Ekologické zpracování elektroodpadu: Proces, význam a možnosti v České republice

Elektroodpad se stal jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu na světě. Elektronická zařízení, která dnes neodmyslitelně patří k našemu každodennímu životu, mají nejen krátkou životnost, ale navíc kvůli rychlým technologickým inovacím brzy zastarávají.

Právě trend častého obměňování elektroniky zapříčinil, že celosvětová produkce elektroodpadu každoročně vzroste přibližně o 2,6 milionu tun. Podle poslední zprávy Global E-waste Monitor vyprodukoval svět v roce 2022 celkem 62 milionů tun elektroodpadu, což představuje více než 82% nárůst oproti roku 2010. Pokud nebudou přijata efektivní opatření, odborníci očekávají, že do roku 2030 přesáhne produkce tohoto odpadu 82 milionů tun ročně.

Elektroodpad obsahuje vzácné suroviny, které lze efektivně recyklovat a vrátit zpět do výroby. Mezi nejcennější patří zlato, stříbro, kobalt, platina či měď. Například mobilní telefony mohou obsahovat až 30 různých kovů, z nichž některé jsou zásadní pro výrobu nových technologií. Díky recyklaci těchto materiálů se snižuje potřeba těžby primárních surovin, což má ekonomický efekt v podobě úspor při výrobě nových zařízení, významný je však především environmentální přínos.

Nerecyklovaný elektroodpad totiž představuje závažnou hrozbu pro životní prostředí. Toxické látky, jako jsou rtuť, olovo, kadmium či freony, mohou unikat do půdy a vody, což má škodlivé účinky na ekosystémy i lidské zdraví. Pokud tato zařízení nekončí na odborných recyklačních linkách, mohou nebezpečné látky poškodit životní prostředí na dlouhé desítky let.

Dopad Elektroodpadu a Důležitost Recyklace

Přemýšleli jste někdy, co se stane se starou elektronikou poté, když ji vyhodíte? Všechny ty rozbité telefony, počítače a kvanta spotřebičů jen tak nezmizí. Skončí jako elektronický odpad a to je obrovský problém. Každý rok se ve světě vyprodukuje víc než 50 milionů tun elektronického odpadu a jen přibližně 20 % z něj se správně recykluje.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Elektronický odpad se vztahuje na všechna vyřazená elektronická zařízení, jako jsou počítače, televizory, pračky, ale i větší přístroje používané v průmyslu jako generátory, CNC stroje, UV zářiče či mnoho dalších.

Zdroje Elektroodpadu

• Staré notebooky, televizory, telefony, tablety a malé spotřebiče.
• Elektronika spotřebovaná firmami (počítače, servery, tiskárny, telefony).
• Odpad z přebytečných komponentů, vzorků a chybných výrobků technologických společností.
• Použitá elektronika dovážená z jiných zemí k renovaci a dalšímu prodeji.

Proces Recyklace Elektroodpadu

Proces recyklace začíná sběrem elektroodpadu, který mohou domácnosti, obce, školy i firmy odevzdat na sběrná místa nebo využít odvoz přímo z domu. Ze sběrných míst putují odpadní elektrozařízení na zpracovatelské linky, kde jsou třízena a rozebrána na jednotlivé komponenty.

Díky moderním technologiím, jako je mechanická separace, hydrometalurgie a pyrometalurgie, je možné oddělit jednotlivé materiály, jako jsou měď, hliník, plasty či vzácné kovy, a vrátit je zpět do výroby. S rozvojem technologií se neustále zvyšuje míra účinnosti recyklace elektrozařízení, která dnes dosahuje 80 až 90 % v závislosti na typu zařízení. Díky tomu se zvyšuje i efektivita celého procesu, což snižuje dopad vysoké produkce elektrozařízení na životní prostředí a přispívá k udržitelnému rozvoji.

Kroky recyklace elektroodpadu

1. Sběr: Recyklační střediska, sběrné dvory, speciální kontejnery, organizované sběrové akce.
2. Přeprava: Elektroodpad se přepraví do zpracovatelského zařízení.
3. Třídění a demontáž: Další třídění a demontáž.
4. Recyklace kovů: Získávání kovů (měď, hliník, železo, zlato) prostřednictvím technických procesů.
5. Recyklace plastů: Semletí, čištění, třídění a recyklace plastových částí.
6. Odstranění nebezpečných látek: Rtuť, freony.
7. Restaurování a opětovné použití: Některá zařízení se restaurovat a znovu použít.

Možnosti Likvidace Elektroodpadu

Existuje více míst, kam s vyřazenou elektronikou. Jednou z možností je její zpětný odběr u obchodníka, který elektropřístroj uvedl na trh. Zde však platí pravidlo, že od vás mají povinnost odebrat vyřazený spotřebič jen v případě, že si u nich současně zakoupíte odpovídající nový přístroj. Možnost tedy může být výhodná například při obměně starého hardwaru za nový a výkonnější. Nicméně komplexní nakládání s firemním elektroodpadem u větších firem tato varianta neřeší.

Proto bude častokrát vhodnější druhá varianta, a to sběrný dvůr nebo mobilní sběrny. V tomto případě budou ale firmě vznikat náklady na dopravu zařízení na místo sběrného dvoru. Nejsnadnější způsob likvidace elektroodpadu nabízí společnosti zajišťující zpětný odběr přímo v prostorách firmy. Po uzavření smlouvy nainstalují v místě pracoviště sběrný box. V případě naplnění boxu pak stačí jen přes internet objednat svoz. Specializované společnosti zajišťují tento zpětný odběr bezplatně, vše je hrazeno z recyklačních poplatků, které jsou již zahrnuty v ceně každého nového přístroje.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Možnosti Sběru Elektroodpadu

• Sběrný dvůr: Pro všechny druhy elektroodpadu, bezplatné pro obyvatele obce/města.
• Mobilní sběr/sklizňová akce: Akce vyhlášená obcí, velký kontejner na určených místech.
• Kontejnery pro sběr elektroodpadu: Pro malý elektroodpad do 50 cm ve větších obcích/městech.
• Zpětný sběr: Prodejny realizují při nákupu nového spotřebiče stejného druhu.
• Odvoz starého výrobku: Služba odvozu starého spotřebiče při objednání nového.

Jak Jsou Na Tom Češi s Recyklací?

Víte, že v roce 2022 měli obyvatelé České republiky k dispozici kolem 838 000 třídících kontejnerů a košů? Pokud jste se rozhodli, že se chcete zbavit starých spotřebičů, elektroniky, krabic s kabely, žárovkami či bateriemi (a uvolnit tak doma cenný prostor), máte několik možností, jak na to. Nejde o nic komplikovaného, ani se nemusíte obávat poplatků navíc.

Staré baterie, které jsou velikostně obvykle nejmenší, můžete odevzdat na sběrný dvůr, do nádoby umístěné v prodejně elektra, ale také do nádoby v prodejně, kde se baterie prodávají (tedy i v potravinách). U žárovek, zářivek a jiných svítidel musíte přednostně zvážit, o jaký druh se jedná. Některé totiž obsahují elektronické součástky nebo malé množství rtuti, která patří mezi jedovaté látky.

Ani s malým elektroodpadem o vnějším rozměru maximálně 50 cm nebudete mít velké starosti. Jedná se například o fén, holicí strojek, rádio, žehličku či rychlovarnou konvici. Kam se starým mobilem? Je považován za malý elektroodpad, proto platí obdobné podmínky, jako pro staré rádio či fén (viz výše).

Velké staré spotřebiče nepatří do kontejneru na elektroodpad ani vedle něj. Odvezte je na sběrný dvůr v místě vašeho bydliště nebo počkejte na sezónní mobilní sběr elektroodpadu, kdy je na určitá místa v obci/městě přistaven velký kontejner v konkrétní datum.

Legislativa a Kolektivní Systémy

Jde především o vytváření sítě pro sběr a soustřeďování vyřazených výrobků. Tento úkol zajišťují kolektivní systémy, které organizují sběr, třídění, nakládání a recyklaci elektrodpadu. Mezi největší organizace v ČR patří REMA SYSTÉM, ASEKOL, ECOLAMP, RETELA a ELEKTROWIN. REMA systém vznikl pro splnění zákonem daných povinností jako první kolektivní systém v ČR.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Vznik neziskově hospodařící akciové společnosti iniciovali největší dovozci a výrobci informačních technologií a telekomunikací v ČR. Systém byl založen 14. února 2005. Jeho hlavním smyslem je ochrana životního prostředí - zabezpečení efektivní recyklace OEEZ. REMA spolupracuje s certifikovanými organizacemi vybranými na základě jejich zkušeností s recyklací vyřazených elektrozařízení, efektivity a ceny. Sběr je zajišťován ve spolupráci s maloobchodníky a městy a asociacemi. V Rema systému je v současné době sdruženo více než 600 výrobců/dovozců. REMA systém zajišťuje plnění pro všech 10 skupin elektrozařízení v oblasti průmyslových zařízení.

Kolektivní systémy zajišťují zpětný sběr elektrozařízení a odvoz elektroodpadu ke zpracovatelům. Samy často zpracovateli nejsou. Většinu zpracovatelských dílen tvoří jedna místnost (hala), kde jsou umístěna jednotlivá stanoviště. Na těchto stanovištích probíhá demontáž již roztříděného elektroodpadu. K demontáži velké většiny elektrozařízení stačí pouze jedno stanoviště. Pouze pokud se jedná o složitější zařízení, jako např. obrazovky a monitory, kdy je potřeba k demontáži více kroků (zde je potřeba oddělit nebezpečné látky a získat suroviny k dalšímu použití), slouží k demontáži více stanovišť. Drobný elektroodpad je dopravován k demontáži pomocí válečkového dopravníku. Na vstupu dopravníku jsou přímo na podložkách (nebo v přepravkách) připraveny přístroje určené k demontáži. Dopravník přesune spotřebič přímo k pracovníkovi, který již přímo provádí demontáž. Je to časově náročná činnost s velkým podílem lidské práce. Demontáž velkoobjemových spotřebičů (myčky, pračky, …) bývá prováděna přímo na zemi nebo na pracovním stole.

Certifikace Zpracovatelů Elektroodpadu

Myšlenka na certifikace jako dobrovolný nástroj možných osvědčených přístupů pro oblast elektroodpadu je relativně starou záležitostí. Vznikla na mezinárodní platformě a dlouhá léta neměla žádnou zásadní přidanou hodnotu. Současně se k těmto přístupům hlásilo velmi omezené množství subjektů, a to jak z kolektivních systémů, tak zpracovatelských zařízení. Postupem času se celá oblast profilovala pouze na omezené segmenty portfolia elektroodpadu, jako například na oblasti s obsahem nebezpečných látek obsažených např. v chladících zařízeních a televizorech.

Změna přišla po požadavku Evropské komise, která požádala CENELEC (Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci) o vypracování standardů na podporu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Udělený mandát CENELEC navázal na výše uvedené oblasti dobrovolných nástrojů. Současně rozsah svého mandátu poněkud pozměnil. Výstupem tak nyní jsou technické normy, které je opět možné na dobrovolné bázi využít jako nástroje osvědčené praxe, případně je možné se dle nich nechat certifikovat.

Komplikací současné situace je, že stejně jako původní záměr, ani tento záměr nedoznal masového rozšíření mezi evropskými zpracovateli a již vůbec ne mezi certifikačními společnostmi a autoritami. Jen pro ilustraci, dnes v Evropské unii existuje pouze jedna certifikační společnost, která se odrodila z původního spolku definujícího první dobrovolná pravidla a certifikace samotná je dnes užívána minimem zpracovatelských zařízení. Navíc certifikace není zadarmo, ale za nemalé finanční prostředky a její délku je možné optimistický odhadnout na dobu 3-6 měsíců při schopnosti certifikační společnosti odbavovat požadavky tak, jak budou přicházet. Jak však bylo uvedeno výše, existuje pouze jedna společnost s omezeným počtem auditorů, proto je podobná úvaha zcela mimo realitu.

tags: #ekologické #zpracování #elektropodpadu #proces

Oblíbené příspěvky:

• Pravidla chování v přírodě
• Hluk, valivý odpor a přilnavost pneumatik
• Vysoké teploty v Indii
• Ochrana přírody a krajiny
• Příčiny ohrožení slonů