Ekologické organizace Československo před rokem 1938

Loňský tzv. osmičkový rok byl významný nejen z důvodu hned několika výročí důležitých pro českou státnost, ale též pro ochranu přírody. Založení našich nejstarších pralesních rezervací Žofínského (1838) a Boubínského pralesa (1858) jsme si připomněli „Rokem českých pralesů“.

Počátky historie československé a později české státní ochrany přírody jsou spojeny se založením samostatné republiky v r. 1918. Usnesením ministerské rady nově vzniklého Ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO) v Praze z 20. 11. byla působnost tohoto úřadu i podřízených orgánů rozšířena také na přírodní památky. Tento významný krok byl učiněn z iniciativy Zdeňka Wirtha, významného historika umění, povolaného na MŠANO na pozici sekčního ředitele, odpovědného za organizování a řízení památkové péče.

Už v roce 1919 byli jmenováni konzervátoři pro ochranu přírody (jak pro celý stát, tak pro jednotlivé okresy), a to na dva roky. Ve stejném roce jmenoval Z. Wirth externím expertem MŠANO pro ochranu přírody Rudolfa Maximoviče a pověřoval ho úkoly při ochraně objektů zasluhujících si ochranu při provádění pozemkové reformy. V roce 1920 je schválen tzv. přídělový zákon, který předznamenal vznik řady dnešních zvláště chráněných území.

Za první republiky probíhaly intenzivní snahy o přijetí speciální legislativy pro ochranu přírody, všechny pokusy, často dovedené až do meziresortního projednávání, však byly neúspěšné. V roce 1922 nastupuje R. Maximovič na ministerstvo jako referent pro ochranu přírodních památek, kde pracoval do r. 1942.

V roce 1939 byla rozšířena působnost říšských předpisů v oblasti ochrany přírody na Sudety a při úřadech „vládních presidentů“ v Karlových Varech, Ústí n. Labem a Opavě vznikají „vyšší úřady pro ochranu přírody“. V roce 1942 byla agenda ochrany přírody a domoviny v souladu s říšským zákonem na ochranu přírody z r.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Po osvobození se státní ochrana přírody vrací zpět na MŠANO, kde ji R. Maximovič opět vede, a to až do roku 1948 jako generální konzervátor ochrany přírody. Po jeho odchodu do důchodu se vedoucím pracovníkem pro ochranu přírody na MŠANO stává Maximovičův žák a spolupracovník (od r. 1942) Jaroslav Veselý. V roce 1946 byli ministrem znovu jmenováni konzervátoři, začal vycházet věstník státní ochrany přírody a krajiny „Ochrana přírody“ a na tehdejším Státním památkovém úřadu v Praze bylo v r. 1951 zřízeno oddělení (později odbor) ochrany přírody, které vedl až do r.

V roce 1956 je konečně přijat zákon č. 40 o státní ochraně přírody a v r. Státní ústav památkové péče a ochrany přírodySÚPPOP byl zřízen při Ministerstvu školství a kultury zákonem o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. (§19) ze 17. 4. 1958.

Štěstím pro ochranu přírody bylo, že prvním ředitelem SÚPPOP se stal Jaroslav Veselý, profesionální ochránce přírody. Sice mu někteří kolegové vyčítali úzkostlivou toleranci k památkové péči, v důsledku čehož obor ochrany přírody více neposílil, k tomu byl však zřejmě tlačen reálnými požadavky. Přesto je třeba uvést, že toto období bylo pro státní ochranu přírody mimořádně důležité jak při budování útvaru ochrany přírody ve SÚPPOP, tak při vytváření útvarů ochrany přírody v krajských střediscích státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP). Jaroslav Veselý se také zasloužil o zapojení do mezinárodní spolupráce, mj. členstvím SÚPPOP v IUCN již v r.

Veškerá činnost v ochraně přírody byla v rámci SÚPPOP zpočátku zajišťována útvarem o počtu 14 pracovníků. Ten postupně vedli Jan Tříska, Zdeněk Vulterin a František Skřivánek. Kromě veškeré posudkové činnosti pro rozhodování Ministerstva kultury se počáteční úsilí tehdy soustředilo na vyhlášení Krkonošského národního parku a ve spolupráci KSSPPOP na hodnocení a doplňování soustavy CHKO i maloplošných chráněných území. Byla zahájena inventarizace maloplošných zvláště chráněných území a nastaven systém prověrek jejich stavu, postupně byly položeny základy monitoringu a dokumentace.

Určitým problémem byla nevyjasněnost kompetencí mezi samostatně působícími SÚPPOP a KSSPPOP, kterou se ústav snažil kompenzovat metodickými poradami a konzultacemi. V zahraniční spolupráci je třeba zmínit zejména práci Jana Čeřovského, který se stal v r. 1969 pro své aktivity v oblasti výchovy pracovníkem sekretariátu IUCN, odtud byl z politických důvodů v r. 1973 naším státem odvolán, v r.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody

V krajích byly výkonnými státními orgány ochrany přírody odbory školství a kultury krajských národních výborů. Příslušný pracovník (zpravidla jeden v kraji) se nazýval inspektor ochrany přírody. Podobně na okresních národních výborech působili inspektoři ochrany přírody - začasto v počátcích zastávající ještě další agendy, např. roli „církevních tajemníků“. V letech 1958-1961 postupně vznikala KSPPOP, jejíž součástí se staly i správy CHKO.

Ve své činnosti byla krajská střediska metodicky vedena SÚPPOP a primárně zajišťovala odbornou podporu pro rozhodování krajských a okresních národních výborů, realizovala přírodovědné průzkumy a hodnocení stavu přírody, spolupracovala na přípravě nových chráněných území vč. CHKO.

Složitá cesta ke konsolidaci státní ochrany přírody

V roce 1990 vzniká MŽP a útvar ochrany přírody SÚPPOP se stává základem Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP). ČÚOP byl ustaven k 1. 7. 1990 a ke stejnému datu do něj byly začleněny útvary ochrany přírody rušených KSSPPOP vč. správ CHKO. K 1. 1. 1991 byly do nově konstituované struktury státní ochrany přírody zařazeny také všechny tehdy existující správy zpřístupněných jeskyní, trochu v rozporu s původní představou, že po vzoru Slovenska vznikne v resortu samostatná správa jeskyní.

Zásadní změna přichází s novým zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb, který s platností od 1. 6. 1992 zavedl institut speciální státní správy v ochraně přírody vč. stanovení kompetencí pro správy CHKO a NP. Přijetí nové moderní právní normy v ochraně přírody a krajiny by nebylo možné bez předcházejících více než deset let trvajících příprav a bez celkové připravenosti státní ochrany přírody k prosazování rozsáhlých změn v zajišťování ochrany životního prostředí. Nově přijatá Ústava České republiky o půl roku později však ustanovila, že správní úřady lze zřídit pouze zákonem.

Nejprve byl v roce 1995 oddělen úsek řídící na ČÚOP správy CHKO do nově vzniklé organizace - Správy chráněných krajinných oblastí ČR (SCHKO), ostatní část ústavu se stala základem pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, která zajišťovala odbornou podporu pro výkon státní správy. Pro SCHKO byla připravena novela zákona o ochraně přírody a krajiny, ta však ani přes dva pokusy legislativním procesem neprošla. Další snaha o nápravu v roce 2004 neuspěla ve Sněmovně o jeden hlas. Tato tzv. euronovela však zajistila transpozici evropských „naturových“ směrnic a mj. přesunula udělování výjimek ze zákazů v ochraně zvláště chráněných druhů z MŽP na správy CHKO a NP.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Agentura ochrany přírody a krajiny ČRV roce 2006, v návaznosti na změny v ochraně přírody po ustavení vyšších samosprávných celků (1. 1. 2000) a po vstupu ČR do EU (1. 5. 2004), byly zahájeny kroky k ustavení speciálního orgánu státní správy v ochraně přírody s celostátní působností. Cílem bylo posílit státní ochranu přírody jako instituci obsahující všechny potřebné pilíře - tedy odborné zázemí vč. monitoringu a dokumentace, kompetence k přímému výkonu státní správy a zajišťování péče vč. financování a v neposlední řadě osvětu veřejnosti.

Nejprve v r. 2006 došlo rozhodnutím ministra životního prostředí ke spojení obou organizací státní ochrany přírody do jedné organizační složky státu AOPK ČR. Zároveň provozování veřejně přístupných jeskyní vč. jejich výzkumu a dokumentace bylo svěřeno nově založené příspěvkové organizaci Správa jeskyní ČR. Ani po konstituování AOPK ČR neustalo úsilí o prosazení jejího ustavení zákonem. Bohužel novela z r. 2009 schválena opět nebyla, podařilo se pouze přenést správu NPR a NPP z MŽP na AOPK ČR a jen několik dalších dílčích změn. Až v souvislosti s projednáváním dvanáct let odkládaného služebního zákona (č. 234/2014 Sb.) již muselo padnout rozhodnutí, jaké bude definitivní postavení speciálních orgánů státní správy v ochraně přírody.

V případě správ národních parků převážily provozně-ekonomické důvody a tyto zůstaly mimo režim služebního zákona, v případě AOPK ČR byla volba jasná. Vedení organizace se snažilo o ustavení AOPK ČR jako služebního úřadu, což se zákonem č. 250/2014 Sb. stalo.

Završení snah o institucionální zabezpečení ochrany přírody

V roce 2017 se podařilo projednat tzv. parkovou novelu zákona o ochraně přírody a vyhlásit všechny naše čtyři národní parky zákonem. Společně s uzákoněním AOPK ČR tak bylo po čtvrtstoletí završeno vytrvalé úsilí mnoha profesionálních i dobrovolných ochranářů a přírodovědců o dlouhodobě stabilizované institucionální zabezpečení ochrany přírody v České republice. Je dnes dobré si připomenout, že na počátku, před šedesáti lety, měla státní ochrana přírody štěstí na několik osobností a kolektivy ochrany přírody v ústředí i krajských střediscích přesvědčené o nezbytnosti své práce a zanícené pro její plnění.

Připravenost státní ochrany přírody k prosazení změn po roce 1989 by nebyla možná bez existence společných odborných institucí s památkovou péčí. V období budování socialismu neměly oba obory na růžích ustláno, přesto pracovníci SÚPPOP a KSSPPOP dokázali ochránit značnou část našeho kulturního a přírodního dědictví.

tags: #ekologické #organizace #Československo #před #1938

Oblíbené příspěvky:

• Řešení ekologické zátěže
• Charakteristika klimatu v ČR
• Znečištění řek a jezer
• Význam CO2 v ovzduší
• Rytířský program pro školy v přírodě