Ekologické centrum Most: Historie města v proměnách času

Podkrušnohoří je oblastí, jejíž osídlení má počátky již v daleké minulosti. Zároveň bylo a stále je krajinou s významným nerostným bohatstvím. Dějiny dobývání nerostů začínají v období daleko před příchodem průmyslové revoluce. Jaká je historie osídlení a těžby v Podkrušnohoří? A jaké jsou nejnovější plány na rozvoj oblasti?

Přírodní poměry Podkrušnohoří

Podkrušnohorská oblast je geomorfologický celek v oblasti severozápadních Čech, konkrétně v Karlovarském a Ústeckém kraji. Jedná se o oblast tektonických sníženin a sopečných kopců. V západní části Podkrušnohorské oblasti se často vyskytují výrony oxidu uhličitého a na něj navázané minerální prameny - oblast Karlových Varů a Františkových Lázní. Součástí oblasti je také Mostecká, dříve nazývaná Severočeská hnědouhelná pánev, kde v minulosti vzniklo významné nerostné bohatství. Jedná se o hnědouhelná ložiska a uhlí se zde těží dodnes. Větší částí území protéká řeka Ohře, dále například řeka Bílina.

Historie osídlení a těžby

Tuto krajinu obýval člověk již v dávné minulosti, konkrétně od doby kamenné. Svědčí o tom například archeologická naleziště na Písečném vrchu u Bečova. Osídlování pokračovalo od pravěku až po středověk. Krajina Podkrušnohoří je souvisle obývána již od neolitu - tj. 5. tisíciletí před Kristem. Zajímavostí jsou pravěká horská sídliště, která se nacházejí v Krušných horách a nejspíše souvisí s těžbou železných rud. První Slované přicházejí na toto území pravděpodobně v 5. století po Kristu, později začínají budovat vesnice a hradiště - centra výroby a obchodu. Z Kosmovy kroniky vyplývá budování hradišť v oblasti Žatecka.

Další rozvoj oblasti pak přichází s Přemyslovci, kteří budují velké kastelánské hrady - např. hrady Bílina a Žatec. Obě stavby byly několikrát přestavěny, ale v určité podobě se dochovaly dodnes. Následně se budují pevnosti a kamenné hrady - např. první zmínka o mosteckém hradu ze 13. století. Dále se zakládají královská města - Žatec, Most nebo Kadaň. V průběhu středověku, resp. od 10. století dochází k nalézání a posléze k těžbě železných rud a také barevných a drahých kovů. Těžba uhlí je poprvé zmíněna v 15. století.

Na konci 12. a počátkem 13. století přešlo do majetku českého krále Václava I. Hněvín. V roce 1248 se uskutečnilo střetnutí mezi králem Václavem I. Město Most se změnilo ve významné hospodářské středisko. Král Václav I. se zasloužil o přeměnu tržní osady na město. Listina krále se však nedochovala. Jiné povolil Mostu zakládání vinic podle pražského viničného práva. Město Most se tak stalo prosperujícím městem.

Čtěte také: Získejte dotaci na nové vytápění

Další významný rozvoj území přichází koncem 18. Od 19. století dochází k industrializaci a postupné přeměně v průmyslovou krajinu. Dochází k rozvoji těžby hnědého uhlí jako nejdůležitějšího paliva - nahrazuje doposud využívané dřevo. Výrazně tomu napomáhá i stavba ústecko-teplické dráhy, ke které dochází ve 30. letech 19. století. Kromě těžby se rozvíjí také sklářství a výroba porcelánu, textilní průmysl a strojírenství.

V souvislosti s industrializací dochází k urbanizaci - vzniku mnohých havířských obcí a dělnických čtvrtí na okrajích měst. Těžba uhlí začíná v 19. století hlubinnými doly a později také povrchovými lomy. Roční těžba uhlí okolo roku 1870 představovala cca 1,5 milionu tun, avšak v roce 1910 se jednalo již o cca 17 milionů tun. V této době stále ještě převládá hlubinná těžba. V následující době však přibývá povrchových lomů - po r. 1945 již přesahují 50 % produkce.

Od roku 1950 dochází k přechodu na velkoplošnou povrchovou těžbu - tj. těžbu soustředěnou do několika velkolomů. V roce 1984 dochází k maximu těžby s produkcí 75 milionů tun. Význam hlubinné těžby se stále snižuje. V roce 1991 byla rozloha vytěžených ploch 264 km². K rozsáhlejším rekultivacím dochází od 70. let 20. století.

16. století

Počátkem 16. století byl zdárný růst města ohrožen. Veliký požár, který 11. března roku 1515 zachvátil celé město, znamenal úplnou pohromu. V důsledku této katastrofy král Vladislav osvobodil město od placení berně a daní na dobu deseti let. Poškozen byl i středověký farní kostel ze 13. století a původní stará radnice. Obnova města po katastrofě šla rychle vpřed a bohatě se nahradilo, co bylo zničeno. Proto mostečtí měšťané oslovili architekta Jakuba Heilmanna, žáka Benedikta Rejta. Ten sice svou práci v Mostě začal, ale nedokončil. Od počátku mu pomáhal jeho polír Jiří z Maulbronu.

Město však takový kostel nedokázalo postavit samo. Od požáru neuplynuly ani dva roky a měšťané měli plné ruce práce se stavbami vlastních domů. Obrátili se proto znovu na krále Vladislava a také na papeže. Tím dosáhli uskutečnění sbírky na stavbu kostela. Ta trvala tři roky a vynesla celkovou částku 12 tisíc 673 kop, 20 grošů a 4 denáry. Z této částky byla ovšem třetina odevzdána papežské kurii. 15. srpna roku 1517, na svátek Panny Marie, byl položen základní kámen ke stavbě děkanského kostela.

Čtěte také: Materiály pro ekologickou stavbu

Od poloviny 16. století začalo město bohatnout. Měšťané si proto přáli mít reprezentativní budovu, která by se vyrovnala panskému paláci. Tou měla být radnice. Její přestavba byla realizována pravděpodobně v období let 1545-1553 a řídil ji saský mistr Jakub Gross. Jméno tohoto stavitele souvisí i s děkanským chrámem. Na jeho klenbě byl totiž nalezen štítek s iniciálou I. G.

Po roce 1547 město velmi silně utrpělo konfiskacemi Ferdinanda I. Ten položil základy k absolutní monarchii a začal odbourávat práva privilegovaných tříd. Tato panovníkova snaha narazila na odpor nekatolické šlechty i měšťanstva, který však skončil jejich porážkou. Vítězný Ferdinand těžce potrestal královská města, která měla v povstání hlavní účast. Do Mostu byl dosazen královský (císařský) rychtář a byly provedeny konfiskace pozemkového majetku.

Po celou druhou polovinu 16. století probíhaly náboženské boje, které byly spojeny s neblahými hospodářskými a sociálními poměry ve městě. Již konfiskace z roku 1547 uvrhly Most do tísnivé finanční situace, proto z obavy před vypuknutím nepokojů vrátil Ferdinand I. roku 1549 městu důchody z cel a některá dřívější privilegia. Další těžkou ranou měšťanům bylo zavedení domovní daně roku 1567.

Ke konci roku 1595 koupilo město Most od císaře Rudolfa II. hrad s veškerým jeho majetkem. Tím získalo značný majetek. K hradu totiž patřilo i několik dvorů, pivovar, sladovna, ovčín, vinice, chmelnice, zahrady, velká rozloha lesů, ale také obce a v nich množství poddaných. Kupní cena činila 69 480 kop míšeňských. Jelikož byl hrad součástí obrany zemských hranic, vyhradil si panovník ve smlouvě právo možnosti zpětné koupě hradu.

Město Most se naopak zavázalo k udržování stálé hradní posádky a ustanovení hejtmana hradu. Ten byl vybírán přímo z řad mosteckých měšťanů a zodpovídal za obranu této pevnosti přímo českému králi. Současně musel být hrad udržován v trvale dobrém stavu a zůstat přístupný císařské posádce. V souvislosti s tureckými válkami (roku 1595), půjčkami králi, neúrodou, drahotou, hladem (roku 1582), morem a třemi požáry (v letech 1575, 1578 a 1583) se Most hluboce zadlužoval. Tyto dluhy, do kterých město upadalo, splácelo dalších sto let.

Čtěte také: Množství hnojiva: návod

17. století

Z počátku 17. století (konkrétně z roku 1613) pochází také první zmínka o dobývání uhlí na Mostecku. Měšťan Jan Weidlich obdržel od císaře Matyáše privilegium na jeho těžbu po dobu patnácti let. A to na pozemcích u Hrobu a Havraně.

Po neobyčejně plodném období středověku, nastala v Mostě dlouhodobá přestávka. Pobělohorská doba poškodila město zejména po stránce hospodářské. Most se sice zúčastnil vzpoury českých stavů, ale rychle se roku 1621 poddal císařskému pluku Albrechta z Valdštejna. Na čas byly městu odňaty statky a obecní důchody, které spravoval císařem dosazený rychtář. Téměř dvě stě domů měšťané opustili a zbývající obyvatelé byli donuceni vrátit se zpět ke katolické víře.

V období let 1631 a 1632 bylo město obsazeno Sasy. Ti Most úplně vyplundrovali. Následovalo jeho obsazení císařskou armádou. Do té doby se Mostečtí těšili z poměrně klidného držení hradu a jeho statků. V roce 1632 ovšem mostecký hrad obdržel posádku, kterou muselo vydržovat město. A stála ho značné finanční prostředky. V roce 1634 bylo třikrát za sebou zpustošeno mostecké předměstí švédským generálem Bannerem.

O pět let později stanulo švédské vojsko opět před branami Mostu. Když začali Švédové překračovat městské hradby, vyhledali měšťané bezpečí na hradě. Generál Banner vyzval pod pohrůžkou vypálení města k předání hradu. Obdržel zamítavou odpověď, proto nechal město na několika místech zapálit. Až na děkanský kostel a několik domů celé shořelo.

O rok později po tvrdém boji dobyl město Most generál Carl Gustaf Wrangel. I tentokrát měšťané nalezli bezpečný úkryt na hradě. Následovalo jeho obléhání vojsky generálů Wrangela i Bannera. Jako demonstraci své vojenské síly, nechali Švédové viditelně rozestavit celou svoji armádu včetně početného dělostřelectva. Hrad však jejich útokům odolával, proto odtáhli s nepořízenou.

Když začátkem roku 1645 zpozorovali Mostečtí opět blížící se švédskou armádu, odstěhovali na hrad kostelní poklad, listiny a další cennosti. Nakonec v jeho zdech vyhledali úkryt sami. Opět byli vyzváni k vydání hradu bez boje a znovu odmítli. Protože švédské vojsko nebylo dostatečně silné, omezilo se zase jen na pustošení města. Před svým odchodem ho celé vypálili. Zároveň zasypali všechny studny a strhli kašny, aby obyvatelé neměli vodu na hašení.

Na svůj návrat nenechali Švédové dlouho čekat. Začátkem roku 1646 vyrazili v síle dvou armád pod velením generála Wrangela směr Most. Protože poškozené město z dřívějších nájezdů nebylo možné vůbec bránit, přesunuli se měšťané opět na hrad. Jelikož se znovu odmítli vzdát, byla zahájena dělostřelecká palba. Na Širokém vrchu nechal generál postavit největší moždíř, jehož střely byly schopné prorazit až tři klenby. Následovalo složité vyjednávání mezi Mosteckými a generálem Wrangelem. Při této příležitosti prohlásil jeho pobočník: „že se generál Wrangel podivuje domýšlivosti mosteckých měšťanů, kteří se staví proti hlavní švédské armádě a kteří se projevili trucovitě a vzpurně, zatímco jejich hrad ve srovnání s jinými je jen kus udusané hlíny anebo holubník. Při zabírání lepších a pevnějších míst nebylo třeba tolik okolků jako zde.“

Nakonec byl hrad Hněvín poprvé a naposledy lstí dobyt. Městu byla uložena válečná pokuta. Část byla splacena poklady děkanského a minoritského kostela. Na zbytek vystavili Mostečtí dluhopis. Válečné události znamenaly pro město a jeho obyvatele velké útrapy. Na jejím konci už bylo město natolik finančně vyčerpané, že došlo i k rozvratu v samosprávě. V důsledku toho prestiž rady města u obyvatel poklesla.

Podpisem Vestfálského míru v roce 1648 sice třicetiletá válka skončila, město ale muselo trpět pobyt švédské posádky na hradě až do října 1649. Politický a hospodářský význam Mostu upadl a kdysi důležité královské město se stalo nevýznamným provinčním sídlem.

Švédové drželi mostecký hrad až do října roku 1649. Celou tíhu války nesli Mostečtí, kteří platili generálu Wrangelovi dluhy a císařská armáda na nich vymáhala kontribuce. Město muselo zajistit i odstraňování škod způsobených válečnými událostmi na hradě. Náklady na jeho opravu neustále stoupaly. A tak město zahájilo akci, jejímž cílem bylo dosáhnout povolení ke zboření hradu, který vždy jen přitahoval nepřítele. Několikrát o jeho zbourání žádali, až to 30. září roku 1650 císař Ferdinand III. povolil.

S jeho demolicí se začalo 15. listopadu roku 1651. Zdivo bylo rozebráno. Cihly a opracované kameny byly následně použity na obnovu města. Zbořením hradu v letech 1651-1653 skončila nejdůležitější etapa v jeho dějinách a po celá další dvě století k žádné větší činnosti na Zámecké hoře nedošlo.

V roce 1680 zasáhl město velký mor. V samotném Mostě zemřelo údajně 1 100 obyvatel, další oběti byly v Souši, Třebušicích, Kopistech, Pařidlech a dalších okolních obcích. Jako památku této morové epidemie vytvořil o rok později vlašský sochař a kameník Giovanni Pietro Toscano barokní pískovcový sloup. Umístěn byl na Prvním náměstí. Hlavní sochu sv. Anny doplňovaly plastiky sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Anežky a sv. Rozálie.

18. století

V dalších dějinách město strádalo nejen častými požáry, jako např. roku 1723 nebo 1769, ale v letech 1778-1779 také vpády Prusů.

V 18. století se započalo s přestavbami, které měly především nahradit škody vzniklé častými požáry. Budova špitálu u sv. Ducha byla obnovena v roce 1723, zvonice děkanského kostela roku 1765, kostel magdalenitek v roce 1774. Zcela nově byl postaven klášter minoritů.

Koncem 18. století došlo díky centralizačním snahám Marie Terezie a patentům Josefa II. k rychlým společenským, náboženským a církevním změnám. Byl zrušen klášter magdalenitek. Bylo rozpuštěno bohaté Bratrstvo Božího těla a reorganizováno zanedbané školství vedené církví. V roce 1781 bylo zřízeno nové gymnázium a došlo k rozšíření městských škol. V roce 1783 zrušil Josef II. úřad císařského rychtáře. Kostelík sv. Anny byl uzavřen a přeměněn na sklad obilí.

Po reformě Josefa II. byl v Mostě ustanoven první magistrát. Činnost úřadu zahájila 22. července 1788 slavnostní bohoslužba v děkanském kostele a střelba na Zámecké hoře. Politický senát nového magistrátu se skládal z purkmistra, bývalého radního a pěti radů.

Na konci 18. století se městský majetek nacházel ve špatném stavu. Vinu na tom nesla nejen válka s napoleonskou Francií, která finančně vyčerpávala celou zemi, ale také jeho nedostatečná správa. Hospodaření města rovněž neprospěl státní bankrot v roce 1811. A také velký požár, který dne 21. dubna 1820 dopoledne vypukl na radnici a následně se rozšířil na další budovy ve městě. Kromě radnice při něm shořelo mnoho dalších veřejných budov, jako děkanství, škola, klášter a kostel minoritů, kostel piaristů, sirotčinec, kasárna a vojenský špitál. Zároveň 214 obytných domů. Na čas tak byla zastavena v Mostě větší stavební činnost, neboť po požáru se vše zaměřilo především na odstranění škod.

19. století

Ve 20. a 30. letech 19. století nechalo město z důvodu rozšiřování a zkvalitňování silnic zbořit městské brány a části středověkých hradeb. Také došlo k regulaci vodních toků. V roce 1818 byla zahájena částečná regulace řeky Bíliny. Zasypán byl velký rybník v Mostě a v roce 1835 se ukončilo vysušení Komořanského jezera. To se rozkládalo mezi historickými sídlišti Mostem, Ervěnicemi, Kopisty, Dolním Jiřetínem a Komořany. Počínaje rokem 1831 započalo jeho vysušování, protože spolu s říčkou Bílinou, která jím protékala, způsobovalo každoroční záplavy ve svém okolí. Po roce 1830 došlo také k velkorysému zalesnění Resslu, Širokého vrchu a Špičáku. Zároveň byly v Mostě zřizovány parky a promenády kolem říčky Bíliny.

Již v polovině 19. století probíhala v Čechách na mnoha místech průmyslová revoluce. Města Most se nedotkla ani v roce 1861. V té době se zde nacházelo 463 domů s 3 666 obyvateli. V roce 1863 bylo instalováno na pět desítek plynových lamp v ulicích. Do té doby bylo město stále osvětlováno lampami olejovými. Kdysi královské město prožívalo úpadek. Naproti tomu v ostatních městech severních Čech se v již v první polovině 19. století rozvíjel textilní, papírenský, keramický a dřevozpracující průmysl.

Doposud byl Most městem převážně zemědělským s řemeslnou výrobou a obchodem bez větších podniků. Byl zde pivovar, cihelna, jatka a tiskárna. Teprve v roce 1867 byly položeny základy k výstavbě sklářské huti. V roce 1850 v Mostě zahájilo činnost okresní hejtmanství. To si vyžádalo vznik nových veřejných budov. Postavena byla nemocnice, spořitelna, gymnázium, budova okresního hejtmanství a synagoga.

Prudký rozvoj techniky ve druhé polovině 19. století, rychlé zavádění parního stroje do průmyslu a dopravy znamenalo zvýšenou spotřebu uhlí. V roce 1870 došlo k prodloužení železnice z Ústí nad Labem do Chomutova. První vlak přijel do Mostu 8. října. Železniční tratě tak spojily mostecké doly, které byly dosud izolované a zaměřené na místní spotřebu. Postupně z Mostecka mizely malé šachty drobných podnikatelů a na jejich místo nastoupily velké akciové společnosti s cizím kapitálem. Staré důlní celky zanikaly a zakládaly se nové, mnohem větší a modernější.

Mostecko se tak stalo přirozeným středem celého hnědouhelného revíru. Rozvoj dolování podnítil rovněž zakládání nových průmyslových závodů. Ve městě byla postavena plynárna, elektrárna, ocelárna, železárny, porcelánka, sklárna a řada dalších. Prudký rozmach těžby uhlí znamenal příliv nových pracovníků. Obdobně tomu bylo v dalších obcích v okolí dolů. Tím také došlo ke změně národnostního složení obyvatelstva. Zatímco do té doby se jednalo převážně o německé obyvatele, čeští horníci přicházeli z revírů na Kladensku, Rakovnicku a Nýřansku, kde je hospodářská krize v letech 1873-1875 připravila o práci.

Byla zahájena mohutná výstavba bytů. Dále základních a odborných škol i reprezentativních budov úřadů. Vznikaly nové čtvrti a rozšiřovaly se městské obvody. Zároveň z ulic mizely jednoduché domky, ale i staré památky. V roce 1881 byla zbourána stará renesanční radnice. Po roce 1880 se nezastavěné plochy kolem města zaplnily souvislými řadami domů a změnily tak dosavadní charakter Mostu.

Dnešní situace

V současné době je těžba hnědého uhlí na ústupu, např. v roce 2018 bylo v celé ČR vytěženo 39,2 milionů tun hnědého uhlí. Stále je však na území Severočeské uhelné pánve několik aktivních lomů. Severočeské doly a.s. jsou součástí Skupiny ČEZ, která je největším producentem elektřiny v ČR. V Tušimicích (lom Nástup) se těží průměrně 12 mil. tun uhlí ročně a v Bílině (lom Bílina) se těží průměrně 9 mil. tun uhlí ročně. Skupina Sev.en Energy, která je 3. největším výrobcem elektrické energie v ČR, provozuje lomy ČSA a Vršany. V roce 2018 bylo ve zmíněných lomech vytěženo 11,4 milionů tun hnědého uhlí.

Co se týče samotné výroby elektrické energie v České republice, připadá v dnešní době stále největší část na uhelné zdroje (tj. černé a hnědé uhlí). Tento stav by se měl postupně měnit - a to ve prospěch obnovitelných zdrojů. Konkrétně by se mělo jednat o 20,8 % podíl obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě elektrické energie v roce 2030. Dle posledních dostupných dat z roku 2018 zaujímají obnovitelné zdroje 15,2 % z celkové hrubé konečné spotřeby elektrické energie.

Nová jezerní krajina?

Po skončení těžby je jedním z možných plánů zatopení lomů (tj. hydrická rekultivace) a vybudování soustavy jezer. Oblast Podkrušnohoří by se proto mohla v budoucnu proměnit v jezerní krajinu, která by sloužila jako strategická zásobárna vody. Na Sokolovsku doposud vzniklo jezero Medard s rozlohou 493 ha. V Ústeckém kraji pak vzniklo jezero Most s velikostí 309 hektarů a jezero Milada o rozloze 252 hektarů, ale v plánu je stavba dalších vodních nádrží.

Aktuálně se počítá s výstavbou jezera v místě dnešního lomu ČSA u Litvínova. Toto jezero by mělo mít rozlohu skoro 700 hektarů a hloubku až 150 m. Těžba uhlí v lomu ČSA by měla skončit v roce 2024, následně proběhne sanace a rekultivace a poté by bylo možné začít s napouštěním. Další dvě velká jezera by měla nahradit lomy Bílina a Nástup u Tušimic. Místo prvního zmíněného lomu by mělo okolo roku 2070 vzniknout jezero Bílina (až 1 000 ha) a místo druhého zmiňovaného, jezero Tušimice s rozlohou také až 1 000 ha. Dále by mělo po roce 2060 vzniknout menší jezero z lomu Vršany u Mostu (470 ha). Celá jezerní soustava je tedy v současné době vize s možnou realizací v horizontu několika desítek let.

V letošním roce budou k dispozici výsledky studie, která je předstupněm k samotnému rozhodování o realizaci projektu. Palivový kombinát Ústí by měl studii zpracovat a předat vládě do 30. června tohoto roku. Tato studie proveditelnosti se zaměřuje na vodohospodářskou realizaci a také na využití jezer pro energetiku a rekreaci. Kromě vybudování soustavy jezer má být součástí plánu stavba přečerpávacích elektráren. Pro rozhodování bude tedy zásadní, zda by byl projekt realizovatelný a také jaká by byla finanční náročnost projektu.

tags: #ekologicke #centrum #most #historie

Oblíbené příspěvky:

• Výkup odpadu od FCC
• Složení plastového odpadu v ČR
• Nakládání s objemným odpadem
• Udržitelné způsoby péče o trávníky
• Biologie a ekologie pro SŠ