Vyhlášení stavu klimatické nouze: Co to znamená?

Oxfordský slovník každoročně vyhlašuje nejdůležitější nové populární pojmy. Letos zvítězila klimatická nouze, jejíž použití se zvýšilo o 10 000 procent. Klimatická nouze je slovo roku 2019 podle Oxfordského slovníku.

Klimatickou nouzi slovník definuje jako „situaci, ve které je potřebná urgentní akce ke zpomalení nebo zastavení změny klimatu a k odvrácení potenciálně nevratného poškození prostředí, jež změna přináší“.

K čemu je vyhlásit stav klimatické nouze?

Stav klimatické nouze vyhlašují zastupitelstva, magistráty a vlády. Dávají tak najevo, že si uvědomují, že naše dosavadní snahy zpomalit oteplování a rozpad ekosystémů nejsou dostatečné. A že je potřeba použít účinnější a radikálnější nástroje.

Instituce, která klimatickou nouzi vyhlásí, tímto sděluje občanům, že téma bere vážně a že pracuje na strategiích, jak ve svém regionu účinně snížit emise skleníkových plynů, spotřebu energie i degeneraci krajiny.

Kdo se k vyhlášení už připojil?

Aktuální číslo je 1252 orgánů ve 26 zemích. Za 28 zemí EU klimatickou nouzi vyhlásil Evropský parlament. Celkově v těchto oblastech žije zhruba miliarda lidí. Patří k nim Velká Británie, Irsko, ostrov Man, Portugalsko, Vatikán, Kanada, Francie, Argentina, Španělsko, Rakousko, Malta, Bangladéš a tisíce měst a obcí po celém světě, včetně Prahy 6 a 7.

Čtěte také: Dopady Klimatických Změn v Praze

Kdo také podporuje snahy urgentně vyřešit klimatickou krizi?

Vědci mluví o hrozbě „nevýslovného utrpení“. Časopis BioScience v listopadu 2019 publikoval výzvu 11 000 vědců ze 153 zemí, která vyzývá k hluboké přeměně společnosti. („Tímto jasně a jednoznačně prohlašujeme, že planeta Země čelí klimatické krizi“.)

Papež František vyhlásil stav nouze v červnu. Žádá světové vůdce, aby „naslouchali pláči chudých a planety“, a požaduje, aby „fosilní paliva zůstala v zemi“.

V červenci se přidalo 7 000 univerzit ze 6 kontinentů. Připojily se k tříbodovému plánu, který zahrnuje výzkumnou a osvětovou činnost a dosažení uhlíkové neutrality nejpozději do roku 2050.

Co je účinné řešení klimatické krize?

Vyhlášení stavu nouze je mocný symbol. Musí ale následovat skutečná akce. Zásadní je, jak rychle se podaří dekarbonizovat energetiku, učinit ekonomiky více lokálními a cirkulárními, transformovat současné degenerativní zemědělství a zpomalit populační růst.

Na podzim 2018 vydal Římský klub orientační plán, „co by bylo potřeba celosvětově vykonat“, který připojujeme níže jako ilustraci k problematice. Evropská komise čerstvě představila svou Zelenou dohodu, která je ale kritizována jako „příliš slabá, příliš pomalá“.

Čtěte také: Univerzita a klimatická nouze

Musíme provést rychlé a rozsáhlé změny, jinak hrozí kaskáda dalších návazných jevů (tání ledovců, požáry lesů, uvolňování metanu z permafrostu atd.), které mohou klima vychýlit natolik, že další oteplování už bude nezvratné.

Symbolické vyhlášení stavu klimatické nouze je malý krok. Může to ale být začátek.

Můžete se podívat na Plán klimatické nouze vytvořený Římským klubem.

Prosazení konkrétně těchto strategií není požadavkem hnutí Extinction Rebellion. Uvádíme je tady proto, že Římský klub je vysoce hodnocená instituce a její akční plán může nezasvěceného laika rychle uvést do problematiky.

Na jednu věc se při vyhlašování klimatické nouze často zapomíná: propojení ekologické a sociální roviny. Prosazovat lepší třídění odpadů a zelené střechy ve městech, kde ceny bytů výrazně převyšují možnosti jejich obyvatel, je svým způsobem pokrytecké.

Čtěte také: Dopady klimatické změny v Česku

Proto je zapotřebí, aby klimatická opatření protínala i sociální oblast, jedině tak můžeme dosáhnout klimatické spravedlnosti. Lokální politici a političky navíc nemusejí své aktivity omezovat jen na místní úroveň. I u nás se ukazuje, že lokální politika může mít potenciál a odvahu postavit se klimatickým výzvám.

V říjnu minulého roku vydal Mezivládní panel pro klimatickou změnu OSN zprávu, podle které se nacházíme v přelomovém období. Máme poslední šanci zachránit svět poměrně stabilního klimatu, které umožnilo vznik a rozvoj naší civilizace.

Panel OSN sbírá a analyzuje současné poznání vědců z celého světa. Jejich závěr mluví jasně, byť děsivě. Následujících několik málo let máme na to, abychom proměnili téměř každý aspekt lidské civilizace směrem k uhlíkově neutrálním technologiím. Vzhledem k dosavadní laxnosti politické reprezentace ale ztrácíme drahocenný čas.

OSN mluví o následujících třech letech jako o poslední možnosti, kdy se lze vyhnout budoucnosti klimatického rozvratu. V těchto letech se musí zastavit současný růst globálních emisí skleníkových plynů, který za rok 2018 dosáhl dalšího rekordu. V následujících dvanácti letech pak musí prudce směřovat každý rok k výraznému omezení emisí skleníkových plynů. Pokud se nám jako lidstvu tento úkol nepodaří, naše budoucnost bude sérií katastrof spjatých s ekologickým kolapsem.

Také Praha a veřejné instituce se podílejí na produkci emisí oxidu uhličitého. Proto byl vznesen návrh, aby Magistrát hlavního města Prahy vyhlásil na úrovni města stav klimatické nouze a vytvořil plán, jak do roku 2030 fungovat s neutrálními emisemi skleníkových plynů. Deklarace praví, že klimatická změna je jednou z největších výzev, jimž lidstvo čelí a zavazuje se minimalizovat globální oteplování.

Novozélandská vláda vyhlásila stav klimatické nouze. Kabinet premiérky Jacindy Ardernové k symbolickému kroku připojil slib, že veřejné instituce dospějí do roku 2025 k uhlíkové neutralitě, tedy rovnováze mezi emisemi uhlíku a jejich pohlcováním z atmosféry.

Ardernová prohlásila, že vláda obvykle vyhlašuje stav nouze v případě přírodních katastrof, ale pokud nezačne řešit klimatickou změnu, budou přírodní neštěstí i nadále častá. "Tato deklarace je uznáním další generace.

Deklarace praví, že klimatická změna je jednou z největších výzev, jimž lidstvo čelí a zavazuje se minimalizovat globální oteplování. Ardernová, která se svou Novozélandskou stranou práce nedávno zvítězila v parlamentních volbách a obhájila tak premiérský post, už dříve oznámila záměr nechat vysadit miliardu stromů.

Kromě toho chce postupně zrušit průzkumy pro námořní těžbu ropy a plynu a docílit do roku 2030 stavu, kdy bude veškerá elektrická energie distribuovaná v zemi vyrobená z obnovitelných zdrojů, píše AP. Nový Zéland se nyní přidal k 32 dalším zemím, které vyhlásily stav klimatické nouze už dříve.

Ve svém článku pro Financial Times Johan Rockström, autor konceptu planetárních hranic, vysvětluje důvody pro vyhlášení stavu globální klimatické nouze. Podle známého švédského profesora ze Stockholmského centra resilience by akce na záchranu potřebných ekosystémů měla být adekvátní riziku, kterému v souvislosti s jejich ztrátou čelíme.

Johan Rockström poukazuje na jasné důkazy probíhající klimatické krize. Naše planeta již není stabilní a na staré jistoty týkající se počasí a klimatu se již nemůžeme spoléhat. Jak jinak si vysvětlit to, že např. letos v červnu byly v sibiřské části Arktidy naměřeny teploty přesahující o 10 stupňů Celsia dlouhodobý sezónní průměr?

Polární oblasti se oteplují mnohem rychleji než zbytek světa a rychle z nich odtává obrovské množství ledu. Velkým problémem je i deforestace v Amazonii, která se v důsledku může dokonce namísto pohlcovače uhlíku stát jeho zdrojem.

Podle vědce jsou současné změny bezprecedentní a představují pro lidstvo ohromné riziko: „Posledních 10 000 let od konce doby ledové bylo klima na Zemi neobvykle stabilní a mírné, a také předvídatelné, zejména v porovnání s předchozími miliony let. Díky tomu se mohla naše společnost rozvinout do podoby, kterou známe dnes. S každou dekádou se vědci musí dívat dál a dál do minulosti aby našli srovnatelné atmosférické podmínky. V roce 2025 dosáhne koncentrace skleníkových plynů úrovně, která zde nebyla 3 miliony let. V té době byla průměrná teplota o 3-4 stupně teplejší a hladiny oceánů o 20 metrů vyšší. Lidské a ekonomické dopady takového oteplení budou strašné.“

Rockström varuje, že každý stupeň oteplení průměrné globální teploty znamená ztrátu optimální klimatické zóny pro jednu miliardu lidí. Jde o takové zóny, které lidem umožňují pěstování potravin a práci venku. Do roku 2070 by údajně mohly být zasaženy až 3 miliardy lidí právě ztrátou optimální klimatické zóny. V této dekádě se rozhodne, zda se nám podaří zabránit katastrofálnímu oteplení ve shodě s Pařížskou dohodou. Čas rychle běží.

Rockström ukazuje, že transformativní moment pro nás přinesla pandemie COVID-19, neboť se kvůli ní změnilo chování, obchodní modely, či vztahy mezi firmami a vládami. Emise se snížily téměř v míře, která je nyní potřebná pro zahájení rychlého snižovní emisí. Celoročně by to jen za tento rok mohlo být asi o 7%. Bohužel ne z toho správného důvodu. O toto množství by emise měly klesat i v dalších letech, ale tentokrát by tomu tak mělo být nikoliv kvůli pandemii, nýbrž díky použití inovací a strukturální změny ekonomiky. Podle Rockströma je dobrou zprávou to, že podle vědy je to zcela MOŽNÉ!

Johan Rockström v rámci své práce na Institutu pro výzkum dopadů klimatu v Postupimi vedl zpracování výzkumné zprávy Exponential Roadmap, která poukazuje na 36 řešení k snížení emisí o polovinu do roku 2030. Jde např. o větší zapojení větrné energie, práci na dálku, či větší podíl rostlinné stravy. Zpráva také apeluje na to, aby lidé pochopili, že příroda je jejich nejlepší přítelkyně. Je nutné pečovat o půdu, lesy a oceány, které pak mohou lépe absorbovat uhlík. Nyní si již s ohledem na budoucí generace nemůžeme dovolit žádnou ztrátu jakéhokoliv přírodního ekosystému.

„Vlády musí firmám dát pobídky, aby podporovaly a obnovovaly lesy, louky, mokřady a oceán, a chránili bohatou diversitu života v těchto ekosystémech. Zemědělství již nesmí být zdrojem uhlíkových emisí, ale jejich pohlcovatelem. Lze toho dosáhnout lepší péčí o půdu a vodu, snížením odpadu z hnojení, a použitím nových technologií. Produkce jídla je zdrojem čtvrtiny emisí.

Koncept planetárních hranic, kterého je Johan Rockström autorem, je založen na stanovení hranic, v rámci kterých můžeme na Zemi udržitelně žít. Některé z nich jsme již překročili. Nyní je na čase se jimi začít skutečně vážně řídit, a to nejen co se týká emisí skleníkových plynů, ale zejména také ve vztahu k využívání krajiny a vody, ale také k biodiverzitě, či množství živin a toxinů. To všechno má vliv na stabilitu planetárního systému. Za tímto účelem vznikla nová mezinárodní partnerská organizace the Global Commons Alliance, která má organizacím pomáhat v dodržování mantinelů bezpečných hranic naší planety.

„Pro investory by bylo moudré tuto publikaci uvítat a nejen proto, že žijí na této planetě. Neustále se zvyšuje jistota, že udržitelné principy a vědeckými daty podložené cíle dávají smysl i finančně. V posledním desetiletí finance zohledňující environmentální, sociální a vládní problematiku překonaly ty, které tento ohled nebraly,“ vysvětluje ve svém článku Rockström. Dle jeho slov tak tragédie našeho sdíleného světa nemusí být naším osudem a můžeme jí zabránit.

„Přirozeným právem každého dítěte je stabilní, odolná planeta. Dělat nic znamená odepřít toto právo budoucím generacím,“ apeluje známý odborník na klima a zemské systémy.

Boj s klimatickou změnou dorazil i do Čech. Praha 7 následovala příkladu Londýna a dalších měst a jako první obec ve střední a východní Evropě vyhlásila stav klimatické nouze.

„Všichni Pražané pociťují v létě vznik tepelných ostrovů… a je nezvratným faktem, že lidé způsobili změnu klimatu... Autoři termínu klimatická nouze věří, že omezování skleníkových plynů je velmi nedostatečné, stejně jako dosavadní politika vlád a měst,“ vysvětlil v pořadu Pro a proti náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN).

Podle něj má klimatická nouze vypovídat o závažnosti situace a chce nastavit bezodkladné kroky ke stabilizaci koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. „V žádném případě nechci děsit obyvatele Prahy... Všichni jsme si zvykli na blahobyt... Myslím ale, že nastala doba, kdy je třeba začít přemýšlet méně ekonomicky a více ekologicky, protože skutečnost je, že jsme součástí přírody... Tento závazek bude nejen pro tuto, ale i pro budoucí politickou reprezentaci a měl by vycházet i ze závazků občanů, protože každý musíme začínat sami u sebe. Jde tedy především o snížení emisí CO2, dodal náměstek.

„Praha se zavázala, že do roku 2030 sníží emise CO2 o 40 %, ale to neznamená, že když budeme sázet stromy, budeme CO2 zásadně snižovat.“„Nám v Praze emise způsobuje především automobilová doprava. Musíme tedy řešit energetickou náročnost Prahy. Chceme elektromobilitu, ale také bychom měli říct, kde elektřinu bereme... Je potřeba si říci v rámci tohoto ambiciózního závazku, kde budeme CO2 snižovat,“ shrnul Petr Hlubuček (STAN).

„Politici by měli panice předcházet. Ze zákona známe stav nouze při živelních pohromách…, ale nemyslím si, že je třeba vyhlašovat klimatickou nouzi na úrovni města nebo dokonce městských částí,“ reagoval na situaci v sedmém obvodu starosta Prahy 8 Ondřej Gros (ODS).

Ten prý nemá nic proti boji proti tepelným ostrovům, chce zavést opatření pro zadržení vod v krajině a podobně. Moc si nedokážu představit, že nejen Praha, ale i celá západní Evropa je schopná svými opatřeními příliš přispět k radikálnímu snížení oxidu uhličitého. Celý ostatní svět k tomu takhle nepřistupuje... Evropská unie dala za cíl snížit emise automobilů tak, že si svůj automobilový průmysl do budoucna hodlá prakticky zlikvidovat. Praha byla nedávno vyhlášena jako nejzelenější město z 50 světových metropolí, připomněl starosta. „Pojďme bojovat proti tepelným ostrovům, budujme zelené střechy na domech, ale připojovat se k jakémusi hnutí vyhlašování klimatických nouzí mi přijde úsměvné.“

„Mně vyhlášení klimatické nouze připomíná přístup jít s dělem na vrabce. „Praha 7 společně s Prahou 1 vykazuje významné znaky tepelného ostrova v rámci Prahy. Je tedy jednou z městských částí, na které má sucho a oteplování největší dopad. Situace je velmi vážná. Vycházíme vstříc volání po vyhlášení klimatické nouze, abychom si to uvědomili nejen my, politici. Apelujeme tím také na všechny naše obyvatele, bez kterých se nepodaří žádné změny dosáhnout. Mnozí z nás mohou používat úsporné spotřebiče a žárovky, zateplit dům, nepřetápět, přehnaně neklimatizovat, využívat solární energii, zadržovat a používat dešťovou vodu, poskytnout na zahradě prostor i divoké přírodě a užitečnému hmyzu, nekupovat zbytečné obaly měnící se v odpady, třídit odpad, kompostovat, důsledně preferovat veřejnou dopravu, vlaky, tramvaje, a pokud to jde, tak i kolo nebo či pěší chůzi, kupovat potraviny, které pocházejí ze šetrného zemědělství, sdílet a půjčovat si to, co není nutné koupit.

„Říká se, že každý by měl začínat sám od sebe. Proto se část navržených opatření, jako je konec používání jednorázových plastů či využívání vozidel s ekologickým pohonem, týká přímo našeho úřadu. Další kroky jsou již zaměřeny do ulic naší městské část, kde chceme udržet vodu, zvýšit podíl zeleně a obyvatele i firmy motivovat k ekologicky odpovědnému chování,“ řekl radní Prahy 7 Jiří Knitl.

„Na změny klimatu má zásadní vliv průmysl a doprava. Stěžejním úkolem Prahy je proto maximálně snížit negativní vliv dopravy na kvalitu ovzduší a klimatu. K vyhlášení stavu klimatické nouze již v zahraničí přikročila řada měst a obcí. Prvním státem, který se k tomuto postupu připojil, byla Velká Británie, k níž se nedávno přidalo také Irsko. Debata o stavu klimatu sílí také v ČR. Pouhých čtrnáct dní od početných protestů hnutí Extinction Rebellion v ulicích Londýna vyslyšel britský parlament jeden z požadavků neposlušných občanů, okupujících ulice města. Tento symbolický akt podniklo již dříve po celém světě několik stovek měst a obcí - s celkovým počtem obyvatel překračujícím čtyřicet milionů - a v posledních týdnech jej na podnět stávkujících středoškoláků, uměleckých institucí a občanských iniciativ žádali lidé taky na pražských a brněnských zastupitelstvech.

Množství skleníkových plynů v atmosféře dávno překročilo hranici slučitelnou se stabilitou klimatu. Loňská zpráva klimatologů přibližuje, čemu čelíme: musíme rychle šlápnout na brzdu a snížit emise během deseti let o polovinu, jinak nás čeká svět stupňujících se extrémů, nestability a lidských i přírodních katastrof. Přidejme k tomu celosvětový masivní úbytek biodiverzity způsobovaný odlesňováním i průmyslovým zemědělstvím. Ten i podle konzervativních studií probíhá oproti přirozenému vývoji stonásobným tempem, a i v české krajině se projevuje vymíráním hmyzu, včetně pro produkci potravin zásadních opylovačů či polního ptactva. Zamoření oceánů plastovým odpadem a průmyslovými hnojivy zase způsobilo, že takzvané „mrtvé zóny“ - oblasti moře prakticky zbavené života - se od poloviny minulého století zečtyřnásobily.

Celkový obrázek je následující: biosféra naší planety, jejíž jsme součástí a na níž existenčně závisíme, kolabuje pod tlakem z řetězu utržené ekonomiky založené na maximalizaci zisku a neustálém růstu. Nedokážeme-li tuto ekonomiku reformovat, čeká nás civilizační kolaps, který bude v první řadě dopadat na ty, kteří nejméně odpovídají za jeho zavinění: chudé, zemědělce, pracující, střední třídu. Měli bychom se již jednou provždy zbavit mýtu, že vážnost ekologické krize je třeba nějak zakrývat či přikrášlovat. Hrozí, že přijdeme i o ty nejcennější výdobytky posledního století. Co v takové situaci dělat?

Hnutí Extinction Rebellion míří správným směrem, když v první řadě požaduje „říkat pravdu“. Měli bychom se již jednou provždy zbavit mýtu, že bychom měli vážnost ekologické krize nějak zakrývat či přikrášlovat, protože nepříjemné informace údajně vedou k rezignaci. Daní za nerealistický optimismus pak je, že si lidé jako jednotlivci i jako společnost nepřipouštějí skutečný rozsah problému a nereagují adekvátně, vedeni iluzí, že stačí drobné „odpustky“ v podobě nákupu ekologických výrobků namísto hluboké transformace celé společnosti. O pojmu nouze či výjimečného stavu lze mít oprávněné pochybnosti.

Naomi Kleinová ve své knize Šoková doktrína popisuje právě to, jak neoliberální pravice v minulosti opakovaně využívala podobných „šoků“ k prosazení výjimečných opatření, jako byly divoké privatizace, demontáž institucí sociálního státu a drakonické zásahy proti protestujícím v ulicích. Takový zdola vyhlášený nouzový stav může také dodávat novou legitimitu akcím ekologického hnutí. Do této nouze jsme se totiž nedostali jen tak náhodou: je výsledkem konkrétních politických rozhodnutí a konkrétního jednání ekonomických elit, které se rozhodly sledovat výhradně svůj soukromý zájem na úkor nás všech. Právě proti jejich odporu bude potřeba prosazovat skutečná řešení i výjimečnými prostředky včetně nenásilné občanské neposlušnosti, blokád, stávek a okupací.

Je třeba počítat samozřejmě také s tím, že součástí tohoto odporu budou i pokusy vyhlašovat klimatickou nouzi právě jen symbolicky a zbavit tak pojem veškerého obsahu. Co by měl tedy stav ekologické a klimatické nouze znamenat v praxi a jak by měl vypadat odpovídající krizový program, vedoucí ke snížení emisí na nulu do poloviny století?

Když vám hoří dům, první krok k řešení je přestat přilévat olej do ohně. „Klimatická nouze“ znamená konec vydělávání peněz ze zhoršování již tak kritické situace výstavbou nových infrastrukturních projektů, které prohlubují naši závislost na fosilních palivech a přispívají k dalšímu vypouštění emisí do atmosféry. Do řešení klimatické krize by se měla zapojit celá společnost. Každá obec, region a stát, ale i další instituce jako univerzity, církve či firmy. Ti všichni by měli promyslet, jak se zapojit do úsilí o co nejrychlejší snížení emisí a na základě vědecky podložených dat přijmout závazný a adekvátní plán. Zásadní jsou v tomto plány samospráv - které mohou přispět k zateplování domů, přechodu od automobilové k veřejné a bezmotorové dopravě i rozvoji obnovitelných zdrojů - a samozřejmě plány státní.

Fosilní paliva nepůjdou nahradit, dokud na nich budeme v energetice, průmyslu i dopravě závislí. Dobrá zpráva je, že již dnes máme dostatečné technologie k tomu, abychom se jich mohli do roku 2050 ve všech oblastech života zbavit. Co k tomu chybí především, jsou dostatečné prostředky. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že úplný přechod na obnovitelné zdroje by do roku 2050 stál jeden bilion dolarů ročně: dnes tímto směrem proudí sotva třetina a „trhy“ se netváří, že by se na tom chystaly něco významně měnit. Obnovitelné zdroje nám ale budou k ničemu, nebudeme-li současně rychle vyřazovat z provozu fosilní infrastrukturu, která dnes chrlí do ovzduší skleníkové plyny. Z hlediska klimatu je lhostejné, kolik větrných turbín postavíme, nenahradí-li odpovídající výkon pocházející z uhlí, ropy a plynu. Státy by proto měly mnohem aktivněji vyřazovat fosilní infrastrukturu z provozu. Jako nepřímý mechanismus se nabízí postupně stoupající uhlíková daň, díky které se bude stále méně vyplácet fosilní paliva produkovat a využívat.

tags: #vyhlaseni #stavu #klimaticke #nouze #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Dětský hrdina v příběhu
• Nefunkční zásuvka měření emisí
• Ekologický Dopad Jednorázových Vložek
• Studie vlivu znečištění vzduchotechnického potrubí
• Apus apus: Vše, co potřebujete vědět