V Jihomoravském kraji se nachází velké množství brownfieldů, jejichž revitalizace nabízí nové možnosti pro rozvoj regionu. Díky těmto projektům se z dříve časem zapomenutých míst stávají prostory nabízející občanům služby, práci či bydlení.
V únoru letošního roku se podle databází Regionální rozvojové agentury jižní Moravy (RRAJM) a města Brna nacházelo v Jihomoravském kraji 568 brownfieldů o celkové rozloze 1271 hektarů. To je pro představu přibližně plocha dvou tisíc fotbalových hřišť či Slapské přehrady. Podle statistik počet brownfieldů v Jihomoravském kraji postupně narůstá.
Na druhou stranu se zvyšuje i zájem investorů o koupi a revitalizace těchto zchátralých lokalit. „V současnosti investoři vědí, že je v ČR volných ploch nedostatek a že volba brownfieldu může být také zajímavá. Do obnovy brownfieldů nejčastěji investují tuzemští podnikatelé, v některých případech jsou ale do projektů zainteresovány i zahraniční subjekty. Ty nejvíce lákají komerčně využitelné lokality v jihomoravské metropoli.
Příklady dobré praxe zahraničních investorů, v tomto případě developerů, jsou v Brně nákupní centrum Galerie Vaňkovka, byznys park Vlněna nebo CTPark Ponávka. Nehospodárné budovy polykají statisíce za energie. Ať už kvůli svému umístění, ekologické zátěži či jiným specifikům, nabízí většina brownfieldů pro investory pouze omezené možnosti budoucího využití.
Řadu brownfieldů se na jižní Moravě podařilo přebudovat na podnikatelské zázemí malých a středních podniků, stejně tak se ale daří brownfieldy přeměňovat například v domovy pro seniory, kulturně-společenské areály či místa pro vznik nového bydlení, kterého je nejen v tomto kraji nedostatek. Momentálně probíhá například přeměna prostor bývalé vyškovské prádelny Chrištof v bytové jednotky pro tři stovky lidí. Obdobné projekty jsou aktuálně realizovány i v Mikulově či Šlapanicích u Brna.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Některé zanedbané lokality dále po revitalizaci slouží jako sklady nebo výrobny. V nejlepším případě slouží jako oblasti, kde se tvoří inovace a vývoj, aktivity s vysokou přidanou hodnotou. Vznikají tím nové pracovní pozice a příležitosti. „Je tomu již třicet let, kdy vznikl projekt Technologického parku Brno. Ten byl vybudován v sousedství kampusu VUT, nicméně v oblasti, která dříve nepatřila k efektivně využívanému území.
Snaha znovu nalézt pro chátrající zanedbané lokality v dnešním světě nové uplatnění jde ruku v ruce s myšlenkou udržitelného rozvoje. Využívání brownfieldů pro další stavební projekty je totiž jedním z řešení, jak zamezit nadměrnému rozšiřování zástavby do přírodní krajiny. I proto je možné na projekty usilující o revitalizaci těchto lokalit čerpat evropské i státní dotace. I přes jejich pomoc však může být pro investora obnova brownfieldu velmi nákladnou a částečně i riskantní operací.
Kromě finančního hlediska brání jejich častějšímu využívání i složité majetkové vztahy, pod kterými jsou často tato místa vázána. Problémem bývá i komplikovaná dopravní obslužnost areálů spojená s chybějící infrastrukturou.
Vodohospodářské úpravy jižní Moravy provedené v 70. až 80. letech 20. století přinesly některé užitky, ale také vedly k drastické změně původních podmínek a vlastností území a způsobily obrovské ekologické škody, ať už přímou likvidací cenných biotopů, nebo ovlivněním vodního režimu. Vyhlášení CHKO Soutok zvyšuje šanci na nápravu těchto škod.
Dynamické fluviální procesy v nivách řek umožňují podle místních podmínek vznik různých hydromorfologických typů toků (říčních vzorů), které jsou pak určujícími pro typy navazujících ekosystémů. Jde o říční vzor, kdy má řeka hlavní koryto či koryta a dále vytváří vícero periodicky protékaných ramen v prostoru a čase vznikajících a zanikajících. Na takto vzniklé a často dynamicky se vyvíjející stanoviště jsou obvykle vázány zvláště chráněné rostlinné i živočišné druhy. Říční ramena také zajišťují transport vody i sedimentů (živin).
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Pro vznik, vývoj a fungování říčních ramen větvícího se říčního vzoru mají stěžejní význam lužní lesy. Především v rámci porostů lužních lesů u nás dochází k větvení toků. Do koryt vyvracené stromy, zátarasy z kmenů a větví či obdobné překážky jsou spouštěcím mechanismem pro korytotvorné procesy.
Výše popsaný systém přirozených vodních toků a jejich mírných úprav přetrvával až do 70. a 80. let 20. století, kdy byly provedeny tzv. vodohospodářské úpravy jižní Moravy. Ty obsahovaly radikální úpravy koryta Moravy a Dyje, stavbu poldru Soutok, stavbu soustavy nádrží Nové Mlýny včetně úprav výustních tratí Svratky a Jihlavy i některých menších toků a další související stavby, jako byly závlahové systémy.
Byly realizovány hlavně s motivací protipovodňové ochrany (a to včetně zemědělské půdy), zrychleného odvedení povodňových průtoků korytem Moravy, snížení kulminačních průtoků v Dyji prostřednictvím retence v Nových Mlýnech a poldru Soutok. Úpravy přinesly některé užitky, ale také vedly k drastické změně původních podmínek a vlastností území, radikálnímu zjednodušení morfologie a úbytku pobytových, potravních a rozmnožovacích stanovišť. Způsobily obrovské ekologické škody, ať už přímou likvidací cenných biotopů, nebo ovlivněním vodního režimu.
Řeka Morava byla v úseku Rohatec-Soutok zkrácena na 53 % původní délky, úpravy způsobily drénování krajiny zahloubenými řekami a odřízly nivu od hlavních koryt. Plná obnova původního anastomózního systému a s ním spojeného vodního režimu již není možná s ohledem na stávající zastavění a způsoby využívání krajiny a z toho plynoucí omezení.
Návrhy změn vychází z kritické analýzy současného systému daného vodohospodářskými úpravami. Některé vodohospodářské stavby mají svoje opodstatnění i dnes a je vhodné je zachovat s patřičnou péčí i do budoucna. Některé stavby je ale vhodné přehodnotit z hlediska jejich funkce a provedení a změnit je nebo zrušit. Vycházíme přitom ze zásady, že v některých případech je účinnější a levnější se přírodě přizpůsobit než s ní nákladně bojovat.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
Návrhy jsou tedy diferencovány mimo jiné podle toho, kde a jak je možno tuto zásadu aplikovat. Přitom měníme přístup k dosavadnímu modelu fungování a správy základních vodohospodářských struktur (vodohospodářskému paradigmatu): Člověk nemusí mít ambici všechno ovládat a řídit, ani to nezvládá.
Existence vodního díla Nové Mlýny (VDNM) je respektována, i když jeho realizace způsobila obrovské ekologické škody a výrazně změnila vodohospodářské poměry. Princip protipovodňového využití niv pravobřežní Moravy a komplexu Soutoku jen za extrémních průtoků se ruší a nahrazuje principem celoplošného využití nezastavěných niv k rozlivům povodní s výrazně vyšší četností a nižším průtokem. To umožní odstranění nebo odsunutí hrází a plnohodnotnou revitalizaci koryta Moravy a významnou změnu vodního režimu nivy Moravy a Dyje v prostoru poldru Soutok.
Návrhy opatření jsou diferencovány podle daných místních možností. Návrhy jsou formulovány pro jednotlivé vodohospodářské oblasti (relativně vodohospodářsky samostatné plochy) vždy ve struktuře cílový stav - strukturální opatření - režimová opatření. Společně tak navržená opatření vytváří základní ucelenou vodohospodářskou koncepci, která je vodítkem pro podrobnější řešení jednotlivých staveb a režim zacházení s vodou.
Morava v prostoru pod Hodonínem vyžaduje radikální změnu, pokud mají být plněny deklarované cíle. Předpokládá se odstranění hrází na moravské straně a částečně i na slovenské straně a významná obnova původního říčního systému s meandry a nivními rameny. Opatření nesmí zhoršit povodňovou situaci v Hodoníně, tomu budou přizpůsobena podrobnější řešení.
Vzhledem k tomu, že je zmíněný záměr prezentován jako součást přizpůsobení dopadům klimatických změn, především tedy jako boj se suchem, rozhodli jsme se na něj reagovat a s následujícími argumenty vycházejícími z výsledků našich studií jsme seznámili zástupce Jihomoravského kraje na společném jednání v květnu tohoto roku.
Převážná většina plánovaných vodních ploch se nachází na tocích nebo v jejich těsné blízkosti. Na vodní toky má výstavba nádrží významný vliv, který nesmí být podceňován. Zásadním poznatkem našeho výzkumu dopadů sucha je, že malé vodní nádrže umístěné na toku zhoršují ekologický stav toků podle Rámcové směrnice o vodách (2000/60/ES), působí negativně na biodiverzitu toků a dokonce prodlužují délku suché periody ve vysychavých tocích pod nádržemi.
Při výzkumu vlivu malých vodních nádrží umístěných na jinak nedegradovaných vysychavých tocích jsme zjistili, že ve většině případů dochází ke snížení hodnot tzv. Ecological Quality Ratio (EQR) a ve třetině případů i ke zhoršení ekologického stavu na odtoku z nádrže o jednu až dvě třídy oproti přítoku.
Vzhledem k významnému výparu z volné hladiny navíc nádrže významně přispívají k prodlužování délky suché epizody v toku pod nimi. Zatímco toky nad sledovanými nádržemi vysychaly jen asi 20 dní v roce, tytéž toky byly pod nádrží na suchu průměrně téměř 100 dní ročně. Argument, že výstavba nádrží má pozitivní vliv nadlepšováním průtoků pod nimi, tak rozhodně neplatí univerzálně, a naopak může být pro zadržení vody a ekologický stav vodních biotopů vyloženě kontraproduktivní.
Dalšími místy, kde chce Kraj budovat vodní plochy mimo toky, jsou deprese v zemědělské krajině, obvykle přímo na orné půdě. V takovém případě se jako ideální jeví lokality, kde dochází k opakovanému zavodnění po vydatných srážkách či tání sněhu. Ty však právě na jižní Moravě představují unikátní biotopy, které již dnes nemají obdoby v celé republice.
Často jde i o místa bývalých koryt a meandrů dřívějších toků a přítoků větších řek, proto někdy mají polní rozlivy doslova tvar meandrů. Tyto vysychavé biotopy jsou ostrůvky biodiverzity v homogenní zemědělské krajině. Hostí významná společenstva ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů, přičemž jejich vlajkovými skupinami jsou velcí lupenonozí korýši, jako jsou žábronožky a listonozi, obojživelníci a mokřadní ptáci, např. bahňáci.
Kromě cíleného zavážení zeminou či odvodňování je největším ohrožením pro popisované biotopy právě jejich převod na nádrže či tůně trvalého charakteru. Vegetace i fauna vzniklých vodních těles se pak nevymyká běžným eutrofním mokřadům jižní Moravy, z nichž cenné druhy vymizí, a díky své permanenci představují velmi vhodný biotop pro ryby. Jejich vysazení je u nás obvykle jen otázkou času.
Asi polovina z těchto „revitalizací“ spočívala ve vybudování jednoho až dvou vodních těles, přičemž celá řada z nich má dnes charakter „velké vany na vodu“ se strmými břehy, fádními rákosinami a špatnou kvalitou vody. Dalším problémem je, že budované tůně často zůstávají bez údržby. V eutrofní krajině jižní Moravy to znamená, že velmi rychle zarůstají rákosem či orobincem a v případě mělčích vodních těles zcela zmizí volná vodní hladina.
Pokud bychom se chtěli přiblížit přírodě blízkému stavu aluviálních tůní a mokřadů, měly by být při vyšších průtocích propojeny s tokem a díky záplavám by v nich docházelo k dostatečným disturbancím udržujícím je v příznivém stavu. V takové situaci by aluvium toku mělo výrazně větší retenční kapacitu a opravdu mohlo přispět k boji proti suchu. Pokud už je k dispozici pozemek pro budování tůní v aluviu toku, je tedy zásadní zapojit do revitalizace i samotný tok, nikoliv jen vedle něj vybagrovat tůně.
Mezi budovanými mokřady je i řada příkladů dobré praxe. Jde o případy, kdy jsou kromě hlavních vodních těles, které mají pozvolné břehy a heterogenní litorál, vytvořeny v jejich těsném okolí podmínky pro nepravidelné zaplavení po větších srážkách. V takovém případě dochází k periodickému propojování tůní a vznikají dočasné tůně, jež postupně vysychají a fungují také jako zásakové plochy. Velmi žádoucí je i budování a podpora vysychavých tůní a poldrů, kde lze díky jejich vysychání či vymrzání udržet na uzdě živiny determinující kvalitu vody.
Cílem tohoto příspěvku není kritika záměru Jihomoravského kraje bojovat se suchem. Chceme však poukázat na to, že změnit odtokové poměry a tím alespoň částečně zmírnit dopady klimatické změny v současné krajině jižní Moravy neřeší bagrování tůní a nádrží. Problém současné zemědělské krajiny je hlubší a především komplexní. Jako takový vyžaduje komplexní, nikoliv jednoduché izolované řešení, a to na úrovni krajinného plánování.
Jednotlivá opatření mají smysl, jen pokud jsou vzájemně propojena a realizována na širším území, např. jako komplex opatření v dané části povodí. Ta mohou zahrnovat např. revitalizaci drobných toků, trvalé zatravnění údolnice, zasakovací pásy, svodné průlehy či suchou nádrž. Za příhodných podmínek pak mohou přijít na řadu i trvalejší tůně. V této souvislosti je vhodné připomenout, že na úrovni Evropské komise již byla dosažena shoda ohledně nutnosti zavedení systému krajinného plánování v jednotlivých zemích, včetně ČR.
Budování nádrží na jihomoravských tocích přináší reálné nebezpečí zhoršení hydrologického sucha a ekologického stavu toků, čímž se dostává do konfliktu s Rámcovou směrnicí o vodách. Malé vodní plochy jakéhokoli typu nelze stavět na místech kvalitních vodních biotopů, jako jsou vysychavé polní rozlivy, což je vzhledem k výskytu zvláště chráněných druhů organismů v konfliktu jak se zákonem 114/1992 Sb., tak i se Směrnicí o stanovištích (směrnice č. 92/43/EHS).
Budování nádrží by mělo probíhat jen pro dobře definované účely, jako jsou např. závlahy (ale jen pokud kolem existují závlahové systémy a je jasně dán provoz a provozovatel závlah), rekreace, chov ryb a podobně. Jako takové však nezmírňují sucho v krajině. V dobré víře budované malé nádrže, často prezentované jako tzv. multifunkční, nejčastěji končí jako eutrofní produkční rybníky nebo vany na vodu velmi pochybné kvality, které celkovou situaci ještě zhoršují.
V Jihomoravském kraji existuje řada příkladů dobré praxe v oblasti ekologické revitalizace. Níže je uveden výčet některých z nich:
Studie se zabývá revitalizací veřejných prostranství v okolí potoka Hruškovice a v centru obce Žádovice, která propojují důležité budovy a funkce. Stanovili jsme hlavní veřejné prostory u čtyř budov občanské vybavenosti, které jsou napojené na linii potoka. Potok v návrhu funguje jako spojovací a základní prvek pro centrum obce. Hlavními důležitými místy jsou: náves, zahrada u hasičárny s návazností na potok a přípotoční park, který umožňuje rozšíření pobytových míst především v návaznosti na prodejnu Jednoty.
Stávající rovný tok doporučujeme meandrovat a koryto potoka rozšířit lokálně v návaznosti na pobytová místa. Potok může být hravým místem pro děti, kde mohou přeskakovat po kamenech přes potok a zase zpět. V části od obecního úřadu po silniční most nám prudký svah a stávající pozice kanalizační sítě neumožňuje pracovat s tvarem potoka, nicméně na druhé straně od mostu ke kulturnímu domu se přímo nabízí vytvořit pobytové místa spojená s vodou, zelení a stínem. Proto v tomto místě vytváříme přípotoční park.
V prostoru zahrady a kolem potoka mohou být umístěné naučné prvky s tématem “Jaká je role hasiče?”. Jednalo by se o napsané informace v pergole a danými úkoly pro děti (například úkol plnění cisterny = kyblíkování z jednoho bodu do druhého nebo odhad vzdálenosti, kde odpoveď je napsaná na daném prvku od pergoly, apod.). Aktivně tak musí vynaložit úsilí, aby danou otázku zodpověděli či úkol splnili.
Navrhujeme dvě nové pěší lávky. První je umístěna za hasičárnou, kde spojuje zahradu hasičárny a přípotoční park. Nabízí tak bezpečný přechod na druhou stranu, neboť stávající most není určen pro pěší. Druhá lávka je navržena na místě stávající lávky u obecního úřadu. Stávající lávka je úzká a stará. Obě lávky budou mít stejný vizuální charakter. Hlavním materiálem se stává dřevo, které koresponduje s navrženými pergolami a lavičkami v prostoru celého řešeného území.
Prostředí Hruškovice má co nabídnout. Vytvořením udržované stezky a případného ohniště a laviček se místo zatraktivní. Také by bylo příhodné stávající stezky napojit na značené stezky KČT. Návrh podporuje pěší propojení podél potoka a zároveň novými lávkami se nabízí nové cesty z jižní strany obce na severní.
tags: #ekologicka #revitalizace #ploch #jizni #morava #priklady