Ekologické invaze rostlin v České republice

Invazní (nepůvodní, cizí, zavlečené, „vetřelecké“) druhy jsou na daném území nepůvodní (jak neúmyslně zavlečené, tak záměrně dovezené člověkem). Snadno se rozmnožují, rychle se šíří, osidlují všechna příhodná stanoviště a vytlačují původní rostlinné druhy. Mění přírodní stanoviště a negativně ovlivňují biologickou rozmanitost.

Za nepůvodní druhy rostlin a živočichů jsou označovány (viz např. § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) druhy, které nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu - tedy Evropy či ČR, ale v některých případech se také může jednat o druhy nepůvodní pouze v určité části našeho území (např. druhy hercynských pohoří, Šumavy aj.

Invaze je ve své podstatě proces překonávání bariér geografických, environmentálních, reprodukčních. Ty jim staví do cesty problémy s rozšiřováním místní vegetace na původních stanovištích. Rostlina se během různě dlouhého období klidu, které předchází opravdové invazi, adaptuje na místní podmínky a populace může navíc prodělávat genetické změny a tím se lépe přizpůsobit novému, pro ni netypickému prostředí.

V průběhu času, ale mohou některé invazní rostliny získat statut postinvazní a některé zdomácnělé nepůvodní druhy se mohou zase kvůli jejich silnému ústupu dostat mezi druhy chráněné.

Evropská komise vydala v srpnu 2016 Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU („unijní seznam“) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014. Na seznamu bylo celkem 37 druhů, z toho 23 zvířat a 14 rostlin. V roce 2017 proběhla 1. aktualizace a na unijní seznam přibylo dalších 12 druhů; celkem tedy bylo zařazeno 49 druhů (z toho 26 živočichů a 23 rostlin). V roce 2019 proběhlo hlasování o 2. aktualizaci seznamu, tentokráte na něj přibylo 17 druhů, celkem je tedy nyní zařazeno 66 druhů (30 živočichů a 36 rostlin).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Pro druhy na unijním seznamu platí zákaz dovozu a převozu druhů v rámci EU, uvádění na trh, zákaz držení, chovu, rozmnožování a vypouštění do volné přírody. Zájmovým chovatelům je umožněno si živočichy ponechat do konce jejich přirozeného života (za předpokladu, že bude zamezen jejich únik a rozmnožování) a komerčním subjektům vyčerpat své „zásoby“ do 2 let od zařazení druhu na unijní seznam.

Nařízení počítá s možností povolení výjimek ze zákazů pro účely výzkumu, ochrany ex situ (mimo původní místo výskytu) a medicinální (léčebné) účely. V dalších „výjimečných případech z důvodu naléhavého veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru“ je možné výjimku povolit na základě oprávnění uděleného ze strany Evropské komise.

Příklady invazních rostlin v ČR

Bolševník velkolepý

V České republice patří asi mezi naši nejznámější invazivní rostlinu. Dostal se k nám z Kavkazu v 19. století, jednalo se o dar cara Alexandra knížeti Metternichovi. Vladař širé Rusi se rozhodl obdarovat svého oblíbeného rakousko-uherského politika semeny několika mimořádných zakavkazských rostlin. A protože je to opravdu silná rostlina - jedna rostlina je schopná vytvořit až 20 tisíc klíčivých semen, je dnes rozšířena na asi 600 místech a snaží se šířit dál.

Invaze této rostliny, někde už dosáhla takových rozměrů, že pro její potlačování byla nasazena armáda a jsou popsány přesné metody likvidace.

Schopností dominovat nad okolím svým místy až čtyřmetrovým vzrůstem, nenáročností na přírodní podmínky, dynamickým nárůstem lokální početnosti, odolností vůči nejrůznějším metodám likvidace. A hlavně svou toxicitou!

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Šťáva bolševníku způsobuje, v reakci s UV paprsky, podráždění, zčervenání pokožky a vznik puchýřů.

Trnovník akát

Trnovník akát je krásnou dřevinou. Svými šedými pokroucenými větvemi a prohnutými kmeny působí tajemně a každé jaro nás okouzluje svými bílými hrozny sladce vonících květů. Dříve se pěstoval jako okrasná dřevina v botanických zahradách, v parcích, stromořadích a hojně jej vysazovali i lesníci. Zpevňovaly se jím prudké skalnaté nebo suťové stráně kolem větších řek a také železniční náspy.

Je to rychle rostoucí opadavý listnatý strom nebo keř z čeledi bobovitých. Je známo asi 20 druhů trnovníků. Trnovník pochází z Mexika a ze Severní Ameriky z lesů Apalačských hor, kde tvořil asi 4 % lesního společenství. Je rozšířen v teplých částech Evropy a Asie. U nás je považován za nebezpečnou invazní dřevinu.

Akát, jako všichni zástupci čeledi bobovitých, má na kořenech symbiotické hlízkové nitrogenní bakterie, které poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na organické formy, které jsou přijatelné pro rostliny. Z tohoto důvodu dokáže osídlit i na živiny velmi chudé půdy.

Lesníci se zprvu domnívali, že toto obohacování chudých půd živinami bude mít pozitivní vliv na produktivitu lesů na mělkých, písčitých a svažitých půdách. Ve skutečnosti byl tento efekt zanedbatelný a pěstování akátu vedlo k ústupu přirozených druhů bylin a keřů.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Akát vytváří husté, vysušené, tmavé porosty a tím dovoluje růst jen málo druhům rostlin. Způsobuje změny v celém biotopu, má toxické účinky na rostliny ve svém okolí. Jeho kořeny vylučují do půdy v konkurenčním boji proti okolním rostlinám toxické látky (tzv. alelopatie).

Kromě květů je celá rostlina jedovatá, hlavně kůra. Jeho odstraňování je velmi náročné. Květ je jako droga sbírán pro farmaceutické zpracování. Právě pro své květy, byl trnovník akát dovezen jako medonosný strom a pro hospodářský význam byla jeho výsadba propagována ještě v šedesátých letech 20. století.

Projekt mapování invazních rostlin v Praze

V letech 2014-2015 probíhal pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy projekt zaměřený na mapování invazních rostlin v povodí devíti Pražských malých vodních toků. Až na jeden přítok Berounky to byly všechno levostranné přítoky Vltavy. Předmětem zájmu bylo jedenáct vybraných nejvíce se šířících invazních neofytů, mezi které patřil například zmiňovaný bolševník velkolepý nebo křídlatky.

Účelem bylo shromáždění informací o aktuálním výskytu vybraných druhů rostlin podél koridorů vodních toků přitékajících na část území města Prahy. Informace o rozšíření druhů byly získávány terénním průzkumem, který zajistili kvalifikovaní botanici.

Během mapování bylo prozkoumáno více než 160 říčních kilometrů levostranných přítoků Vltavy a část úseku silnice R4. Pořízeno bylo celkem 1 200 zápisů výskytu 11 invazních rostlin. Nejhojnějším druhem s 431 záznamy byla netýkavka malokvětá. Následoval trnovník akát s 389 zápisy a zlatobýl kanadský se 152 zápisy. Naopak nejméně se v mapované oblasti vyskytovaly druhy křídlatka sachalinská (2 zápisy), bolševník velkolepý (15 zápisů) a pajasan žláznatý (15 zápisů).

Co dělat, abychom dále nešířili invazní druhy?

Dávat si pozor na to, co chceme pěstovat na své zahradě nebo co bychom dokonce chtěli vysazovat do volné přírody. A hlavně na to, kam vyhazuji rostlinný odpad - bioodpad! Na zahradě si například topinambur pěstovat můžeme, ale problém nastane, když se dostane mimo naší zahrádku. Ohlídat je na svém pozemku nemusí být díky jejich dobré schopnosti šíření snadné, navíc sami jim často třeba i nevědomky pomáháme právě tím, že vyhazujeme zahradní odpad někam za plot. V nejhorším možném případě končívá na břehu řeky nebo potoka. Jenže toto umístění životaschopných částí nebo semen invazní rostliny je pro ně ideální.

Zahradní odpad by měl být nejlépe likvidován přímo na pozemku v kompostu. Jenže, co když ho vyprodukujeme více, než náš kompost dokáže zvládnout? Tento problém řeší novela zákona o odpadech č. 229/2014 Sb., účinná od 1. Spalovat rostlinný odpad je možno pouze pokud je suchý, s maximální ohleduplností a s přihlédnutím k místním a povětrnostním podmínkám (kouř nesmí obtěžovat sousedy).

Možnosti regulace invazních druhů

Podle Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů musí členské státy zřídit pro značně rozšířené druhy z unijního seznamu tzv. regulační opatření, ve kterých jsou stanoveny postupy, jak minimalizovat dopad těchto druhů na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství. Priorita jednotlivých opatření by zde měla být stanovena na základě posouzení rizik a nákladové efektivity.

Kromě cílené (mechanické, chemické, biologické) eradikace druhu patří mezi tato opatření i opatření týkající se dotčeného ekosystému, které mají zvýšit jeho odolnost vůči stávajícím a budoucím invazím. Regulační opatření též připouští dočasné komerční využití již usídlených invazních druhů, pod podmínkou náležitého zdůvodnění a za předpokladu, že jsou zavedeny odpovídající kontroly, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření.

To, jak regulační opatření budou vypadat, je na uvážení jednotlivých členských států, nicméně je potřeba postupovat ve spolupráci s okolními státy. Postup regulace se tak může lišit v jednotlivých státech, kdy se bude zohledňovat rozdílný charakter výskytu a potenciálu šíření. Regulační opatření by měla být specifická nejen na úrovni státu (v ČR nyní postupně vydávané tzv. zásady regulace), ale i na škále regionů či stanovišť (v ČR budou vydávány na úrovni krajů, CHKO a NP formou opatření obecné povahy).

Doporučení pro management invazních rostlin v parcích a zahradách

Z hlediska hospodaření je vlastně jedno, zda se jedná o druh původní či nepůvodní. Místními podmínkami je v kontextu parků a zahrad myšlen například rozsah invaze (velikost zasažené plochy, hustota jedinců), míra izolovanosti od okolí a rizika opětovné invaze po managementu (např. vodní tok v blízkosti či procházející parkem a přinášející opakovaně ve velkém množství semena či úlomky oddenků), historická autenticita okolních výsadeb, výskyt chráněných rostlin a živočichů a podobně.

Z vlastností druhů sledujeme zejména to, jestli se jedná o jednoletou či vytrvalou bylinu, keř nebo strom, zda je druh schopen obrážet po posekání/kácení, zda se rozmnožuje jen semeny nebo i fragmenty oddenků či kořenů. Zvažujeme také, jak dlouho přežívá ve formě semen nebo jak reaguje na posekání či aplikaci herbicidů (na jaké účinné látky).

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které je třeba brát v potaz je to, jaký je vlastně očekávaný cílový stav a jak rychle jej musíme dosáhnout. Na tom pak značně závisí kolik prostředků (finančních a pracovních) budeme muset investovat.

Dle vlastností druhů pak po zjednodušení můžeme uvažovat o následujících skupinách, u kterých lze odlišit doporučený přístup k managementu: jednoleté byliny dobře reagující na mechanický management (typ netýkavka žláznatá), byliny značně regenerující či obtížně omezovatelné a často se rozmnožující i oddenky (bolševník velkolepý, celíky, křídlatky), dřeviny (keře i stromy) výmladkové (akát, netvařec) a dřeviny neregenerující (borovice vejmutovka).

Dle podmínek prostředí pak jde o dělení, které sleduje nutnost provedení zásahu. Nejvíce prioritní skupinou jsou druhy, které se mají likvidovat vždy a všude (druhy s velkým dopadem na okolí). Další skupinou jsou druhy s nižším invazním potenciálem, nicméně však ohrožující například cenná území, zároveň ale druhy, které jsou tolerovatelné v krajině. Poslední skupinu tvoří druhy, které vzhledem k jejich malému dopadu nemá cenu řešit jednotlivě a jejich omezování může probíhat v rámci běžného hospodaření v krajině.

Toto jsou obecná doporučení pro celou krajinu, nicméně parky a zahrady jsou specifické relativně vysokou mírou hospodaření na celém jejich území.

Jednoleté druhy rozmnožující se výhradně semeny

Zástupcem této skupiny je například netýkavka žláznatá, na jejímž základě byla doporučení vytvořena. Při navrhování managementových opatření proti šíření netýkavky žláznaté je nutné se zaměřit na omezení tvorby a přísunu semen. K jejímu efektivnímu potlačení dostačuje precizní vytrhávání nebo opětovné sekání (zamezení vykvetení a odplození) dospělých či regenerujících rostlin před dozráním semen, ideálně v počáteční fázi období květu.

Jelikož invazní úspěch netýkavky spočívá i v extrémně dlouhé periodě kvetení a dozrávání semen, jsou nezbytné časté (cca po dvou týdnech) a pravidelné kontroly stanoviště v období červen-září.

Kromě managementu v cílových lokalitách je prioritou likvidace populací, které by mohly sloužit jako zdrojové pro další šíření. Pokud není možné dosáhnout kompletní likvidace na zdrojových lokalitách v okolí, je třeba alespoň omezit produkci semen z těchto populací.

U netýkavky jako jednoleté rostliny s malým a křehkým kořenovým systémem je vhodnou a efektivní metodu managementu vytrhávání. Při zásahu a při manipulaci s biomasou je potřeba zamezit založení nových lokalit nevhodným postupem nakládání s rostlinným odpadem. Po vytrhání je důležité zabránit opětovnému zakořenění rostlin. V případě většího množství biomasy je pro omezení transportu biomasy a možného roznosu semen a úlomků oddenků do okolí možné shromažďovat vytrhané rostliny na igelitové plachtě.

Samotné vytrhávání je možné ještě doprovodit oddělením kořenů od lodyhy a minimálně jednou či dvakrát zalomit (či podupáním zničit) vytržené rostliny tak, aby se minimalizovala schopnost regenerace a vytváření adventivních kořenů z nodů.

Vytrhávání je na většině stanovišť metoda, která výrazně narušuje vegetaci. Proto je nezbytné provést rekultivaci a založit vegetaci s cílovými druhy, která znesnadní opětovnou invazi netýkavky. U velmi rozsáhlých porostů je možné při zajištění opakování a likvidace v okrajových částech přistoupit i ke kosení. Kompletní eradikace je však závislá na zajištění kontroly nad přísunem semen netýkavky z okolí. Pokud jsou porosty sekány nebo mulčovány, rostliny musí být posekány co nejníže u země kvůli omezení regenerace. Sekání pak musí být opakováno několikrát v sezóně.

Nedřevnaté obtížně likvidovatelné rostliny

V této skupině jsou druhy od jednoleté ambrózie peřenolisté, přes monokarpický bolševník velkolepý po klonální celíky a křídlatky. Přestože se jedná o relativně různorodou skupinu druhů s odlišnými vlastnostmi (schopnost vegetativního rozmnožování, výška), jsou doporučované metody likvidace velmi podobné a liší se jen v detailech. Při všech zásazích s cílem kompletní likvidace druhu na dané ploše nejsou pouze mechanické metody likvidace většinou dostatečné.

Jedná se většinou o druhy s dlouhou dobou přežívání semen v semenné bance, vysokou regenerační schopností a malou odezvou na mechanické metody likvidace, kdy seč pouze zabrání či omezí tvorbu semen, avšak nezlikviduje jednotlivé rostliny. Pro úspěšnou likvidaci je důležité, pokud je to možné, kombinovat mechanický management s aplikací herbicidů nebo přímou aplikaci herbicidů na list (případně injektáží do oddenků).

Dlouhodobě opakovaná mechanická likvidace pomůže snížit množství produkovaných semen, ale často nevede k likvidaci samotných rostlin. Proto je tedy seč a mulčování použitelné pro omezení negativního vlivu invazních druhů na společenstva nebo na plochách, kde z různých důvodů nelze použít herbicidy. Při managementu je třeba brát ohled na možnost šíření oddenky a kořeny (semeny u ambrózie) z kontaminovaných ploch. Dále je nutné upřednostňovat management vzdálených lokalit a při likvidaci postupovat v součinnosti s majiteli okolních pozemků (např. management nejlépe zahájit v horních povodích a pokračovat podél toku dolů).

Bolševník lze oproti jiným druhům velmi úspěšně mechanicky zlikvidovat takzvaným jarním vykopáváním (viz detailní popis ve standardech AOPK ČR).

Aplikaci herbicidu je třeba provést před založením semen u všech druhů. Všechny druhy jsou citlivé na široké spektrum herbicidů (např. účinné látky glyfosát či triazin). Nicméně například u ambrózie byl dokumentován vznik rezistence při opakovaném použití stejných herbicidů.

Keře

Keře mají velmi často dobrou regenerační schopnost a vyznačují se růstem výmladků po mechanickém managementu. Problematické jsou zejména kustovnice cizí (Amorpha fruticosa), svídy (Cornus sp.), které se snadno šíří kořenovými výmladky i hřížením větví a jsou schopny brzy vyprodukovat velký objem dřevní hmoty.

Pokud je cílem kompletní likvidace, doporučuje se kombinace odstranění biomasy s aplikací herbicidu na řez, případně postřikem na list. Pro přehlednost o ošetřených jedincích (nátěrem na řez nebo list) je vhodné do herbicidu přidat barvivo. Při udržovacím managementu doporučujeme udržovat okolní vegetaci častým sekáním, aby byly likvidovány výmladky. Okolí výsadeb, které mají být zachovány, je nutné monitorovat tak, aby bylo podchyceno případné šíření semeny. U managementu keřů většinou není nutné speciální čištění použité mechanizace. Ani časté sekání ploch invadovaných bolševníkem nevede k jeho likvidaci.

Stromy s výmladkovou schopností

U stromů s výmladkovou schopností z pařezů či kořenů (například akát, pajasan) je růst výmladků převážně stimulován mechanickým poškozením nadzemních částí. Po odstranění nadzemní biomasy (pokácení) následuje obvykle bouřlivé zmlazení. Samotné mechanické metody nevedou k dlouhodobé likvidaci a jen mohou zmírnit dopady invaze. Navíc použití jen mechanických přístupů může zvýšit četnost zmlazování a výsledný porost likvidovaného druhu je pak hustší. Z těchto důvodů je vhodné kombinovat kácení s aplikací herbicidu.

Velkým nebezpečím je u mnoha druhů schopnost semen šířit se na velkou vzdálenost. Většina těchto dřevin je navíc rychle rostoucích s možností plodit již během několika málo let.

Management těchto stromů lze rozdělit na ošetření semenáčů a vzrostlých jedinců. U semenáčů je možnost ručního vytrhávání. S ohledem na semennou banku většiny druhů je třeba vytrhávání opakovat po několik let. U vzrostlých jedinců v lesních porostech lze použít kácení na vysoký pařez, kácení na nízký pařez a částečné kroužkování následované aplikací herbicidu (viz standardy AOPK ČR). Nicméně kroužkování není vhodné v lokalitách často navštěvovaných lidmi, protože postupné odumírání stromů může vést k pádu větví. Při managementu je důležité zaměřit se na regeneraci z kořenových výmladků, které lze kromě herbicidů částečně omezit intenzivní sečí.

Při managementu je dobré dodržovat následující pravidla k zabezpečení větší efektivity:

• pokud je to možné, snažit se zasahovat včas, dokud jsou jedinci relativně menšího vzrůstu,
• kácet nejlépe koncem sezóny (září-listopad), kdy pletivo táhne živiny do kořenů a tím se výrazně eliminuje následná pařezová i kořenová výmladnost (při správně provedeném zásahu a dobrých podmínkách až 100% účinnost!)
• ořezávat regenerující výhonky často a aplikovat dle potřeby herbicidy ihned na řeznou ránu.

Neregenerující dřeviny

Neregenerující dřeviny (například borovice vejmutovka) se šíří pouze semeny a nevytváří kořenové ani pařezové výmladky. Pro trvale udržitelný management je tedy klíčové nejdříve odstranit plodné stromy a zhruba po 3-5 letech po těžbě je vhodné odstranit veškeré jedince cílového druhu vzešlé ze semen. Semenáče je možné vytrhávat ručně, lze použít křovinořez či pilu. U všech druhů v této skupině je třeba dbát na to, aby na pařízku nezůstaly žádné živé větve u země (nebo celý přeslen).

tags: #ekologické #invaze #rostlin #v #čr

Oblíbené příspěvky:

• Lužická Nisa a životní prostředí v Liberci
• Odpad z tonerů
• Jak pěstovat zdravou Tlustici
• Příroda a její ochrana
• Proces recyklace plastů