Ekologické systémy chovu zvířat: Charakteristika a specifika

04.04.2026

Biofarma Sasov je již deset let zařazena do systému ekologického hospodaření. Živočišná výroba podniku hospodařícího v příměstské části Jihlavy stojí na chovu prasat a skotu bez tržní produkce mléka. Zatímco chov skotu za účelem produkce masa je u nás hojně rozšířenou chovatelskou aktivitou, ekologický chov prasat dosud patří k okrajovým záležitostem.

Z celkem obhospodařované plochy okolo 500 ha je 250 ha orné půdy, druhou polovinu tvoří louky a pastviny. V rostlinné výrobě se snaží do osevních postupů zařazovat širokou paletu plodin. Pro zajištění krmivové základny pěstují zejména luskovinoobilní směsky, tvořené kombinací ječmene nebo pšenice s hrachem, peluškou nebo vikví. Dále plochu věnují pohance, bramborám, cibuli, kukuřici na zrno, hořčici a příležitostně sóje a lupině.

Farma se zabývá i živočišnou výrobou. Ve stavech mají aktuálně 100 prasnic základního stáda kombinace BU x L, včetně sedmi plemenic přeštického černostrakatého a osm kanců syntetické linie H38 a H68. Z evidovaných asi 300 kusů skotu plemene charolais a kříženců je 120 krav, dále 30 březích jalovic, 50 býčků ve výkrmu a 100 telat. Doprovodnou aktivitou biofarmy je chov koní českého teplokrevníka pro využití v agroturistice a 20 bahnic masného plemene suffolk.

Specifika ustájení a welfare prasat v ekologickém chovu

V příručce pro ekologické zemědělce se píše, že vhodný systém ustájení prasat je jedním z předpokladů úspěšného chovu. Uspokojování základních požadavků zvířat pomáhá udržovat dobrý zdravotní stav, pohodu a užitkové vlastnosti. V Sasově jsou prasnice v porodnách ustájeny v individuálních kotcích, které jsou na rozdíl od konvenčních především prostornější a na pevných podlahách s bohatě nastlanou slámou. Právě sláma je důležitá k tomu, aby prasnice mohla projevit mateřské chování při budování hnízda.

V konvenci panujícím obavám ze zalehnutí selat se v ekologickém chovu předchází právě prostorným kotcem, který je doplněn temperovanou boudičkou pro selata. Již v roce 1998 přistoupili k ustájení prasat v rodinkách a k připouštění kojících prasnic. Do rodinné stáje převádějí prasnice se selaty z poroden šest týdnů po porodu. Plemenný kanec prasnice stimuluje, mezi nimi pak probíhá konkurenční boj a rozříjí se, i když ještě kojí. Déle kojená selata jsou samozřejmě zdravější, ale připouštěním ještě kojících prasnic se neztrácí čas cenný pro co nejrychlejší zabřeznutí.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V rodinném stlaném kotci mají zvířata neustále přístup do výběhů, což má na prasnici i selata blahodárné účinky na zdravotní stav. Selata se odstavují až ve třech měsících věku, tedy v době, kdy už přijímají tuhou stravu. Výhodou podstatně delšího sociálního kontaktu s matkou je pak to, že jejich chov je prakticky bez stresu.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného chovu je vhodný systém ustájení. Měl by vycházet ze základních požadavků zvířete, aby dokázal udržovat pohodu zvířat, jejich dobrý zdravotní stav i užitkové vlastnosti. Prasata jsou hravá, inteligentní zvířata, která si v přirozených podmínkách vytvářejí stabilní sociální skupiny a mají společná místa k odpočinku. Kálí co nejdále a jsou aktivní, až 75 % času tráví zkoumáním okolí, rytím a vyhledáváním potravy (Šonková, 2006). Alternativní systémy ustájení, mezi které patří například venkovní bydlení nebo obohacení životního prostředí, si získávají svůj zájem.

Hlavním rozdílem mezi konvenčními a alternativními systémy ustájení u prasat je možnost být ve venkovních výbězích nebo přímo na pastvinách (Beattie at al., 1996). V souladu s místní historií ekologického chovu prasat, odlišnými klimatickými podmínkami a národní úpravou ekologického zemědělství, se na ekofarmách v Evropě používají různé systémy ustájení. V některých zemích jsou chována prasata na pastvině, v jiných zemích jsou prasata v některých fázích života ustájena uvnitř, například kojící prasnice. Existují i chovy propojující venkovní ustájení s vnitřním (Früh, 2013).

Chov prasat ve venkovním prostředí je v posledním desetiletí v Evropě stále populárnější. Například v Anglii je takto chováno 20 - 25 % chovných prasat, ve Francii je tento podíl jen 7 - 10 %. U prasnic nezapuštěných a březích jsou preferovány skupinové systémy ustájení. Ve venkovních systémech je možné prasnice ustájit skupinově na slamnatých výbězích do 7 - 10 dní před očekávaným porodem, kdy jsou převáděny do venkovních porodních sekcí.

Výhody venkovních systémů ustájení jsou především v nižších investičních a provozních nákladech, kdy je dosahováno podobných zisků jako při ustájení vnitřním při až polovičních stálých nákladech. Další výhodou jsou lepší podmínky pro přirozené chování prasnic, jako je rytí apod.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Při ustájení prasnic vysokobřezích, rodících a kojících existuje několik alternativ ke klecovému ustájení, které se používá v konvenčních chovech. Jedním z nich je Švédský systém ustájení. Základem provozu jsou skupiny prasnic se synchronizovaným datem porodu s maximální odchylkou 5 dní. Skupina je týden před porodem převedena do sekce vybavené porodními kotci. Střední prostor sekce i jednotlivé kotce jsou nastlány slámou. Den až dva dny před porodem prasnice začne vyhledávat ústraní, navštěvuje kotce, až se pro jeden rozhodne a v něm začne stavět hnízdo. V prvním týdnu života nedokážou selata překonat práh a tak zůstávají v „rodném“ kotci. Ztráty zalehnutím jsou nízké. Při příchodu do kotce se totiž prasnice ozývá a než ulehne, vyryje si v hnízdě jakousi brázdu, do které pomalu ulehá. Pokud však prasnice na sele ulehne, působí vysoká podestýlka jako matrace.

Nejrozšířeněji používaná v Evropě i ve světě je oblouková bouda, velikost 270 x 200 cm. Rám je tvořen z pozinkované oceli, kryt je tvořen polyuretanovou vrstvou pro izolaci a dřevěnými deskami. Před vchodovými dveřmi je malý plot z ocelového pozinkovaného plechu, který brání selatům opustit přístřešek během prvního týdne života. Plocha, kterou ohraničuje tento plot je 130 x 130 cm, výška plotu je 30 cm. Tvar této bariéry je uzpůsoben tak, že ztěžuje odchod selatům ven, ale zároveň usnadňuje jejich návrat v případě, že tuto bariéru překročili.

Krmení v ekologickém chovu

Pokud jde o výrobu krmiv, tak v Sasově jsou soběstační v zajištění krmivové základny pouze pro skot. Pro prasata 50 % zrnin nakupují, v tomto případě je certifikátem bio nebo z přechodného období označené krmivo samozřejmostí. Ekologická krmiva jsou v porovnání s konvenčními krmnými surovinami za o polovinu vyšší cenu. Základ krmné dávky skotu, vyjma kategorie výkrmu, tvoří travní senáž. Jatečným zvířatům se navíc přidává krmná směs, která je postavena na luskovinoobilných směskách s tím, že jednu polovinu jádra tvoří směs pšenice a pelušky a druhou pšenice s vikví. Příležitostně je ve směsi také doplněk nestandardní pohanky, dále vojtěškových úsušků a ovsa a samozřejmě minerálií a vitamínů. Základem krmné dávky ovcí a koz je pastva s přídavkem senáže, koně se krmí senem a mačkaným ovsem.

Proti konvenčním chovům, kde je výživa prasat postavena na kompletních směsích, musí krmná dávka v ekologickém chovu monogastrů obsahovat i objemné krmivo. Jeho minimální podíl, tvořený čerstvými, sušenými nebo silážovanými objemnými krmivy, je 60 % z krmné dávky.

Krmné dávky pro všechny kategorie prasat jsou vyvážené, plnohodnotné, sestavené výhradně z krmiv ekologického původu a z povoleného množství vybraných konvenčních krmiv. Nepřidávají extrahované šroty, ani masokostní moučky nebo stimulátory růstu stejně jako hormonální látky, syntetické aminokyseliny, antibiotika a podobně. V ekologickém chovu obecně je problém se zajištěním obsahu dusíkatých látek, respektive proteinů, případně energie v krmné dávce. V konvenci se do krmných dávek zařazují extrahované sójové šroty, které obsahují až 48 % proteinu. Kromě toho se ve vitaminózně minerálních doplňcích přidávají i aminokyseliny. V ekologii naproti tomu s nižším podílem proteinu ve směsi nevyužijeme genetický potenciál zvířat.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Selata do 30 kg dostávají stejně jako prasnice po převedení do rodinky vysoce výživnou směs s maximálním obsahem proteinových krmiv, včetně syrovátky. Součástí krmné dávky je i přídavek obilních klíčků.
Po deseti dnech pobytu v rodince se prasnicím předkládá směs s vyšším podílem vlákniny (oves, pohanka), aby nezatloustly.
Prasnice převedené na březárnu mají k dispozici shodnou směs, jen nastavenou senáží a kopřivami.
Prasnice na porodně mají krmnou dávku již živinově bohatší, obsah dusíkatých látek ale nedosahuje úrovně jako při flushingu. V době, kdy prasnice rodí a kojí, se zvlášť dbá na kvalitu vstupních surovin.
Živinově obdobnou směs jako mají plemenice na porodně dostávají i selata až do konce výkrmu. Rozdíl je v nižší kvalitě komponent, ze kterých je krmná dávka postavena. Při podezření na mykotoxiny se do krmné dávky zařazuje přípravek na jejich vyvazování.

Chov jalovic v ekologickém systému

Mladá rostoucí zvířata mají nejvyšší růstový potenciál, a lepší konverzi krmiva, než dospělá zvířata. V ekologickém systému chovu zvířat je velmi výhodné tohoto fenoménu plně využít a dosáhnout zdravého a efektivního vývoje telat a jalovic za ekonomicky přijatelných nákladů. Projevem zdravého a optimalizovaného odchovu jalovic je časný věk při prvním otelení.

Jak ukazují data z kontroly užitkovosti v ČR, má řada chovatelů značné rezervy právě v odchovu jalovic, které se pak přenáší i do snížené užitkovosti dojnic a zvýšené míry zdravotních poruch krav. Podle dat z kontroly užitkovosti v ČR zpravidla dosahují (nejen) ekologičtí chovatelé s nižším věkem krav při 1. otelení lepších výsledků v mléčné užitkovosti. Zatímco průměrný věk jalovic při prvním otelení byl v roce 2012 v ČR u holštýnského plemene 25 měsíců a 18 dní, resp. českého strakatého skotu 28 měsíců a 12 dní, v roce 2019 to bylo již u holštýnského skotu 24 měsíců a 21 dní, u českého strakatého skotu 27 měsíců a 19 dní.

Uvedené cíle jsou založeny na růstovém vzorci a procentu tělesné váhy dospělých zvířat. Pohlavní dospělost by měla u jalovic přicházet při dosažení 45 až 50% váhy dospělého zvířete, první zapuštění při dosažení > 55 % váhy dospělého zvířete, první otelení při dosažení 85 až 90% váhy dospělých zvířat, druhé otelení při dosažení 95% váhy dospělého zvířete a při třetím otelení by měly krávy dosahovat již plné hmotnosti, tj. 100 % hmotnosti dospělce.

Optimalizovaný růst a intenzita odchovu jalovic není primárně podmíněna množstvím zkrmovaných krmných směsí a jadrných krmiv. Použití vyšší dávky jadrných komponent (např. glycidového nebo bílkovinného charakteru) má však opodstatnění při nedostatečné živinové kvalitě objemného krmiva. O to větší důraz musí být kladen na nutriční kvalitu pícnin (pastevní porosty, senáže, seno…). Např., kvalitní mladý pastevní porost může pokrýt požadavek na přírůstek 1 000 g za den, ale přestárlý, odkvetlý nebo nevhodně složený pastevní porost nemusí pokrýt ani požadavek na záchovu (tj. s nulovým přírůstkem).

Pohyb rostoucích zvířat ve výbězích a na pastvině pomáhá zlepšovat kvalitní vývoj pohybového i dýchacího aparátu. Minimalizace času stráveného ve stájovém prostředí a pobyt na travnatých plochách, prospívá jak zdravotnímu stavu paznehtů u jalovic, tak i končetinám obecně. Celkově se navíc u jalovic upevňuje imunitní systém a celková tělesná kondice zvířat.

Pohodu zvířat - welfare můžeme zlepšovat i ve stájích. Například tím, že zvířatům poskytneme dostatek prostoru (nepřeplňováním kotců ve stájích, nenaplňováním kapacity stájí na 100 % či nevytvářením příliš velkých skupin zvířat), celodenní dostupností kvalitní napájecí (pitné) vody, zajištěním čerstvého vzduchu ve stájích i odvětráváním stájových plynů a nadměrné vlhkosti. Vlídný a klidný přístup a zacházení se zvířaty je především v ekologické zemědělství samozřejmostí.

Výzkum a rozvoj ekologického chovu prasat

Ekologický chov prasat čelí dnes řadě výzev. Na jedné straně žádají spotřebitelé produkt založený na dobrém zdravotním stavu zvířat a vysoké úrovni jejich životní pohody, a na druhé straně stojí cenový limit, který jsou ochotni za takový produkt zaplatit. Klíčovou roli hrají dobře vyškolení a motivovaní zaměstnanci, kteří prasata ošetřují.

Od roku 2007 probíhá výzkum, který má za cíl napomoci rozvoji ekologických chovů prasat v Evropě. V letech 2007 - 2010 byla v rámci projektu CorePIG v programu ERA-net CORE Organic vypracována studie k optimalizaci zdraví prasat v ekologických chovech a vznikl vůbec první souhrnný popis ekologických prasat chovů v Evropě. Na tento projekt v roce 2011 navázal tříletý mezinárodní projekt ProPIG (2011 - 2014), opět pod programem ERA-net Core Organic II, který se zaměřoval na monitoring vztahů mezi zdravotním stavem, welfare, výživou a ekologickými dopady chovu prasat.

Výzkumný projekt ProPIG, kterého se účastnilo 74 ekologických farem s chovem prasat v osmi evropských zemích, zkoumal vztahy mezi zdravím, welfare a výživou zvířat a jejich dopady na kvalitu životního prostředí a navrhoval úpravu managementu vedoucí k omezení negativního dopadu ekologického zemědělství na životní prostředí.

Vedle vyhodnocení sebraných dat byly v rámci výzkumu ve spolupráci s ekologickými chovateli prasat vypracovány vhodné postupy pro zlepšování ekologického chovu prasat. Praktická příručka „Zlepšování zdraví a životní pohody prasat“ shrnuje dlouhodobé poznatky farmářů, poradců a aktuální výstupy z výzkumu a nabízí chovatelům užitečné informace a možná opatření k řešení hlavních problémů zdraví a životní pohody zvířat.

V roce 2013 bylo v Evropě ekologicky chováno 673 874 kusů prasat. Nárůst jejich počtu v letech od 2006 - 2013 činil 32 % a jejich podíl na celkovém počtu prasat byl 0,4 %. V České republice bylo v roce 2014 31 ekologických farem s chovem prasat, počet prasat na konci roku 2014 dosáhl 1 994 kusů.