Ekologicky šetrný výrobek: Návrh loga a význam ekoznačení

Ekoznačení, neboli environmentální značení, je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí. Ekoznačení (angl. ecolabelling) je označování výrobků a služeb, které mají snížený dopad na životní prostředí po celou dobu jejich životního cyklu.

Je to dobrovolná certifikace produktů a služeb, které jsou v průběhu celého životního cyklu prokazatelně šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni.

Ekoznačení představuje:

• Identifikaci skupin výrobků a služeb, u nichž lze snížit jejich negativní působení na životní prostředí v celém jejich životním cyklu.
• Stanovení souboru kritérií, které musí produkty dané skupiny splňovat, aby mohly být označeny ekoznačkou.
• Kontrolu vlastností produktů a jejich shody s požadavky kritérií.
• Vodítko pro spotřebitele při nakupování a snazší orientaci na trhu.
• Marketingový nástroj pro výrobce, prodejce a poskytovatele služeb.
• Nástroj veřejné správy pro zelené nakupování.

Takové výrobky nebo služby lze (např. v obchodě) poznat podle jednoduchého a snadno zapamatovatelného symbolu, tzv. ekoznačky - odtud ekoznačení. Firmy mohou ekoznačku efektivně využít při marketingu takto oceněných produktů a spotřebitelé zase jako vodítko při nákupu ekologicky šetrnějšího zboží a služeb.

Ekoznačka se vždy vztahuje ke konkrétnímu výrobku či službě, nelze ji použít na propagaci celého portfolia (v případě, že není certifikován každý výrobek v portfoliu) nebo firmy.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb

Existují dva oficiální programy ekoznačení, garantované Ministerstvem životního prostředí. V rámci Národního programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb jsou produktům, které splňují stanovené požadavky týkající se jejich vlivu na životní prostředí, udělovány ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek (EŠV) a Ekologicky šetrná služba (EŠS).

Logo ekoznačky EŠV a EŠS tvoří stylizované písmeno „e“ s nápisem Ekologicky šetrný výrobek resp. Ekologicky šetrná služba v horní části a registračním číslem označeného produktu v části spodní. Značka je zaregistrována jako ochranná známka u Úřadu průmyslového vlastnictví a jejím vlastníkem je CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Logo ekoznačky smí být používáno pouze dle instrukcí uvedených v Grafickém manuálu pro použití ochranné známky EŠV a EŠS.

Udělování ekoznaček Ekologicky šetrný výrobek/služba a EU Ecolabel na českém trhu zprostředkovává CENIA. Přijímá a hodnotí žádosti o ekoznačku, kontroluje dodržování podmínek jejího užívání a administruje všechny související procesy.

Ekoznačka EU - neboli EU Ecolabel, je programem Evropské unie, proto je možné se s touto ekoznačkou setkat v celé EU. Aktuálně je certifikováno přes 77 000 produktů ze všech zemí EU. Ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek/služba - je národním programem, a ve velké většině se shoduje s pravidly EU Ecolabel.

Jak věrohodně deklarovat objektivní ekologickou šetrnost produktu? Jednou z možností je využít programů ekoznačení, kde je splnění kritérií garantováno nezávislou stranou.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Být "zelený" znamená být "in". V ČR existují dva takové programy. Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb, jenž vznikl z iniciativy ministra životního prostředí a ministra hospodářství již v roce 1994, a Program Ekoznačky EU, ke kterému se ČR připojila v roce 2004.

Označené produkty musí splnit také řadu kvalitativních požadavků, proto Národní program označování ekologicky šetrných výrobků a služeb patří k zakládajícím členům Programu Česká kvalita. Národní program nabízí možnost získat ekoznačku v rámci 43 kategorií výrobků nebo služeb, pro evropský program jich existuje 25. Do programu Ekoznačení EU se v ČR zapojilo 16 společností.

Ochrannou známku může získat výrobce, dovozce, prodejce či poskytovatel služeb, který splní náročná kritéria pro její udělení a jehož výrobek je k dostání na trzích EU. Ekoznačka EU zahrnuje širokou škálu výrobků a služeb, přičemž jsou neustále přidávány další skupiny produktů. Jedná se např. o mýdla a šampony, mycí, prací a čistící prostředky, domácí spotřebiče, počítače, papírové a textilní výrobky, výrobky pro domácnost a zahradu, boty, barvy a laky, ale také služby jako je turistické ubytování.

Kritéria standardu Ecolabel nejsou založeny na jednom faktoru, ale na studiích, které analyzují vliv výrobku nebo služby na životní prostředí během celého jeho životního cyklu, od získávání primární suroviny v předvýrobní fázi, během výroby, distribuce a jeho likvidace. Ecolabel přináší výrobcům, obchodníkům a poskytovatelům služeb uznání za dobrý standard jejich výrobků a služeb a spotřebiteli umožňuje zodpovědný výběr.

Všechny výrobky s tímto logem jsou kontrolovány nezávislými orgány, zda odpovídají přísným ekologickým a výkonostním kritériím. Ekoznačka EU je stejně jako např. český Ekologicky šetrný výrobek členskou značkou sdružení www.globalecolabelling.net.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Zelené veřejné nákupy (GPP)

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Environmentální aspekty se v některých případech přímo prolínají se sociálními aspekty.

Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií.

Pro nalezení vhodného ekologicky šetrného řešení je důležité důkladně analyzovat, jaké plnění vlastně zadavatel potřebuje. Není-li si zadavatel jistý, jaká ekologicky šetrná řešení jsou na trhu dostupná, či za jakou cenu, je možné relevantní informace obdržet prostřednictvím předběžných tržních konzultací v souladu s § 33 ZZVZ.

Produktům a službám může být na základě splnění určitých parametrů udělena ekoznačka, přičemž to, jestli produkt nebo služba parametry ekoznačky splňuje, kontroluje nezávislá třetí strana. Může se jednat o ekoznačky pro různé produkty jako je EU květina a Ekologicky šetrný výrobek anebo o speciální ekoznačky, např. logo EU pro produkty ekologické produkce (biopotraviny), tzv. biolist nebo tuzemská biozebra, FSC pro dřevo a výrobky ze dřeva nebo ENERGY STAR pro výpočetní techniku. Více o ekoznačkách se můžete dozvědět zde, kritéria pro Ekologicky šetrný výrobek a Ekoznačku EU (EU květinu) a certifikované produkty jsou dostupné na stránce ekoznačka.cz .

Udržitelné nakládání s vodou

Velmi aktuálním průřezovým tématem je udržitelné a hospodárné nakládání s vodou. Sucho, nerovnoměrnost srážek v průběhu roku, městské tepelné ostrovy, utužená i „odhalená“ půda, napřímené potoky a řeky, využívání pitné vody tam, kde není nezbytně nutná.

Voda nutná k pěstování nebo výrobě zboží či poskytování služeb je často také „skrytá“ v dodávkách a službách.

„Modrozelená infrastruktura“ - síť prvků budovaných nejčastěji ve městech pro řešení urbanistických a klimatických problémů. Zahrnuje vodní prvky pro zachytávání dešťové vody a spolu se zelenými prvky dokáže zvýšit biodiverzitu, kvalitu půdy a stav podzemní vody, omezit znečištění ovzduší a erozi, ušetřit energie, zmírnit mikroklima, omezit přehřívání či zmírnit riziko přívalových povodní.

Vedle zachycení dešťové vody v retenční nádrži sloužící pro rekreační účely, včetně zlepšení mikroklimatu bezprostředního okolí, existuje řada dalších opatření využitelných v prostředí lidských sídel pro udržitelné nakládání s dešťovou vodou.

Cirkulární ekonomika a ekologicky šetrná řešení

V rámci ekologicky šetrných řešení je vhodné využít principů cirkulární ekonomiky s preferencí výrobků z recyklovaných materiálů, recyklovatelnosti po dosloužení, využití energie z obnovitelných zdrojů atd.

V praxi lze ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporovat několika způsoby. Nejčastěji se ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporují formou kombinace podmínky účasti v zadávacím řízení, tedy „zvláštní podmínky plnění“ v zadávací dokumentaci ve smyslu § 37 odst. 1 písm. d) ZZVZ, a obchodní podmínky ve smlouvě, přičemž nedodržení smluvního ujednání při plnění veřejné zakázky je sankcionováno smluvní pokutou nebo odstoupením zadavatele od smlouvy.

Pro zvýšení transparentnosti je možné nazvat veřejnou zakázku tak, aby její zaměření bylo na první pohled zřejmé, např. Pokud výše uvedený postup nepostačuje, zadavatel může na základě znalosti trhu zvážit rozdělení předmětu veřejné zakázky na části ve smyslu § 101 ZZVZ, a postupovat pak při výběru dodavatelů v každé části odděleně. To může navíc podpořit účast malých a středních podniků v zadávacím řízení.

Zadavatel nemusí stanovovat všechny charakteristiky, které má produkt, služba nebo stavební práce mít, musí ale dostatečně podrobně stanovit, jaký má mít efekt. V některých případech je vhodnější zařadit ekologicky šetrná řešení do multikriteriálního hodnocení a tedy míru naplnění ponechat na rozmyslu a možnostech dodavatele a následně ji hodnotit.

Ekonomickou výhodnost nabídky lze v souladu s § 114 odst. 2 ZZVZ hodnotit mimo jiné na základě poměru nákladů životního cyklu a kvality nebo také podle nejnižších nákladů životního cyklu. Životním cyklem se rozumí všechny po sobě jdoucí nebo provázané fáze, zahrnující výzkum a vývoj, pokud mají být provedeny, výrobu, obchod a jeho podmínky, přepravu, užívání a údržbu, po celou dobu existence předmětu dodávky nebo stavby nebo poskytování služby, od získání surovin nebo vytvoření zdrojů po odstranění, likvidaci a ukončení služby nebo používání (§ 28 odst. 1 písm.

Náklady životního cyklu musí v souladu s § 117 ZZVZ zahrnovat nabídkovou cenu a mohou také zahrnovat ostatní pořizovací náklady, náklady související s užíváním předmětu plnění, náklady na údržbu, nebo náklady spojené s koncem životnosti (např. náklady na jeho recyklaci nebo likvidaci poté, co doslouží), přičemž se jedná o neuzavřený výčet. Dále mohou zahrnovat náklady způsobené dopady na životní prostředí (tzv. environmentální externality), které jsou spojeny s předmětem plnění kdykoli v průběhu jeho životního cyklu (mohou se vyskytovat i pouze v části životního cyklu). Podmínkou je, že lze vyčíslit jejich peněžní hodnotu.

ZZVZ tak dle své důvodové zprávy jednoznačně podporuje zadavatele v možnosti hodnotit předmět veřejné zakázky co nejkomplexněji z pohledu nákladů životního cyklu. Jde o reakci na dosavadní preferenci zadavatelů hodnotit pouze pořizovací cenu a nezahrnovat do hodnocení provozních náklady.

V případě výslovného připuštění nebo požadování variant v souladu s § 102 ZZVZ lze bodově zvýhodnit ekologicky šetrné varianty. Zadavatel je pak povinen v zadávací dokumentaci uvést minimální technické podmínky, které musí varianty splňovat.

V souladu s § 79 odst. 1 a odst. 2 písm. h) ZZVZ zadavatel může k prokázání technické kvalifikace požadovat opatření v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí, která bude dodavatel schopen použít při plnění veřejné zakázky. Typickým opatřením podle tohoto ustanovení bude požadavek na zavedení systému environmentálního řízení a auditu Evropské unie (EMAS) či jiného systému environmentálního řízení v souladu s § 80 odst. 2 ZZVZ.

V zadávací dokumentaci je také možné, pokud má zadavatel požadavky na vlastnosti předmětu plnění z hlediska environmentálního, požadovat předložení určitého osvědčení (štítek) ve smyslu § 94 odst. 1 ZZVZ. Takovými štítky mohou být například ekoznačky, pokud splňují požadavky tohoto ustanovení. Zadavatel však musí přijmout jakýkoli jiný vhodný štítek osvědčující, že nábytek splňuje rovnocenné požadavky, případně, v souladu s § 94 odst. 3 ZZVZ, jiný rovnocenný důkaz.

Ekologicky šetrná řešení lze zohledňovat ve veřejných zakázkách s nejrůznějšími předměty plnění. Při nákupu nábytku můžete upřednostnit produkty, které neobsahují nebezpečné látky, barvy a mořidla. V dokumentaci si lze vymínit nábytek bez formaldehydu a těkavých organických látek (nebo alespoň s jejich velmi nízkým obsahem).

Produkty označené jako ekologicky šetrné výrobky (EŠV) mohou obsahovat určitý objem zmíněných látek, především formaldehydu. Proto je lepší požadovat přímo výrobky s nulovým obsahem této škodlivé látky. Zároveň můžete vybírat nábytek ze dřeva, které pochází z udržitelně spravovaných lesů (splňuje požadavky na certifikaci FSC nebo PEFC), případně částečně nebo úplně nahradit dřevotřísku výrobky z aglomerovaného dřeva.

Environmentální značení a podpora informovanosti

Jednou z podskupin „ekoznačení“ je takzvané „environmentální značení“, což je v ČR státem podporovaný přístup dobrovolného značení produktů - tj. výrobků či služeb - se specifickým zaměřením na dopady na životní prostředí.

Tento typ značení je zajišťován státními institucemi, nevládními organizacemi či profesními sdruženími a slouží jako podpora informovanosti podniků mezi sebou (business-to-business, B2B komunikace) a také mezi podniky a spotřebiteli (business-to-consumer, B2C komunikace).

Ekoznačky (typ I, angl. eco-labeling) jsou udělovány výrobkům splňujícím předem stanovená environmentální kritéria a řadí se mezi ně např. certifikace „Ekologicky šetrný výrobek“, „Produkt ekologického zemědělství - BIO“, „Forestry Stewardship Council - FSC“, atp.

Spotřebitel se může setkat také se značením, které se zabývá primárně férovostí k producentům a jejich zaměstnancům a kde je šetrnost k životnímu prostředí zohledněna do menší míry. I takové značky v tomto textu zařazujeme mezi „ekoznačení“, protože jsou projevem společenské odpovědnosti producentů a usnadňují spotřebitelům výběr „odpovědnějších“ výrobků.

Aby se spotřebitelé (a producenti) mohli ve svém výběru výrobků lépe orientovat - a v ideálním případě si volili výrobky (či materiály) s co nejmenším negativním dopadem na společnost - je zapotřebí nějakou jednoduchou formou poskytnout informace o výrobku na jeho obalu.

Historie a vývoj ekoznačení

Počátek označování produktů s nižší zátěží na životní prostředí je spojen se zvýšeným zájmem veřejnosti o stav životního prostředí zhruba od 70. let 20. století. První program ekoznačení vznikl v roce 1978 ve Spolkové republice Německo - tzv. „Modrý anděl“ (Der Blaue Engel).

V roce 1992 byl založen společný program ekoznačení Evropské unie - tzv. „Ekoznačka EU“. V roce 1994 vznikl český národní program se značkou tzv.

V tomto textu používáme pojem „ekoznačení“ pro všechny značky, které spotřebitele vedou směrem k „odpovědnějšímu“ nakupování - tj. značky zaměřující se na životní prostředí i dopady na pracovníky a v širším kontextu na celou společnost.

V ČR se spotřebitelé na obalech výrobků nejčastěji setkají s vlastními environmentálními tvrzeními výrobců a s několika ekoznačkami, které jsou založené převážně na kvalitativních kritériích environmentálních dopadu.

Příklady ekoznaček v ČR a EU

Spotřebitelé proto mohou být „odpovědnějšími“ tím, že se seznámí s významem jednotlivých ekoznačení a budou se jimi řídit při svých nákupech.

• Ekologicky šetrný výrobek / Ekologicky šetrná služba (Ekoznačka ČR) - národní program realizovaný od roku 1994, jedná se o ochrannou známku, která spotřebiteli přináší informaci o environmentálním hodnocení produktu (např. garanci, že došlo k minimalizaci dopadů na životní prostředí či zdraví spotřebitele), garantem je Ministerstvo životního prostředí (MŽP), certifikuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA).
• Ekoznačka EU (EU Ecolabel) - evropský program fungující od roku 1992 a společný pro všechny, výrobce, dovozce a prodejce v zemích EU, garantem programu v ČR je MŽP a certifikačním orgánem je CENIA.
• Produkt ekologického zemědělství - „BIO“ - značka pro produkty, k jejichž výrobě bylo použito surovin a výrobních technologií splňujících podmínky zákona o ekologickém zemědělství. Biopotraviny vyprodukované v ČR musí být označené jak národním logem, tzv. „biozebrou“, tak i evropským logem, tzv. „biolístečkem“. Biopotraviny z dovozu mohou být označeny biozebrou, ale nemusí. Toto logo musí nést na svých obalech nejen biopotraviny, ale všechny bioprodukty vyprodukované v ČR. Garantem programu je Ministerstvo zemědělství. Certifikace a kontroly „bio značení“ provádí v ČR tři akreditované kontrolní organizace.
• Ryby z udržitelných zdrojů - Marine Stewardship Council (MSC) - certifikát zaručuje, že výrobky pochází z volně žijících ryb a mořských plodů z udržitelného rybolovu.
• Dřevo a papír z udržitelných zdrojů - Forestry Stewardship Council (FSC) a (PEFC) - certifikáty poskytují záruku původu dřeva, tj. zaručují, že dřevo či výrobek ze dřeva pochází ze šetrně obhospodařovaného lesa.
• Spravedlivý obchod - Fair Trade - Fairtrade je celosvětový systém usilující o dodržování základních etických pravidel v mezinárodním obchodě, zejména mezi rozvojovými a průmyslovými zeměmi. Systém se snaží zajistit ochranu životního prostředí, férové pracovní podmínky a spravedlivou odměnu pro producenty.

Samotné ekoznačení na obalech produktů je vzdělávacím prvkem pro spotřebitele. Aby však mělo ekoznačení kýžený efekt, je samozřejmě nutné, aby byl spotřebitel seznámen s významem jednotlivých značek a aby se dle nich následně také rozhodoval při svém nakupování.

Ekoznačení podporují ve svých vzdělávacích programech a aktivitách také mnohé neziskové organizace zabývající se ochranou životního prostředí, společenskou odpovědností a udržitelným rozvojem společnosti. Příkladem mohou být webové Ekospotřebitel, či Zelené úřadování.

tags: #ekologicky #setrny #vyrobek #logo #navrh

Oblíbené příspěvky:

• EMAS – systém environmentálního řízení
• Imisní zatížení ovzduší Brno - analýza
• Zákaz pálení bioodpadu
• Klimatické vlivy na svahové deformace
• Kvalita ovzduší v ČR