Ekologické zemědělství a pěstování pomerančů

Sicílie - největší ostrov ve Středozemním moři - je doslova pokladnicí chutí, vůní a barev. Mezi nejcennější dary této jedinečné krajiny patří sicilské citrusy - plody, které se rodí ve stínu Etny, zalité sluncem a vyživované sopečnou půdou. Když ochutnáte čerstvý červený pomeranč z oblasti Catania, ucítíte sílu slunce, čistotu půdy a pečlivou práci generací sicilských farmářů.

Proč jsou citrusy ze Sicílie tak výjimečné?

Sicílie nabízí citrusům dokonalé podmínky - bohatou vulkanickou půdu, dostatek slunce i chladné noci. Díky těmto faktorům mají citrusy vyšší obsah šťávy, aromatičtější slupku a intenzivnější chuť.

Vulkanická půda a mikroklima

Většina sicilských citrusů pochází z ekologických farem, často s BIO nebo IGP certifikací. Nepoužívají se chemické postřiky, což znamená čistší a bezpečnější ovoce.

Ekologické zemědělství

Citrusy jsou sbírány ručně ve chvíli, kdy jsou dokonale zralé. BIO pomerančový prášek Zdravý den® se vyrábí z kůry a dužiny ekologicky pěstovaných pomerančů. Pomeranče se zbaví šťávy a zbylá kůra a dužina se usuší a rozemele na jemný prášek, který má příjemnou chuť a vůni čerstvých pomerančů. Ze 100g prášku připravíte 5litrů džusu.

Je vhodný na přípravu pomerančového džusu, do jogurtů, smoothie, müsli, do desertů nebo na pečení do těsta a krémů.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Pomeranče v biokvalitě. U pomerančů je biokvalita obzvlášť důležitá, chceme-li použít jejich kůru. Kůra se nejčastěji využívá při přípravě dezertů, kterým dodává unikátní chuť. Tento produkt byl vypěstován podle přísných pravidel ekologického zemědělství. Při pěstování se nepoužívají žádné umělé pesticidy nebo hnojiva.

Místo postřiků zaujímá v ekozemědělství důležité místo ruční práce, i proto jsou bio ovoce a zelenina dražší než ty konvenční. Ekologičtí zemědělci hospodaří ohleduplně ke krajině a mimořádnou pozornost věnují péči o půdu.

Mezi ovoce, které nám v zimě dodává potřebný vitamin C, patří i pomeranče. Jde o plody, které ve střední Evropě nemůžeme pěstovat ve velkém, takže se k nám musí dovážet. I pro ně platí přísná pravidla o pesticidech, ale jsou skutečně dodržována? Na tuto problematiku se nedávno zaměřili polští kontroloři.

Chemické ošetření pomocí pesticidů má ochránit rostliny a jejich plody před škůdci. Přestože pesticidy pomáhají pěstitelům dosahovat vyšší úrody, jejich přítomnost v potravinách vyvolává obavy. Evropští zemědělci musí při pěstování plnit normy, které jsou u pesticidů přísné. Kontroly jsou tak nezbytné. Existuje mnoho dalších následků konzumace pesticidů, které se však mohou projevit až po delší době.

Polská spotřebitelská nadace Pro-Test pověřila akreditovanou laboratoř, aby analyzovala potenciální přítomnost 548 pesticidů v pomerančích dostupných v supermarketech v Polsku. Výsledky byly v podstatě dobré, protože evropské normy pro povolený obsah pesticidů všechny testované plody splňovaly. Odborníci však varují před jedním z dlouhodobých účinků vystavení lidského organismu těmto chemikáliím.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Zvláštní pozornost byla věnována také přítomnosti imazalilu - fungicidu, kterým se citrusy ošetřují, pokud jsou převáženy na větší vzdálenost. Pesticidy používané na citrusových plantážích se usazují převážně na slupkách plodů. Slupky se navíc ošetřují voskem, který je chrání před plísněmi.

„Pokud se chcete vyhnout pesticidům v citrusech, kupujte bio produkty. „Limity pesticidových zbytků se stanovují pro dužinu a neplatí pro kůru. Pesticidy z kůry však ulpívají při loupání také na prstech. Kůra z chemicky ošetřených plodů se ke konzumaci nedoporučuje.

Spotřebitelský magazín dTest to přesto zkusil. Pomerančová šťáva obsahuje mnoho prospěšných látek, především pak vitamín C. Tělu ale dodává také pořádné množství cukru. Pomerančové džusy jsou u našich sousedů v současnosti vůbec nejoblíbenějším druhem ovocných šťáv. Sladkokyselé nápoje žlutavé barvy si ostatně našly mnoho příznivců i u nás.

Pomerančový džus pochopitelně není regionální produkt. Pokud pochází z Brazílie, jeho uhlíková stopa je podle výpočtů Institutu pro výzkum energie a životního prostředí v Heidelbergu přibližně dvakrát větší než u domácího jablečného džusu. Více než polovina celosvětové produkce pomerančové šťávy pochází z Brazílie.

Média a nevládní organizace už léta poukazují na špatné podmínky na tamních plantážích. Proto vyrazili přímo do Brazílie, aby na vlastní oči mohli zkontrolovat, jak to na plantážích vypadá. Reportéři navštívili pěstitele, zástupce odborů, státní zástupce a zaměstnance ministerstva zodpovědné za inspekci práce na plantážích. Mnoho džusů nese označení ekologické a sociálně udržitelné produkce.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

• Rainforest Alliance - Značku se zelenou žabkou nese 11 z 26 výrobků v testu. V Brazílii je přibližně 9 % produkce pomerančů certifikováno podle standardu této organizace. Cílem je pěstování šetrné ke klimatu, ochrana biologické rozmanitosti a lidských práv. Základním požadavkem je, aby byla pracovníkům vyplácena alespoň minimální mzda.
• Fairtrade - Označení nesou tři testované šťávy z brazilských plantáží. Certifikace zaručuje zemědělcům, většinou drobným pěstitelům, minimální výkupní ceny za sklizeň.
• Biocertifikace EU - V tabulce najdete pět bio šťáv, které musejí být vyrobeny v souladu s právními normami EU pro ekologické zemědělství. Zakázány jsou například syntetické chemické pesticidy.

Společnost, která ničí půdu, ničí sama sebe,“ jsou slova přisuzovaná Franklinu D. Rooseveltovi a význam půdy výstižně popisují. Půda je zdánlivě obyčejná hmota pod našima nohama, ve skutečnosti ale představuje jeden z nejdůležitějších a nejkomplexnějších ekosystémů na Zemi.

V sobě spojuje minerální částice, organickou hmotu, vodu, vzduch a nesmírně pestrou škálu živých organismů - od bakterií a hub až po žížaly. Společně vytvářejí složitou síť vztahů, která zajišťuje úrodnost, zadržování vody i zdraví celých krajinných celků. Jenže vznik půdy trvá tisíce let, zatímco vlivem eroze a nevhodného hospodaření ji dokážeme zničit během několika desetiletí.

Půdu tvoří čtyři základní části. První z nich, tou největší, jsou zbytky hornin. V půdě se vyskytují od velkých částeček ve formě kamínků přes písek a jíl až po ty nejjemnější, tedy prach. S nimi se mísí organická hmota, která vzniká z odumřelých částí rostlin a zbytků těl živočichů. A nakonec půdu tvoří voda a vzduch.

Do toho všeho pak vstupují živé organizmy, které v tomto prostředí žijí - bakterie, houby, roztoči, různé druhy hmyzu, žížaly a mnoho dalších. Bakterie a houby rozkládají zbytky rostlin a živočichů, čímž vytvářejí humus. Množství a kvalita humusu přitom určují, jak úrodná půda bude.

Další druhy půdních hub obalují kořeny rostlin jemným předivem a tím mnohonásobně zvyšují plochu, prostřednictvím které kořeny získávají z půdy živiny. Rostlina tak dokáže živiny vstřebat snáze a ve větším množství. Další druhy bakterií pak vážou ze vzduchu dusík (jeden z nejdůležitějších prvků pro růst rostlin) a činí jej přístupný pro rostliny.

Půdní organizmy zároveň vytvářejí jemné předivo, které drží pospolu částečky hornin a částečky humusu a vytváří tím hrudky hlíny. Červi a další živočichové v půdě neustále provrtávají chodbičky a tím vytvářejí prostor pro kořeny rostlin, které si hledají svou cestu, a také pro vzduch a vodu. Půda se zdravou strukturou při dešti nasákne vodu jako houba a tato voda je pak k dispozici rostlinám pro pozdější potřebu.

Půda má tedy schopnost vytvářet se neustále, ale tento proces probíhá velmi pomalu - deseticentimetrová vrstva vzniká asi tisíc let. Proto se půda obecně považuje za neobnovitelný zdroj. Problém je, že v současné době ztrácíme půdu rychleji, než vzniká. Kromě záboru je největší příčinou eroze, kdy je vrchní vrstvička zeminy odnesena vodou nebo větrem pryč. Současné tempo eroze je 10 cm za 200 let. Mezi lety 1950-1990 bylo erozí na světě zničeno 30 % půdy a v současné době se ztrácí 6-10 milionů hektarů půdy ročně.

Při běžném zemědělském hospodaření se prakticky nedbá o udržování zdraví půdy. Ta obsahuje málo organické hmoty, a proto je půda jednak přirozeně méně úrodná a také neposkytuje životní prostor pro půdní organizmy, jejichž činnost je tolik důležitá pro správnou půdní strukturu. Zemina, ve které chybí dostatek „chodbiček“, není schopna pojmout, případně odvést dešťovou vodu, která místo toho rychle steče po povrchu pryč.

Známe dokonce přesnou souvislost mezi množstvím organické hmoty v půdě a schopností půdy zadržovat vodu - nárůstem podílu organické hmoty o 1 % půda dokáže na jednom hektaru pojmout o 234 tisíc litrů vody více. Půda, ve které se dostatečně nemohly činit organizmy, je také méně soudržná, čímž se náchylnost k erozi dál zvyšuje. Taková půda navíc udrží méně živin, konvenční zemědělství reaguje dodávkou umělých hnojiv a tím vznikají další problémy.

Používání umělých hnojiv a pesticidů rozhodně neprospívá půdním organizmům. Průmyslové zemědělství k erozi přispívá i jinak - velké lány polí, žádné remízky, meze a travní plochy, které dříve ohraničovaly jednotlivá políčka, znamenají, že půda je mnohem více vystavena jak vodní tak větrné erozi. K erozi přispívá i používání těžké techniky. Ta půdu utuží a voda po ní snadno stéká.

„Zdravé rostliny je možné vypěstovat jen ve zdravé půdě,“ to je jedno ze základních hesel ekologického zemědělství už od jeho počátků. Péče o půdu je proto pro ekozemědělce klíčovou činností. Zjednodušeně se dá říct, že se snaží celou tu propojenou síť vztahů udržet zdravou a funkční.

Častým argumentem na obranu konvenčního zemědělství je tvrzení, že jinak nelze uživit stále rostoucí lidskou populaci, protože ekologické zemědělství není schopno dosahovat tak vysokých výnosů. To však vyvracejí např. výsledky třicetileté studie, která probíhala v americkém Rodale Institute. Od roku 1981 se zde porovnávaly výsledky, které přináší ekologické zemědělství, s produkcí pěstovanou standardním způsobem. Ekologický způsob hospodaření po počátečním propadu překonal ten konvenční.

Pojem udržitelnost je většinou natolik abstraktní, že nevyvolává téměř žádné emoce. Přitom v běžném životě je tomu úplně jinak. Představte si, že se nastěhujete do domku a v průběhu let jej zvelebujete. Opravujete, co se rozbije nebo porouchá. Anebo se můžete nastěhovat do stejného domku, který pak po letech opustíte zanedbaný či dokonce vybydlený, ale vám to bude jedno, protože vás za to nikdo nebude pronásledovat. Že vám to druhé připadá jako nezodpovědné a asociální? Ale přesně tak se z velké části s půdou dnes zachází. Někdy až extrémně.

Většina zemědělců u nás má půdu v nájmu, nevlastní ji. Nemají k ní tedy vztah a dlouhodobé důsledky špatného zacházení je nezajímají. Tím spíše, že ani při výrazném poničení půdy (vlivem postupů, které jsou považovány za špatné i podle standardů konvenčního zemědělství) se sankcí obávat nemusejí. V České republice se doposud žádnému vlastníkovi nepodařilo získat odškodnění za poškození jeho půdy.

Ekologický zemědělec je naopak ten, který půdu zvelebuje. Jak říká ekozemědělec Martin Ott: „Dobré zemědělství je zemědělství, které existuje nějakou dobu, řekněme 20 let, a půda je potom lepší, než byla na začátku.

Navyšování tuzemské výroby a spotřeby ovoce je jistě žádoucí, zejména kvůli ekonomické stabilizaci našich pěstitelů ovoce skrze zajištění odbytu s adekvátními výkupními cenami. Ovocnáři navíc přispívají k pestřejší nabídce kvalitního, chutného a čerstvého ovoce a k pestřejší krajině, k níž ovocné stromy a sady patří - nemluvě o vysoké biodiverzitě, již zejména extenzivní sady poskytují. Pokud ale toužíme po ovoci, které se u nás vypěstovat nedá, a zároveň chceme mít kontrolu nad původem a environmentálně-sociálními dopady jeho pěstování, je to samozřejmě složitější.

Vztah s nimi je vybudován na principech solidární ekonomiky a zároveň splňují přísné standardy ekologického zemědělství.

tags: #ekologické #zemědělství #pěstování #pomerančů

Oblíbené příspěvky:

• Nástroj pro výpočet OZE v nízkonapěťových sítích
• Více o útocích žraloků
• Katalog Odpadů a Pryž
• Základy nakládání se stavebním odpadem
• Adaptace ledních medvědů