Ekologická produkce zeleniny a její postupy

V seriálu Inspirace pro zemědělce představujeme příklady různých způsobů hospodaření v ekologickém a biodynamickém zemědělství, v jehož středu je péče o půdu, přírodní i lidské zdroje. Chceme inspirovat začínající i zkušené zemědělce, ty ekologické, nebo i ty, kteří o přechodu na ekologické hospodaření přemýšlí. Zasít třeba první semínko budoucí změny. Tématem tohoto dílu jsou osevní postupy jako základ v ekologického hospodaření a produkce zeleniny.

Základní principy ekologické produkce

Od konvenčního pěstování se ekologická produkce zeleniny liší zejména nepoužíváním syntetických hnojiv a prostředků na ochranu rostlin a používáním ekologického nemořeného osiva. Správný pěstitel by se měl starat v první řadě o půdu a až poté o rostliny, v ekologickém zemědělství se hnojí půda a né rostliny.

Hnojení půdy

Stejně jako hnojení půdy statkovými hnojivy je důležité zelené hnojení (jetel, vojtěška, svazenka, bob aj.), které zatím s ohledem na velikost našich pozemků nepoužíváme, bohužel nás dělí příčinou pro nás špatné nájemní smlouvy se zemědělským družstvem dva a půl roku od hospodaření na našich dalších 3,5 ha. Nejlepší by bylo ponechávání půdy jednou za pár let ladem.

Ochrana rostlin

Já si na svých polích před škůdci pomáhám hlavně biodiverzitou - vedle květáku sázím šalvěj, vedle mrkve aksamitník atd. Není to 100% účinné, ale do velké míry to plodiny před škůdci ochrání a je to asi to nejvíc ‘eko’, co může být. Snažím se také dodržovat osevní postupy a nesázet do stejné půdy stejnou plodinu dvakrát po sobě.

Osevní postupy v ekologickém zemědělství

Sestavit osevní postup nebývá úplně jednoduché, často se musí přizpůsobovat daným podmínkám a je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Výskytu řady nemocí a škůdců lze zabránit, zařadí-li se mezi příbuzné druhy dostatečně dlouhá pěstební přestávka.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Již staří Římané používali promyšlený osevní postup: jeden rok plodina a jeden rok úhor, tj. spontánní travní porost a pastvinu pro dobytek. Již první zemědělci rychle přišli na to, že opakované pěstování stále stejné plodiny vede k problémům. Ve středověku pak nastupuje známé trojpolní hospodaření: ozim, jařina, úhor. Vedle přerušení úhorem přineslo i střídání mezi ozimem a jařinou snížení tlaku plevelů, neboť při výsevu v různou roční dobu vzcházejí odlišné plevele. Kolem roku 1800 lidé objevili pozitivní vlastnosti jetele. Z této doby pochází pořekadlo, že louka je matkou pole. Stájový chov zvířat, při němž vzniká hnůj a močůvka jako hnojiva, vyvolal také potřebu píce.

Na otázku lze jednoznačně odpovědět ano i ne. Neexistuje jeden, nýbrž mnoho optimálních osevních postupů. Podle toho, na co klademe důraz, podle plodiny, kterou pěstujeme, mohou existovat různá řešení. Zatímco v polní produkci je poměrně jednoduché zachovávat s pár plodinami spořádaný osevní postup, v zelinářství je to výzva. Navíc je vzhledem k vývoji počasí zapotřebí občas improvizovat, aby se jednotlivé plodiny dostaly včas do země. Proto je důležité znát základní principy, aby se člověk v hektickém každodenním provozu dokázal správně rozhodnout.

Existuje mnoho různých kritérií, podle nichž lze uspořádat osevní postup. Pro ekologický podnik k osevním postupům v podstatě nejsou nutné žádné směrnice. Vzhledem k nepatrným možnostem přímé intervence ani není možné zásady střídání plodin ignorovat. Dříve či později - a většinou dříve - se zemědělec, který je nebere v úvahu, ocitne v problémech. Tak je tomu nejen u osevních postupů s příliš vysokým zastoupením kukuřice, jejichž závadnost ukáže nejpozději výskyt bázlivce kukuřičného (který ke svému vývoji potřebuje kukuřici pěstovanou na tomtéž místě dva roky po sobě).

Klasifikace plodin

Klasickou formou osevního postupu v zelinářství je vytváření skupin podle botanické příbuznosti. Plodiny se rozdělí do skupin podle své příslušnosti k botanické čeledi nebo podčeledi a mezi plodinami ze stejné skupiny se pak zachovává co největší časový odstup. Je to účelné z toho důvodu, že mnohé choroby a škůdci napadají jen několik málo kulturních rostlin a їх příbuzných. Příkladem je pochmurnatka mrkvová, která napadá jen mrkev, celer, pastinák a další mrkvovité rostliny.

Zatímco velké množství zeleniny patří k čeledím hvězdnicovitých (saláty atd.), brukvovitých (košťáloviny, ředkvička atd.) nebo mrkvovitých, resp. miříkovitých (mrkev, celer atd.), jsou také druhy, které s žádnou jinou zeleninou příbuzné nejsou, třeba novozélandský špenát neboli čtyřboč (kosmatcovité), batolka prorostlá (zdrojovkovité) nebo batát (svlačcovité).

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Problémy a řešení

Protože výskyt plevele (především jednoletých druhů: pěťour, merlík, lebeda, laskavec aj.) by se dal charakterizovat jako ochrana půdy před půdní únavou (erozí, vyčerpáním, znehodnocením půdy), tak pokud nám ho vyrůstá příliš, něco děláme špatně. Půda se brání proti znehodnocení a dalo by se jí pomoci buď bezorebním systémem a permakulturou, anebo užitím zeleného hnojení, či ponecháním půdy ladem (např. nechat políčko přeměnit v louku). Až kupříkladu za dvě až tři léta louku opět rozoráme, nebudeme mít opět nějaký čas problémy s její únavou, vysycháním i s velkým růstem plevele (půda díky pokrytí zelení a větší přítomnosti organické hmoty začné více žít).

V ekologickém pěstování přesto není cílem čistý, úplně bezplevelný porost, ale převaha kulturních plodin nad slabšími pleveli. Je nutné si uvědomit, že buď bude růst v půdě kulturní rostlina, anebo plevel, který je zde důležitý při absenci kulturní plodiny. Jedním z nejpodstatnějších předpokladů je tedy přítomnost organické hmoty v půdě, která svým rozkladem dává rostlinám živiny. V konvenčním zemědělství mají rostliny ve zníčené, vyčerpané půdě jen málo organické hmoty, která stále ubývá a proto jsou závislé na přídělu minerálních hnojiv. Bez minerálních hnojiv bude bohužel na dnešní polní, konvenční zníčené půdě růst špatně i plevel, čož se dá charakterizovat jako velký problém dnešního zemědělství, protože náprava půdy trvá několik roků (možná i desítek).

Důležitost lokální produkce

Ráda bych, aby si lidé uvědomili důležitost lokální produkce, protože jednak dává práci místním lidem a druhak napomáhá potravinové soběstačnosti. Stát se může opravdu cokoliv - letos třeba bude kvůli situaci na Ukrajině velký problém s nedostatkem slunečnice a obilí. Prostě není na škodu mít i nějaké vlastní zdroje a nespoléhat se jen na dovoz. Přijde mi, že lidé si neuvědomují, že zemědělství je obživa, jídlo, základní lidská potřeba. No a taky je podle mě opravdu důležité, aby člověk dělal to, co ho baví. Dělá to potom dobře a je radost na jeho práci koukat.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

tags: #ekologicka #produkce #zeleniny #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity ZŠ Lukavice
• Dopady změny klimatu
• LKAN Skládka Odpadu: Stavební činnosti
• Využití Aloe Vera
• Diskuze o systematické biologii a ekologii na OU