Ekologické Hodnocení Firmy: Metodika a Klíčové Aspekty

Řízení environmentálních rizik je klíčovým prvkem odpovědného podnikání a nedílnou součástí efektivního systému environmentálního managementu. Umožňuje nejen minimalizovat negativní dopady činností na životní prostředí, ale také předcházet událostem, které by mohly vést k poškození ekosystémů, zdraví lidí nebo finančním ztrátám. Význam tohoto přístupu zdůrazňuje i legislativa, zejména zákon č.

Identifikace a Hodnocení Environmentálních Aspektů

Prvním krokem v řízení rizik je identifikace tzv. environmentálních aspektů - činností, služeb nebo produktů organizace, které mohou ovlivnit životní prostředí. Mezi tyto aspekty patří například:

• emise do ovzduší
• zásahy do půdy a krajiny

Každý aspekt je dále posuzován z hlediska své významnosti, tj. potenciálu vyvolat negativní dopad na životní prostředí. Pro správné posouzení je důležité:

• stanovit kritéria významnosti
• označit tzv.

Po identifikaci aspektů následuje jejich kvantitativní nebo kvalitativní hodnocení z hlediska rizika.

Řízení Rizik a Preventivní Opatření

Pro minimalizaci environmentálních rizik je nezbytné zavést preventivní opatření, která mohou zahrnovat:

Čtěte také: České supermarkety a bio

• preventivní opatření
• organizační opatření
• monitoring a sledování

Prevence havárií je integrální součástí řízení environmentálních rizik. Zejména podniky manipulující s nebezpečnými látkami mají povinnost vést havarijní plány podle požadavků zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií. Systém prevence musí být dokumentovaný, testovaný a přizpůsobený místním podmínkám.

Důležitou součástí je také:

• vyhodnocení možných scénářů havárií
• napojení na legislativní požadavky

Zákon č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě, představuje legislativní rámec odpovědnosti za vážné poškození životního prostředí. podniky provozující činnosti uvedené v příloze č. 1 musí předcházet ekologické újmě.

Optimalizace Nákladů a Zvýšení Firemní Hodnoty

Ochrana životního prostředí je často vnímána jako nezbytná, ale nákladová položka. Přestože je dodržování legislativy povinností, lze při správném přístupu environmentální agendu využít také jako nástroj pro optimalizaci nákladů, zefektivnění provozu a zvýšení firemní hodnoty.

Nakládání s odpady představuje jednu z nejviditelnějších oblastí OŽP v každodenním provozu. Kvalitní audit často odhalí skrytá místa s vysokým potenciálem zlepšení - např. míru ztrát a neefektivní spotřeby. Zvýšení efektivity vede nejen ke snížení nákladů, ale i ke zlepšení environmentální stopy organizace.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Kvalitní audit často odhalí skrytá místa s vysokým potenciálem zlepšení, například:

• míru ztrát a neefektivní spotřeby
• existenci monitoringu spotřeby

Certifikace a Dotační Podpora

Získání certifikace dle ISO 14001 nebo registrace v systému EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) není jen otázkou souladu s normou, ale i nástrojem budování důvěry a strategické konkurenceschopnosti. Zlepšování environmentální výkonnosti lze v mnoha případech spojit s dotační podporou. Modernizační fond je jedním z příkladů.

Environmentální aktivity lze využít také v rámci strategie společenské odpovědnosti (CSR). Společně představí firmy, které úspěšně implementovaly udržitelné principy do svého fungování a svoje zkušenosti, osvědčené postupy a výsledky transparentně komunikují.

Koncept ESG a Jeho Hodnocení

Koncept ESG, který zná 60 % členských organizací Asociace společenské odpovědnosti, se stal v posledních několika letech fenoménem a pevnou součástí byznysu milionů organizací po celém světě. Pojem zastřešující odpovědnost k dopadu na životní prostředí, sociální aspekty i řízení organizace se propisuje do rozhodování o investicích a zvažování nejen finančních, ale i ESG kritérií, do obchodních a komunikačních strategií, i do dodavatelsko-odběratelských řetězců, inovací a technologií.

ESG žebříček vznikl v roce 2022 pod hlavičkou Asociace společenské odpovědnosti s názvem ESG Rating jako nástroj edukace o příkladech dobré praxe v oblasti udržitelnosti ve velkých i malých firmách a objektivní srovnání jejich prokazatelných a reportovatelných aktivit v udržitelnosti. Pro společnosti se zkušeností s ESG reportováním i komunikací vlastní udržitelnosti je to ocenění jejich kvalitní práce, která poslouží jako příklad dobré praxe. Metodika hodnocení je založená na ESRS standardech vycházejících ze směrnice CSRD. Ty jsou v ESG žebříčku propojeny na Cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs).

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

ESG žebříček má za cíl inspirovat a ukazovat příklady dobré praxe. Správně nastavená komunikace udržitelnosti bude pořád důležitější. Dostanete možnost porovnat se s ostatními firmami operujícími na českém trhu a najdete místa nebo odvětví vaší práce, ve kterých můžete zlepšit svoji konkurenceschopnost. Účast v ESG žebříčku zvyšuje firemní image a reputaci.

Jak Začít s ESG Reportingem

Nevíte, jak s ESG reportingem začít? Čím dřív začnete, tím lépe. Zjistěte, jaká data máte ve firmě k dispozici, a ta chybějící začněte měřit. V další fázi je pak nutné údaje posbírat a zjistit, jak na tom v oblasti udržitelnosti vlastně jste. Vzhledem k šířce ESG kritérií ale rozhodně nečekejte, že byste našli ve firmě potřebná čísla na zlatém podnose v úhledném balíčku.

Pro zajištění celofiremní koordinace se proto stále častěji zavádějí nové pozice koordinátorů ESG, případně společnosti vyčleňují odpovědné osoby na úrovni nejvyššího vedení s rolí tzv. Pokud tápete, je určitě vhodné obrátit se na odborníky, kteří se na nefinanční reporting specializují a celým procesem vás provedou krok za krokem.

Uhlíková Stopa a Její Výpočet

V rámci reportingu je ideální uvádět data z co nejvíce oblastí, které pod písmena ESG spadají. Minimálním základem každé zprávy o udržitelnosti by měl být ale zcela určitě výpočet uhlíkové stopy firmy. Ta se měří v přepočtu na ekvivalent CO2, který firma vyprodukuje v souvislosti se svou činností, a ukazuje tak dopad společnosti na změnu klimatu.

Do uhlíkové stopy se započítávají emise ze tří oblastí, takzvaných Scopes. Do Scope 1 patří emise, které firma přímo vyprodukuje (přímo vypustí do vzduchu). Počítá se sem množství skleníkových plynů z výroby, z jízd firemních aut nebo ze spotřebovaného plynu k vlastní výrobě tepla apod. Do Scope 2 se řadí nepřímé emise spojené s výrobou energií pro danou firmu, které se pro její spotřebu vyprodukují mimo podnik. Jedná se o výrobu elektrické energie, dálkové teplo, případně dálkový chlad. Vůbec nejsložitější je vykazování dopadů firmy a jejích produktů či služeb ve Scope 3, kam spadají všechny emise spojené s celým produkčním řetězcem, s dodavateli i odběrateli firmy nebo třeba s dopravou zaměstnanců do zaměstnání a s řadou dalších položek.

ESG Rating a Jeho Význam

V praxi se můžete také setkat s takzvanými ESG ratingy. ESG rating je skóre společnosti nebo známka pro vaši firmu, která hodnotí, jak se celkově vypořádáváte s environmentálními a sociálními riziky či s riziky v oblasti správy a řízení. ESG rating vydávají ratingové společnosti a jde v podstatě o nezávislý pohled a prověření firmou vykazovaných dat. Dobré hodnocení je signálem pro investory, že vaše firma není riziková. Příznivá známka vám pomůže přilákat investory, a vyjednáte si tak snadněji výhodnější podmínky financování.

Závěr

Zelená dohoda (neboli Green Deal) má za cíl zajistit, aby Evropa do roku 2050 dosáhla uhlíkové neutrality emisí skleníkových plynů. A právě proto by neměl být podle nových unijních předpisů nefinanční reporting jen přehled čísel, ale jeho součástí by měly být i komplexní strategie a stanovení cílů, které dovedou firmu k uhlíkové neutralitě.

Hodnocení Rizika Ekologické Újmy

Podle zákona č. 167/2008 Sb. o ekologické újmě musel každý provozovatel, který provozuje stanovenou činnost, zpracovat do konce roku 2012 hodnocení rizika ekologické újmy podle NV č. 295/2011 Sb. Pokud provozujete stanovenou činnost, máte povinnost provést základní posouzení rizik.

Pokud se při základním hodnocení rizika nedosáhne více než 50 bodů, provozovatel toto hodnocení uschová pro potřeby kontroly a další povinnosti podle § 14 zákona (např. finanční zajištění) a nařízení vlády se na něho nevztahují. Totéž platí i pro provozovatele, který při základním hodnocení rizika přesáhne 50 bodů a současně je registrován v Programu EMAS nebo má systém EMS podle ISO 14001.

Pokud však při základním hodnocení rizika provozní činnosti dosáhne více než 50 bodů, provádí se podrobné hodnocení rizika. Samotné základní hodnocení rizik však není vůbec jednoduchou záležitostí. Nařízení vlády č.

Tranzitivní Riziko a Česká Ekonomika

Změny klimatu a jejich dopady představují výzvu pro řadu odvětví, včetně finančního sektoru. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří česká ekonomika mezi ty, které produkují spíše vyšší množství skleníkových plynů. Ze srovnání je patrné, že česká ekonomika má podobnou odvětvovou strukturu emisí jako některé další postkomunistické země s historicky vysokou závislostí na uhlí a těžkém průmyslu. Hlavním zdrojem emisí je sektor energetiky, který výrazně překračuje průměr EU.

Důležitým indikátorem, jak jednotlivá odvětví přispívají k emisím skleníkových plynů, je emisní efektivita. Vyjadřuje, kolik emisí připadá na jednotku produkce vyjádřenou hrubou přidanou hodnotou (HPH) sektoru. Vyšší emisní efektivita znamená, že daný subjekt dokáže vyprodukovat více s menším množstvím emisí, což ukazuje jeho udržitelnost. Zvýšení emisní efektivity je podstatné pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti české ekonomiky. Jinými slovy pro její udržení budou podniky muset nejen snížit emise prostřednictvím technologických inovací a čistších zdrojů energie, ale také zvyšovat produktivitu a efektivněji využívat zdroje. Cílem je dosáhnout vyššího ekonomického výkonu při stejné nebo dokonce nižší úrovni emisí.

Při úvahách o přechodu na emisně neutrální ekonomiku se pozornost logicky zaměřuje na sektory s vysokou produkcí emisí a nízkou emisní efektivitou. Na jedné straně jde o sektory s nízkou emisní efektivitou, například těžební průmysl, na druhé straně je třeba zmínit zpracovatelský průmysl, který je sice emisně relativně efektivní, ale vzhledem k celkovému objemu výroby generuje značné množství emisí.

Sektory nejvíce vystavené tranzitivnímu riziku jsou označovány jako klimaticky relevantní sektory (Climate Policy Relevant Sector, dále CPRS). Zařazení sektoru mezi CPRS se obvykle provádí na základě posouzení tří kritérií: (1) jejich přímý a nepřímý příspěvek k celkovým emisím skleníkových plynů; (2) citlivost na klimatickou politiku, například riziko přesunu emisí do jiných zemí (tzv. Identifikace sektorů podle metodiky CPRS umožňuje vládám, finančním institucím a regulátorům lépe zaměřit své politiky, investice a alokaci kapitálu na sektory nejvíce citlivé na klimatické změny. Vysokou produkci přímých emisí v ČR vykazují doprava a skladování (H), zpracovatelský průmysl (C), stavebnictví (F) a velkoobchod s maloobchodem (G). Mezi emisně nejnáročnější odvětví pak v ČR patří výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla (D), těžba a dobývání (B), zásobování vodou a nakládání s odpady (E) a zemědělství (A).

Směrnice CSRD a Její Dopad

V reakci na nízkou kvalitu a značnou heterogenitu informací o vlivu zejména nefinančních podniků na klima byla v roce 2022 přijata Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD, Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta zavádí nové požadavky na zveřejňování transparentních a relevantních informací v oblasti klimatického rizika, přičemž klade důraz na dostatečnou kvalitu dat a jejich srovnatelnost napříč zeměmi EU. Společnosti budou muset zveřejňovat informace o své udržitelnosti prostřednictvím zpráv o udržitelnosti, které budou obsahovat nejen cíle v oblasti udržitelnosti, ale také klíčové ukazatele výkonnosti (KPI).

První skupina, která začne vykazovat nejdříve, zahrnuje především banky a velké podniky emitující investiční cenné papíry přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, které mají více než 500 zaměstnanců a splňují hraniční kritéria pro velké jednotky nebo skupiny. Druhá skupina, v ČR početně největší, zahrnuje hlavně firmy ze zpracovatelského průmyslu.

V sektorech těžby, zpracovatelského průmyslu, dopravy a zpracování vody a odpadů budou vykazovat podniky, které tvoří přibližně 30-40 % hrubého přidané hodnoty těchto odvětví. Pokud jde o zaměstnanost, největší pokrytí reporty bude v těžebním průmyslu a energetice, což jsou dva sektory, které jsou vysoce citlivé na tranzitivní riziko. Naopak odvětví stavebnictví a zemědělství, kde převažují menší firmy, vykazují nejnižší pokrytí jak z pohledu HPH, tak zaměstnanosti.

Podobně jako ve většině EU zemí jsou banky v ČR hlavním zdrojem financování reálné ekonomiky. Bankovní sektor tak získá podrobnější a přesnější informace pro téměř polovinu svých expozic z klimaticky relevantních sektorů. To posílí jeho schopnost hodnotit klimatické riziko a mj. také přispěje ke kvalitnějšímu řízení úvěrových rizik.

Výzvou pro banky bude hodnocení klimatického rizika v sektorech zemědělství a stavebnictví, kde je podíl subjektů s vykazovací povinností nízký. V odvětvích zpracovatelského průmyslu a obchodu zůstane informačně nepokryto úvěrové portfolio v relativně významné hodnotě 120 mld. Kč (resp. 116 mld. Kč), přestože subjekty s vykazovací povinností tvoří 52, resp. 44 % podíl na celkovém objemu úvěrů. Informace budou chybět především od malých a středních podniků.

Směrnice CSRD zvyšuje nároky na subjekty v oblasti povinného zveřejňování informací. I když nejistota spojená s klimatickými změnami zůstane nadále významná vzhledem k jejich komplexnímu a globálnímu charakteru, nově dostupná data umožní finančním institucím lépe porozumět souvisejícím rizikům a účinněji je řídit. Klimatické riziko se tak vedle tradičních finančních rizik stává nedílnou součástí systému řízení rizik.

tags: #ekologické #hodnocení #firmy #metodika

Oblíbené příspěvky:

• Základní definice ekologie
• Studie o hybridních autech a životním prostředí
• Ohrožení ve městech: Analýza příčin
• Dopad COVID-19 na odpadové hospodářství v ČR
• Informace o kancelářských plastových koších