Ekologické myšlení lidí a jeho proměny

V poslední době se vracím k práci Gregoryho Batesona, britského antropologa a filosofa 20. století, jehož dílo Ekologie Mysli je zdrojem uvědomění o fungování naší mysli. Zaměřuji se zejména na poslední kapitolu této knihy a shrnuji nejdůležitější myšlenky:

• Člověk je záměrová bytost: Jsme dobří ve vytváření cílů a hledání efektivních cest k jejich dosažení.
• Člověk je slepý vůči systémové povaze světa: Jsme propojeni se světem nekonečnem vazeb a fungujeme ve vztazích zasazených do systému našeho prostředí. Jsme sice schopni splnit své cíle, ale nevidíme, co všechno naše rozhodnutí ještě ovlivní.
• Člověk má ve zvyku raději měnit své prostředí, než sám sebe: Často uvažujeme o sobě jako o "Já vs. Svět", ale ve skutečnosti člověk bez svého prostředí přestane existovat. Je to spíše "Já + Svět".

Gregory Bateson a ekologie mysli

Podle Batesona je vědomí slepé vůči systémové povaze jeho samého. Pokud se člověk bude řídit diktátem „zdravého rozumu“, stane se z něj někdo chamtivý a nemoudrý. Moudrost zde označuje schopnost člověka rozvíjet poznání sebe sama coby celistvé systémové bytosti a nechat se tímto poznáním vést.

Záměr je zkratka, nástroj, který nám v systému umožňuje rychle dosáhnout toho, čeho chceme. Není určen k tomu, abychom jednali a žili s maximální moudrostí, ale abychom našli logickou nebo kauzální cestu k tomu, po čem právě toužíme.

Bateson píše: „Je docela možné, že vědomí podléhá určitým systémovým zkreslením, která by v kombinaci s moderní technologií mohla mít ničivý dopad na rovnováhu mezi člověkem, společností a jeho ekosystémem.“ Nabádá k řešení, ale pro to musíme změnit, jak přistupujeme ke světu. A namísto myšlení „Já vs. Svět“ bychom měli myslet „Já + Svět“.

Některé faktory mohou působit jako korektivy. Například láska. A přístup Já-Ty, spíše než Já-Ono. Vztah Já-Ty by mohl panovat mezi člověkem, společností a ekosystémem. Často se oddělujeme ze světa. Může to být i prací a rutinními záležitostmi. Zejména, když začneme všední věci brát jako samozřejmost. Ale můžeme si uvědomit, že nás se světem pojí právě vztahy - s partnery, přáteli, rodinou, ale i s věcmi, které denně používáme.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Environmentální vzdělávání a výchova (EVVO)

„Populace ČR není dostatečně informována o principech udržitelného rozvoje a není ani dostatečně připravena na jejich uplatňování v praxi," říká Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zveřejněný na stránkách ministerstva životního prostředí. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) jsou ve zmíněném dokumentu definovány takto: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách."

UNESCO ve svém dokumentu z konce devadesátých let zavádí dokonce slovní spojení „vzdělání pro udržitelný rozvoj", jež je součástí procesu budování informované, zainteresované a aktivní populace. Environmentálně vzdělaný člověk je také ekologicky gramotný. Základním cílem tzv. ekologické gramotnosti je kvalitativní posun myšlení - zájem o souvislosti. Ekologická gramotnost se vyznačuje širším porozuměním vztahům lidských společenství a přírodních systémů.

Dnes již existuje řada výukových programů, které posilují zejména u dětí a mládeže dnes tolik opomíjený vztah k přírodě a povědomí o závislosti lidí na ní. V mnoha ekologických centrech je možné vidět chov zvířat, vyzkoušet si na vlastní kůži, co to obnáší se o ně starat, či jak žili naši předci, poznávat přírodu přímo v terénu apod.

Biocentrismus a ekofeminismus

Hlubinná ekologie, neboli biocentrismus, je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem. Spíše jsou lidé součástí přírody, jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existovat kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidi. Tyto principy nejsou, domnívám se, jen další politickou teorií. Biocentrismus je přírodním zákonem, který existuje nezávisle na tom, jestli jej lidé uznávají nebo ne.

Kapitalistický systém je v přímém konfliktu s přirozenými zákony biocentrismu. Domnívám se, že část hodnoty výrobku nepochází z práce do něj vložené, ale také z přírodních zdrojů použitých k vytvoření výrobku. A domnívám se, že nadhodnota (tedy zisk) není kradena pouze pracujícím, ale také samotné Zemi.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Komunismus, socialismus a všechny ostatní levicové ideologie, které znám, mluví pouze o rovnoměrném přerozdělení zisků ze znásilňování Země mezi jednotlivými třídami lidstva. Nezabývají se vztahem společnosti k Zemi. Či spíše, předpokládají, že zůstane stejný jako za kapitalismu - vztah nenasytného spotřebitele.

Ekologický socialismus by znamenal organizování lidských společností způsobem, který je slučitelný se způsobem, jakým je organizována příroda.

Ekofeminismus zdůrazňuje, že tu je paralela mezi způsobem, jakým tato patriarchální společnost zachází s přírodou a jakým zachází s ženou. To se odráží v takových výrazech jako "panenské lesy" a "znásilnění Země". Důležitější je ovšem to, že ekofeminismus tvrdí, že jedním z důvodů ničení Země je to, že jsou společností oceňovány pouze "maskulinní" znaky dobývání a nadvlády, zatímco "feminní" rysy péče a životodárnosti jsou znehodnocovány a potlačovány.

Namísto tohoto maskulinního systému rozdělení a nadvlády se ekofeministky snaží o podporu vědy o přírodě. Příroda je chápána jako holistická a vzájemně závislá, a lidé jako součásti přírody, naše osudy jako neoddělitelné. Spíše než o dobytí nebo podmanění se ekofeministická věda snaží žít v rámci dříve existujících cyklů plodnosti přírody, rozšiřujíce tyto cykly plodnosti našimi informovanými interakcemi, ale ne jejich přerušováním nebo podrýváním.

Legislativní a dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí

Informace jsou rozděleny do dvou praktických „balíčků". V tom prvním to budou základní informace o legislativně právních předpisech, tedy ty zcela striktní, přikázané, tvrdě kontrolované a vymáhané pokyny. Ve druhém „balíčku" se naopak bude jednat o systémy doporučené, dnes již všeobecně nazývané jako dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí, tedy při působení na činnost výrobních podniků, na průmysl.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Vybrané legislativně - právní předpisy

• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon ČNR č. 86/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
• Nařízení vlády, č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění Nařízení vlády č. 60/2004 Sb.
• Nařízení vlády, č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší
• Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší
• Metodický návod odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR k výpočtu imisních charakteristik znečišťujících látek pro hodnocení kvality ovzduší čj. 520/2203/93
• Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění č. 76/...

Ekopsychologie

Neologismus „ecopsychology“ vytvořil americký sociální historik Theodor Roszak, který jej podle všeho poprvé použil ve své knize The Voice of the Earth: An Exploration of Ecopsychology (Hlas Země: Explorace ekopsychologie) (1. vyd., vyšlo r. 1992). Tato původní ekopsychologie je směrem myšlení, založeným na psychoanalýze a analytické psychologii, který se zabývá psychodynamickými vztahy mezi člověkem - lidskou populací na Zemi - a jejich životním prostředím.

Na původní roszakovský dynamicko-psychologický přístup významněji navázal zřejmě až kanadský psychoterapeut Andy Fisher svou prací a současně koncepcí Radikální ekopsychologie: psychologie ve službě životu (Radical Ecopsychology: Psychology in the Service of Life) (State University of New York Press, 2002). Za další takovýto příspěvek lze jistě považovat koncepci ekopsychoanalýzy t. č. v Čechách žijícího Brita Josepha Doddse, nastíněnou v jeho knize Psychoanalýza a ekologie na pokraji chaosu: teorie komplexity, Deleuze|Guattari a psychoanalýza pro jedno klima v krizi (Psychoanalysis and Ecology at the Edge of Chaos: Complexity Theory, Deleuze|Guattari and Psychoanalysis for a Climate in Crisis) (London, Routledge 2011).

V roce 2009 začíná v nakladatelství Mary Ann Liebert vycházet recenzovaný odborný časopis Ecopsychology. Jeho editorem je Thomas Doherty, kterého lze považovat za klíčovou postavu druhé generace ekopsychologů. Podle Dohertyho byla první (roszakovská) generace ekopsychologů zaměřena kontrakulturně (nabízení alternativy k mainstreamové západní městské průmyslové a konzumní kultuře), holisticky (vnímání potřeby planety a jednotlivce jako kontinuum), ekocentricky (vazba na hlubinnou ekologii), zážitkově (s důrazem na spojení jedince s přírodou a smyslové vnímání) a romanticky (hodnota psychologické hloubky, vášně, intuice ad.).

V českém prostředí se pojem ekopsychologie používá pro studium prožívání a chování ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí. Ekopsychologie se v České republice vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze.

Humanitní environmentalistika a vzdělávání

Jak se daří humanitní a přírodovědné přístupy k environmentální problematice skloubit ve struktuře výuky? Přírodovědné disciplíny chápeme jako nezbytné zázemí našeho oboru. Mé oblíbené rčení je, že ten, kdo neví, jaký význam má fotosyntéza, nemůže mít relevantní názor nejen na ochranu přírody, ale na svět vůbec. Především se ale u nás studují humanitní aspekty ekologických otázek, k čemuž využíváme poznatků disciplín jako filozofie, sociologie, historie, religionistika, politologie, ekonomie, právo, estetika, dějiny umění. Struktura našeho kurikula je tedy košatá. Musíme si pomáhat spoluprací s ochotnými kolegy z jiných oborů a fakult. Abych to shrnula: přírodní vědy jsou pro analýzu vztahu člověk - příroda důležité, protože monitorují, co se děje. Ale vysvětlit, proč se tak děje a zda se dá něco napravovat, leží na bedrech společenských věd.

Ekologický luxus a udržitelný rozvoj

Ekologicky příznivější životní způsob oslovuje širší vrstvy. Jeho efekt se pak může znásobit zejména tehdy, pokud prosákne ke skupinám, které mají nějaký mocenský vliv. Tedy zase na makrorovině.

Toto spojení je skutečně míněno provokativně, ale na druhou stranu je empiricky věrohodné. Začala bych od luxusu: chápu ho jako prvek způsobu života, který nějakým způsobem přesahuje vaši fyzickou reprodukci a obsahuje určitou duchovní nebo estetickou dimenzi (tím se liší od konzumu). Ekologický luxus je potom takový typ luxusu, který se vztahuje k přírodním hodnotám. Ale například samotné bydlení nebo dovolená v ekologicky cenné lokalitě k naplnění tohoto pojmu nestačí. Pro tento způsob života mám rezervován pojem „predační luxus“ - ten z přírody spotřebovává, co v ní ještě zbylo, a nic jí nepřináší. Říkáme, že má velkou ekologickou stopu. Ekologický luxus je naopak takový způsob života, který se snaží přírodě různým způsobem nějak pomoci, přispět k její ochraně.

Definice udržitelného rozvoje: Principy (trvale) udržitelného rozvoje formulovala ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.

Ekosofie

Pojem ekosofie zavedl společně s pojmem hluboká (resp. hlubinná) ekologie v 70. letech 20. do pojmosloví environmentální etiky norský filosof Arne Naess. V jeho pojetí je ekosofie osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí.

Ekosofií myslím filosofii ekologické harmonie či rovnováhy (equilibirium). Filosofii jakožto druh moudrosti, jež je otevřeně normativní, obsahuje normy, zákony, postuláty, hodnotové priority a hypotézy a zabývá se stavem věcí v našem universu.

Ekosofie je systémem výroků, které by měly být provizorní a modifikovatelné dle měnící se situace na niž ekosofie reaguje. Výroky v systému se pak člení na jednoduché výroky, které jsou důvodem či pobídkou k nějakému druhu akce - normy, a výroky, které slouží k odvozování norem - hypotézy.

Klíčovým pojemem ekosofie T je Seberealizace (uváděno i jako Sebe-realizace), a to taková seberealizace, která není pouhou realizací omezeného ega (seberealizací s malým s), nýbrž realizací univerzálního Já (Naess používá též výraz átman).

Ekologické myšlení - definice

Ekologické myšlení či také environmentálně šetrné myšlení (anglicky: ecological thinking či sustainable thinking) je takový způsob myšlení, který bere důsledně v úvahu vzájemné vztahy mezi jednotlivými jevy a ději v životním prostředí (obzvláště mezi člověkem a jeho životním prostředím), nikoliv však z hlediska krátkodobého prospěchu člověka, nýbrž z hlediska stability ekosystémů a dlouhodobého vývoje těchto vztahů.

Ekoznačky a ekologická domácnost

Rozhodování vám ale neusnadní ani označení „eko", protože to samo o sobě nic nevypovídá. Jde o přírodní materiál? Má nulové emise CO2? Neznečistila jeho výroba oceán?

Označení eco-INSTITUT zaručuje vysokou kvalitu výrobků s nízkými emisemi a znečišťujícími látkami, přispívá k transparentnosti stavebních výrobků a nábytku a podporuje zdravotní a ekologické aspekty v oblasti udržitelné výstavby.

Ekologicky šetrný výrobek a služba je ekoznačkou České republiky používanou v Národním programu environmentálního značení.

Údaje o uhlíkové stopě jednotlivých stavebních materiálů lze získat ve specializovaném katalogu, který vyvinuli na Fakultě stavební ČVUT v Praze a který je průběžně doplňován dle EPD certifikátů jednotlivých dodavatelů.

Hodně frekventovaným spojením je „ekologická domácnost". Často se za ním skrývá jen recyklace odpadu, čisticí prostředky nebo myčky na nádobí. Pro mě je mnohem výmluvnější ekologické bydlení. Velkou část ekologické stopy domu nese jeho samotná výstavba, použité materiály a podobně. Dalším pak je, jak moc plýtvá, nebo šetří či dokonce vyrábí energii. Jak nakládá s dešťovou vodou, jak nakládá s odpadní vodou. Jestli je udělaný tak, aby se v něm dobře žilo.

Tabulka: Vybrané legislativně - právní předpisy v ČR

tags: #ekologické #myšlení #lidí

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologických konvic
• Sankce za špatné nakládání s olejem
• Jak správně zlikvidovat vozidlo?
• Nový systém odpadového hospodářství v Kozojedech
• Praktické řešení pro kuchyň: Odpadkový koš se stlačováním