Ekologická Stopa a Její Význam pro Glopolis a Českou Republiku

Globální změna klimatu vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti, shodují se experti.

Každý rozměr našeho života má uhlíkovou stopu. Tu můžeme zvětšovat nebo zmenšovat podle toho, co nakupujeme, co si vybíráme.

Leonardu Plus environmentální analytik think-tanku Glopolis Vojtěch Kotecký uvedl: „Každý z nás musí přispět... Ale zároveň bude potřeba, abychom nějaké věci udělali společně, protože například pravidla pro velké průmyslové podniky stanovuje stát, nikoliv jednotlivci v domácnostech.“

Co je to uhlíková stopa?

Hlavním skleníkovým plynem, který přidáváme do ovzduší, je oxid uhličitý, který vzniká při spalování uhlí, ropy nebo zemního plynu. Tím se postupně zvyšuje koncentrace jeho a dalších skleníkových plynů v ovzduší, což vede ke globálnímu oteplování atmosféry.

Někdy se pro tyto emise používá termín uhlíková stopa jako zkratka, která docela pěkně ukazuje, jak každý z nás přispívá k tomu, jaké množství skleníkových plynů jde, nebo nejde do ovzduší.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Například oblečení: Někdo musel s použitím fosilních paliv vyrobit bavlnu, tu potom převezl a zpracoval v nějaké továrně, pak toto zboží přivezl do obchodu a tak dále. Každá z těchto činností za sebou zanechala nějaké, často i malé množství oxidu uhličitého. Pokud je sečteme, dostaneme uhlíkovou stopu obyčejné košile.

V České republice činí uhlíková stopa přibližně deset tun na obyvatele a rok. To je celkem pokrok, protože ještě před 10 lety to bylo 12 tun.

Neměli bychom o sobě vyprávět pohádku, že jsme mistři v třídění odpadu. Ve skutečnosti se dnes míra recyklace komunálního odpadu blíží asi 40 %, zatímco v Německu je kolem 65 % a ve Vlámsku v Belgii je nad 70 %. Udělali jsme ale velký pokrok, protože v roce 2001 jsme byli na 7 %. Třídění odpadu byl jeden z prvních kroků, který česká společnost udělala.

Předtím jsme v 90. letech vyčistili velké továrny od nejhoršího smogu... Sice jsme docela úspěšně rozjeli třídění odpadu, ale bohužel jsem ho nedotáhli do německé nebo rakouské úrovně.

Je ale třeba přemýšlet, jaké další kroky učinit, dodal expert.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Nejšpinavější česká uhelná elektrárna v Počeradech vyrobí ročně asi 5,5 milionů tun oxidu uhličitého. To je skoro stejně jako polovina všech českých osobních aut.

Kdyby se polovina země rozhodla, že přestane používat osobní auto, mělo by to stejný dopad, jako když ČEZ vypne jednu z našich asi 17 uhelných elektráren.

Můžeme udělat obojí, ale v případě uhelných elektráren je třeba, aby intervenoval stát a legislativou nastavil, jak smíme elektřinu vyrábět a tak dále.

Každá drobnost trochu přispěje... ale zároveň bychom měli pamatovat na to, že některé věci mají větší dopad. Například vytápění domu, spotřeba elektřiny nebo to, jestli jezdíme veřejnou dopravou, nebo autem má daleko větší dopad než mnoho opatření, která jsou sympatická a přínosná, ale spíše symbolická,“ konstatoval Kotecký.

Učit se z chyb

Řada lidí si myslí, že vystrašíme společnost k tomu, aby se začala chovat jinak. Ale jak vědci, tak ekologické organizace v posledních letech stále více upozorňují, že toto není cesta. Nejen proto, že strašení skutečně nefunguje, ale také proto, že lidé už katastrofické scénáře mnohokrát slyšeli,“ vysvětlil environmentalista.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Podle něj lidé potřebují ukázat cestu ven. Samozřejmě, že nemáme dostatek času a chyby dělat budeme, tomu se prostě nevyhneme. Ale potřebujeme se z chyb učit a naučit se lépe se z nich učit.

Potřebujeme předcházet přibývání skleníkových plynů v atmosféře a rozdíl mezi tím, jestli za 20, 30 let budeme ještě vyrábět víc než z poloviny elektřinu v uhelných elektrárnách jako dnes, nebo jestli je nahradíme čistšími zdroji energie, je obrovský.

Jsme na špičce v třídění, ne vše se ale zrecykluje. Za plastové lahve by mohli lidé platit zálohu, aby se podpořila recyklace. S návrhem přišly Karlovarské minerální vody a společně s VŠCHT a Institutem Cirkulární Ekonomiky chtějí hledat možnosti, jak sběr lahví zlepšit.

Důležitou součástí praktického řešení je inspirace. To, že vidím, že mi to neříká nějaký inženýr, ale že to udělal můj soused, že druhý soused si na střechu namontoval solární panel a vyrábí si vlastní elektřinu a že třetí soused jezdí do práce na kole a podobně.

Tyto praktické ukázky z našeho každodenního okolí jsou možná nejdůležitějším posunem, který může přispět ke snižování ekologické stopy každého z nás, protože se navzájem všichni začneme napodobovat,“ předpověděl Vojtěch Kotecký.

Role Lesů v Uhlíkové Bilanci

V rámci národní emisní inventury České republiky jste zodpovědný za vykazování uhlíkové bilance lesních ekosystémů. Můžete nám vaši práci přiblížit?

Environmentální politika potřebuje konkrétní údaje. Mezinárodní společenství se shodlo na tom, že jednotlivé státy budou každoročně zjišťovat a poskytovat údaje o emisích skleníkových plynů v časové sérii od roku 1990, a to transparentním způsobem, v jednotném formátu a za využití schválených metodických postupů. To je ta emisní inventura.

Vytvoření této inventury, její aktualizace a publikace dat je jedním ze závazků zemí, které jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN ke změně klimatu (UNFCCC) - a Česká republika je spolu s asi dalšími 194 zeměmi smluvní stranou této Úmluvy.

Co se týče samotné emisní inventury, je důležité si uvědomit, že vedle průmyslových sektorů má „zelený“ sektor lesnictví a krajiny (LULUCF) opravdu zvláštní postavení právě proto, že jako jediný může emise nejen uvolňovat, ale i pohlcovat. Je to díky všem zeleným rostlinám, které vážou CO2 a mění ho na uhlík, který je základní součástí biomasy. Z těchto důvodů je to ale metodicky nejkomplikovanější sektor.

Musíme v národních podmínkách připravit národní reporting - jednoduše spočítat a vykázat, jak funguje naše krajina a lesnictví z hlediska bilance skleníkových plynů. To zahrnuje i informace o změnách ve využití území - například jak se mění rozloha lesů a zemědělské půdy.

Tyto údaje pak poskytujeme centrále - Národnímu inventarizačnímu systému, který je koordinován kolegy na Českém hydrometeorologickém ústavu (ČHMÚ) a pak putují ven jako národní reporting emisí skleníkových plynů do mezinárodní databáze UNFCCC. Ta je pak zdrojem informací, které jsou využívány na úrovni státní i mezinárodní politiky v oblasti změny klimatu, kde se vyjednávají různé mezinárodní závazky a dohody, např. Pařížská dohoda.

Dá se vůbec spočítat, jaká je bilance CO2 v našich lesích? To musí být přece velmi složité. Dovedu si představit, že v ní hraje roli mnoho procesů - jak to tedy lze určit?

Vázání uhlíku v biomase je skutečně výsledkem těchto složitých procesů. My ty procesy ale měřit nemusíme - stačí nám znát výsledek! A tím je právě ta biomasa, kterou vidíte - stromy! Ty pro nás představují zásobník uhlíku, který dokážeme spočítat relativně jednoduše.

Z měřitelných parametrů, jako je např. průměr kmene a výška stromu, lze určit objem, a ten lze pomocí konverzních a expanzních faktorů přepočítat na celkovou biomasu stromu.

Pro celou republiku to bude jedno velké číslo. Nyní ještě potřebujeme zjistit, jak se tato zásoba mění za určité období - a vyčíslit změnu zásoby uhlíku za rok.

Pokud celková zásoba dřeva, a tudíž uhlíku v lesích narůstá, CO2 se váže. Naopak, pokud zásoba dřeva a uhlíku v lesích klesá - třeba vlivem zvýšené těžby nebo odlesňováním - pak i les představuje zdroj emisí CO2.

Řada vlád právě v souvislosti se změnou klimatu v poslední době uvedla, že se chystají vysadit stromy, neboť to jsou efektivní nástroje na snižování skleníkových plynů.

Výsadba stromů má vždy pozitivní efekt! Nedá se počítat s tím, že by to byl z hlediska redukce emisí efekt zásadní, ale je to určitě významný faktor v možném spektru řešení spolu s dalšími opatřeními v jiných sektorech.

Kdybychom uměli lépe hospodařit se současnými lesy a zabránili dalšímu odlesňování, restaurovali degradovanou zemědělskou půdu a třeba využili lépe travní porosty, pak podle některých odhadů by šlo snížit emise v globálu o 25 %. Je to hodně, není to ale dost. Redukce emisí skleníkových plynů musí především nastat v jiných sektorech. Každopádně je výsadba stromů a obnova lesa tam, kde to podmínky umožní, skvělé opatření a Austrálii v tom fandím - je to v jejich podmínkách určitě ambiciózní úkol.

V České republice mají velký potenciál snad všechny myslitelné postupy šetrnějšího zacházení s krajinou. S krajinou zacházíme naprosto tragicky. Snad všichni musí vnímat obrovský zábor cenné půdy velkosklady a provozy. Každý musí vnímat naše příšerně extenzivní hospodaření na zemědělské půdě - stačí se podívat na letecké snímky příhraničních oblastí s Rakouskem. A nyní bohužel vidíme také na vlastní oči chřadnoucí lesní porosty na velkých rozlohách.

V období let 1990 až 2016 došlo především díky lesům a lesnictví k emisní úspoře průměrně o 4,5 %. Toto množství emisí skleníkových plynů tedy bylo „zneutralizováno“, „pohlceno“ sektorem krajiny a lesnictví (LULUCF). V roce 2017 tento příspěvek klesl na 1,7 %. Data za rok 2018 teprve zpracováváme, nicméně očekáváme, že bilance sektoru bude zhruba nulová. Letos se sektor LULUCF téměř jistě posune do role čistého emisního zdroje - poprvé od roku 1990! Je to především kvůli současnému dramatickému vývoji v lesnictví.

Zažíváme výjimečně vážný, v podstatě historický kolaps smrkového hospodaření. Současné velkoplošné chřadnutí smrku spojené se silným přemnožením kůrovce má řadu příčin.

Příčiny? Zmíním nejdříve dlouhodobě preferovaný způsob pasečného hospodaření (způsob, kdy vzniká paseka - holina, a na ní následně stejnověký porost založený s přispěním umělé obnovy, pozn. autora) s uplatněním smrku, který lesníci pěstovali i v polohách, kde by smrk přirozeně nikdy neuspěl, ale v hospodářském produkčním lese fungoval dobře. Odhaduje se, že bez zásahu člověka do skladby lesů by smrk přirozeně tvořil na území České republiky 13 % lesa, dnes je téměř 45 % všech stromů v našich lesích právě smrk. Smrk je fantastická dřevina a snese toho hodně, ale má své limity.

Výrazně zvýšené teploty ve vegetační sezóně posledních let spojené s opakovaným srážkovým deficitem především v jarních měsících vedly k suchu, které na mnohých lokalitách smrk (a nejen smrk) nezvládl. Oslabené stromy napadl kůrovec, místy se přidala václavka, které se zjevně sucho také nelíbilo.

Očekávám, že v nejbližších dvou až pěti letech bude lesnictví celkově generovat emise podobně jako jiné sektory (například průmysl nebo zemědělství), a to kvůli vynucené zvýšené těžbě chřadnoucích porostů. Ve středním horizontu bude vazba uhlíku ovlivněna úbytkem produkční kapacity smrkových porostů. To bude postupně kompenzováno dorůstajícími obnovenými, funkčními porosty.

Věřím, že s lesy se bude zacházet mnohem šetrněji s výrazně větším důrazem na mimoprodukční funkce lesa - budeme více oceňovat jeho pozitivní vliv na retenci vody, na lokální klima a poskytované možnosti k obyčejné volné rekreaci v lesním prostředí. Pozitivní bilance uhlíku se obnoví automaticky s tím, jak se obnoví stabilita fungování lesa.

Pro další decénia bude les muset být pestřejší z hlediska dřevinné skladby, věkové a prostorové struktury. Zásadním cílem se dnes na mnoha lokalitách stává obnovení a udržení lesního pokryvu - a k tomu musíme využít všechny možnosti, včetně pionýrských dřevin. Měl by se výrazně zvýšit podíl listnatých dřevin.

Oficiální údaje uvádí, že sektor využívání krajiny, změny ve využívání krajiny a lesnictví dosud pohlcoval v ČR téměř 5 % všech emisí skleníkových plynů. Nyní uvádíte, že se toto číslo bude v nejbližších letech ještě snižovat. Není 5 % velmi nízké číslo, zvlášť s ohledem na negativní výhled pro naše lesy? Neuvažuje se, že se sektor krajiny například v souvislosti s debatou okolo klimaticky neutrální Evropy využije více?

Samozřejmě, že je to procento nízké. Ale to je proto, že máme obecně velké emise (v přepočtu na obyvatele). Nově se bude do emisního závazku zemí započítávat také zemědělská krajina a zemědělská půda, ty mají také potenciál uhlík pohlcovat, stávat se tzv. „úložišti uhlíku“.

U nás je nutné stimulovat šetrnější zacházení s půdou. Tím myslím zastavení dlouhodobého trendu degradace půdy - úbytku organického uhlíku. Zároveň je nutno pracovat na zvýšení retenční schopnosti krajiny, která je mimořádně citlivá na sucho.

Vyšší podíl stojících souší schopnost vázání CO2 lesem pouze oslabuje. Odumřelé stromy představují zásobník uhlíku, jehož množství se snižuje vlivem působení heterotrofních organismů - dřevo se jednoduše rozkládá a uhlík, zhruba polovina z celkového množství vázaného dřevinou, se uvolní heterotrofní respirací. Částečně se uvolní zpět do ovzduší, částečně se zapraví také do půdního profilu.

V emisní inventuře počítáme jak se stojícím, tak i s ležícím odumřelým dřívím jakožto s položkami ekosystémové bilance uhlíku. Pokud se souše odtěží, část z nich přispěje do položky produktů ze dřeva (spolu s těžbou živých stromů).

Na úrovni solitérních stromů jsou účinnější kvalitnější listnáče s tvrdším dřevem (vyšší hustotou), jako např. buk a dub. Ale v podmínkách celých porostů záleží na celkové porostní zásobě a přírůstu…

Zkusme si neutralizaci stopy raději představit pomocí rozlohy lesa. Náš stát emitoval v roce 2017 bez sektoru LULUCF 129 milionů tun CO2 eq. Pokud připustíme, že naše lesy uložily do nedávna asi 5 % emisí ročně, pak bychom potřebovali 20x větší rozlohu lesa k plné neutralizaci našich současných emisí. Avšak při dnešním kalamitním stavu to bude ještě více…

Pokud bereme čistý nárůst zásob dřeva do současného/nedávného průměru ca 330 m3/ha, pak 10 % plochy lesa navíc nahradí celé roční emise ČR. Ale to jsou pořád jen emise za jeden rok…

Význam lesa je mnohostranný - berme funkci vázání uhlíku pouze jako jednu z nich, a vůbec ne prioritní. Hledejme možnosti snížení emisí CO2 především tam, kde vznikají.

tags: #ekologicka #stopa #glopolis

Oblíbené příspěvky:

• Kurzy přežití v Tiských stěnách
• Dopady světelného znečištění na Jeseníky
• Průvodce registrací výkazu odpadu
• Udržitelný rozvoj Čakovec
• PET lahve a recyklace v ČR