Ekologická sukcese a charakteristika Veratrum album

Počátky rozvíjení typologické školy Prof. Opočensku se datují od r. 1951 prof. A. Zlatníkem a prof. J. v Brně a v roce 1971 obnovených RNDr. J. pobočky v Hradci Králové. Tomu bylo v letech 1951 - 1991 (cf. dendrometrických údajů a půdních charakteristik z porostů těchto ploch.

V r. požádal o pomoc Prof. Aloise Zlatníka a Prof. (viz rukopisné zprávy Prof. Bědovice a návrh na druhovou skladbu v dalekém cíli"). Čechách, kde Prof. Zlatník rozvíjel svoji typologickou školu. Paradoxem je, že ÚHÚL zde byl 4. let, tj. téměř po 50. letech.

Dvě základní fáze výzkumu vegetace jsou 1. jejich zpracování. (Kubíková 1986). nejkritičtějÀ?í problém fytocenologického monitorování. z kvantifikace sledovaného vlivu. fytocenologického monitorování nejčastěji splněny. snímkovali např. vývojových změn populací. rozvíjejí (Jongman et al. 1987). numerických postupů. původního společenstva.

V r. hřbetu, který je součástí Deštenské hornatiny. Olešnice a Deštné, tj. 1977). C1 - mírně chladného. vegetačního období v průměru kolísá od 10 do 12 oC. vrcholových partiích. Délka vegetační doby je ve výšce 700 m n.m. ve výšce 1100 m n.m. jen 83 dní. µg.m-3. fytotoxicita až desetinásobná.

Vegetace Novohradských hor. (Diplomová práce). Vrchmezí (Mikyška et al. 1968). v oblasti Malé a Velké Deštné. vegetačních typů či potenciální přírodní vegetace. pouze 4,9 %. Původní horské smrčiny se do současnosti nezachovaly. v Šerlišském kotli. Sedloňovský vrch, PR Komáří vrch a PR Černý důl). člověka do krajiny ve 13. čtvrtohorách. vrchoviště a přechodová rašeliniště. polohách smrku.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Plochy zaujímaly zejména vegetační stupně: 3. - dubobukový, 5. 6. - smrkojedlobukový. Poměrně malé plochy pokrývaly 2. - bukodubový a 4. bukový stupeň. výjimečně se vyskytujícího 1. - dubového stupně v Polabí až po 7. stupeň, pokrývající pouze vrcholové partie Malé a Velké Deštné.

Z výše uvedených 462 ploch podrobněji sledováno pouze 34, tj. sledovaných lesních ekosystémech. ploch (celkem jich bylo 462). m. borovice. Celkem zde bylo Prof.

Slavíková (1986), Dykyjová et al. (1974), Vievegh (1987), Vacek et al. Lepš (1991). Matuszkiewicz et al. (1987) a Marešová (1990).

Údajů o TVP BK 01 - 17 je uveden v Tab. (Tab. A) a TVP SM 01 - 17 v Tab. 4 (Tab. zápisech sjednoceny podle Dostála (1989), Pilouse a Dudy (1960). asociací (Moravec et al. 1991 a 2001) tzn., že např. upraveným Schmidtem (Kubíková 1986). correspondence analysis - DCA, Hill 1979b). odpovídají směrům největší variability v celém souboru dat. druhů a snímků si vzájemně odpovídají (Jongman et al. různě interpretována. přírodních bučin podle Moravce et al.

Syntaxony smrkových porostů. (podle Moravce et al. as. as. (Tx. as. Hadač et al. as. Szafer, Kulcz. et Pawl.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Charakteristika vegetačních společenstev

Asociace Aceri-Fagetum

V rámci studovaných porostů. třída: Querco-Fagetea Br. - Bl. as. Oberdorfer ex W. et A. as. Aceri-Fagetum J. et M. Oberdorfer ex W. et A. abies, které lze zařadit do V. třídy konstance (tř. konst.). tř. klesá. i Calamagrostis arundinacea. verticillatum. V bylinném patře jsou v V. tř. konst. fuchsii, ve IV. tř. arundinacea. bifolium, Petasites albus a Stellaria nemorum, ve III. Mercurialis perenis a Solidago virgaurea. jsou ve IV. tř. konst. affine, do III. tř. konst. ve snímcích kolísal mezi 22 - 60. 1951 činil 44, v r. 1971 42, v r. 1991 24 a v r. procentuálně vyjádřeno 100 %, 95 %, 55 % a 111 %. písčitohlinité mezotrofní kambizemi v nadmořské výšce 780 - 1015 m. všech čtyřech sledovaných obdobích (r. prvky. Na plochách 09 a 11 byla vylišena pouze v r. na smrkové monokultury. Aceri-Fagetum J. jež jsou zastoupeny V. tř, konst. Fagus sylvatica (III. tř. pokryvnost mají Oxalis acetosella a Stellaria nemorum. verticillatum. V bylinném patře jsu v V. tř. konst. Veratrum album, ve IV. tř. virgaurea, ve III. tř, konst. není zastoupen žádný druh. patře se v V. tř. konst. curvifolium a Polytrichum formosum, ve IV. tř. konst. scoparium, do III. tř. konst. Plagiothecium curvifolium. druhů, počet druhů ve snímcích kolísal mezi 17 - 31. v r. 1951 činil 23 (100 %), v r. 1971 33 (143 %), v r. (83 %) a v r. 2001 33 (143 %). mezotrofní kambizemi ve svahovém deluviu v nadmořské výšce 970 m. Fagus sylvatica, přimíšen je Picea abies (V. tř. Abies alba (I. tř. konst.). Fagus sylvatica (III. tř. patro. Deschampsia flexuosa, Vaccinium myrtillus. ve IV. tř. a Fagus sylvatica, ve III. tř. konst. a Prenanthes purpurea. V mechovém patře je v V. konst. zastoupen Polytrichum formosum, ve IV. tř. konst. scoparium a ve III. tř. konst. diagnostických druhů, nebyla příliš veliká. v r. 1951 činil 22 (100 %), v r. 1971 20 (91 %), v r. (64 %) a v r. v nadmořské výšce 860 - 1020 m. (r. Na ploše 09 a 11 byla popsána pouze v r. tyto plochy zařazeny do asociace De-F.

Asociace Deschampsio flexuosae-Fagetum

Byla velice různě interpretována. as. pseudoplatanus (V. sylvatica (III. tř. konst.). aucuparia, které lze zařadit do II. - III. tř. patře. undulata a Plagiothecium curvifolium. V bylinném patře jsou v V. tř. konst. Streptopus amplexifolius a Vaccinium myrtillus, ve IV. tř. Senecio fuchsii, ve III. tř. Veratrum album. V mechovém patře je v V. tř. zastoupen Polytrichum formosum, ve IV. tř. konst. scoparium a ve III. tř. konst. ve snímcích kolísal mezi 21 až 58. v r. 2001 41, procentuálně vyjádřeno100 %, 70 %, 54 % a 82 %. v nadmořské výšce 840 až 1025 m. a kyselosti půdy.

Asociace Vaccinio-Piceetum

villosae-Piceetum (Tx. Picea abies (V. tř. sylvatica a Sorbus aucuparia (III. a II. tř. konst.). 1991 a 2001 se na plochách 5 a 14 již stromové patro nevyskytovalo. svrchní bylinné patro. ve spodním bylinném patře. V bylinném patře jsou v V. tř. konst. Calamagrostis villosa a Vaccinium myrtillus, ve IV. tř. acetosella a Trientalis europaea, ve III. tř. konst. amplexifolius. V mechovém patře jsou v V. tř. konst. Dicranum scoparium a Polytrichum formosum, ve IV. zařazen žádný druh a ve III. tř. konst. ve snímcích kolísal mezi 14 až 43. v roce 2001 24, procentuálně vyjádřeno 100 %, 84 %, 76 % a 96 %. mezotrofní kambizemi v nadmořské výšce 870 až 1110 m. na ploše 05, 07 a 14. v roce 1971 na 02, 03, 13, 15 a v roce 1991 a 2001 na 02 a 12.

Asociace Deschampsio flexuosae-Piceetum

flexuosae-Piceetum Hadač et al. Picea abies (V. tř. sylvatica a Sorbus aucuparia (I. a II. tř. konst.). V r. se na ca jedné třetině ploch již stromové patro nevyskytovalo. odpovídá stromové patru (I. a II. tř. plochy. myrtillus. villosa. pokryvností. V bylinném patře jsou v V. tř. konst. Vaccinium myrtillus, ve IV. tř. konst. III. tř. konst. Maianthemum bifolium. v V. tř. konst. zastoupen Polytrichum formosum, ve IV. tř. curviflium, do III. tř. konst. ve snímcích kolísal mezi 10 až 22. 1991 13 (81 %) a v roce 2001 17(106 %). a humusovém podzolu ve výšce 725 až 1110 m n.m. plochách 01 , 04 a 16. 13, 15 a 17. v hřebenových partiích Orlických hor výrazně dominantními. monokulturních smrkových porostů. zejména pak Vaccinium myrtillus. celkovým vysycháním ekotopu. imisí na vegetaci.

Asociace Myrtilli-Piceetum

myrtilli-Piceetum Szafer, Kulcz. et Pawl. Picea abies (V. tř. Sorbus aucuparia (II. tř. konst.). sporadicky - Picea abies a Fagus sylvatica (I. tř. V bylinném patře je základní dominantou Vaccinium myrtillus. V bylinném patře jsou v V. tř. konst. myrtillus, ve IV. tř. konst. Dryopteris carthusiana, ve III. konst. abies, Rubus idaeus a Sorbus aucuparia. v V. tř. konst. Polytrichum formosum, ve IV. tř. konst. ve III. tř. konst. ve snímcích kolísal od 26 do 10. v letech 1991 a 2001 již tato asociace nebyla vylišena. 830 m.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Df-P. (1981); Moravec et al. asociace Cv-P. porovnán s výsledky numerické klasifikace. navzájem podobných. Výsledky numerické klasifikace znázorňuje dendrogram na obr. 2 a obr. 3. nepodobnosti. 2001). vegetace na ploše v průběhu doby měnila. v ordinačním prostoru vzniklou spojením čtyř bodů. téže výzkumné ploše. vegetačních změn v uvedených letech. 1951 De-F, později Cv-F) i na TVP 2 (Cv-F). 1971 - 1991 (TVP 17). dynamiky snižovala. (Obr. (Aa-P), 2 a 12 (v r. 1951 Aa-P, později Cv-P). dynamiky byl ve smrčinách obdobný jako v bučinách. prostoru (1. osa DCA) pro bukové porosty uvádí tabulka 7 a Obr. smrkové porosty tabulka 8 a Obr. statistické analýze. v bukových porostech jsou uvedeny v tabulce 9 a ve smrkových porostech v tabulce 10. ordinačních os v bukových a smrkových porostech jsou znázorněny na Obr. 10 a Obr. 11. znázorněny na Obr. 13. porostech vyplývá výraznější variabilita snímků podél 1. ploch 11, 12, 13 a 17, podél 2. ordinační osy u plochy 17, podél 3. osy u plochy 11 a podél 4. ordinační osy u plochy 2. snímků snižuje variabilita podél 1. a 2. ordinační osy, 3. a 4. podél 2. ordinační osy na plochách 7 a 8 a podél 3. patře společně. je obdobná u bukových i smrkových porostů. porosty 0,520 - 0,309 - 0,256 - 0,213. smrkových pak plochy 7 a 8 (případně i 12 a 1). nemusí být vždy odražena ve výsledcích klasifikace. ze smrkových porostů to bylo pouze na plochách 1 a 12. druhové složení. výraznější. druhé ordinační osy. rutabulum, Mnium hornum. Pro analýzu druhové diversity bylinného patra (viz Obr. plochách v průběhu sledovaného období jsou znázorněny na Obr. 14. bukových porostech a 1,1 až 4,7 ve smrkových porostech. druhová diversita zaznamenána v roce 1951, nejnižší pak v roce 1991. následujícím období dochází k k návratu k původním vyšším hodnotám. trend je patrný i z následujícího ob. druhů; plochy náleží lesním typům 7N1 resp. resp. resp. postupně 6K6, 7V1 resp. Počtu druhů odpovídá i výše celkové druhové diversity (Obr. 17). vyrovnanosti (Obr. 0,65 až 0,8. Nejvyšší druhová dominance (t.j. ekologického zatížení pohoří v průběhu 70. a 80. Deschampsio flexuosae-Piceetum (Df-P). (asociace Df-P). zejména pak Vaccinium myrtillus. patře. po silných semenných letech 1992 a 1995. společenstva Aa-P v r. 1951 činil 50 (100 %), v r. 1971 35 (70 %), v r. 27 (54 %) a v r. Průměrný počet druhů ve snímcích společenstva Vm-P v r. %), v r. 1971 15 (75 %) a v r. smrkových porostů v r. (64 %) a v r. snímcích z bučin. však do sledovaných společenstev navracela velmi pomalu. ve snímcích společenstva De-F v r. 1951 činil 44 (100 %), v r. %), v r. 1991 24 (55 %) a v r. %). bučin v r. 1951 činil 27 (100 %), v r.1971 23 (85 %), v r. v r. 2001 26 (96 %). bylo způsobeno zvýšeným imisně ekologickým zatížením. příznivějším ekologickým poměrům zejména pak v průběhu 90. vegetačních patrech (E3 - E0). patře společně. je obdobná u bukových i smrkových porostů. porosty 0,520 - 0,309 - 0,256 - 0,213.

Využití geobiocenologie

Lesní hospodářstvím. kalamitami. Ovšem i uměle založené smrkové porosty se v 5. vegetačním stupni velmi dobře přirozeně zmlazují. zvláště v tzv. borovice. lesů nevyskytuje. dobře se zmlazuje. zařazeny do zvláště chráněných území. Moravě. rašelinišť s extrémními podmínkami. vystupující jen do 6. v.s. kolem vod. Vegetace vodních nádrží je proti 4. v.s. mírně ochuzena a naprostá většina typů vodní vegetace v 5. v.s. končí. pobřeží svazu Litorellion uniflorae. vegetace parožnatek skončila již ve 4. v.s. aquaticae). Eleocharion soloniensis. ojediněle přesahuje až do 6. communis). V 5. v.s. přičemž obě pokračují až do 8. vázané na buk, jedli a smrk. fagi) aj. bývají v nižších vegetačních stupních méně časté jako např. tesařík alpský (Rosalia alpina). muriana), mšicovka jedlová (Mindratus abietinus). Na smrku to je např. Molops picesus, Molops elatus. Abax paralellus. pillosus a Trechus undulatus. obtosuletus a Carabus schedleri. ustupuje ostatním druhům rodu Carabus. Charakteristickými druhy, které v 5. kotulae) a závornatka křížatá (Clausilia cruciata). Karpatech v je pro 5. vřetenatka hrubá (Vestia gulo). měkkýšů jen nenáročné druhy. padlého dřeva vyskytuje se na něm např. plicatula). plzáka hajního (Arion silvaticus) a některé další. coerulans). Druhově bohatá bývají opět stanoviště sutí. plicatula). modranka karpatská (Bielzia coerulans). vrkoč horský (Vertigo alpestris). rediviva). hrotice obrácená (Balea perversa). montandoni). passerinum). uralensis). regulus), králíček ohnivý (Regulus ignicapillus). cristatus). caryocatactes). sýkora koňadra (Parus major) aj. Ze savců se vyskytuje např. aj. abies). nevyskytují. květnatým bučinám. sp.). vegetace svazu Trifolion medii, který v tomto v.s. končí. V 5. trávníků. 5. v.s. druhově ochuzené fragmenty vegetace svazu Bromion. citlivější druhy, např. Gentianaceae). dřevinami. svazu Violion caninae, která na nejsušších (resp. podhorských vřesovišť svazu Genistion. který se v 5. v.s. končí. účasti Geranium sylvaticum), vystupující až do 7. v.s. heterophyllum) a rdesno hadí kořen (Bistorta major). 4. v.s. geologického podloží. zpravidla možné sukcesi zvrátit. Caricion fuscae (končí v 6. eutrofizací, resp. zánikem managementu. Calthion. Molinion, vystupuje do 6. v.s. již omezeně. (podobně jako ve 4. Caricion demissae), ta v 5. v.s. končí. canescentis, a to spíše na kyselejších podkladech. v 5. v.s.), kterou podmiňuje odlišný vlhkostní režim. často v Hercynské podprovincii v 5. v.s. mezotrofních stanovišť (např. S. teres, S. subsecundum). I tato vegetace v 5. v.s. Pro krajinu 5. krajiny. jabloní. nevyskytují. jilmy. lesní porosty (56,8 %). pěstování brambor, žita a lnu). zastoupení (0,8 %). %). Vodní plochy zabírají ještě 1,9 % plochy a sídla 1,6 %. Hustota osídlení v 5. Typická lesní společenstva 5. dochází k postupnému ústupu až vymizení jedle. např. PR Kloc, PR Loučky a NPR Velký Špičák v Jihlavských vrších. rezervacích ČR - NPR Žofínský prales a NPR Hojná voda. Salajka a NPR Mionší v Moravskoslezských Beskydech. I. geobiocénů 5.

Tabulka: Přehled asociací a jejich charakteristika

Použitá literatura

• BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. s. obr. příl. + 1 tabulka.
• CULEK, M. ed. II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s.
• MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. projektování lokálního ÚSES. typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno.
• ŠOMŠÁK, L. biocenológia/. Prírodovedecká fakulta Univerzity Komneského. Bratislava.
• ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. & HUDEC, K. 2001-2003. Aventinum, Praha.
• ŠUSTEK, Z. bystruškovitých (Coleoptera, Carabidae). pp. 59-63. In: Štykar, J. a aplikace poznatků. Sborník referátů ze sympózia k 90. výročí narození Prof. Aloise Zlatníka.
• ŠUSTEK, Z. Slovakia. p. 371-376. In: Desender, K. Beetles: Ecology and Evolution.
• ŠUSTEK, Z. hydrických radoch. Biogeografická regionalizace, Geobiocenologie, příloha č.
• ŠUSTEK, Z. jednotiek: problémy a stav poznania. pp. 18-30. J. & Čermák, P. její aplikace. Geobiocenologické spisy, sv.
• VAŠÁTKO, J. geobiocenóz dubového stupně. ČSAV, 9, Brno. č. 8, s.
• VAŠÁTKO, J. geobiocenóz jako ekoindikátor. Brno, Geografický ústav ČSAV, s.
• VAŠÁTKO, J. republiky. Masarykova univerzita. 79 s.
• VAŠÁTKO, J. jednotek geobiocenologické typizace krajiny. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000. s. 12-14. Geobiocenologické spisy sv.č.5.
• ZLATNÍK, A. skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných ČSSR. Zpr. Geogr. úst. Čs. akad. věd., č 13, sv. 3/4, s. 55-64.
• ZWACH, I. plazi České republiky. Grada Publishing, Praha. 496 s.
• EKOSYSTÉMŮ. Sbor. Vys. šk. zeměd. lesn. Fak. Brno, ser. C, 1985, č. 367 - 392; č. 1-4, s.
• DOSTÁL, J.: Klíč k úplné květeně ČSR. 1954.
• DYKYJOVÁ, D. et al.: Metody studia ekosystémů. Academia 1989.
• HADAČ, E. “Dolina Siedmich prameňov” in der Belaer Tatra. Bratislava, 1969, s.
• HILL, M. individuals and attributes. 1979a.
• HILL, M. correspondence analysis and reciprocal averaging. Ithaca, Cornell Univ. 1979b.
• Orlických hor. (Diplomová práce). Hradec Králové 1990, 68 s.
• JONGMAN, R. H. landscape ecology.
• jevanské vyvýšeniny. Lesnictví, 31, 1958, č. 4, s.
• Sněžníku. (Diplomová práce) PřF UK, Praha 1975.
• in den Vysoké Tatry (Hohe Tatra). Beih. bot. Cbl., 1933, 50B, s.
• KUBÍKOVÁ, J.: Geobotanické praktikum.
• KUBÍKOVÁ, J.: Jak poznáme ohroženou fytocenózu. Preventivní a nápravná opatření v ohrožených fytocenózách. 1986, s.
• KUBÍKOVÁ, J. kvantitativním metodám studia struktury rostlinných společenstev. 45, 1973, č. 2, s.
• vegetace Novohradských hor. (Diplomová práce).
• MÁLEK, J.: Bučiny v Roštýnské oboře u Telče. lesn. Fak. Vys. Šk. zeměd. (Brno) 1955, s.
• sphagnosum) na Českomoravské vysčině. Vlastiv. Sbor. Vysočiny, Odd. přír., 1970, č. 6, s.
• vrchoviny. Lesnictví, 19, 1973, č. 1, s.
• Orlických hor. (Diplomová práce).
• MARTINEC, P.: Geologické poměry. a Podorlicka. Praha, SZN 1977, s.
• bukowymi w Sudetach. Ann. Univ. M. Curie-Sklod., Lublin, Suppl.
• MATUSZKIEWICZ, W. Untersuchungen der Waldgesell-schaften des Riesengebirges. Acta Soc. 29, 1960, s.
• MATUSZKIEWICZ, W. Parku Narodowego. Scésc 1. Zbiorowiska lesne. national Karkonosze (Sudétes occidentales). Partie 1. Prace Wroclaw Tow. Nauk., ser. B, 1967, č. 135, s.
• und ihrer Vorberge. Rozpr. Českoslov. Akad. Věd, Řada MPV, 82, 1972, č.
• MIKYŠKA, R. et al.: Geobotanická mapa ČSSR. Vegetace ČSSR, A2 Praha, Academia 1968.
• Gebirges Branschuer Wald (Branžovský hvozd) in Wistböhmen. č. 2, s.
• Dentario enneaphylli-Fagetum in der Tschechoslowakei. phytotax. bohemoslov., 9, 1974, s.
• MORAVEC, J. socialistické republiky a jejich ohrožení. Sev.-čes. č.
• und ihre Beziehungen zum Fagetum boreatlanticum. 3, s.
• 2nd. ed. The Hague, Junk 1978.
• Praha, Academia 1960.
• Lesnictví, 18, 1972, č. 5, s.
• PIŠTA, F.: Smrkové bučiny jižní části Šumavy. 24, 1978, č. 3, s.
• SAMEK, V.: Lesní společenstva Krušných hor. Zpr. Výzk., Zbraslav-Strnady, 1957, č- 3/1, s.
• SAMEK, V.: Smíšené bučiny Brdských hřebenů. 1957, č. 3, s. fytotechnických protiopatření. Středočeského kraje, Botanická ústav ČSAV, Praha, 1986, s.
• SAMEK, V. charakteristika smíšených smrčin v Brdech. Zbraslav-Strnady, 1957, č. 1, s.
• Tater. Knih. Sboru pro Výzk. Slov. a Podkarp. Rusi při Slovan.
• SLAVÍKOVÁ, J.: Ekologie rostlin. Praha, SPN 1986.
• Čech. Studie Českoslov. Akad. Věd, č. 7, 1981.
• Riesengebirge (Krkonoše). Opera corcontica, 5, 1968, s.
• v Krkonoších. Opera corcontica, 4, Praha 1967, s.
• Liberec 1971.
• Vaccinio-Piceion BR-BL. 1938 in den Westkarpaten. Acta Fac. natur. Univ. Comen., Bot., 24, 1976, s.
• Krkonoších. In: Opera corcontica. 21. Praha, Stát. zeměd. nakl. s. 67 - 101. - Res.
• v horských polohách. Peřina, V. (koord.), Souborná závěrečná zpráva. Opočno, VÚLHM - VS 1983. 12 - 25.
• v CHKO Orlické hory. II. Vegetační změny. In: Příroda. ochrany přírody. Sv. populací rostlinných indikátorů v České republice. přírody 1994, s.
• VACEK, S. porostech Orlických hor. Lesnictví, 37, 1991, č. 12, s. 993 - 1007. Res.
• VACEK, S. porostech Orlických hor. Lesnictví, 38, 1992, č. 9/10, s. 773 - 749.
• VACEK, S. ekosystémech Krkonoš. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, Materiály 17, 1999, s. - 101. - Res.

tags: #ekologická #sukcese #veratrum #album #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na bakalářské práce v aplikované ekologii
• Technologie čištění vody
• Jak se zapojit do Brigády ochránců přírody Pálava
• Česká filosofie o přírodě
• Rozměry a ceny betonových košů