Ekologické problémy Asie

Asie čelí řadě závažných ekologických problémů, které ohrožují její přírodu, kulturní dědictví a kvalitu života obyvatel. Tyto problémy zahrnují nadměrný turismus, znečištění, odlesňování, vyčerpávání přírodních zdrojů a dopady přírodních katastrof.

Nadměrný turismus (Overturismus)

Ještě před pár lety se o „overturismu“, tedy nadměrném turismu, mluvilo hlavně v souvislosti s Benátkami nebo Barcelonou. Dnes ale stejný problém zaplavuje Asii. Asie právě teď zažívá nejrychlejší turistický boom po pandemii covidu-19 na světě. Podle Pacific Asia Travel Association vzrostl počet návštěvníků v prvním pololetí roku 2025 až o 20 %. Největší nárůst hlásí severovýchodní Asie - Čína, Japonsko a Jižní Korea, jihovýchodní destinace jako Thajsko nebo Vietnam se právě připravují na rekordní sezónu.

Úzké uličky historických měst praskají ve švech, pláže mizí pod nánosy lehátek a chrámové komplexy se mění v selfie kulisy. Zároveň roste tlak na infrastrukturu, přírodu i místní obyvatele.

Nejvíce na očích je problém v Kjótu, kde se počet turistů v roce 2024 vyšplhal na více než 56 milionů. Historické čtvrti, dopravní síť i obyvatelé města tak čelí neustálému přetlaku. Místní úřady reagují zákazem vstupu do soukromých uliček čtvrti Gion, novými poplatky a kamerovými systémy, město, které bylo kdysi synonymem ticha a duchovna, se ale i přesto - možná nenávratně - změnilo v hlučnou scénu.

Podobně se vyvíjí situace v jihovýchodní Asii. Maya Bay na thajském ostrově Phi Phi, proslavená filmem Pláž, musela být kvůli ekologickému kolapsu na čtyři roky uzavřena. Nyní funguje v omezeném režimu a každý rok se na dva měsíce zcela uzavírá, aby se mořské ekosystémy mohly zotavit. Přesto se sem denně vydávají stovky lodí.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ve Vietnamu zase přetlak turistů dopadá na destinace jako Ha Long Bay nebo Hoi An, které získaly status UNESCO. Zátoka trpí přetížením výletními loděmi, staré město zase přetlakem návštěvníků, pro které se z něj stalo spíš tržiště než kulturní památka.

A ze hry není ani indonéský ostrov Bali, který dlouhodobě patří k nejvýraznějším symbolům overturismu. Stále rostoucí výstavba hotelů a vil vytlačuje rýžová pole, která kdysi tvořila duši ostrova. Beton nahradil půdu, která dříve přirozeně vsakovala dešťovou vodu, což v posledních letech vedlo k rozsáhlým záplavám. K tomu přibývá problém s odpady, dopravou i rostoucími cenami pro místní obyvatele. Turistický sen se tak pomalu obrací proti svým vlastním lidem.

Vnitrostátní turismus v Číně

Zatímco jiné země řeší spíše nápor zahraničních návštěvníků, Čína navíc čelí fenoménu vnitrostátního overturismu. Podle Daxue Consulting zaznamenala během „zlatého týdne“ v roce 2025 rekordní počet cestujících a například jen železnice přepravila přes 23 milionů lidí denně. Mnohá města tu dlouhodobě zažívají dopravní kolaps, a oblíbené památky jako Velká čínská zeď nebo hora Tchaj-šan praskají ve švech.

Úřady reagují systémem předběžných rezervací a digitálním sledováním návštěvníků. Kdo chce navštívit populární památku, musí si vstup zarezervovat tři až sedm dní dopředu. Policie řídí pohyb davů pomocí kamer a velkých dat, která předpovídají, kde se shromáždí nejvíce lidí.

Další problém pak ale přináší sociální sítě. Města jako Zibo nebo Jingdezhen se přes noc proměnila v turistické senzace díky virálním videím - jedno je o grilování, druhé o levném jídle a keramice. Místa, která byla dříve bez povšimnutí, teď zaplavují desetitisíce návštěvníků, a místní samosprávy proto tak trochu improvizují: otevírají vládní budovy, aby ulevily přeplněným ulicím, a zavádějí dočasná pravidla pro bezpečnost. Tento trend je pro Čínu nový, ale rychlost, s jakou se rozvíjí, ukazuje, jak velký vliv má digitální obsah na reálný svět.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

A růst domácího turismu odhalil i slabiny infrastruktury. V některých regionech, zejména u menších soukromých atrakcí, chybí investice do bezpečnosti a údržby. Kolaps visutého mostu v provincii Sin-ťiang tak upozornil na to, že mnoho zařízení není uzpůsobeno masovým davům. Místa, která kdysi lákala svou autenticitou, se pak mění v přelidněné kulisy, kde mizí to, co turisty původně přitahovalo.

Další ekologické problémy

Kromě nadměrného turismu a vnitrostátního turismu v Číně se Asie potýká s dalšími závažnými ekologickými problémy:

• Znečištění ovzduší: Asie má ze všech světadílů největší problémy se smogem a znečištěním vzduchu ve velkoměstech. V Číně jsou hlavním zdrojem znečištění splodiny z automobilů a přibývajících továren, v Indii fosilní paliva.
• Ničení pralesů: Likvidace lesů hlavně v rovníkové oblasti. Už zmizela ¼ (23 % zničeno). Pralesy jsou tzv. „plíce planety“ produkce kyslíku. Největší v Amazonii.
• Půdní eroze: V oblastech s přívaly vody, kde země není schopna množství vody pohltit (monzunové oblasti, mírný pás - záplavy). Odnese to nejúrodnější složku půdy = humus. V monzunových oblastech dochází ke srovnání se zemí přelidněných sídel.
• Vyčerpávání přírodních zdrojů: Vyčerpávání nerostných surovin a dřeva. Dělí se na neobnovitelné (nerostné suroviny) a obnovitelné (stromy, lesy).
• Desertifikace: Rozšiřování pouští. Pásmo Sahel na Sahaře - jižní oblast (50 km široký). Sahel = polopoušť. Vlivem činnosti člověka a oteplováním krajiny se ze Sahelu stává čistá poušť.
• Skleníkový efekt: Druhotné oteplování zemského povrchu. Vzniká důsledkem zvyšování produkce fosilních paliv. Oteplování podnebí země => roztávání ledovců, části Antarktidy, Grónska.
• Ozonová díra: Narušení ozonové vrstvy - kvůli freonům (hlavně v 70. léta ledničky, spreje). Největší je nad Antarktidou.
• Likvidace odpadů: Skládka - někdy se zapalují, podloží toxické. Recyklace - nejvíce recyklovatelné je sklo, dále plasty, papír, textil, kovy. Spalování.

Přírodní katastrofy

Asie je také zranitelná vůči přírodním katastrofám, jako jsou zemětřesení, tsunami, záplavy a erupce sopek. Tyto katastrofy mohou mít devastující dopady na lidské životy, infrastrukturu a životní prostředí.

Uplynulo již čtvrt století od katastrofy v ukrajinském Černobylu, ale následky zde nejsou zcela zahlazeny. Okolí Černobylu dodnes připomíná zkázu, v mnoha ohledech jsou následky ještě horší, protože pracuje čas. Opuštěné a devastované domy jsou na pohled ještě hrůznější než čerstvé trosky ve Fukušimě a celé prefektuře. Náprava je stěží možná v dohledných časových horizontech. Je třeba si uvědomit, že radioaktivita zde bude přítomna po celá staletí, ba tisíciletí, v epicentru dvacet tisíc let. Radioizotopy zůstávají aktivní po celé generace příštích vnuků a jejich potomků.

Globálně vzato, mohou být důsledky přírodních katastrof negativní, ale potenciálně i zčásti pozitivní. Obrovské státní výdaje na sanování škod těžce zatěžuje státní rozpočty a sociální výdaje vůbec. Výpadky výroby celých regionů, stěhování lidí atd. Dnes je to asi 80 tisíc obyvatel v blízkém okruhu Fukušimy, z nichž valná většina nemá naději, že se vrátí k normálnímu životu. Evakuovaní lidé ztratili nejen svá obydlí, ale často i práci a životní perspektivu.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Na druhé straně se uvádějí i některá menší pozitiva. Obvykle je to vyšší sklon k úsporám jak na individuální, tak celonárodní úrovni, v regionálním měřítku pak přemisťování výroby z více do méně ohrožených oblastí. V regionu jihovýchodní Asie již podle některých zpráv tento redeployment začal _ z pobřežních oblastí do vnitrozemí, z Japonska do zemí ASEAN atd. Zdá se, že poroste úroveň pojištění osob i majetku a některé další pozitivní momenty. Ale celkově vzato, tato pozitiva jsou alespoň na dohlednou dobu faktory minoritní.

Horší již bude situace v důsledcích psychosociálních. Jak známo, po Černobylu a po ničivé tsunami v Asii postižení obyvatelé dostali a dostávají určitou podporu a rentu, a to všude na světě, kde dojde k neštěstí či katastrofě velkého rozsahu. Postupně to vede k situaci, kdy tito lidé ztrácejí životní perspektivu, stávají se stále slabšími, bez kontroly nad svými životy a budoucností, bez iniciativy. Světová zdravotnická organizace (WHO) to vidí jako závažný problém a zasazuje se o to, aby strach z radiace nebyl demotivujícím činitelem v životě těchto lidí, kteří by měli žít pokud možno normálními životy.

Udržitelný turismus a budoucnost Asie

Turismus, samozřejmě, zůstává pro většinu asijských zemí klíčovým zdrojem příjmů. World Economic Forum ale upozorňuje, že bez lepší regulace se může proměnit v hrozbu pro životní prostředí i kulturní dědictví. Řešením je kombinace chytrých technologií, přísnějších limitů a podpory méně známých destinací. V Číně se tak nyní testují rychlé reakční systémy, které mají pomoci zvládat náhlé přívaly návštěvníků, zatímco Japonsko a Thajsko sází na sezónní uzávěry nejzatíženějších míst.

Všichni společně pak stojí na rozcestí: turismus zemím logicky přinesl nebývalý ekonomický růst, zároveň ale také nepopiratelné ekologické i kulturní ztráty. Pokud se tedy nenaučí rozprostřít návštěvníky a chránit nejcennější místa, mohou přijít o to, co dělá její krásu jedinečnou. Protože každý ráj má své limity, a ty v Asii se právě teď intenzivně testují.

Udržitelný turismus se proto snaží hledat rovnováhu: rozprostřít návštěvnost, chránit přírodu a kulturu a zajistit, aby cestování obohacovalo jak hosty, tak obyvatele.

tags: #ekologické #problémy #Asie

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Ústí nad Labem
• Wesco koše: Funkčnost a design
• Elektroauta a životní prostředí
• Znečištění ovzduší automobily
• Skvosty paleontologie v Mongolsku