Ekologická nika: Definice, faktory a zákony

Ekologická nika je termín z obecné ekologie, který popisuje nároky populace určitého druhu v ekosystému. Jedinec nebo druh zaujímá v ekosystému tzv. ekologickou niku. Chápeme to jako komplexní začlenění druhu v prostředí.

Matematicky definováno jde o mnohorozměrný podprostor, který v prostoru tvořeném jednotlivými ekologickými faktory příslušná populace zaujímá. Každý ekologický faktor představuje jeden z rozměrů prostoru. Ekologická nika je definována jako „funkční začlenění jedince (popř. populace) v ekosystému. E.P.

Definice Ekologické Niky

Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus.

• Grinell (1917): Soubor podmínek, ve kterých může daný druh existovat, včetně fyziologické tolerance, morfologických limitů a interakcí s jinými organismy.
• Elton (1924): Potravní chování druhů a jejich vliv na prostředí. Ekologická nika je funkční role druhu v potravním řetězci a dopad této role na prostředí.
• Hutchinson (1944): Suma všech ekologických faktorů působících na organismus. Nika je definována jako region n-dimenzního superobjemu, kde osy tvoří gradienty různých ekologických faktorů.

Koncept Ekologické Niky

Ekologická nika je podle původní definice Grinella (1917) soubor podmínek ve kterých může daný druh existovat. Těmito podmínkami se rozumí zejména fyziologická tolerance k faktorům prostředí, morfologické limity organismu a interakce s jinými organismy.

Další definice z roku 1924 od Eltona podtrhuje potravní chování druhů a vliv druhu na prostředí, ve kterém žije. Ekologickou niku vyobrazuje jako funkční roli druhu v potravním řetězci a dopad této role na prostředí.

Čtěte také: Definice Sociálně Ekologické Niky

Hutchinson (1944) poté mluví o ekologické nice jako o sumě všech ekologických faktorů, které působí na organismus. Nika v tomto pojetí je pak definovaná jako region n-dimenzního superobjemu, ve kterém je n-množství os tvořeno gradienty různých ekologických faktorů.

Fundamentální vs. Realizovaná Nika

V konceptu ekologické niky rozlišujeme:

• Ekologická nika fundamentální: Ekologická nika teoretická, bez vlivu konkurenčních organismů.
• Ekologická nika realizovaná: Ekologická nika skutečně realizovaná, zmenšená v některých oblastech vlivem konkurenčních druhů.

Fundamentální nika je ovšem realizovaná pouze v případě, že organismus (resp. populace) není omezena konkurencí. To se v reálném světě stává zřídka, obvykle pouze po disturbanci nebo na nových územích (ostrov, který vznikl po výbuchu sopky). V ekosystému častěji druhy zaujímají tzv. realizované niky - realizované niky jsou vlastně podmnožiny fundamentálních nik - tedy konkurencí omezené niky. Můžeme teoreticky hovořit také o prázdné nice - tedy nice, která byla uvolněna např. vyhubením nějakého druhu. Prázdná nika může a nemusí být obsazena jiným druhem. Jsou-li faktory v daném prostředí jiné, než jaké popisuje fundamentální nika, nemůže v tomto prostředí daný organismus dlouhodobě přežívat.

Ekologické Faktory

Mezi tyto faktory se řadí především abiotické podmínky (např. teplota, vlhkost, sluneční záření), biotické podmínky (přítomnost potravy a predátorů) a zdroje (např. živiny). Abiotické podmínky - např. Každý organismus (resp. populace) má specifické nároky na prostředí. Tyto nároky popisuje tzv. fundamentální nika.

Členění ekologických faktorů:

Čtěte také: Definice ekologické niky

• Faktory abiotické: Působení těchto ekologických faktorů se mění v prostoru (např. u expozice svahu) a čase (např. sezonalita).
  • Světlo
  • Teplota (mráz)
  • Srážky
  • Půdní vlhkost
  • Půdní reakce
  • Typ podloží
  • Oheň
• Faktory biotické:
  • Mezidruhové a vnitrodruhové vztahy
  • Populační dynamika
• Antropogenní vlivy

Ekologická Valence a Amplituda

Podle definice Hesseho z roku 1924, je ekologická valence druhu určena vzdáleností mezi minimem a maximem působení ekologického faktoru. Ekologická valence je tedy rozmezí určitého faktoru (např. teplota), v jakém je druh schopen přežívat.

Druhy organismů lze dělit podle vztahu k ekologické valenci (či amplitudě) v základu na:

• Stenovalentní druhy: Organismy s úzkou valencí k určitému ekologickému faktoru (specializované na specifické podmínky).
• Euryvalentní druhy: Organismy s širokou valencí k určitému ekologickému faktoru (schopné přežívat v rozličných podmínkách). Příkladem euryektních druhů je smetánka lékařská, moucha domácí apod. hojné a běžné druhy. mají širokou toleranci ke všem základním faktorům. Proto jsou také hojně rozšířené (eurytopní). mají nízkou toleranci v základních faktorech.

Ekologické Zákony

Ekologické zákony ovlivňují, jak organismy interagují se svým prostředím.

• Zákon rozdílného ekologického a fyziologického optima: Ellenbergův zákon rozdílného ekologického a fyziologického optima praví, že ekologická amplituda druhu je jiná (zpravidla užší) než potencionální fyziologická amplituda. To je zpravidla způsobeno konkurenčními organismy, které jsou v daných podmínkách úspěšnější.
• Liebigův zákon minima: Liebigův zákon minima vznikl již v roce 1840 a říká, že růst rostlin je limitován prvkem s nejnižší dostupností. Později byl zákon minima rozšířen na obecný model limitujících faktorů pro všechny organismy.
• Zákon substituce faktorů: Ekologický zákon substituce faktorů vyjádřil v roce 1925 Lundegårdh a částečně jde proti zákonu minima. Tvrdí totiž, že nedostatek některých z ekologických faktorů může být nahrazen některými jinými, které jsou dostatečně abundantní. Například přebytek světla může částečně kompenzovat nedostatek tepla.

Ellenbergovy ekologické indikační hodnoty (zkratka EIH) jsou vyjádřeny pomocí ordinálních stupnic, které byly definovány Ellenbergem a jeho kolegy v roce 1991. Tyto indikační hodnoty ukazují optimum druhu na gradientu sedmi ekologických faktorů. Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro české prostředí Chytrý a jeho kolegové v roce 2018.

Sociálně Ekologická Nika

Sociálně ekologická nika představuje komplexní koncept, který zkoumá vzájemné působení mezi společností a prostředím, ve kterém existuje. Tato nika není pouze o fyzickém prostoru, ale zahrnuje i sociální, ekonomické a kulturní aspekty, které ovlivňují, jak lidé interagují s přírodou a jak příroda ovlivňuje lidskou společnost.

Čtěte také: Ekologická Nika: Definice a Funkce

Definice Sociálně Ekologické Niky

Sociálně ekologická nika může být definována jako specifický soubor podmínek a zdrojů, které umožňují určité skupině lidí nebo komunitě udržovat a rozvíjet svůj způsob života v souladu s daným prostředím. Tato nika zahrnuje nejen ekologické faktory, jako jsou klima, dostupnost vody a půdy, ale také sociální faktory, jako jsou tradice, znalosti a technologie, které lidé využívají k adaptaci na své prostředí.

Komponenty Sociálně Ekologické Niky

Sociálně ekologická nika se skládá z několika klíčových komponent:

• Ekologické zdroje: Dostupnost přírodních zdrojů, jako je voda, půda, lesy a nerostné suroviny.
• Sociální struktury: Organizace společnosti, včetně politických, ekonomických a sociálních institucí.
• Kulturní praktiky: Zvyky, tradice a znalosti, které lidé používají k interakci s prostředím.
• Technologie: Nástroje a postupy, které lidé vyvinuli k využívání a správě přírodních zdrojů.

Význam Sociálně Ekologické Niky

Pochopení sociálně ekologické niky je klíčové pro udržitelný rozvoj a ochranu životního prostředí.

Příklady aplikací:

• Udržitelné zemědělství: Pochopení, jak zemědělské postupy ovlivňují ekosystémy a jak mohou být upraveny pro minimalizaci negativních dopadů.
• Ochrana přírody: Identifikace klíčových ekologických a sociálních faktorů, které ovlivňují biodiverzitu a ekosystémové služby.
• Adaptace na změnu klimatu: Zkoumání, jak mohou komunity adaptovat své sociální a ekonomické systémy na měnící se klimatické podmínky.

tags: #ekologicka #nika #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní problémy přehrady Oroville
• Výhody a nevýhody ekologického zemědělství
• Třídění odpadu v ČR
• Služby likvidace odpadu ve Slaném
• Vše o doplňcích pro odpadkové koše