Voda patří k nejpalčivějším tématům dnešní doby. Nejenom v souvislosti s klimatickou krizí a adaptací na ni nebo ochranou přírody, ale i kvůli rostoucím sporům o její využití v odvětvích, kde představuje zásadní zdroj. Právě proto bude jedním z hlavních témat letošního veletrhu Pollutec, který proběhne od 7. do 10. října.
Na veletrhu Pollutec se bude o vodě diskutovat ve dvou hlavních liniích. Jednou z nich budou adaptace na povodně. Nedávné záplavy v Evropě znovu připomněly, že žijeme v době klimatické krize, která vyžaduje aktivní řešení. Nebezpečné přírodní katastrofy, stále častější a intenzivnější, ukazují, jak důležité je přizpůsobit se extrémním jevům.
Kromě veřejných politik v tomto ohledu hrají zásadní roli i firmy, které přicházejí s inovativními řešeními. Například budovy fungující jako „houby“ zadržující vodu, „dešťové stromy“, cirkulární systémy pro hospodaření s vodou nebo nízkoenergetické filtrační technologie apod.
Evropa, zejména její severní část, zažila jedno z nejsušších jarních období posledních let. Následovalo mimořádně horké a suché léto, které vedlo k rozsáhlým lesním požárům. Voda se tak stává vzácným zdrojem, o nějž soupeří veřejní i soukromí aktéři.
Inovátoři hledají inspiraci v přírodě a principech biomimetismu. Jejich cílem je naplnit ambice Plánu pro vodu, který v březnu 2023 představil Emmanuel Macron: snížit odběr vody o 10 % do roku 2030.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
Na Pollutecu se letos představí následující inovace:
Vybraní vystavovatelé: Ajelis, BWT France, Celec Smart Water, CellX Biosolutions AG, ES France, Nereus, PearL, Veolia Water Tech.
Start-upy: Biohap, OliSens, Zeni - mikrořasy pro čištění odpadních vod do 3 dnů.
Konference: 7. - 9. října, Forum Eau et Assainissement. Bude se věnovat tématům: správa ventilů, REUT, PFAS, klimatické dopady, predikce podzemní vody.
V Česku v současnosti panuje paradoxní situace. Zatímco v půdě do hloubky jednoho metru není nikde sucho, hladina v některých přehradních nádržích, zejména v Čechách, je velmi nízko. Z map na webu Intersucho je zřejmé, že půda je po podzimních deštích nasycená v povrchové vrstvě do 40 centimetrů. V hlubší vrstvě do jednoho metru však ještě v severozápadních a západních Čechách a na jižní Moravě nasycená není.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
"Voda se do hlubších vrstev ještě nedostala. Navíc vegetace ještě část vody odčerpává, ať už se jedná o jehličnany či o plodiny na osetých polích, takže vodu nepropustí do hlubších vrstev," řekl Trnka. Situace se může začít měnit už v nejbližších dnech, protože se výrazně ochladí a rostliny přestanou vodu čerpat.
Nedostatek vody v povrchových tocích je citelně vidět na dvou největších českých přehradách - na Lipně, které má největší rozlohu, a na Orlíku, který má největší objem. Na Lipně je aktuálně hladina o 2,3 metru níže, než je hladina zásobního prostoru. Na Orlíku je rozdíl dokonce 12 metrů a sucho zde trvá už od léta.
Stav, kdy bylo v přehradách a tocích méně vody, přičemž na kondici vegetace se to neprojevovalo, pozorovali vědci celý letošní rok. Zdůraznil také, že současná situace, kdy je v přehradách i v podzemí v některých částech republiky vody málo, není kritická a nejde o stav, který by byl výjimečný.
Zdravá půda je plná života. Organismy, které sotva uvidíme pouhým okem, pomáhaly půdě dávno před tím, než se pro člověka stala obživou. Člověk půdním organismům může svou činností škodit, ale může jim také pomáhat. Zatím jim to spíše komplikujeme. Snažíme se z půdy dostat co nejvyšší úrodu co nejrychleji.
Protože zvětšujeme lány stejných plodin, používáme chemii a minerální hnojiva a nevyužíváme, nebo dokonce blokujeme, přírodní procesy, kvalita půdy se zhoršuje. A je otázkou, jak dlouho nás ještě dokáže živit. Co s tím můžeme dělat?
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
V půdě bychom si přáli optimální obsah vody tak, aby vše dobře rostlo, přeměňovalo se a žilo. Tento ideál však často není a vody v půdě máme buď málo, nebo je jí nadbytek. Oba extrémy se lidé odedávna snažili eliminovat. Půdy zavlažovali, nebo naopak odvodňovali.
V dnešní době intenzivního hospodaření a potřeby ekonomické návratnosti by pak mohly být tyto půdy opuštěny a trpěla by údržba krajiny. Nejen na oblasti s negativním působením vody se zaměřuje dotační podpora postavená v rámci vymezení ANC (Areas with Natural Constraints, dříve též LFA/Less Favoureb Areas) oblastí.
Blíže se na kritéria týkajících se vlhkosti půdy zaměřuje další díl ze seriálu Voda a půda (Úroda 6/2025) autorů Ing. Tomáše Khela a Ing. Jana Vopravila, Ph.D., z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, v. v.
Za socialismu za Státního statku zde panovalo po většinu roku sucho. Obrovský lán v pramenné oblasti potoka byl na desítkách hektarů pomocí melioračních trub odvodněn a zorán, tok pod polem uměle narovnán a ve dně spoután betonovými žlabovkami. Přesto v mém raném dětství tekl celoročně, což nám s kluky umožnilo na dolním toku stavět každé léto přehradu na koupání. Postupem let však vody ubývalo, až se přes léto po měsíce neobjevila vůbec, protože celé povodí začalo vysychat.
Už v roce 1992 (to je moje fotka v modré bundě), když jsem nastoupil na Správu CHKO Broumovsko, se zrodil můj sen. Jednou se s tím pokusím něco zásadního udělat. Aby tu eroze nebyla a voda zase tekla celý rok.
Nový vlastník (Biofarma Zdoňov) pak celou erozně ohroženou lokalitu zatravnil pro pastvu. Tím se hydrologická situace rapidně zlepšila, ale ne na dlouho. I přes zatravnění zde menší zbytková eroze přetrvávala a vlivem všech těchto faktoru se povodí dále vysušovalo... Potok proto umíral na dlouhá období a většinu roku netekl. Stal se z něj občasný potok, který se objevoval jen krátce po deštích nebo tání. De facto se z něj stalo pouštní vádí.
Cca v roce 2015 jsem šel opět místy mého dětství a vzpomínal, jak to bylo krásné, když tu voda bublala celoročně. Potok byl zcela vyschlý... Vrátil jsem se sem ten rok několikrát. Žádná voda. Ani kapka. To mně strašně zasáhlo.
Neuvěřitelné se stalo skutkem a soustava 11 multifunkčních minipolderů v kaskádě 3 údolnic zadržuje po přerušení malinké části melioračních trubek desítky tisíc litrů vody - nejen přímou akumulací, ale i retencí v půdě. Začal se sem ihned vracet mokřad. Tam, kde jste ještě nedávno šli i v dešti po tvrdé zemi, čvachtá dnes voda. A světe zboř se, v jedné z nových občasných tůní, ze kterých je většina plná vody, se objevil čolek horský. Dva dny po jejich vyhloubení! Své pozdravné otisky v čerstvém bahně břehů zanechávají a pít sem již po 14 dnech chodí kanci, jeleni, lišky...
Tůně s vodou zejména přes léto skoro jistě vyschnou, ale mokřad tu už zůstane. A kdykoli více zaprší nebo bude silněji tát, voda se do tůní vrátí a omezí tak erozi pastvin i toku pod nimi na nulu.
Po částech budeme pokračovat s realizací opatření i níže po toku a i v plochách pastvin pomocí mezí i větrolamů. Musí se udělat vše, co jsme navrhli v celém povodí. A pak pokračovat na Libné.
Ale věřím, že se nám to všem, kteří fandí přírodě, zemědělství, zdravé krajině, Zdoňovu, Broumovsku, naší zemi a rozumu podaří a postupně zrealizujeme celý pilotní projekt podle Modelu Živá krajina ve Zdoňově, aby mohl tento i evropsky zcela jedinečný projekt sloužit jako příklad dobré praxe - komplexní nápravě krajiny a adaptaci na změnu klimatu.
Voda je základním předpokladem pro život lidí, zvířat a rostlin. Mnohdy nemůže být voda, jako zdroj pro hospodářství, ničím nahrazena a vodní doprava je v mnoha zemích také důležitou součástí dopravního systému. Rostoucí nedostatek vody (vodní stres) a jejího znečištění je také často důsledkem těžby zdrojů a zpracování materiálů, paliv a potravin.
EU bude za účelem větší ochrany obyvatel a ekosystémů usilovat o zajištění životního prostředí bez toxických látek, v rámci kterého je ochrana vod jednou z priorit. To je zvláště důležité pro města, kde průmyslové a ekonomické procesy vyvíjejí na vodu největší tlak.
Zaměřovat se bude zejména na lepší monitoring, reporting, prevenci a nápravu znečištění ovzduší, vod, půdy a spotřebních výrobků. Proto je nezbytné, aby EU a členské státy systematičěji přezkoumaly veškeré politiky a právní předpisy.
Komise bude tyto vzájemně související problémy v roce 2021 řešit přijetím akčního plánu pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy, a to prostřednictvím přijetí akčního plánu pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy v roce 2021.
Je plánována obnova přirozených funkcí podzemních a povrchových vod. To je zásadní pro zachování a obnovu biologické rozmanitosti v jezerech, řekách, mokřadech a ústí řek a pro prevenci a omezení škod způsobených povodněmi.
Komise dále navrhne opatření k řešení znečištění z povrchového odtoku vod ve městech a znečištění novými nebo obzvláště škodlivými zdroji, jako jsou mikroplasty a chemické látky, včetně léčiv. Rovněž je třeba řešit kombinované účinky různých znečišťujících látek.
Provádění strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ sníží znečištění způsobené přebytkem živin. Akční plán pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy (k přijetí v 2.
„Když teď řešíme protipovodňovou ochranu ve městech, tak víme, že není ideální nechat vodu co nejrychleji odtéct. Jana Kalibová z České zemědělské univerzity v Praze je jedním z odborníků, kteří v rozhovorech pro organizaci H2Ospodař!
Jano, proč se vůbec zabývat vodou v krajině? Já ráda říkám, že o vodu je vždycky zájem, protože jí je buď moc, nebo málo. Část republiky řeší povodně a druhá část řeší sucho. Je to o tom, co se stalo s krajinou za poslední desítky let, protože původní krajina byla schopná s vodou hospodařit vyváženě.
Největší zlom nastal v 50. letech minulého století, kdy přišla kolektivizace a scelování políček a držeb do obrovských celků. Z krajiny zmizely drobné hydrografické prvky, jako jsou remízky, meze, a také drobné vodní prvky, třeba tůně, rybníčky a mokřady. Voda se proto v krajině není schopná udržet a rychle odchází.
Když se podíváme na výroční zprávy Českého hydrometeorologického ústavu, tak jeden rok je takzvaně hydrologicky suchý, druhý rok je hydrologicky mokrý, potom zase normální. Je pravda, že dlouhodobě přibývá suchých roků, ale zajímavé třeba je, že když si vezmeme celkový roční úhrn srážek, tak ten se v Česku víceméně nemění. Problém je to, že když zaprší, tak nejsme schopni vodu uchovat pro období, kdy neprší.
V závislosti na klimatické změně se nám změnilo rozložení srážek v průběhu roku. Není to o tom, že by týden pršelo a týden bylo sucho. Pojďme se starat o půdu a o vegetaci, která na té půdě je, a pojďme se zamyslet nad tím, jak se chováme k půdě, protože půda pomáhá vodu zadržovat.
Měli bychom se vyhnout pohřbívání půdy pod nepropustné povrchy. Z pohledu zemědělství se třeba bavíme o tom, jakým směrem zemědělci ořou a jestli vytvářejí preferenční cesty. Pokud totiž ořou ze svahu dolů, tak vlastně vytvářejí drobné příkopy, kterými voda rychle letí dolů.
Jakmile se voda infiltruje do půdy, slouží tam pro období sucha a k závlaze rostlin, takže zemědělec nemusí tolik investovat. Živiny zůstávají na poli, kde plodiny lépe rostou a jsou vitálnější. Je to i o tom, co na půdě roste. Pokud je to druhově bohatá skladba, jsou tam různé druhy, tak porost lépe zadržuje vodu. A také tam bude klimaticky mnohem lépe, protože na zahradě, která je zelená a kde je více stínů, je chládek. Nám je tam lépe a přitom děláme dobře i krajině.
Když teď řešíme protipovodňovou ochranu ve městech, tak už víme, že není ideální zkapacitnit koryto a nechat vodu co nejrychleji odtéct. Nahoře na toku tak uděláme retenční prvky v podobě tůní, mokřadů a třeba kaskád malých vodních nádrží.
Znovu rozvlníme koryta řeky, pokud k tomu máme prostor, což v nezastavěném území můžeme mít. A potom se jí víc vsákne, víc se infiltruje do krajiny. Dalším způsobem je navrátit do krajiny její rozmanitost. Když se podíváme na letecké snímky ze 60. let, to byly obrovské lány polí. Bylo to rovné, rostla na tom jedna plodina a nic dalšího. Můžeme rozdělit velké lány a opět budovat meze a remízky na hranicích polí.
Letošní zima přinesla sněhu málo a zásoby vody ve sněhu v horách v Moravskoslezském a Olomouckém kraji jsou z dlouhodobého hlediska výrazně podprůměrné, při pohledu na průměrnou hodnotu posledního půlstoletí jsou pouze pětinové. Jarní tání tak bude výrazně slabší než v jiných letech.
Nicméně v kombinaci s výrazným zásahem do vodního koloběhu v krajině v podobě loňských povodní je potřeba nic nepodcenit a nepodlehnout falešnému uspokojení ohledně kvality vody, která z volné krajiny směřuje do našich studní.
S příchodem jara nutné a odpovědné zkontrolovat, jakou vodu ze studně pijeme. Je nezbytné odborně prověřit, zda nepředstavuje zdravotní riziko, jehož důsledky mohou velice nepříjemně pocítit především děti, senioři a lidé s oslabenou imunitou. Nepodceňujme tuto situaci!
Laboratorní analýzy vody se doporučuje provádět alespoň jednou ročně, při změně klimatických podmínek se jedná o velmi vhodnou dobu pro provedení laboratorního rozboru. Při posuzování kvality vody ve studni a její ne/vhodnosti pro konzumaci není odpovědné spoléhat pouze na vlastní smysly.
Téměř než 94 % lidí v České republice je zásobováno vodou z veřejných vodovodů. Zbývajících 5-7 % obyvatel je závislých na vodě z veřejných nebo domovních studní. Další zhruba pětina lidí používá vodu ze studní na chalupách, chatách o víkendech a na dovolené. Všichni tito lidé by měli odpovědně přistupovat k tomu, aby pravidelně sledovali, jakou vodu z těchto zdrojů pijí, a zda má odpovídající kvalitu s ohledem na lidské zdraví.
„Procesu kontroly začíná vyzvednutím speciálních vzorkovnic v laboratoři. Sterilní vzorkovnice jsou základním pravidlem pro zajištění objektivity výsledků, neměly by se podceňovat ani podmínky převozu vzorku a jeho uchovávání.
Nejčastějšími problémy, s nimiž se laboratoře při rozborech setkávají, jsou bakteriální kontaminace, zvýšený výskyt železa, manganu a dusičnanů. „Provádíme chemické, mikrobiologické, biologické i senzorické zkoušky všech typů vod.
tags: #ekologicka #zpravy #voda