění.

K separaci a odčerpávání ropných látek nahromaděných ve vrstvě na hladině podzemní vody se používají malá plovoucí čerpadla, popř. ejektorová nebo vzduchová čerpadla, popřípadě tzv. mopy. Při sanaci vrstvy ropných látek z hladiny se používá metoda sanačního čerpání, a to buď jedním čerpadlem nebo více čerpadly, kdy spodní čerpadlo slouží k čerpávání relativně čistější vody z báze vrtu (ropné látky se hromadí na hladině) a vytváří depresi hladiny podzemní vody a vrchní čerpadlo odstraňuje ropnou látku z hladiny. Pro tento způsob sanace je nutné upravit jímací objekty (vhodný průměr vrtu, velikost a množství perforace apod.).

Čerpanou kontaminovanou vodu je třeba čistit na kombinovaných sanačních stanicích, kde první stupeň je gravitační odlučovač nebo separační odstředivka. V dalších stupních se voda s rozpuštěnými nebo i emulgovanými RL čistí ve filtrech s náplní sorbentu (dříve Vapex, dnes většinou Fibrooil, Kutex nebo další sorpční materiály), popř. Pro rozrážení emulzí se používají např. koalescenční filtry naplněné ostrohraným materiálem, které umožňují shlukování hrubě emulgovaných částic RL.

Pro likvidaci rozpuštěných ropných látek v podzemní vodě se využívá několik základních metod. Jednou z nich je biodegradace in situ bez přidání mikroorganismů. Princip dekontaminace spočívá ve stimulaci spontánního rozkladu RL. Především se jedná o optimalizaci přirozeného biologického rozkladu probíhajícího v kolektoru podzemní vody pomocí prokysličování vody a přídavku živin. Výsledky tohoto způsobu dočišťování jsou sice dobré, ale většinou až po několikaletém trvání bioasanace.

Druhou metodou je biodegradace in situ s přidáním mikroorganismů. Při tomto způsobu sanace se využívá většinou přírodních selektovaných mikroorganismů izolovaných z kontaminovaného materiálu na lokalitě. Samotné provedení bioasanace většinou vyžaduje vybudovat systém zasakovacích rýh nebo vrtů, kam se suspenze mikroorganismů a živin vhání. To ale zároveň klade dosti velké požadavky na detailní znalost geologických a hydrogeologických poměrů lokality a směru proudění podzemní vody kontaminovaného kolektoru.

Výhodou bioasanačních metod je likvidace polutantu a dosti vysoká účinnost pro závěrečnou fázi sanace. Pro čištění kolektoru podzemní vody se nejčastěji používá metoda sanačního čerpání, kdy se z vrtů nebo jiného jímacího zařízení čerpá znečištěná podzemní voda, která se následně čistí v sanačních stanicích.

Vzhledem k malé efektivitě vymývání pouhou vodou byl zaveden do praxe nový způsob vymývání detergentem. Princip metody spočívá v aplikaci speciálního detergentu při promývání horninového prostředí, znečištěného ropnými látkami. Tím se značně zvyšuje účinnost této metody sanace. Zároveň při tomto způsobu sanace dochází k rozrušení ropnými látkami nasycených hornin, popř. zaplněných puklin.

Pro odvětrávání zbytkového znečištění RL se používá např. jemný rozstřik předčištěné vody ze sanační stanice nad travnatý terén. Pasivní sanační metody zahrnovat různé způsoby enkapsulace znečištění, podzemní reaktivní stěny a v neposlední řadě metody využití přírodních procesů snižování nebezpečnosti kontaminace, tzv.

Čištění odlučovačů ropných látek

Odlučovače ropných látek hrají klíčovou roli v ochraně životního prostředí tím, že zabrání úniku škodlivých látek do kanalizace a vodních toků. Pravidelný servis zajistí, že váš odlučovač ropných látek bude vždy ve špičkové kondici.

Kromě standardního čištění nabízíme také služby preventivního charakteru. Ty zahrnují pravidelné kontroly a údržbu, díky kterým lze předejít větším problémům a nákladným opravám.

Odstraňování skvrn od ropných látek

Skvrny v garáži, na parkovacích místech, na čerpacích stanicích, v dílnách a kdekoliv jinde mohou představovat vážný problém. Se správně zvoleným postupem čištění a se správným čisticím přípravkem si ušetříte mnoho práce a starostí.

Pro důkladné vyčištění olejové nebo mastné skvrny je vzít v úvahu její rozsah a také to, na kterém povrchu se nachází. Rozhodující je také množství uniklé tekutiny. Běžně se při velkých únicích olejů využívá sorbent, ale jeho velkou nevýhodou je to, že se nedostane do pórů v asfaltu a do malých spár mezi dlažbou.

Na rozdíl od ekologických čističů na biologické bázi je nutné se postarat o jeho co nejméně závadnou likvidaci. Skvrny od olejů, benzinu nebo nafty se mohou objevit na vydlážděných parkovacích místech, na příjezdové cestě se zámkovou dlažbou nebo v garáži s betonovou podlahou.

Biologický odstraňovač nafty a olejů z tvrdých povrchů OT8 je vhodný právě proto, že nezpůsobuje degradaci povrchů. Dokáže z dlažby i z mezer mezi nimi účinně odstranit stopy mastnoty, a to ekologicky a velmi snadno. Kouzlo tohoto produktu spočívá v tom, že obsahuje speciálně vyšlechtěné bakterie, které se živí olejovými nečistotami. Mastnota se vlivem působení bakterií promění ve vodu a CO2.

V případě velké vrstvy znečištění, zasypte znečištěný povrch vhodným sorbentem a počkejte, až se přebytečná tekutina vsákne. Znečištěný sorbent poté odhrabte nebo odstraňte mechanicky a zlikvidovat v souladu s pokyny výrobce.

tags: #ekologicka #likvidace #ropnych #produktu #metody

Oblíbené příspěvky:

• Aktuální stav třídění odpadu
• Zemědělství v ČR
• Anomálie vody a zamrzání hladiny
• Přírodní krásy Moravy
• Ekologický spolek IPPC