Ekologické katastrofy ropy

Ropa je pro lidstvo velmi důležitá, proto nevidím řešení v zákazu její těžby a přepravy po moři, ale je třeba dbát na větší bezpečnost. Ropa vznikla rozkladem živočišných a rostlinných zbytků. Protože má menší hustotu než slaná voda, zůstává na hladině, kde vytváří tenkou vrstvu.

V minulosti existovaly oblasti, kde ropa přirozeně vyvěrala na povrch. Dnes je ropa získávána pomocí ropných vrtů. Vrtné plošiny jsou i na mořích, kde v případě havárie může uniknout velké množství ropy a způsobit ekologickou katastrofu. I havárie tankerů převážejících ropu vytvářejí téměř každý rok velké ropné skvrny.

Největší úniky ropy v historii

Havárie tankerů ale ukazují, že ropa sice je dobrý sluha, ale zlý pán. Jakákoli kolize tankeru na moři, který převáží tisíce tun ropných produktů, přináší obrovské riziko ekologické katastrofy. Znečištěna bývá nejen voda a její obyvatelé, ale pokud ropná skvrna zasáhne pobřeží, stává se smrtelnou i pro velké množství dalších živočichů. Ještě větší tragédie nastane, když dojde k úniku ropy z plošiny.

Zde jsou některé z největších ropných katastrof v historii:

• Kuvajt, 1991: K největšímu úmyslnému úniku ropy došlo v roce 1991 v Kuvajtu, když vojenské jednotky vypustily zásobníky ropy během války v Zálivu. Do oceánu bylo tehdy vypuštěno přibližně 330 000 000 galonů ropy (1 galon = 3,7 l).
• Mexický záliv, 2010: Roku 2010 došlo následkem exploze k potopení vrtné plošiny Deepwater Horizon. Vrt v Mexickém zálivu však zůstal otevřen a do oceánu vyteklo přibližně 180 000 000 l ropy.
• Torrey Canyon, 1967: K první velké ropné katastrofě na evropském pobřeží došlo přesně před padesáti lety - 18. března 1967 u jihozápadního pobřeží Británie. U jejího jihozápadního pobřeží poblíž Cornwallu totiž 18. března 1967 najel na skalisko u Scillských ostrovů tanker Torrey Canyon. Kolos dlouhý 297 metrů plující pod vlajkou Libérie a převážející 120 tisíc tun ropy se po nárazu rozlomil a jeho mazlavý obsah se začal valit do moře. Do moře uniklo 120 tisíc tun kuvajtské ropy.
• Rena, 2011: Ztroskotání nákladní lodě Rena je největší ekologickou katastrofou na moři v historii Nového Zélandu, navíc hrozí, že se trup rozlomí a do vody vyteče další mazut. Rena plující pod liberijskou vlajkou narazila minulý týden na útes Astrolabe asi 22 kilometrů od novozélandského Severního ostrova. Do Zálivu hojnosti (Bay of Plenty), který je cenný bohatým mořským životem, již vyteklo až 350 tun paliva. V trupu lodi se vytvořila prasklina, která se rozšiřuje, a hrozí tak rozlomení lodi.

Další významné ropné katastrofy:

Čtěte také: České supermarkety a bio

• Velká Británie/Francie, březen 1967: Liberijské plavidlo Torrey Canyon se potopilo u britského souostroví Scilly. Do moře vyteklo téměř 120 tun ropy.
• Francie, březen 1978: Liberijský supertanker Amoco Cadiz ztroskotal u Bretaně na západě Francie.
• Spojené státy, březen 1989: Z havarovaného tankeru Exxon Valdez vyteklo do průlivu prince Williama na jihu Aljašky 38 tisíc tun ropy, jež zamořila 1300 kilometrů pobřeží.
• Perský záliv, leden 1991: Až milion tun ropy se vylil do moře během války v Zálivu, kdy 34 zemí v čele se Spojenými státy vojensky odpovědělo na invazi Iráku pod vedením Saddáma Husajna do Kuvajtu. Irácká armáda na ústupu zapálila kuvajtská ropná pole.
• Španělsko, prosinec 1992: U španělského přístavu La Coruña v bouři narazil řecký tanker Aegean Sea do skal. Loď se rozlomila a do moře uniklo 70 tisíc tun paliva.
• Rusko, srpen až říjen 1994: Havárie ropovodu v severoruské republice Komi vedla k úniku až 280 tisíc tun ropy, uvádí statistiky OSN a Greenpeace.
• Velká Británie, únor 1996: Liberijský tanker Sea Empress se potopil u Walesu.
• Španělsko, listopad 2002: Tanker Prestige registrovaný v Libérii se rozlomil a potopil u severozápadního pobřeží Španělska. Do moře vyteklo přes 50 tisíc tun mazutu.

Deepwater Horizon: Detailní pohled

Lidská chyba, enormní tlak, podcenění rizik, nedostatečné posouzení situace - tak byla vyhodnocena havárie, která v roce 2010 přinesla největší ekologickou katastrofu spojenou s těžbou ropy. Výbuch na ropné plošině Deepwater Horizon nepřežilo jedenáct lidí. Necelé tři roky (mezi lety 1998-2001) vyráběli Jihokorejci ropnou plošinu, kterou si u nich objednala firma Transocean, aby ji pronajala petrolejářům z BP. Ti pak najali 130 pracovníků, kteří plošinu v oblasti Mexického zálivu (zhruba 70 km od Louisiany) obsluhovali.

Šlo tedy o relativně novou poloautomatickou vrtací plošinu, která byla schopná pracovat i v hloubkách blížící se dvou a půl kilometru pod hladinou. V dubnu onoho kritického roku se pracovalo na dokončení vrtu Macondo a cílem projektu bylo připravit ropný vrt pro budoucí těžbu. V době nehody měly být úkoly na Macondu téměř u konce, ale došlo k sérii technických problémů a zpoždění - mluvilo se o zhruba pětitýdenním skluzu. Takže je vám zřejmě jasné, že tlak na dokončení úkolu v co možná nejkratším termínu, a hlavně v rámci rozpočtu byl enormní. Což vedlo - i podle následného vyšetřování - k opomenutí důležitých bezpečnostních opatření.

Exploze a následky

20. dubna 2010 se pracovalo jako kterýkoli jiný den. Pokračovalo se v cementování vrtu a vlivem časového presu došlo k chybnému vyhodnocení tlakové zkoušky u ústí vrtu. Pak už bylo k tragédii jen kousek. Abnormálně vysoký tlak způsobil únik ropného materiálu. Alarm se rozezněl v 9:51, o necelých pět minut později už ropa následkem výbuchu hořela. Čas na jakoukoliv záchranu byl takřka nulový. A teď si vzpomeňte na onen důležitý výraz „poloautomatická“. Mimo jiné to znamenalo, že uzávěry znemožňující unik ropy nebyly vybaveny automatikou, a tudíž je nešlo ovládat vzdáleně. Zůstaly tedy otevřené. Pro následné události důležitý fakt…

Podle oficiálních údajů bylo v době havárie na plošině 126 členů posádky, evakuováno jich bylo 115. Jednoduchá matematika nás dovede k počtu 11 obětí. Těžší zranění si odneslo 17 dělníků. Ani to ale nebyl konec katastrofy.

Hasicí lodě se pokoušely dostat hořící plošinu pod kontrolu dlouhé dva dny. Neúspěšně. 22. dubna 2010 se ropná plošina Deepwater Horizon potopila. Mluvilo se i o hloubce 1500 metrů. Jen připomínáme, že ropný materiál stále unikal.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Únik ropy a dopady na životní prostředí

Po potopení plošiny ropa nekontrolovatelně proudila do moře. Provozující společnost BP se v následujících týdnech a měsících snažila několika způsoby její tok zastavit, mimo jiné pomocí podvodních robotů, uzavíracích mechanismů a nasazení takzvaného „top kill“ (vstřikování těžkých kapalin). Všechny pokusy však dlouho selhávaly.

Únik ropy trval 87 dní, kdy se zainteresované strany dohadovaly v číselných informacích, kolik ropy do Mexického zálivu vlastně neustále proudí. Dle expertů a amerických úřadů to nakonec přineslo velice „rozkročený“ odhad, že do vod oceánu uniklo 780 milionů litrů ropy (4,9 milionu barelů). Ta se rozšířila po obrovské ploše a zasáhla rozsáhlé oblasti mořského i pobřežního ekosystému. Ovlivněni byli nejen živočišní a rostlinní obyvatelé moří, ale došlo i k velkému úhynu ptáků a pobřežních dalších zvířat. Mnohé druhy utrpěly genetické změny, selhání reprodukce a dlouhodobé zdravotní komplikace. Ekologické škody byly natolik rozsáhlé, že se některé oblasti z havárie nevzpamatovaly ani po více než deseti letech.

Byl zasažen také rybolov - jak obchodní, tak i volný - a stovky místních lidí, kteří si vydělávali na živobytí turistikou nebo mořskými plody, čelili bankrotu. Turistika v pobřežních oblastech velmi klesla, objevily se zdravotní problémy u obyvatel vystavených špatnému vzduchu a vodě.

Vyšetřování a odpovědnost

Americká vláda zahájila rozsáhlé vyšetřování. Zpráva Národní komise pro ropnou havárii v Mexickém zálivu konstatovala, že katastrofa byla důsledkem řetězce chyb a systémového selhání. Kritizovala nedostatečné bezpečnostní postupy společnosti BP, nevhodný výběr materiálů, ignorování výstražných signálů a neefektivní dohled regulačních orgánů. Společnost BP byla označena jako hlavní viník. Soud ji obvinil z „hrubé nedbalosti“ a BP musela nést následky. Celkové náklady ohledně havárie byly sečteny na více než 60 miliard dolarů. Patřily sem nejen přímé náklady na zastavení úniku, ale i sankce, soudní spory, kompenzace poškozeným a náklady na obnovu přírody.

Jak zlikvidovat ropnou katastrofu?

V případě ropné havárie se ropa z povrchu vodní hladiny sbírá pomocí hladinových sběračů a norných stěn. Z pobřeží se odstraňuje posypáním sorbenty a odtěžením zasažené horniny.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Odstraňování rozlité ropy z mořské hladiny je komplikované. Nejprve je třeba zamezit šíření ropné skvrny - k tomu se používají plovoucí bariéry. Ty jsou důležité zejména pro ochranu pobřeží před znečištěním, nejsou však příliš účinné v rozbouřeném moři, kdy se voda s rozlitou ropou přelévá přes ně.

Soustředěním ropy uvnitř norných stěn se však brání většímu odpařování, které se významně podílí na odstranění ropného povlaku při rozptýlení na velké ploše. Samo odstraňování ropných skvrn z mořské hladiny lze provádět pomocí speciálních lodí, které sbírají tenkou povrchovou vrstvu vody smíšenou s ropou. Takto sebranou ropu lze posléze využít například při výrobě asfaltů. Metoda ale vyžaduje klidnou mořskou hladinu a ani v tom případě není příliš účinná.

Ropný povlak lze odstraňovat i pomocí chemikálií. Z postřikovacích letadel se prostřednictvím chemických bomb rozptylují po ropném koberci tzv. dispergátory. Ty mají rozbít jednolitou ropnou skvrnu na malé vysrážené částečky, které pak klesnou ke dnu. Nelze však říci, že v této formě již ropné látky životnímu prostředí neškodí. Této metody nelze navíc používat při klidné hladině, neboť v tom případě se chemikálie usadí na ropném povlaku jako jemný prach a nespojí se s ním.

Zapálení rozlité ropy nemá velký smysl, neboť při něm shoří jen její lehce zápalné složky, které by se stejně postupně vypařily.

Zasáhne-li ropný povlak pobřeží, zbývá jen mechanické ruční odstraňování usazeného povlaku.

Riziko v Rudém moři

Přes milion barelů ropy sedí od roku 2015 na rozpadajícím se supertankeru v Rudém moři. Existují obavy, že by se plavidlo mohlo brzy rozpadnout, nebo dokonce explodovat. To by znamenalo jeden z nejhorších úniků ropy v živé paměti.

Minulý týden však Organizace spojených národů uvedla, že zakoupila plavidlo, které zamíří do Jemenu a ropu ze zasažené lodi odstraní. „Nákup tohoto vhodného plavidla (…) znamená začátek provozní fáze plánu na bezpečné odstranění ropy a zabránění riziku ekologické a humanitární katastrofy,“ řekl Achim Steiner z Rozvojového programu OSN (UNDP) a dodal, že jde stran role OSN o přelomovou událost, cituje jej britská BBC.

V prohlášení UNDP se uvádí, že loď, kterou organizace zakoupila od velké tankerové společnosti Euronav, prochází běžnou údržbou v Číně. Na místo určení by měla dorazit začátkem května. „Velký únik by zdevastoval rybářské komunity na jemenském pobřeží Rudého moře a pravděpodobně by okamžitě zničil živobytí 200 tisícům lidí najednou. Celá společenství by byla vystavena životu nebezpečným toxinům. Vysoce znečištěný vzduch by zasáhl miliony lidí,“ uvádí UNDP v prohlášení zveřejněném minulý týden. Vyčištění potenciální ropné skvrny podle něho může stát až dvacet miliard dolarů.

OSN léta hledala řešení a apelovala na bohaté země, aby jí poskytly finanční dary. Plánovaná operace bude podle odhadů stát 129 milionů dolarů, z čehož 75 milionů již organizace převzala a o osudu dalších dvaceti slíbených milionů se jedná.

Uvázlá loď FSO Safer zůstala opuštěná u přístavu Hudajdá poté, co v roce 2015 vypukla v Jemenu občanská válka. Od té doby neprošla žádnou údržbou. Kotví poblíž ropného terminálu Ras Isa, který ovládá jemenské povstalecké hnutí kmene Hútíů. Její délka čítá 376 metrů a pojme 1,14 milionu barelů ropy.

Steiner z UNDP upozorňuje, že „je to riskantní operace a může se snadno pokazit“. Jedním z faktorů, které mohou neobvyklou misi ohrozit, jsou peníze.

tags: #ekologické #katastrofy #ropy

Oblíbené příspěvky:

• Agenda odboru ŽP Klatovy
• Stanoviště Meruzalky Krvavé
• Odpadkové koše XXL rozměry
• Kontejnery na odpad v Havlíčkově Brodě
• Ovzduší v ČR