Česká krajina je svázána s kvetoucími ovocnými stromy, tím se liší od jiných. Skladba stromů a odrůd, které můžete vidět na českém či moravském venkově, se ale pomalu mění a staré odrůdy našich dědečků a babiček mizejí.
Jen těžko najdete tradičnější české ovoce, než jsou hrušky. Oblíbené sladké plody se objevují v mnoha říkankách a pohádkách, chodil na ně třeba i kocour Mikeš Josefa Lady.
Důvodů, proč hrušky mizejí, nabízí ovocnáři hned několik. Dalším faktorem jsou chutě spotřebitelů, které tíhnou ke sladšímu ovoci, jako jsou meruňky nebo broskve.
Nejtypičtějším hruškovým krajem je Podkrušnohorsko, kde hrušňové aleje vysazovali v minulosti Němci. Více než staleté stromy rostoucí nedaleko Nechranické přehrady ale postupně usychají a pan Zajíc si před pěti lety uvědomil, že by kraj mohl o cenné odrůdy definitivně přijít. Na Kadaňsku tak znovu ožívají staré české odrůdy, jako je Solanka nebo Koporečka. Uvidíte ale rovněž hrušky odrůdy Jakubka, které dosahují velikosti jen asi dvou až tří centimetrů.
Kromě Podkrušnohoří se hrušky pěstují nejvíc na střední a jižní Moravě, nikde ale nejde o rozsáhlé sady jako v případě jablek. Zatímco jablka se v Česku vloni pěstovala na 9000 hektarech, hrušky na pouhých 475.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Jenže kolik odrůd hrušek jste ochutnali? Chutnaly všechny stejně? Víte, že existují stovky, ne-li tisíce různých odrůd a každá hruška chutná jinak?
V zapomenutých končinách Evropy rostou stovky, možná tisíce většinou ještě nepopsaných odrůd hrušní. Přední čeští ovocnáři znali a pěstovali až 600 odrůd hrušní.
Staré odrůdy začínají plodit později a některé mají malé plody. Na rozdíl od komerčních sadů tedy nelze počítat s rychlou návratností vložené investice. Proto se staré odrůdy přestávají pěstovat a postupně zanikají.
Ze starých odrůd hrušní vysazujeme extenzivní krajinotvorné sady. Odrůdy jsou naroubovány na semenáčcích, díky nímž z nich vyrostou dlouhověké, hezké, mohutné, majestátní stromy. Každý strom má kolem sebe dostatek prostoru (10x10 m), aby se nemusel se svými sousedy přít o místo ani za 100-200 let.
Nakročeno máme hezky. Již nyní roste 177 odrůd hrušní kolem Blatničky. Založení sadu není o jednom člověku, je to o souhře lidí. Jsme rádi, že máme podporu ze strany dárců roubů a pečlivého školkaře, který z nich vypiplal stromky.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
Mnohé z nich ani nemají jména, protože je doteď ještě nikdo pomologicky nepopsal. Nenajdete je ani ve starých pomologiích (knížkách o ovocných odrůdách) a dokonce je nezná ani vševědoucí Google. Chutnají skvěle a to je důvod, proč se vyplatí je pěstovat.
V listopadu 2024 vysazujeme v Blatničce 2 unikátní hrušňové sady. První sad bude ze 7 hrušňových odrůd z Poodří. Druhý sad bude z 9 bělokarpatských odrůd z okolí Lednice, obce na severu v slovenské části Bílých Karpat.
Spustili jsme crowdfundingovou kampaň (hodně lidí může i malými částkami přispět na velikou věc), díky které můžete podpořit zakládaní nových genofondových sadů.
Na podzim jsme z ovocné školky opět dovezli plný vozík stromečků starých odrůd hrušní. Tentokrát by si převoz zasloužil policejní doprovod. Převáželi jsme historické kousky nevyčíslitelné hodnoty. Jsou stejně staré jako svatováclavská koruna.
Objevili jsme ji v roce 2014 při mapování starých ovocných stromů v okolí Blatničky. Tehdy jsme se rozhodli zachovat „genius loci“ (duch místa) a ze všech starých ovocných stromů jsme odebrali rouby, abychom jim zabezpečili nesmrtelnost v našich krajinotvorných sadech.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
tags: #ekologické #hospodářství #ovocné #sady #hruška #pěstování