Ekologické problémy Ruska v kontextu globálních výzev

V době, kdy svět řeší dopady klimatické změny, válka na Ukrajině situaci rapidně a surově zhoršuje. Čelíme dvěma mimořádně velkým hrozbám. Jedna je globální - klimatická změna, druhá zasahuje minimálně celou Evropu - tou je válka na Ukrajině. Možná nám uniká, jak úzce jsou ty dvě hrozby spojeny. Mluví se o tom méně než o jiných aspektech, ale ruská válka má na svědomí obří ekologické škody.

Evropa se dostala do složité situace. Máme za sebou sérii nejteplejších měsíců z minulého i letošního roku, nejteplejší červenec, srpen, září, listopad… oteplování pokračuje dál. Do série patří letošní duben coby 11. měsíc v řadě. Nevíme, co bude následovat, ale víme, že klimatická změna běží naplno. Klimatolog Carlo Buontempo z unijního programu Copernicus říká, že čím déle budeme čekat, tím více se bude oteplovat. A ještě: "Pokud začneme jednat rychle a okamžitě, možná se na konci tohoto století vrátíme k teplotám, které zažíváme v současnosti. (…) Oteplování není novým normálem - to by totiž naznačovalo, že jsme dosáhli jakési stability. Což se nestalo.

Do toho přicházejí zprávy o tom, jak světové klimatičtí experti přestávají věřit, že dokážeme udržet průměrné oteplení planety pod 1,5 stupně Celsia oproti době předindustriální. Deník the Guardian oslovil přispěvatele souhrnné zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu, 843 lidí. Odpovědělo 380. Osmdesát procent předpovídá, že průměrné oteplení planety překoná dva a půl stupně Celsia, nadpoloviční většina čeká oteplení o více než tři stupně. Jen šest procent vědců očekává, že dokážeme udržet oteplení pod 1,5 stupně. Co nastane? Vlny veder, běžné a silné lesní požáry, záplavy, tropické bouře. To s sebou přinese místní hladomory, války a nepochybně i velké migrační vlny, otřesy společností, rozvraty, státy nebudou klimatické krize zvládat.

Do těchto chmurných, dystopických vizí se vmísila válka na Ukrajině. Server The Capitals píše, jak bylo Německo, čtvrtá největší ekonomika světa, obzvláště silně zasaženo potížemi, které pronásledují světovou ekonomiku od ruského útoku na Ukrajinu v roce 2022. S ročním poklesem HDP o 0,3 procenta se stalo v roce 2023 nejhůře prosperující velkou ekonomikou. Ruská válka na Ukrajině to všechno prudce zhoršuje.

Dopady války na Ukrajině na životní prostředí

Odborný časopis BMC (BioMed Central, research in progress) letos v lednu zveřejnil rozsáhlou analýzu nazvanou Dopady ruské války na Ukrajině na zdraví životního prostředí. Popisuje, co se ví z nejrůznějších ověřených zdrojů. Ruská válka ovlivnila kvalitu ovzduší na Ukrajině, způsobila jak zvýšení, tak i snížení znečištění. Nárůst znečištění přineslo bombardování a následné požáry. Dramaticky se zvýšila koncentrace jemných částic. Ovzduší zhoršuje ničení skladů pohonných hmot včetně ropných skladů. Útoky mají vliv na průmyslová zařízení, kupříkladu na ty, jež vyrábějí hnojiva a kyselinu dusičnou, opět vedly k uvolnění toxických látek.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Znečištění přináší pohyb vojenské techniky, tanky, dělostřelectvo, obrněná vozidla, náklaďáky. Odtud pochází velké množství prachu a emise fosilních paliv. Ovzduší škodí ničení budov, lesní požáry, které se šíří kvůli vojenským operacím a nedostatečnému počtu hasičů. Válka paradoxně vede i k jistému snížení znečištění ovzduší. Emise několika látek jako oxid dusičitý a oxid siřičitý se snížily kvůli dopadů války na ukrajinskou ekonomiku.

Znečištění způsobují chemické zbraně. Ukrajina obvinila Rusko z použití látek s bílým fosforem. Tyto zprávy však nebyly potvrzeny kvůli potížím s ověřením na místě inspektorem Organizace pro zákaz chemických zbraní během aktivního boje. "Válka vystavila segmenty ukrajinské populace komplexním směsím toxických látek," píše BMC. BMC píše a dokládá, že válka zvýšila zranitelnost Ukrajiny vůči změně klimatu a zkomplikovala její úsilí o snížení emisí skleníkových plynů. "Během prvních 12 měsíců války bylo odhadem uvolněno 21,9 milionů tun ekvivalentů oxidu uhličitého (tCO2e) v důsledku činností souvisejících s válkou a dalších 17,7 milionů tCO2e bylo uvolněno z válečných požárů." Okupanti zastavili rozvoj obnovitelné energie na dobytých územích.

Zpráva BMC pokračuje znečištěním vod vojenskými operacemi. Ukrajinské ministerstvo ochrany životního prostředí k červenci 2023 zdokumentovalo "zničení 724 vodních staveb, 71 čerpacích stanic vody, 64 čerpacích stanic odpadních vod a 23 zařízení na úpravu vody. V důsledku války bylo do povrchových vod vypuštěno 20,7 miliardy metrů krychlových odpadních vod. V dubnu 2022 mělo asi 6 milionů lidí na Ukrajině - asi 15 procent populace - omezený nebo žádný přístup k nezávadné vodě". Čteme o škodách ze zaplavení opuštěných uhelných dolů, odkud hrozí kontaminace povrchových a podzemních vod.

Ukrajina má asi 2 700 km pobřeží podél Černého a Azovského moře. Velké přístavy, jako je Oděsa, Mykolajiv a Mariupol, byly terčem opakovaných a dlouhodobých útoků Ruska podél řek, ústí řek a pobřeží moře. Zavinily úniky ropy a další znečištění vody. Takto můžeme pokračovat dál. Obří problém představuje i nevybuchlá munice, je jí kontaminována téměř třetina ukrajinského území. Zahrnuje dělostřelecké granáty, granáty, minometné granáty, kazetovou munici, rakety, střely a improvizovaná výbušná zařízení.

Jak řečeno výše, informace a data časopisu BMC byla zveřejněna letos v lednu, shromažďována v předchozích měsících, po začátku ruské agrese. Není pochyb, že Putin způsobil jednu z největších ekologických katastrof moderní doby. V situaci, kdy se život na planetě mění nepochybně k horšímu. Jeho vina je obrovská. Putin sám je něco jako klimatická změna.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Ekologické dopady poškození plynovodů Nord Stream a spalování plynu

Kdo na konci září poškodil plynová potrubí v Baltském moři, kudy putuje tato surovina z Ruska do Německa, stále nevíme. A je otázkou, jestli se to někdy dozvíme, byť mezi hlavní podezřelé patří Kreml. Plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2 pravděpodobně poškodily výbuchy, které se svou silou rovnaly explozi několika stovek kilogramů trhavin. Vedle materiální škody a zastavení dodávek plynu touto cestou mají exploze pod hladinou moře také přímý ekologický dopad.Z poškozeného plynovodu do atmosféry uniklo obrovské množství metanu.

Podle zpráv z centra pozorovací sítě emisních skleníkových plynů ICOS je několikadenní únik srovnatelný s celoroční produkcí města o velikosti Paříže nebo země jako Dánsko. Emise metanu potvrdilo několik stanic ve Švédsku, Norsku a Finsku. ICOS má přitom k dispozici 150 měřicích stanic po celé Evropě a přilehlých oceánech.„Předpokládáme, že vítr v oblasti úniku odvál emise metanu na sever až k finskému souostroví, pak se otočil směrem ke Švédsku a Norsku,“ konstatoval profesor Stephen Platt z norského Ústavu pro výzkum ovzduší (NILU). Ředitel ICOS Carbon Portal Alex Vermeulen dodal, že vědci by časem mohli být schopni přesněji kvantifikovat množství uniklého plynu. Podle prvních propočtů z měřicích stanic se do ovzduší z plynovodu dostalo na 80 tisíc tun metanu. „Nic podobného jsme dříve nezaznamenali,“ řekla norské televizi NRK badatelka Cathrine Lundová Myhreová.

Metan je jedním z nejsilnějších skleníkových plynů. Za sto let ohřeje atmosféru asi 30krát více než oxid uhličitý. Podle expertů z ICOS velikost a načasování úniku ohromného množství tohoto plynu v Baltském moři vyvíjejí větší tlak na ochranu klimatu, protože kritické roky pro zpomalení globálního oteplování jsou právě teď.

V létě také vyšlo najevo, že Rusko, které razantně omezilo dodávky zemního plynu do Evropské unie jako odvetu za pomoc bránící se Ukrajině, dlouhodobě spalovalo plyn u továrny na zkapalněný plyn Portovaja poblíž hranic s Finskem. Informace o spalování milionů metrů krychlových plynu potvrdil rovněž americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Experti na základě satelitních snímků zjistili, že Rusko nedaleko Petrohradu spálilo každý den plyn v hodnotě okolo deseti milionů eur. Upozornili, že nejde pouze o ekonomické škody, ale právě i ekologické. Ze spalování totiž vznikne velké množství oxidu uhličitého a sazí, které přispívají k tání ledovců na Arktidě.

Podle analýzy společnosti Rystad Energy se každý den spálilo přibližně 4,34 milionů metrů krychlových plynu. Spalování plynu ve zpracovatelských fabrikách je sice běžné, a to obvykle z technických nebo bezpečnostních důvodů, rozsah požárů u Petrohradu ale odborníky zaskočil. Podle jedné z teorií by mohlo jít o dopad obchodní války mezi Evropskou unií a Ruskem.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Požáry na Sibiři a tání permafrostu

Nedlouho po ruské invazi na Ukrajinu zase vypukly na Sibiři tradiční lesní požáry. Rozsáhlé požáry na Sibiři už se staly prakticky každoročním jevem. Loni například přibližně tři sta požárů zpustošilo oblast o rozloze přesahující 850 tisíc hektarů. Přispívá k tomu změna klimatu, kvůli které je v odlehlých částech Ruska častěji sucho a teploty tam stoupají neobvykle vysoko. Současně ale požáry nadále přispívají ke globálnímu oteplování, protože se při nich vypouští ohromné množství oxidu uhličitého.

„Lesní požáry na východě Ruska už dávno přestaly být jen místní problém. Proměnily se v globální ekologickou katastrofu,“ upozornila před časem ruská kancelář mezinárodní organizace Greenpeace. K oxidu uhličitému je ještě zapotřebí připočíst metan, který se uvolňuje z tajícího permafrostu, tedy dlouhodobě zmrzlé půdy.

Po rozsáhlých požárech v roce 2019 se podle ruské pobočky Greenpeace dostalo do ovzduší nejméně 166 megatun oxidu uhličitého. „To se dá přirovnat k emisím, které za rok do ovzduší vypustí 36 milionů automobilů,“ konstatovala ruská kancelář této mezinárodní organizace. A připomněla, že současně na Sibiři chybí stromy, které by skleníkové emise pohlcovaly. Dalším negativním efektem je odvátý černý popílek, který se dostává až do Arktidy.

Odpadové hospodářství a znečištění řek

Odpadové hospodářství je v Rusku obrovským ekologickým problémem. Týká se i znečištění řek odpadními vodami. V Rusku nefunguje systém sběru tříděného odpadu, recyklace ani bezpečného ukládání odpadů. Odpady v celém Rusku končí buď na skládkách, nebo ve spalovnách, kde jsou používány technologie, jež rozhodně neberou ohled na přírodu a na lidi. V blízkosti měst vznikají rozsáhlé černé skládky, které navíc často hoří. Malá města a obce nemají v rozpočtu peníze ani na to nejzákladnější, natož aby mohly řešit likvidaci černých skládek. Velká města sice mají mnohem vyšší rozpočet, ale prostředky vynakládají na zcela odlišné věci. Velmi dobře je to vidět na příkladu Moskvy, která investuje obrovské sumy do okázalého luxusu, ale problém se svými odpady neřeší a přesouvá jej do jiných regionů, kam své odpady vyváží.

Ekocida a genocida

Je třeba naplno říct, že v Rusku dnes probíhá ekocida a s ní bezprostředně spjatá genocida. V Udmurtské republice, odkud pocházím, ve městě Kambarka existuje podnik, který v sovětské éře fungoval jako závod na likvidaci chemických zbraní. Jenže pak přišly úřady s tím, že závod bude transformován na spalovnu, cynicky nazvanou Eko-technopark, která měla spalovat padesát tisíc tun nebezpečného odpadu ročně. Závod stojí asi dva kilometry od obytných částí města na podmáčené půdě v blízkosti řeky Kamy. V případě úniku chemických látek do řeky by bylo ohrožené celé Povolží. Může to vypadat, že si vymýšlíme nějaké katastrofické scénáře, ale máme již celou řadu reálných příkladů. Stačí připomenout havárii v Norilsku, jejíž děsivé následky se dosud nepodařilo odstranit.

Moskva s odpady jakoby nemá problém, neboť ekologickou katastrofu spjatou se skládkováním a likvidací veškerého svého odpadu přesouvá jinam - buď do okolí města, nebo do vzdálenějších oblastí Ruska. Jak se v Rusku nakládá s odpady, dobře ukazuje kauza obří skládky v malém městě Leninskije Gorki nedaleko Moskvy. Tato skládka opakovaně hoří a místní lidé mají z toxického kouře řadu vážných zdravotních problémů. Úřady před tím vším zavírají oči, kontroly nikdy nic nezjistí.

Moskva je obrovská průmyslová megapole, v níž se ročně třikrát více stromů kácí, než sází. Pro ovzduší Moskvy jsou zcela klíčové dva velmi rozsáhlé lesní komplexy: Bitcevský les a Losí ostrov. Do Bitcevského lesa se dnes valí stavební stroje, dělníci kácí stromy a likvidují přírodní krajinu kvůli tomu, aby tam vytvořili cesty lemované pouličními lampami, vystavěli kavárny a hřiště. Peníze, které se vynakládají na podobné projekty, chybí na skutečně naléhavá ekologická opatření. Velká část Bitcevského lesa je pod takovým tlakem, že se dnes všichni aktivní Moskvané angažují v jeho záchraně. Navíc mnohé práce, které se tam provádějí, probíhají nelegálně. Dělníci pracují bez stavebních a dalších povolení. Když na místo přijedou policisté, jsou bezradní a raději zase rychle zmizí. Lidé, kteří chtějí uchránit les před zničením, se ocitají sami, tváří v tvář pracovníkům soukromých bezpečnostních agentur, kteří je tvrdě fyzicky napadají.

Když se v Rusku jednou zasáhne do přírodní zóny, vždy to následně znamená komerční výstavbu. Dobře to ukazuje příklad další ohrožené lesní zóny v Moskvě - Trojického lesa. Moskevská státní správa v podstatě les osadila, aby zde vystavěla obrovskou školu. Jenže tato lokalita pro školu není vůbec vhodná, protože by se do ní muselo velmi daleko dojíždět. Je očividné, že celý projekt je opět jen takové beranidlo, které má prorazit zákaz výstavby na tomto území. Proto je pro likvidaci lesů často používán zdánlivě bohulibý projekt, ať už je to výstavba školy, nebo stavba kláštera. Kdo může bojovat za les, když jde o školu, budoucnost našich dětí?! I přesto ale většina lidí chápe, že ekologická devastace se týká všech.

Téma ochrany přírody se dotýká bezprostředně každého člověka. Když lidé žijí dlouho poblíž lesa, ke kterému mají niterný vztah, a najednou přijdou dělníci a začnou les kácet, lidé les brání. Podobně brání zdraví svých dětí, když v blízkosti jejich domova vznikne závod, který produkuje toxické zplodiny. To je zápas, do kterého se pouštějí lidé všeho věku, všech sociálních vrstev.

Bojovat proti projektům ohrožujícím životní prostředí znamená bojovat proti velkému kapitálu vlivných oligarchů a s nimi provázanou státní mocí. Lidé ve vedení státu absolutně ignorují zájmy a potřeby občanů a žijí ve svém uzavřeném, exkluzivním světě. Proto na všech demonstracích proti spalovnám odpadů nebo skládkám stále znovu zaznívá slogan: „Vozte odpad na Rubljovku!“, což je luxusní čtvrť moskevských oligarchů. V Rusku je ekologie velmi bolestné téma, k němuž lze přistupovat v kategoriích levicového myšlení o společnosti.

Moskvané jsou angažovanější, lépe organizovaní, mají v sobě víc vypěstovanou kulturu občanského aktivismu. Proto je zde mnohem jednodušší zorganizovat akci nebo realizovat projekt.

Arktida a ekologické škody

Globální klimatické změny a emise ruských průmyslových podniků poškozují arktický ekosystém. Ambicí města Sankt-Petěrburg je stát se centrem rozvoje ruské části Arktidy. Je zde soustředěn rozsáhlý vědecký a průmyslový potenciál a více než 250 podniků, organizací a institucí, které pracují ve prospěch arktické oblasti.

Dle informace Ministerstva Ruské federace pro rozvoj Dálného východu a Arktidy se od roku 2020 v Arktidě realizuje 338 projektů v hodnotě 1,1 bil. RUB (přibližně 13 mld. EUR). Státní podpory dosáhly objemu 94 mld. RUB (přibližně 1,1 mld. EUR). Hlavním cílem je zlepšení životních podmínek v Arktidě. Do roku 2035 se v arktických oblastech předpokládá vytvoření 200 tis. Rozvojem Severní mořské cesty by RF mohla do roku 2035 získat přímý přístup do Tichého oceánu. Její celoroční využívání není možné bez výstavby šestého a sedmého ledoborce „Projektu 22220“.

Aktuálně vláda projednává rozsáhlý projekt zpracovatelského průmyslu v investičním objemu 80-90 mld. RUB (přibližně 1 mld. EUR). V srpnu 2021 byl zahájen program poskytování pozemků o výměře do jednoho hektaru „Arktický hektar“. Jedním z nejvážnějších problémů ruských arktických regionů jsou ekologické škody. Nejobtížnější je likvidace odpadů na severních ostrovech, k čemuž jsou potřebné nové efektivní technologie a energetické zdroje.

V regionech arktické zóny byly uvedeny do provozu tři zařízení na zpracování bytových odpadů v roce 2019 s roční kapacitou 240 tis. tun a dvě zařízení v roce 2021 s kapacitou 155 tis. tun v Murmanské oblasti a Něneckém autonomním okruhu. Představitel Federální služby pro dohled nad přírodními zdroji konstatoval, že v Rusku se ESG trendy (tj. udržitelné investice, které mimo zisku zohledňují udržitelnost a sociální dopad) implementují pouze do zpráv a o efektivní práci se v podstatě nedá mluvit. Jako příklad uvedl více než 3 tis. zjištěných a viditelných ekologických problémů u 27 podniků působících v Arktidě.

Na Arktickém fóru byly v prosinci 2021 uzavřeny dohody o vytvoření Federálního centra arktické medicíny v Archangelsku, které sjednotí kompetence vědeckých a lékařských organizací za účelem výzkumu klimatických vlivů na obyvatelstvo žijící v arktické zóně. Pozornost věnovaná arktické agendě ukazuje na význam této problematiky v RF.

Globální změny klimatu znamenají pro RF problémy (např. s táním permafrostu), ale na druhé straně otevírají nové příležitosti spojené nejen s těžbou nerostných surovin. Významnou mezinárodní událostí, zabývající se těmito otázkami, bude International Arctic Forum, které se bude konat v Petrohradu od 11. do 13. dubna 2022.

Válka a životní prostředí

Válka vždy znamená lidské utrpení, krev, slzy a bolest ze ztráty. Obětí války však nejsou jen lidé, ale také životní prostředí. Bez nadsázky lze říci, že válka je faktorem rozsáhlých, komplexních a dlouhodobých environmentálních hrozeb, rizik a katastrof, které mají za následek degradaci přírodního i lidského prostředí. Vojenské akce narušují úrodnost půdy, čistotu vody a vzduchu, opylování, fungování systému podpory klimatu, zkrátka všechny přírodní služby. Největší obavy z dopadů války na životní prostředí jsou spojené s ovzduším a systémy podpory klimatu, protože vojenské akce jsou doprovázeny vysokou mírou emisí škodlivých látek do atmosféry. Používání vojenské techniky způsobuje obecně technogenní znečištění. Cílem útoků jsou často průmyslové areály, jejichž zničení vede k zamoření oblasti. Zvláště nebezpečné je poškození jaderných zařízení.

S cílem zabránit negativním dopadům válek nebo je zmírnit byla v roce 1976 přijata Convention on the Prohibition of Military or Any Other Hostile Use of Environmental Modification Techniques (Úmluva o zákazu vojenského nebo jiného nepřátelského používání technik úpravy životního prostředí). Úmluva zakazuje používání metod modifikace životního prostředí jako nástroje válečných akcí. Stojí za pozornost, že signatáři této úmluvy jsou Ukrajina i Ruská federace.

V roce 1977 byl přijat protokol (I) Ženevské úmluvy s cílem zabránit dlouhodobým následkům válečných akcí. V tomto dokumentu se uvádí zákaz "používat metod nebo prostředků vedení války, které mají nebo mohou mít za následek rozsáhlé, dlouhodobé a vážné poškození přírodního prostředí" (čl. 35) a potřeba "chránit přírodní prostředí před rozsáhlým, dlouhodobým a vážným poškozením". Tato ochrana zahrnuje zákaz používání metod nebo prostředků vedení války, u nichž lze očekávat, že způsobí škody na přírodním prostředí, a tím poškodí zdraví nebo přežití obyvatelstva" (čl.

V roce 2001 vyhlásilo Valné shromáždění OSN 6. listopad Mezinárodním dnem prevence zneužívání životního prostředí ve válce a ozbrojených konfliktech, protože válkou způsobené škody na životním prostředí vedou k dlouhodobé degradaci ekosystémů a přírodních zdrojů a dalece přesahují rámec válečných akcí. Dopady války a nepřátelských akcí na životní prostředí se mohou projevovat nejrůznějšími způsoby: přímými a nepřímými, krátkodobými a dlouhodobými.

Současná ruská invaze (od 24. února 2022) má rozsáhlé a bezprecedentní dopady na přírodu, životní prostředí a kvalitu lidského života. Agresoři brutálně porušují všechna pravidla války, mezinárodní úmluvy a smlouvy. Uchylují se k teroru a ohrožují globální bezpečnost. Ruské síly záměrně a bezprecedentně obsazují jaderná energetická a výzkumná zařízení (včetně Černobylské a Záporožské jaderné elektrárny a Charkovského fyzikálně-technologického institutu), čímž se uchylují k jadernému vydírání a ohrožují lidské životy a bezpečnost životního prostředí. Záporožská jaderná elektrárna je největší v Evropě (15 energetických bloků) a havárie nebo špatné řízení mohou vyústit v celoevropskou nebo celosvětovou katastrofu.

Podle zprávy programu UNEP o omezení používání výbušných zbraní v obydlených oblastech (EWIPA) se Ukrajina zařadila na seznam zemí (jako Afghánistán, Irák, Sýrie), kde obyvatelstvo a městské a přírodní prostředí utrpělo obrovské ztráty a zkázu v důsledku použití výbušných zbraní v obydlených oblastech. Ruskou agresí také silně trpí chráněné oblasti Ukrajiny. Podle odhadu zmocněnkyně ukrajinského parlamentu pro lidská práva Ljudmily Denisovové je asi třetina chráněných přírodních území Ukrajiny ohrožena zničením. Jedná se o Luhanskou přírodní rezervaci, Černomořskou biosférickou rezervaci, biosférickou rezervaci Askania-Nova, národní přírodní parky "Azov-Sivasky" a "Džarilgatsky", arboretum "Trostjanec" a další.

Klíčovým úkolem ukrajinské společnosti je v současné době snižování škod a rizik na životním prostředí způsobených současnou válkou, dokumentování všech zločinů proti životnímu prostředí spáchaných Ruskou federací a informování mezinárodního společenství. Důležité je také připravit žalobu, aby bylo možné požadovat od útočící země odpovídající náhradu za ekologickou újmu.

Ekologické aktivity a organizace

Ukrajinská nevládní ekologická organizace "Všeruská ekologická liga" (Всеукраїнська екологічна ліга, neboli ВЕЛ) iniciovala národní videokonferenci "Environmentální hrozby a rizika pro životní prostředí, životy a zdraví v důsledku ruské vojenské agrese" (28. února 2022) s cílem projednat environmentální problémy války a vypracovat a zorganizovat postup dokumentace environmentálních zločinů Ruské federace pro přípravu nóty Mezinárodnímu trestnímu soudu.

Od počátku století jsou ekologické organizace v Rusku stále populárnější, např. pod petici ekologických organizací na ochranu vodních zdrojů, se podepsalo na 2,5Mio lidí. Hlas ekologů je pro ruské úřady nepříjemný o to víc, že má výrazné echo v zahraničí. A tak zatímco se daří pacifikovat politickou opozici, bez mezinárodního patřičného vlivu, ochránci přírody jsou nad státní kontrolou.

Známý ekolog a politický infante-terrible Oleg Mitvoľ vstoupil do olejovité řeky zakonzervovaných postojů a semknuté moskevské byrokracie. Mitvoľ je rytířem ekologie a proto také stojí v čele hnutí Zelená Alternativa. Tím si nadělal spoustu problémů už na předchozím místě, v Ruské agentuře na ochranu přírody. Jeho tzv. chatařská válka je asi nejznámější. Být tedy ekologem v Rusku, navíc na prestižním postu, je náročné a občas i deklasující. Ukazuje se, že Rusko se sice probouzí do ekologického obrození, ale toto obrození se nesmí nijak dotknout osvícených a VIP hlav, či politiků.

Nevládní organizace Arnika za finanční podpory České rozvojové agentury mapuje na Ukrajině sanace ekologických zátěží v Dněpropetrovské oblasti. Region je trvale zatížený znečištěním z těžkého průmyslu a od počátku ruské agrese i válkou. Mezinárodní průzkum se zaměřuje na čtyřicet dalších rizikových lokalit. Na životní prostředí mají zničující důsledky třeba provoz těžké techniky, ostřelování průmyslových objektů nebo požáry. Informace o možných znečištěných lokalitách odborníkům předávají hasiči a záchranáři. Ekologové se ale dostanou jen do zlomku doporučených míst.

Tabulka: Investice a projekty v Arktidě

tags: #ekologické #problémy #Ruska

Oblíbené příspěvky:

• Taxi Hlavní Nádraží Pardubice
• Vlastnosti koše Heidrun 35 l
• Druhy materiálů pro potištěné koše
• Výška a spád kuchyňského odpadu dle norem
• Nový systém třídění odpadů Jablunkov