Ekologické kotle: Normy a předpisy v České republice

Podle Světové zdravotnické organizace způsobí znečištění ovzduší každoročně předčasné úmrtí sedmi milionů lidí. Kotle na tuhá paliva patří k největším místním zdrojům znečištění - zejména v zemích, jako je Česká republika, kde se uhlím a dřevem topí ve velké míře. Není tedy divu, že se představitelé státu snaží s nepříznivým stavem bojovat.

Nejspíš jste zaregistrovali dlouho avizovanou informaci o zákazu starých kotlů na tuhá paliva. Jedním z hlavních tuzemských výsledků tohoto úsilí je zákon o ochraně ovzduší z roku 2012. Platnost opatření, které má zlepšit stav ovzduší, byla posunuta na září 2024. Právě ten zakazuje používání kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy s platností od letošního září. Nový zdroj vytápění tak hledá řada domácností.

Emisní třídy kotlů

Kotle se rozdělují podle toho, jak jsou ekologické, tedy kolik škodlivin jejich emise obsahují. Čím vyšší má kotel emisní třídu, tím méně kouří. Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012.

Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Emisní třídu kotle najdete na výrobním štítku. Ten se nachází přímo na kotli, obvykle na zadní části. Pokud tuto informaci nemůžete z výrobního štítku vyčíst, projděte dokumentaci kotle.

Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V souladu s normou by se mělo hovořit o třídách 1 až 5, ne o 1. až 5. emisní třídě. Podobné rozdělení více odpovídá nejen normě, ale také vzestupné kvalitě stupnice. Nicméně v běžné řeči se uchytil spíše druhý typ označování a i my s ním v textu pracujeme. Jen se nenechte zmást tím, že kotle 1.

Škála, na které jsou kotle hodnoceny, se postupně vyvíjela a reflektovala technologický pokrok a zpřísňující se požadavky na vypouštěné emise. S první evropskou normou v roce 2000 byly kotle na tuhá paliva rozřazeny do tříd 1-3, přičemž 3. třída ztělesňovala nejvyšší dosažitelnou kvalitu. Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost.

Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv. Podle aktualizovaných pravidel se hodnoty začaly měřit i při sníženém výkonu. Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5.

Ani tento stav však dlouho nevydržel - všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva. Od září 2024 vstupuje v platnost zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy, respektive kotlů třídy 1 a 2, abychom hovořili v souladu s normou.

Sankce a dotace

Za porušení tohoto zákazu můžete dostat pokutu ve výši až 50 tisíc korun. Pokud se výměna kotle týká i vás, raději dlouho neotálejte. Zaznívaly hlasy, že se do původního termínu, září 2022, se všechny staré kotle vyměnit nestihnou. To se nakonec i potvrdilo a navíc došlo k posunutí termínu platnosti opatření o 2 roky na 1. 9.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Výměnou se nejen šetří životní prostředí, ale také to každý pozná na své peněžence, protože nové kotle jsou mnohem úspornější. Státní dotace vám mohou s financováním výměny starého kotle výrazně pomoci. Pro nízkopříjmové domácnosti jsou k dispozici kotlíkové dotace, které pokryjí až 95 % nákladů. Ostatní žadatelé mohou získat příspěvek z programu Nová zelená úsporám až do výše 50 % uznatelných nákladů.

Třídu kotle je možné zjistit ze štítku kotle nebo z návodu k použití, případně ji sdělí pracovník, který provádí pravidelnou kontrolu technického stavu a provozu. A protože i letos lze získat na jeho výměnu dotaci, doporučuje se s výměnou neotálet na poslední chvíli. Jednak je často v září již taková zima, že mnoho domácností začíná vytápět, a jednak bude kotel v té době již vlastně „mimo zákon“.

V současnosti je možné na jeho výměnu získat podporu z kotlíkových dotací, ale také z programu Nová zelená úsporám, kde lze kombinovat více opatření na úsporu energie, a to ještě s bonusem za každé další. Domácnostem s nižším příjmem, jako jsou senioři nebo osoby pobírající příspěvek na bydlení, mohou v rámci programu kotlíkové dotace získat až 95 % způsobilých výdajů, maximálně 180 tisíc korun podle typu nového tepelného zdroje.

Peníze je dokonce možné získat předem, vyplácí je krajské úřady, které také mohou podat podrobnější informace. Pro ostatní je určen program Nová zelená úsporám, kde může dotace dosáhnout až 50 % způsobilých výdajů, a to od 40 do 140 tisíc korun podle typu nového zdroje. Pro výběr vhodného kotle je vhodné poradit se s odborníky, kteří mohou navrhnout, který kotel bude pro daný dům ten nejefektivnější z hlediska výkonu.

Jestliže chcete zkombinovat výměnu kotle třeba se zateplením, je pak vhodné nechat si provést snímání objektu infračervenou kamerou, která odhalí nejslabší místa domu, kudy uniká nejvíce tepla. Je dobré zvážit veškerá možná omezení, úskalí a výhody jednotlivých typů vytápění a popřemýšlet, zda není vhodné využít kombinace několika zdrojů, například tepelného čerpadla pro topení v přechodných obdobích se spalovacím zdrojem pro tužší zimy, nebo kombinaci se zdroji solární energie.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Některé domácnosti využívají i kamen s výměníkem a pokud mají v týmu členy, kteří dávají přednost štípání dříví před klasickou posilovnou, mohou ušetřit i tímto způsobem. Důležité je také volit osvědčené, kvalitní značky. Některé kotle nebo tepelná čerpadla mohou sloužit více než 20 let, neprověřené levnější značky nemusí vydržet ani 10 let. Proto je třeba nebrat jako jediný porovnávací parametr cenu, ale také další faktory, jako je účinnost, hlučnost, topný faktor, ale také certifikace, případně si zjistit zkušenosti jiných majitelů, kteří mají kotel stejné značky již v provozu.

Povinnost výměny se týká pouze kotlů, které vytápějí objekty. Netýká se běžných kamen, krbových vložek či sporáků, které slouží k přímému vytápění určité místnosti. A také ne každý kotel je nutné okamžitě vyměnit, i když je to zřejmě nejvýhodnější a nejekonomičtější řešení. Avšak pro některé modely kotlů 2. emisní třídy se nabízejí přestavby, díky kterým kotle dosáhnou na ekologičtější 3. emisní třídu.

Tato přestavba je sice levnější než nákup nového kotle, ale požadavky se budou i v dalších letech zpřísňovat, takže výměně zřejmě nikdo neujde. A je určitě výhodnější provést ji v období, kdy ji stát dotacemi výrazně podporuje. Podle ředitele Státního fondu životního prostředí Petra Valdmana se vyplatí podat žádost do 31. srpna 2024 a případně instalaci provést později.

Podle nejnovějších informací Ministerstva životního prostředí totiž bude po 1. září dotační podpora výměny kotlů sice pokračovat, ale bude výrazně nižší. Protože při spalování tuhých paliv v teplovodních kotlích pro vytápění domácností dochází k emitování znečišťujících látek, jsou postupně v jednotlivých zemích EU přijímány různé zpřísňující požadavky (emise a účinnost), které tato zařízení musí splnit. Požadavky jsou cíleny jak na výrobce či dovozce spalovacího zařízení, tak také na jejich provozovatele.

Legislativa a povinnosti

Zákon č. 201/2012 Sb. - o ochraně ovzduší [9] stanovuje emisní limity pro kotle, které musí výrobce (nebo dovozce) splnit při „Zkoušce typu“. Od ledna 2014 je možné v ČR prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab. Od ledna 2018 dojde k dalšímu zpřísnění a bude možné prodávat pouze kotle, které splní požadavky uvedené v tab.

Zákon č. 201/2012 Sb. [9] zavádí povinnosti pro provozovatele spalovacích zařízení. Pro stacionární spalovací zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně (v podstatě všechny dnes provozované teplovodní kotle), který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je provozovatel povinen dle § 17 odst. 1 h) provádět jednou za dva kalendářní roky kontrolu technického stavu a provozu spalovacího zařízení prostřednictvím osoby, proškolené výrobcem zařízení a oprávněné k jeho instalaci (odborně způsobilá osoba - seznam těchto osob naleznete např. zde: [15], [16]).

Doklad o provedení výše zmíněné kontroly má provozovatel povinnost předložit na základě žádosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud provozovatel nepředloží na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení kontroly, hrozí mu pokuta až 20 000 Kč dle § 23, odst. 2 b). Tato kontrola nepočítá s realizací jakéhokoliv měření (tak jak je tomu například v Německu), což dle našeho názoru velmi omezuje její přínos.

V podstatě odborně způsobilá osoba na místě vizuálně zhodnotí stav kotle, jeho celistvost a těsnost, řídící jednotku, regulační a zabezpečovací prvky, použité palivo (nyní si může již vyžádat i doklad o pořízení paliva) a jeho kvalitu, podávací zařízení a sklad paliva. Jako nejdůležitější zdroj informací o emisích a ostatních parametrech budou hodnoty ze štítku kotle. Tyto hodnoty byly dosaženy jednou při „zkoušce typu“ (certifikaci) a je otázka, jakých parametrů zařízení dosahuje při reálném provozu.

Toto ale zákon neřeší. Zákon řeší, že provozovatel musí provozovat takový kotel, který je schopný těchto parametrů dosáhnout. Na základě proběhlé kontroly vystaví odborně způsobilá osoba na místě doklad o kontrole. Formát dokladu o kontrole bude stanoven prováděcím předpisem (předpokládá se v roce 2017) - novela vyhlášky č. 415/2012 (nyní je vzor dokladu uveden v příslušném sdělení MŽP [14] - jen doporučení).

Od září 2022 (dle § 41, odst. 16) bude možné provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s teplovodním výměníkem o celkovém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují požadavek dle přílohy č. 11 (hodnoty jsou shodné s tab. č. 4), zjednodušeně řečeno, která splňují třídu 3. Novela zákona o ovzduší [9] z 19. 10. 2016 nově docílila „prolomení“ domovní svobody a soukromí.

Toto ustanovení tedy umožňuje v případě opakovaných problémů s nadměrnou produkcí „kouře“ vynutit si přístup do domácnosti - kotelny. Samostatnou otázkou zůstává, jaká bude náplň vynucené kontroly.

Shrnutí: Emisní třídy kotlů a jejich důležitost

• Emisní třída určuje množství škodlivých emisí, které kotel vypouští do ovzduší.
• Kotle 1. a 2. třídy jsou nejekologičtější a nejméně účinné, zatímco kotle 5. třídy mají lepší účinnost a nižší emise.
• Od září 2024 bude zakázáno používat kotle na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy, kotle vyrobené před rokem 2000 a nestandardní kotle.
• Lidé, kteří mají takový kotel, mohou do 31. 8. 2024 čerpat dotace na výměnu.
• Emisní třída by měla být uvedena na výrobním štítku nebo v dokumentaci kotle.
• Výměna kotlů za tepelné čerpadlo je ekologičtější a efektivnější volbou.

Tabulka: Termíny zákazů a prodejů kotlů

tags: #ekologické #kotle #normy #a #předpisy

Oblíbené příspěvky:

• Písně K.J. Erbena o přírodě
• Přírodní léčitelství: Bylinky
• Uctě k přírodě: praktické tipy
• Kdo platí komunální odpad?
• Průvodce výběrem odpadkového koše