Ekologická role sněhových lavin

Laviny představují významné přírodní riziko, byť je jejich výskyt omezen pouze na malé horské oblasti se specifickými podmínkami. V místech, kde se ale vyskytují představují pro místní obyvatele a pro turisty rizikový faktor, se kterým je třeba počítat. Přitom faktory, které uvolnění laviny ovlivňují nejsou stále ještě uspokojivě vysvětleny. Také je stále předmětem zkoumání, jaký vliv na laviny představuje změna klimatu.

Například v oblastech, kde sněhová pokrývka klesá, se očekává menší počet lavin, které jsou vlhčí a menší, zatímco v oblastech s vyšší nadmořskou výškou, kde převažují sněhové srážky, se laviny spouštějí často a samovolně a samotná změna klimatu mít velký vliv nemusí.

Současný stav výzkumu

Teoretická část práce bude zaměřena na zhodnocení současného stavu výzkumu na téma horských lavin, jejich typologie a hlavních faktorů jejich výskytu. Diskutována bude jak role jednotlivých ovlivňujících faktorů (se zaměřením na roli drsnosti povrchu a vegetaci), tak potenciální změny výskytu lavin s ohledem na změny klimatu.

Od zimního období 1961/62 je v Krkonoších pravidelně sledována frekvence výskytu a parametry sněhových lavin. Zatím není zachycen jednoznačný dlouhodobý trend, ale zdá se, že v posledních letech frekvence lavin klesá a může být až o řád nižší ve srovnání se zimami s nejbohatší lavinovou aktivitou. Vzhledem k dlouhodobému průměru padá v posledních letech asi o polovinu lavin méně, v některých zimách nespadla dokonce žádná, což se v minulosti nestávalo.

Vliv klimatických změn

Klimatická změna - v posledních letech jedno z nejčastěji používaných dvousloví v odborných publikacích, novinových článcích i výrocích politiků. Že již probíhá, o tom není pochyb, že za ni odpovídá především člověk a jeho aktivity, je stále zpochybňováno, ale s viditelně se snižující intenzitou. Klimatická změna se tak nevyhýbá ani Krkonoším, i když podložených dat tu dosud máme velmi málo.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Ze srovnání dvou období 1961-2000 a 2001-2016 vyplývá, že průměrná roční teplota vzduchu se v našem nejvyšším pohoří zvýšila zhruba o 1°C. Vzestup teplot byl zjištěn ve všech měsících, nejvíce v dubnu, červenci a listopadu (+1,3-1,8 °C), s nejvýraznějšími posuny na jaře a v létě (+1,0-1,4 °C). Mrazových dní s minimální teplotou pod 0 °C ubylo srovnatelně na hřebenech i u paty hor - na Luční a Labské boudě jich bylo o 18, v Harrachově o 17 méně (největší pokles zjištěn v IV a XI). Naopak počet letních dnů s maximální teplotou převyšující 25 °C se na úpatí zvýšil o 11 dní a zhruba stejný zůstal na hřebenech (nárůst o půl dne).

Hodnotí-li se průběžně celé sledované období 1961-2016, stoupla průměrná roční teplota o 1,7 °C. K největšímu oteplení došlo, kromě ledna, na jaře (IV-V) a v létě (VII-VIII) - v průměru o 2-3,5 °C. Podzimní měsíce (IX-X) zůstaly bez výrazných teplotních změn, během zimy teploty opět vzrostly (XI-XII: +1,5-2,5 °C; I: až +3,5 °C).

Dopady na vegetaci a faunu

Jako následné reakce lze proto očekávat např. Posun horní hranice lesa do vyšší nadmořské výšky (+0,43 m/rok) byl v Krkonoších již zachycen ve zkoumaném období 1936-2005 (TREML & CHUMAN 2015). Přestože se na kolísání a vzestupu této hranice podílela celá řada faktorů (např. topografie terénu, struktura vegetace, laviny, konec hospodaření v subalpínských polohách), nezanedbatelný je rovněž příspěvek rostoucí teploty.

Výškový posun pozorujeme v Krkonoších i u klíšťat a ptáků. Klíště obecné Ixodes ricinus se v letech 1981-83 vyskytovalo pouze v montánním stupni zhruba do 700 m n. m. Zatímco před 25 lety mikroklimatické podmínky neumožňovaly úspěšný vývoj klíšťat v polohách nad zmíněných 700 m, v současnosti jsou schopna všechna svá vývojová stádia dokončit až ve 1250 m n. m. (MATERNA 2012). Podobně jako klíšťata se posouvají výše do hor i ptáci.

Během 10 let mezi obdobími 1996-98 a 2006-08 se 40 druhů posunulo směrem nahoru (např. kos černý Turdus merula +57 m, králíček ohnivý Regulus ignicapilla +49 m) a 11 druhů dolů, se souhrnným posunem všech druhů v průměru o 33 m nadmořské výšky vzhůru do hor (REIF & FLOUSEK 2012). Co se týká dlouhodobého vývoje populací, negativnější trendy byly zjištěny u druhů hnízdících ve vyšších nadmořských výškách a u druhů migrujících do vzdálenějších zimovišť (FLOUSEK et al. 2015).

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Nejdramatičtější je úbytek druhů preferujících nejvyšší polohy Krkonoš, jejich hřebenová plató a vrcholy hor. Hnízdní populace slavíka modráčka tundrového Luscinia s. svecica, jediná v celé České republice, se od roku 1989 zmenšila o 88 % a je dnes na hranici vymizení. Podobný vývoj pozorujeme v posledních 20 letech rovněž u lindušky horské Anthus spinoletta (-70 %) a pěvušky podhorní Prunella collaris (-45 %). Přesné důvody mizení těchto tří druhů nejsou známé, ale s velkou pravděpodobností souvisejí přímo či nepřímo s klimatickou změnou.

Vodní režim a sněhové poměry

Klimatická změna významně ovlivňuje rovněž vodní poměry v Krkonoších. Na Úpském rašeliništi (1432 m n. m.) byla naměřena průměrná hladina podzemní vody během vegetační sezóny 2015 v hloubce 68 cm pod povrchem, s extrémem -93 cm v září. Na níže položeném Pančavském rašeliništi (1355 m n. m.) byla situace jen o něco příznivější, v průměru -31 cm a s minimem -62 cm (PITHART et al. 2017). Hladina podzemní vody kolem 40 cm pod povrchem je přitom považována za hraniční hodnotu pro příznivý ekologický stav rašelinišť.

Mění se rovněž sněhové poměry. Jak ukázaly analýzy z období 1961-2016, zimy jsou v posledních letech teplejší a s menším množstvím sněhu, snižuje se doba přítomnosti sněhové pokrývky (poměr počtu dnů se sněhem a počtu dnů od prvního do posledního sněhu). Obecně je pozorována stabilnější sněhová pokrývka ve vyšších než nižších polohách a horší sněhové podmínky na severní/polské straně pohoří než na jižních svazích.

Probíhající klimatická změna tak zásadním způsobem zasahuje lyžařský průmysl - jednu z dynamických aktivit, která významně ovlivňuje přírodní prostředí Krkonoš (během 50 let, od vzniku národního parku do roku 2015, vzrostla plocha zdejších sjezdovek z 65 na 672 ha). Měnící se klima, zejména nedostatek sněhu na začátku lyžařské sezóny, nutí provozovatele skiareálů reagovat na zhoršující se podmínky a přijímat různá adaptační opatření, s dalšími druhotnými dopady na přírodní prostředí.

Nejčastěji voleným řešením je technické zasněžování a výstavba vodních nádrží využívaných k tomuto účelu. Komerčně důležitým obdobím je druhá polovina prosince. Není-li dostatek přírodního sněhu, zachraňuje se začátek lyžařské sezóny právě sněhem technickým. A překrývá-li se takové období s nízkými průtoky v tocích, bývá voda odebírána i z toků, které nedosahují ani minimálního zůstatkového průtoku (TREML 2019).

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Vliv klimatické změny na sněhové podmínky celé Evropy, včetně pohraničních pohoří České republiky, modelovali TRANOS & DAVOUDI (2014). Ze srovnání dvou časových period (1961-90 a 2071-2100) jim vyšly nejhůře Alpy a skandinávská pohoří s úbytkem 55-78 dní se sněhovou pokrývkou, pro Krkonoše a Jizerské hory uvádějí pokles o 17-33 dní.

Budoucí vývoj

Bude-li naznačený trend potvrzen, můžeme očekávat (s vědomím zásadního ekologického významu lavin pro krkonošskou přírodu) podstatné změny v druhovém složení a struktuře rostlinných společenstev na lavinových svazích ledovcových karů - např. Zatím není registrován jednoznačný trend ani u výšky sněhu na hřebenech Krkonoš, ale pozorovány jsou změny jeho struktury - častější oblevy během zimy se projevují v četnějším výskytu ledových vrstev ve sněhové pokrývce a v jejich větší mocnosti.

Jedním z následků mohou být např. zhoršené podmínky pro přezimování tetřívků obecných Tetrao tetrix, kteří si jako své zimní úkryty vyhrabávají nory ve sněhu. I přes dosud relativně stabilní roční úhrny srážek lze v následujících letech očekávat, s ohledem na rostoucí průměrnou teplotu a s ní spojený vyšší výpar, větší sucho a delší suchá období.

Téměř 70 % plochy národního parku a jeho ochranného pásma tu pokrývají lesy. Předpokládaný pokračující posun jejich horní hranice byl již zmíněn, větší sucho a teplo budou podporovat četnější výskyt různých druhů lýkožroutů, vzroste tak riziko plošného rozpadu smrkových porostů zejména v nižších a středních polohách; následně můžeme očekávat posun v druhovém složení lesa směrem k listnatým dřevinám.

Jak vidno, naše znalosti jsou stále velmi kusé, i tak ale už dnes naznačují, že přímé i nepřímé vlivy klimatické změny mohou být v blízké budoucnosti Krkonošského národního parku poměrně dramatické. Zachycení vlivu klimatické změny na přírodu je během na dlouhou trať, proměny dotčených stanovišť či reakce dotčených populací často registrujeme až po relativně dlouhé době. Potvrdí-li se však očekávané trendy, budeme v horském prostředí Krkonoš mezi prvními, kdo se o nich v naší republice dozví.

tags: #ekologická #role #sněhových #lavin

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný Život
• Harmonogram svozu Valtice
• Česká příroda a odpadky
• Multibarierový koncept a jaderný odpad
• Obraz Vodní Lilie Rybník