Ekologické nebezpečí ropných látek a jejich dopad na životní prostředí

Zcela odlišná je situace s těžbou ropy a plynu. Jednak se zde pracuje s hořlavými nebo výbušnými látkami a plyny a nebezpečí plynoucí z tohoto faktu dokazují mnohé havárie ať již na pevnině nebo při těžbě na moři v kontinentálních šelfech (např. nedávná katastrofa v Mexickém zálivu či havárie v Dimocku v Pennsylvánii).

Environmentální dopad hydraulického frakování

Environmentální dopad hydraulického frakování je nutné vidět v širším kontextu. Tato technologie se používá již několik desítek let při těžbě z kolektorů s nízkou propustností. Co je na současném trendu nového je to, že frakování se začalo aplikovat na velmi dlouhé horizontální vrty, často až několik kilometrů dlouhé.

Hydraulické frakování vyvolává obavy z možné kontaminace zdrojů podzemní vody, nepříznivého ovlivnění kvality ovzduší, možných úniky plynů a jiných látek, zacházení s odpadními materiály a různých přímých i nepřímých zdravotních dopadů. Do kapaliny používané při hydraulickém štěpení se přidává asi 0,5 % chemikálií - mimo jiné látky pro snižování tření, látky zamezující korozi, látky likvidující mikroorganismy, gely a lubrikanty k chlazení vrtné hlavice atd.

Pokud je ložisko mělké, zdá se pravděpodobně, že umělé trhliny by mohly zasáhnout do mělčích vrstev, které obsahují aquifery pitné vody. Chemikálie používané při frakování by potom zdroj pitné vody kontaminovaly.

Ukázalo se, že pokud těžební vrt není pomocí geofyziky (karotáž) dobře lokalizován, hrozí při hydraulickém rozpukání vznik kruhových tzv. „zřícených komínů“, které se šíří od vrtu stovky metrů daleko. V období od října 2008 do května 2009 se vyskytla série malých zemětřesení v okolí mezinárodního letiště Dallas-Fort Worth.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Těžba břidlicového plynu znamená nevyhnutelný zábor volné krajiny v oblasti těžby, působí změnu původní tváře krajiny, kterou mění na krajinu industriální a to s ohledem na hustotu vrtů výrazným způsobem. Výše popsaný zábor volné krajiny a nárůst těžké nákladní dopravy znamená také dopady na terestrické ekosystémy, které v krajině existují. Dochází k jejich fragmentaci a plošnému úbytku, hrozí zábor cenných lokalit významných pro zachování biodiverzity.

Díky vyvolanému nárůstu nákladní automobilové dopravy lze očekávat i větší množství usmrcených živočichů při střetech s vozidly. Těžba břidlicového plynu vyvolává potřebu odběru velkého množství vody, které je zapotřebí pro technologii hydraulického štěpení.

Výrazné zhoršení životního prostředí obyvatel těžbou dotčených území nastane v případě zahájení těžby zejména v dnes klidných oblastech, kde má krajina dosud převážně zemědělský venkovský nebo přírodní charakter. U každého vrtu je několik pump, odkalovacích nádrží s frakovací kapalinou vytlačenou zpět z vrtu, skladovací nádrže a kompresorové stanice.

Pro těžbu břidlicového plynu je třeba velkých objemů vody, což může v oblastech těžby potenciálně ohrozit její dodávky. Každá jednotlivá operace frakování vyžaduje až 16 milionů litrů vody, na jednom vrtu je přitom nutné uskutečnit až 10 operací frakování. Podle výpočtů by voda, spotřebovaná na frakování na jednom vrtu, stačila na jeden rok pro 10 000 Evropanů.

Vysoká spotřeba vody je problémem zejména v oblastech, kde se jí už v současnosti nedostává nebo tam, kde může nastat nedostatek vody v budoucnosti díky změnám klimatu. Ve Spojeném království probíhá těžba v oblasti, kde jsou lokální zdroje vody již považovány za přečerpané.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Při použití technologie hydraulického štěpení hrozí úniky škodlivých látek do podzemních i povrchových vod, a to jak z důvodu havárií (špatná cementace vrtu v úrovni zvodní, průniky škodlivin podél vrtu ze spodních nezacementovaných úseků vrtu, úniky z nádrží, netěsnosti a koroze potrubí), tak v důsledku nepředpokládaných průniků štěpné vody horninovými vrstvami, puklinami a zlomy v důsledku štěpení.

Stejně jako v jakémkoli procesu těžby může znečištění vzniknout také mnoha jinými způsoby, například při požáru nádrží a techniky na vrtech, explozích vrtů, dopravních nehodách, únicích metanu, zemního plynu a dalších chemických látek. když nastane problém.

V dubnu 2011 došlo k masivní explozi vrtu společnosti Chesapeake v Pensylvánii. Jednalo se o podobnou událost, jaká se před několika lety stala na ropné plošině BP v Mexickém zálivu, jen se místo ropy jednalo o břidlicový plyn. Obruba vrtací hlavy praskla a z vrtu několik dní nekontrolovaně tryskala toxická voda. Než se podařilo proud zastavit, muselo být evakuováno 7 rodin a 38 000 litrů frakovací kapaliny uniklo do okolních polí a potoků.

Důkazy o znečištění ovzduší vlivem technologie frakování pochází především z USA. V oblastech těžby břidlicového plynu lze nalézt zvýšené koncentrace benzenu a jiných potenciálně toxických uhlovodíků včetně ethylbenzenu, toluenu a xylenu. Ty mohou způsobovat podráždění očí, bolesti hlavy, dýchací potíže a vyšší riziko rakoviny.

Nedávná studie Evropské komise pro klima však potvrdila, že uhlíková náročnost, poměr emisí skleníkových plynů k získané energii, z těžby a spotřeby břidlicového plynu je v průměru vyšší než u zemního plynu a ropných paliv. Emise přímo z těžby břidlicového plynu byly dříve považovány za poměrně nízké (0,2-0,9 procenta emisí ze spalovacích procesů). Nové studie ale popisují stále více důkazů o vyšších emisích a metan také uniká během zpracování a dopravy.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Vysoká hustota zalidnění v Evropě a pravděpodobná blízkost břidlicových vrtů k obydleným oblastem představují hrozbu pro životní prostředí, zdraví i bezpečnost. Ve Spojených státech, kde je hustota obyvatelstva v některých oblastech nízká, nebrali často tyto hrozby tak vážně, v zemi jako Nizozemí s 1285 obyvateli na km2 mohou být problémy mnohem vážnější.

V souvislosti s frakováním byla zaznamenána zvýšená seismická aktivita včetně menších zemětřesení. Otřesy jsou způsobeny zřejmě samotným procesem frakování nebo vháněním odpadní vody do vrtů. Další příčinou seismické aktivity je znečištění podzemních vod, které svým chemickým působením otevírá nové trhliny v horninách.

Ekologická havárie

Ekologická havárie může přijít nečekaně a přinést vaší firmě nejen vážné škody na životním prostředí, ale i milionové pokuty, trestní stíhání statutárních orgánů a náhradu nákladů na sanaci. Ekologická havárie ve smyslu vodního zákona č. 254/2001 Sb. znamená náhlou událost, která významně a nepříznivě ovlivňuje jakost povrchových nebo podzemních vod. Havárie má v praxi tři základní znaky: je náhlá, je nepředvídatelná a způsobuje závažné zhoršení nebo ohrožení jakosti vod.

Podle vodního zákona je původce havárie povinen činit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie. Zastavte zdroj úniku - vypněte příslušné ventily, uzavřete nádrže, odstavte stroje. Toto je vaše primární právní povinnost podle § 41 vodního zákona. Pokud nemůžete únik zastavit vlastními silami, ihned kontaktujte odbornou firmu na likvidaci havárií.

Zabezpečte místo havárie - použijte sorpční prostředky (písek, piliny, sorpční rohože), vybudujte provizorní bariéry k zamezení šíření závadné látky do kanalizace nebo vodního toku. Bezpečnost osob - zajistěte evakuaci pracovníků z nebezpečné zóny, pokud hrozí riziko otravy, výbuchu nebo dalších následků.

Po okamžitém ohlášení havárie a zajištění prvotních bezpečnostních opatření nastává fáze, kdy je třeba řídit se havarijním plánem a postupovat podle pokynů vodoprávního úřadu a ČIŽP. Po příjezdu Hasičského záchranného sboru na místo havárie přebírá velení nad likvidací havárie velitel zásahu HZS. Česká inspekce životního prostředí přijíždí na místo havárie na základě ohlášení od HZS nebo správce povodí.

Pokud jste proaktivní, zajistíte okamžitou sanaci a předložíte kompletní dokumentaci, může inspekce uložit nižší pokutu. Bez kvalitní a úplné dokumentace hrozí, že se nevyhnete vysoké pokutě ani v případě, že jste havárii zvládli rychle a profesionálně.

Havarijní plán je podle § 39 vodního zákona povinný dokument pro každého uživatele závadných látek, který s nimi nakládá ve větším rozsahu nebo se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody. Mezi závadné látky patří zejména ropné látky (nafta, oleje, benzín), chemikálie, hnojiva, pesticidy, kyanidy a další látky uvedené ve vyhlášce č.

Havarijní plán musí být schválen příslušným vodoprávním úřadem, což je zpravidla obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad. Od 1. srpna 2024 přinesla novelizace vodního zákona zcela novou povinnost: Havarijní plány, které mohou ovlivnit vodní tok, musí být po schválení vodoprávním úřadem vloženy do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP).

Stávající havarijní plány schválené před 1. srpnem 2024 musí být vloženy do systému ISPOP při nejbližší aktualizaci havarijního plánu, nejpozději však do 31. Naši právníci pracují rychle a s vysokou kvalitou - zakládáme si na tom, že poskytujeme služby více než 150 akciovým společnostem a 250 s.r.o.

Odpovědnost za ekologickou havárii má tři základní roviny: správněprávní (pokuty od ČIŽP), trestněprávní (stíhání jednatelů a ředitelů) a civilněprávní (náhrada škody a nákladů na sanaci). Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) ukládá pokuty za porušení vodního zákona, zákona o odpadech a dalších environmentálních předpisů.

Ekologická havárie může vést k trestnímu stíhání nejen právnické osoby (firmy), ale také fyzických osob - jednatelů, ředitelů, provozních manažerů a dalších odpovědných pracovníků. Podle zákona č. Trestní odpovědnost fyzických osob není dotčena trestní odpovědností právnické osoby - obě mohou být stíhány současně.

Podle zákona č. To znamená, že i když jste neporušili žádný zákon a havárie vznikla náhodou, musíte uhradit veškeré náklady na nápravná opatření, která mohou dosáhnout desítek až stovek milionů korun.

Skládky a jejich vliv na životní prostředí

Skládky představují v souladu se zákonem zařízení na likvidaci odpadů, kdy jsou odpady ukládány na zabezpečeném území, vylučujícím resp. V době výstavby mnoha skládek však byly v platnosti legislavní předpisy, které nerespektovaly některá současná specifika skládkování tuhého komunálního odpadu (TKO), např.

Šíření znečištění ze skládek:

• Šíření povrchovým splachem - kontaminované srážkové vody tvořící povrchový splach ze skládek se infiltrují mimo ochranné prvky do horninového prostředí, resp.
• Šíření podzemních stokem - určitá část skládkových vod s nízkou kvalitou, která se projevuje v prvé řadě vyšší mineralizací a nízkým či vysokým pH, se infiltruje do podloží skládky a odtud prvou (mělkou) zvodní nebo hlubšími zvodněmi migruje mimo těleso skládky. Horninové prostředí může být tvořeno průlinovými nebo puklinovými horninami.
• Šíření emisemi - skládky TKO obsahují zpravidla značný podíl organické hmoty. V průběhu provozování i po uzavření skládky dochází k uvolňování tzv. skládkových plynů - zejména methanu a oxidu uhličitého. V některých případech unikají i těkavé organické látky (BTEX, chlorované uhlovodíky atp.), které se uvolňují hlavně ze zbytků chemických látek bytové chemie (čisticí prostředky, ropné látky, barvy atp.). Kolem každé skládky tak vždy vzniká oblast, která se označuje jako imisní.
• Prachové emise - podle typu odpadů je běžné, že na řadě skládek dochází k úletu prachových částic z povrchu skládky, na jejichž povrchu bývají nasorbovány zpravidla těžké kovy. I v tomto případě vzniká kolem skládky oblast, v níž se projevuje zvýšený obsah prachových částic v ovzduší.

Odpady uložené v každé skládce mění postupně své fyzikální, chemické i zdravotně hygienické vlastnosti. Vlivem procesů, které se někdy zjednodušeně označují jako kompostovací, dochází fakticky vlivem biodegradace, kvašení, oxidace, redukce, hydrolýzy, sorpce atp. k postupné změně nejen matrice odpadu, ale i látek v matrici obsažených. Například dochází k rozkladu buničiny, k degradaci ropných látek, ke korozi kovů atp., přičemž se zpravidla uvolňuje voda vázaná v odpadech.

Po přibližně 3-5 letech se prakticky vždy intenzívně uplatňují biodegradační procesy a skládka je již v poslední vývojové fázi, tj. větší část nebezpečných organických látek je přetvořena na vodu, oxid uhličitý a organickou hmotu. Těžké kovy jsou přitom vázány na organiku a jejich mobilita je zanedbatelná.

U skládek, kde ještě nedošlo k plné degradaci organických látek, nemá skládková voda dobrou kvalitu. Proto je vhodné ji jímat a zpětně rozstřikovat na povrchu tělesa skládky. Ukazuje se, že se tak výrazně zrychluje degradace odpadů při snížení škodlivých vlastností látek.

Vývojové fáze skládek - v závislosti na stáří skládky se rozlišují jednotlivá degradační stadia: po oxidačním stadiu dochází ke stadiu redukčnímu, tj. k přechodu od aerobního do anaerobního prostředí. Tehdy dochází dokonce k destrukci některých kongenerů PCB, chlorovaných uhlovodíků a dalších nebezpečných organických látek, včetně pesticidů.

Monitorováním pH, Eh, vodivosti či mineralizace lze indikovat možné ovlivnění podzemních a povrchových vod úniky skládkových vod. V okolí většiny nezabezpečených skládek TKO vzniká kontaminační zóna s vyššími obsahy chloridů, síranů, a v některých případech i fosfátů. Vlivem změny chemismu přitom může dojít k efektu, který je v geochemii označován jako "geochemická bariéra": v místech výskytu např. jílů dochází k vysrážení těžkých kovů, které se pak dále nešíří a kontaminační mrak je stabilizován.

Ropné havárie a jejich likvidace

Ropa je drogou moderní civilizace. Díky ní poháníme průmysl, získáváme potraviny, léky i oblečení. Jakákoli kolize tankeru na moři, který převáží tisíce tun ropných produktů, přináší obrovské riziko ekologické katastrofy. Znečištěna bývá nejen voda a její obyvatelé, ale pokud ropná skvrna zasáhne pobřeží, stává se smrtelnou i pro velké množství dalších živočichů. Ještě větší tragédie nastane, když dojde k úniku ropy z plošiny.

Největší ropné katastrofy v historii:

• Kuvajt, 1991: K největšímu úmyslnému úniku ropy došlo v roce 1991 v Kuvajtu, když vojenské jednotky vypustily zásobníky ropy během války v Zálivu. Do oceánu bylo tehdy vypuštěno přibližně 330 000 000 galonů ropy (1 galon = 3,7 l).
• Mexický záliv, 2010: Roku 2010 došlo následkem exploze k potopení vrtné plošiny Deepwater Horizon. Vrt v Mexickém zálivu však zůstal otevřen a do oceánu vyteklo přibližně 180 000 000 l ropy.
• Torrey Canyon, 1967: U jejího jihozápadního pobřeží poblíž Cornwallu totiž 18. března 1967 najel na skalisko u Scillských ostrovů tanker Torrey Canyon. Do moře uniklo 120 tisíc tun kuvajtské ropy.
• Rena, 2011: Ztroskotání nákladní lodě Rena je největší ekologickou katastrofou na moři v historii Nového Zélandu, navíc hrozí, že se trup rozlomí a do vody vyteče další mazut. Do Zálivu hojnosti (Bay of Plenty), který je cenný bohatým mořským životem, již vyteklo až 350 tun paliva.
• Spojené státy, březen 1989: Z havarovaného tankeru Exxon Valdez vyteklo do průlivu prince Williama na jihu Aljašky 38 tisíc tun ropy, jež zamořila 1300 kilometrů pobřeží.

"Lidská chyba, enormní tlak, podcenění rizik, nedostatečné posouzení situace - tak byla vyhodnocena havárie, která v roce 2010 přinesla největší ekologickou katastrofu spojenou s těžbou ropy."

Jak zlikvidovat ropnou katastrofu?

V případě ropné havárie se ropa z povrchu vodní hladiny sbírá pomocí hladinových sběračů a norných stěn. Odstraňování rozlité ropy z mořské hladiny je komplikované. Nejprve je třeba zamezit šíření ropné skvrny - k tomu se používají plovoucí bariéry. Ty jsou důležité zejména pro ochranu pobřeží před znečištěním, nejsou však příliš účinné v rozbouřeném moři, kdy se voda s rozlitou ropou přelévá přes ně.

Soustředěním ropy uvnitř norných stěn se však brání většímu odpařování, které se významně podílí na odstranění ropného povlaku při rozptýlení na velké ploše. Samo odstraňování ropných skvrn z mořské hladiny lze provádět pomocí speciálních lodí, které sbírají tenkou povrchovou vrstvu vody smíšenou s ropou. Takto sebranou ropu lze posléze využít například při výrobě asfaltů. Metoda ale vyžaduje klidnou mořskou hladinu a ani v tom případě není příliš účinná.

Ropný povlak lze odstraňovat i pomocí chemikálií. Z postřikovacích letadel se prostřednictvím chemických bomb rozptylují po ropném koberci tzv. dispergátory. Ty mají rozbít jednolitou ropnou skvrnu na malé vysrážené částečky, které pak klesnou ke dnu. Nelze však říci, že v této formě již ropné látky životnímu prostředí neškodí.

Studie o vývoji dopravy z hlediska životního prostředí v ČR

Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci. Platná legislativa pro ně stanovuje imisní limity, které však nejsou na řadě míst (města, okolí frekventovaných komunikací) plněny. Kromě toho je jejich neplněním ČR vystavena možnosti sankcí ze strany Evropské Komise.

Opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobené dopravou jsou proto nezbytnou součástí strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší - Národního programu snižování emisí (NPSE) a Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO).

Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části. Ačkoli na území ČR nebyla doposud žádná nízkoemisní zóna vyhlášena, jedná se o nástroj, který funguje v řadě evropských měst, podrobnější informace o nich lze nalézt např.

Historické případy havárií v Československu/České republice

Zpracováno z podkladů a evidence České inspekce životního prostředí 1964

• 1964: Únik kyanidů do řeky Jihlavy z n. p. Tona Jihlava.
• 1966: Únik čpavkových vod do řeky Bečvy z n. p. Přerovské chemické závody.
• 1967: Úhyn ryb v Lubině pod vyústěním Kopřivničky v důsledku úniku kyanidů z n. p. Tatra Kopřivnice.
• 1969: Únik melasy do řeky Chrudimky a do Labe z n. p. Východočeské lihovary a konzervárny, lihovar Chrudim.
• 1970: Havarijní znečištění Chodovského potoka a následně řeky Ohře fenoly z n. p. KVHU Vřesová.
• 1970: Havárie na Rakovnickém potoce způsobená únikem Dubacidu z n. p. Rakona Rakovník.
• 1972: Únik mazutu v Mariánských Lázních z důvodu prasklého odkalovacího šoupěte u zásobníku mazutové nádrže.
• 1972: Únik močůvky do Vlčického potoka, Pilníkovského potoka a Labe v důsledku destrukce nádrže na močůvku.
• 1972: Únik fungicidu Dithane do řeky Osoblahy během leteckého postřiku pro Státní statek, hospodářství Slezské Rudoltice.
• 1972: Znečištění kanalizace kyselinou chlorovodíkovou, která unikla z cisternového tahače při stáčení v n. p. STZ Ústí nad Labem.
• 1973: Znečištění řeky Ohře v důsledku nevhodné manipulace se závadnými látkami v Chemických závodech Sokolov, n. p.
• 1973: Únik mořírenských kalů s obsahem kyanidů do řeky Ostravice z n. p. Válcovny plechu Frýdek-Místek.
• 1975: Únik čpavku z chladícího okruhu Jatek Jeseník do řeky Bělé.
• 1975: Únik motorové nafty z železniční cisterny mobilního skladu ČSD v Táboře do rybníka Jordán.
• 1975: Únik nafty do Martinického potoka (povodí Želivky) z autocisterny n. p. Benzina u obce Lukavec.
• 1975: Únik kapalného hnojiva do toku Lutonínka v Podhájí (okres Zlín).
• 1976: Úplný úhyn ryb v úseku pod Táborem až po Bečice v důsledku kyslíkového deficitu způsobeného vypouštěním nečištěných odpadních vod z města Tábor.
• 1976: Únik alkalicko kyanidové lázně z n. p. Šroubárna Turnov do Odolenovického potoka a následně do řeky Jizery.
• 1978: Únik fenolu ze Spolany Neratovice, n. p. do Vltavy.
• 1979: Únik leteckého petroleje u Ústí u Vsetína z převržených železničních cisteren do potoka Senice a dále do Vsetínské Bečvy.
• 1979: Únik mědící kyanidové lázně z n. p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm do řeky Bečvy.
• 1980: Dosud největší ropná havárie z ropovodu na území ČR u obce Bartoušov.
• 1980: Havárie na Červeném potoce pod Hořovicemi způsobená vypuštěním nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a mědi z n. p. ALBA Hořovice.
• 1981: Mimořádný úhyn ryb v řece Ohři způsobený vypuštěním nedostatečně zneškodněné lázně s vysokým obsahem kyanidů a zinku z n. p. Šroubárna Žatec.
• 1982: Dopravní nehoda autocisterny vojenského útvaru Líně a linkového autobusu ČSAD mezi obcemi Holoubkov a Svojkovice, okres Rokycany, s únikem leteckého petroleje.
• 1982: Protržení hráze odkaliště S - 4 sever k. p. Spolana Neratovice.
• 1982: Intenzívní znečištění Čertovky (Vltava, Praha) ropnými látkami z uložiště francouzského velvyslanectví na Velkopřevorském náměstí.
• 1982: Havarijní únik kejdy v JZD Horka u Staré Paky v důsledku destrukce dřevěné uskladňovací nádrže.
• 1982: Únik mědící lázně z n. p. AZNP Mladá Boleslav do řeky Jizery.
• 1983: Rozsáhlé znečištění Lipenské nádrže (Horní Planá) ropnými látkami z n. p. LIRA Horní Planá.

tags: #ekologické #nebezpečí #ropných #látek #dopad #na

Oblíbené příspěvky:

• Kärcher sada na čištění okapů – vlastnosti
• Odvoz odpadu Děčín – harmonogram
• Uklízeč odpadu a jeho práce
• Meteostanice Decathlon: Kvalita Ovzduší
• Jak správně namontovat dřezový sifon