Ekologické důvody zániku mezopotámské civilizace

Zánik vyspělé sumerské civilizace je stále opředen tajemstvím a velká část tohoto tajemství se skrývá pod povrchem dnešního Iráku, který je dlouhodobě poznamenán politickou nestabilitou.

Mezopotámie se rozprostírala mezi řekami Eufrat (dnes Furád) a Tigris (dnes Tidžlid). Na severu měla hornatý povrch, z hor na ní útočily horské kmeny a průsmyky procházely obchodní cesty. Jih Mezopotámie tvořil Perský záliv, odkud bylo snadné obchodní spojení s Indií. Na západě byly stepi, kde přecházeli semitští kočovníci. Na severu Mezopotámie bylo mírné podnebí a dostatek srážek, zatímco na jihu bylo sucho a na jaře záplavy, které zvedly hranici řek až o osm metrů. První státy zde vznikly právě kvůli potřebě regulovat říční tok.

V šestém tisíciletí před Kristem bylo na severu Mezopotámie založeno zemědělství. V pátém tisíciletí před Kristem zde vznikla malá sídliště, která se postupně vyvíjela v města. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí před Kristem přišli do oblasti Mezopotámie Sumerové (asi ze střední Asie, toto tvrzení vzniklo na základě podobných mytologických prvků, které raní Sumerové sdíleli s asijskými kočovnými kmeny). Neznáme jejich jazyk, nevíme jistě odkud přišli, ani kam patřili. Vyznávali polyteistické náboženství (např. bůh moudrosti a pán země Enki, bůh Slunce a spravedlnosti Šamaš, aj.) Založili městské státy jako například Eridu, Uruk, Ur, Lagaš, Kiš, Umma, aj. Města byla opevněna, uprostřed stál zikkurat (stupňovitá terasovitá pyramida), v němž sídlili duchovní a panovník (tzv. lugal). Panovník byl absolutistickým vládcem.

Poněvadž Sumer byl po celou dobu své existence (déle než tisíc let) rozdroben do mnoha městských států a státečků, vyskytlo se mezi těmito nepřeberné množství bojů a válečných konfliktů. Neunikla tomu ani města Umma a Lagaš, jež mezi sebou vedla více než stoletou válku o úrodnou zemi při zavlažovacím kanálu. O této válce se zmiňujeme především proto, že je to první historicky doložená válka.

Sumerové přinesli světu sociální politiku - vytvoření systému dělby produkce mezi všechny (tj. metrologie - vytvoření soustavy měr a vah, i když tyto ještě nebyly zcela unifikované (z váhových jednotek používali manu, tj. ca. vojenství - sumerská města byla chráněna hradbami (např. urbanizace - Sumerská města byla na svou dobu neobyčejně velká, odhadujeme, že ve 28.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Kolem roku 2340 byla ukončena nadvláda Sumerů a jeden z úředníků semitského původu se prohlásil za krále. Sargon I. (zvaný Akkadský) založil Akkadskou říši ve střední Mezopotámii s hlavním městem Akkadem. Sargon I. byl nazýván „vládcem čtyř světových stran“, podnikal válečná tažení, která směřovala až k pobřeží Černého a Středozemního moře. Sargon dobyl velká území, která však neuměl spravovat a ve kterých neměl velkého vlivu. Proto mu dobývání přineslo jen kořist a ochranu karavanních cest.

V letech 2200 - 2100 před Kristem vpadli do Mezopotámie Gutejci (horské kmeny) a celé jedno století ovládali rozsáhlé oblasti v jižní Mezopotámii. Nikdy nevytvořili centralizovanou říši a jediné informace, které o nich máme, jsou seznamy králů z dobových zdrojů. Vládci Uruku se je však kolem roku 2100 před Kristem podařilo vyhnat. Tehdy nastal poslední rozkvět Sumeru. Ve 21. století před Kristem sumerská nadvláda zaniká, a v následujícím století v Mezopotámii vznikají dvě velké říše.

Starobabylónská říše byla prvním centralizovaným státem s centrální mocí panovníka, který se opíral o úřednictvo, byrokratický aparát a o zákonodárství. Největší rozmach měla Starobabylónská říše za vlády Chammurabiho (18. století před Kristem). Ten vydal tzv. Chammurabiho zákoník, který byl jedním z prvních psaných zákoníků na světě (za nejstarší zákoník je považován zákoník uruckého krále Urnammua). Chammurabiho zákoník je vyryt na dioritové stéle, nahoře byl reliéf Chammurabiho a boha Šamaše (bůh spravedlnosti). Chammurabiho zákoník obsahoval 282 článků, tzn. 282 případů, za co udělovat trest. Obsahoval konkrétní, často kruté, tresty za konkrétní činy; byl psán v zásadě „oko za oko, zub za zub.“ Obyvatelstvo se podle něj dělilo do tří skupin (awílové - nejbohatší; muškéni - nesvobodní; otroci), podle příslušnosti k jednotlivým skupinám mají obyvatelé určitá práva a také povinnosti. Byl nalezen na počátku 20. století v Súsách (oblast dnešního Iránu). Babylónština vytlačila ostatní jazyky; nejvyšším babylónským bohem byl Marduk.

Babylónští zemědělci, na rozdíl od svých severních sousedů Asyřanů, byli souženi periodicky se opakujícími nedostatky vody. Musely se tak využít každoroční záplavy řek Eufratu a Tigridu. Voda, která se rozlila vždy v dubnu až květnu, a naopak nedostávalo se jí nejvíce v září a říjnu, byla zadržována v soustavě kanálů a nádrží. Zemědělci osévali svá pole vždy v listopadu a prosinci, aby v době záplav bylo již vzrostlé.

Staroasyrská říše navazuje na tradice Akkadů, prožívala velký hospodářský rozkvět spojený s rozvojem obchodu s Malou Asií (především se zlatem, stříbrem a mědí). Vyvážely se látky a vlna (dokládají to Kapadocké tabulky, které objevil prof. Bedřich Hrozný). Staroasyrská říše soupeřila se Starobabylónskou říší, Asýrii ovládl Chammurabi, čímž došlo k úpadku Asýrie. Později byla Asýrie ovládnuta Churrity, kteří sídlili v severní Mezopotámii, odkud podnikali útoky do Jižní Arménie, Malé Asie, aj.). Z těchto dobytých území vytvořili v 17. - 16. století před Kristem stát, který se nazýval Mitanni a stal se rovnocenným partnerem Chetitů i Egypťanů v boji o nadvládu na předním východě. Za vlády chetitského krále Šuppiluliuma I. (14. století) již měli Chetité navrch, a tak se churritský král Shattiwaza provdal za jednu z Šuppiluliuma-ových dcer. Pravděpodobně ve 13. století již Mitanni platilo pravidelný tribut Asyrské říši.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Středoasyrská říše (12. - 11. století před Kristem) vytvořila předpoklady pro nejmocnější stát, a to Novoasyrskou říši (10. století - 609 před Kristem). Existuje mnoho pramenů; byly zapisovány kroniky, smlouvy, soupisy půdy, apod. Vznikla zde profesionální armáda, jejímž základem byla pěchota. Ta byla vyzbrojena kopími, luky a praky; pro přesun armády se používaly válečné vozy. Tato armáda však byla spojena s brutalitou a násilím. V roce 722 (722) Sargon II. deportoval Židy po dobytí Palestiny do Asýrie (Asyrské zajetí Židů - viz Bible); v Arménii zničili říši Urartu.

V sedmém století před Kristem dobyli Babylón (hlavní město Ninive = symbol bohatství. Ninive bylo budováno podle plánu, byly zde vytvořeny paláce, chrámy a zahrady; pevné hradby s patnácti branami; do města vedl vodovod a v jeho okolí byly vinice a sady; o velikosti města svědčí poznámka, že projít město z jednoho konce na druhý trvalo tři dny, jelikož se Ninive pyšnilo sto kilometrovým obvodem hradeb). Asyřané ovládli i Egypt, čímž jejich říše dosáhla velkého územního rozsahu, avšak existovaly zde vnitřní boje o trůn, výjimkou nebyla ani povstání v provinciích a dobytých územích. Postupně Asyřané ztratili Egypt i Babylónii.

Novobabylónská říše se udržela necelých 100 let (v 6. století před Kristem); vládl zde Nabukadnesar II.; ten dobyl Jeruzalém (následovalo Babylónské zajetí Židů a odvezení 70 000 zajatců), ovládl Sýrii a Palestinu. Babylón se stal nedobytným místem (3 řady hradeb a vodní příkopy). Paláce používaly glazurované cihly; chrám boha Marduka byl umístěn na 70 m vysokém zikkuratu („Babylónská věž“ - čtvercový základ 90 × 90 m). Byly stavěny též visuté terasovité zahrady (královny Semiramis - jeden ze sedmi starověkých divů světa), školy, knihovny, archivy, zdravotnická zařízení, a další.) Po smrti Nabukadnesara II. však dochází k úpadku říše, ze severu přicházejí Peršané v čele s králem Kýrem (Kýros žil 590?

Klíč k zániku sumerské civilizace

Klíč k zániku sumerské civilizace leží v Iráku. Hroby jsou v nejvyšších vrstvách půdy, která ukrývá také ruiny města. Kostra dospělého muže leží ve fetální poloze (tedy schoulená na boku se skrčenými koleny) s keramickou nádobou v pravé ruce. Dítě spočívá v kolébce z rákosí. Je zde i sarkofág vykradený již před mnoha staletími. Nejsou tu známky obléhání ani krvavých bojů, ani známky požárů. Domy nebyly zbourány, nekonal se tu žádný rozsáhlý masakr na způsob trojské války. Obyvatelé odcházeli postupně pryč, zřejmě v průběhu několika desetiletí. Co se však stalo s posledními živými obyvateli? Co je přimělo k odchodu?

Příčiny hledali v klimatických změnách. Bylo tomu tak u kočovných lovců v jihozápadní Asii, kteří byli ke konci posledního významného zalednění před 11 000 lety donuceni k usedlému způsobu života? V jedné italské studii se uvádí, že i sumerská civilizace mohla zaniknout v důsledku změn životního prostředí. Déšť, vítr a sůl snadno rozrušily struktury, v některých případech starší než 4500 let, které nebyly postaveny z kamene.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

"Soudím, že právě klimatické změny byly jednou z příčin úpadku a pak zániku sumerské kultury koncem třetího tisíciletí před Kristem," zdůrazňuje profesor z římské univerzity La Sapienza Franco D'Agostino.

Důkazy ekologických příčin zániku

1. "Víme, že kolem roku 2400 před Kristem vyhnala silná erupce sopky v náhorní rovině v Anatolii různé národy do zavlažovaných polí Mezopotámie. Nalezli jsme významné stopy popele ve vrstvách půdy pocházející z tohoto období v mnohem širším prostoru. Přicházely pak různé skupiny, které přispěly k zániku akkadské civilizace, jež si svého času podmanila Sumery.
2. Navíc byla odkryta hustá síť kanálů na severu Mezopotámie, která přispívala k zásobování kanálů postavených více na jihu Sumery, pravděpodobně urychlila proces zasolování půdy a vyvolala krizi zemědělství na jihu. Během necelého století poklesla zemědělská produkce Sumerů o dvě třetiny. V eposu o Gilgamešovi je sucho vykládáno jako nástroj pomsty bohyně Inanny na sumerském králi Gilgamešovi a jeho městě Uruku.

Obě řeky byly ostatně důvodem neustálého znepokojení. Záplavy, které Egyptu přinášely bohatství, v Mezopotámii budily strach.

Nebýt dlouhodobě složité situace v Iráku, mohl se Ur dávno stát slavným a turisticky hojně navštěvovaným místem. Skrývají se tu opravdové skvosty historie i architektury. Vždyť se jedná o centrum Sumeru, považovaného za jednu z nejstarších a velmi vyspělých civilizací světa (4000 př. n. l.-2000 př. n. l.). Boji zmítaný Irák pochopitelně neměl dlouhá léta na péči o architekturu myšlenky ani finance.

"Bagdádská vláda už vyčlenila 600 milionů dolarů (asi deset miliard Kč). Archeologická lokalita má 46 hektarů. Je to poměrně velká zóna, kterou lze identifikovat z družice. Prochází jí plynovod irácké státní společnosti, jehož výstavba zde způsobila rozsáhlé škody. Nedotčeno však zůstalo koryto starověkého kanálu vyhloubeného ve třetím tisíciletí před Kristem, který zřejmě spojoval tuto lokalitu s městem Ur, vycházel z Eufratu a vytékal do Tigridu. "Kanál fungoval téměř pět století, pak byl kolem roku 2200 před Kristem zanesen pískem. Jeho zánik způsobil smrt města. Nedaleké město Ur bylo mnohem významnější a bylo dlouho obydleno, až do té doby, kdy jej dobyli Babyloňané. Ale v té době už Sumerové vymizeli.

"Podle mé hypotézy zde leželo bájné město Enegi uváděné v sumerských textech ze třetího tisíciletí. Kdyby tomu tak bylo, mohli bychom nalézt i chrám zasvěcený bohu podsvětí Ninazu v nejstarší fázi sumerské kultury," říká profesor D'Agostino.

tags: #ekologické #důvody #zániku #mezopotámské #civilizace

Oblíbené příspěvky:

• Stěhování Ptení a okolí
• Oživená historie v Libereckém kraji
• Ekologická definice růstu populace
• Historie Mezinárodního dne sbírání odpadků
• Tipy na ubytování na samotě