Ekologicky šetrné výrobky: Příklady a význam ekoznačení

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Označování produktů s nižší zátěží na životní prostředí je spojeno se zvýšeným zájmem veřejnosti o stav životního prostředí zhruba od 70. let 20. století.

Jednou z podskupin „ekoznačení“ je takzvané „environmentální značení“, což je v ČR státem podporovaný přístup dobrovolného značení produktů - tj. výrobků či služeb - se specifickým zaměřením na dopady na životní prostředí. Tento typ značení je zajišťován státními institucemi, nevládními organizacemi či profesními sdruženími a slouží jako podpora informovanosti podniků mezi sebou (business-to-business, B2B komunikace) a také mezi podniky a spotřebiteli (business-to-consumer, B2C komunikace).

Co je ekoznačení?

Ekoznačení bylo vyvinuto pro lepší orientaci zákazníka v množství výrobků a odlišení od klamavých reklam. Slouží k označení produktů, které jsou ohleduplnější k životnímu prostředí. Certifikovány mohou být pouze ty výrobky a služby, které splňují stanovená kritéria, zaručující tak, že výrobek je šetrný k životnímu prostředí v celém svém životním cyklu, tj. od výroby, přes jeho používání, až po likvidaci. Tato kritéria jsou obvykle garantovaná státem.

Ekoznačky (typ I, angl. eco-labeling) jsou udělovány výrobkům splňujícím předem stanovená environmentální kritéria a řadí se mezi ně např. certifikace „Ekologicky šetrný výrobek“, „Produkt ekologického zemědělství - BIO“, „Forestry Stewardship Council - FSC“, atp.

Environmentální prohlášení o produktu (typ III, angl. EPD - Environmental Product Declaration) poskytuje komplexní informace o dopadu produktu na životní prostředí v celém životním cyklu a využívá kvantitativní metodu posuzování životního cyklu (LCA). Výsledkem je dokument obsahující environmentální prohlášení o produktu, který však nachází využití zejména v komunikaci na úrovni organizací (B2B komunikace). Je vždy ověřen třetí stranou.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Spotřebitel se může setkat také se značením, které se zabývá primárně férovostí k producentům a jejich zaměstnancům a kde je šetrnost k životnímu prostředí zohledněna do menší míry. I takové značky v tomto textu zařazujeme mezi „ekoznačení“, protože jsou projevem společenské odpovědnosti producentů a usnadňují spotřebitelům výběr „odpovědnějších“ výrobků.

Aby se spotřebitelé (a producenti) mohli ve svém výběru výrobků lépe orientovat - a v ideálním případě si volili výrobky (či materiály) s co nejmenším negativním dopadem na společnost - je zapotřebí nějakou jednoduchou formou poskytnout informace o výrobku na jeho obalu. Spotřebitelé proto mohou být „odpovědnějšími“ tím, že se seznámí s významem jednotlivých ekoznačení a budou se jimi řídit při svých nákupech.

Historie ekoznačení

• První program ekoznačení vznikl v roce 1978 ve Spolkové republice Německo - tzv. „Modrý anděl“ (Der Blaue Engel).
• Jako první nadnárodní program ekoznačení vznikla v roce 1989 „Severská ekoznačka“, tzv. „Severská labuť“ jako společný program Norska, Švédska, Finska a Islandu.
• V roce 1992 byl založen společný program ekoznačení Evropské unie - tzv. „Ekoznačka EU“.
• V roce 1994 vznikl český národní program se značkou tzv. "Ekologicky šetrný výrobek“.

Příklady ekoznaček a certifikací

V ČR se spotřebitelé na obalech výrobků nejčastěji setkají s vlastními environmentálními tvrzeními výrobců a s několika ekoznačkami, které jsou založené převážně na kvalitativních kritériích environmentálních dopadu. Zde je několik příkladů:

• Ekologicky šetrný výrobek / Ekologicky šetrná služba (Ekoznačka ČR): Národní program realizovaný od roku 1994, garantem je Ministerstvo životního prostředí (MŽP), certifikuje Česká informační agentura životního prostředí (CENIA).
• Ekoznačka EU (EU Ecolabel): Evropský program fungující od roku 1992 a společný pro všechny výrobce, dovozce a prodejce v zemích EU, garantem programu v ČR je MŽP a certifikačním orgánem je CENIA.
• Produkt ekologického zemědělství - „BIO“: Značka pro produkty, k jejichž výrobě bylo použito surovin a výrobních technologií splňujících podmínky zákona o ekologickém zemědělství. Garantem programu je Ministerstvo zemědělství.
• Ryby z udržitelných zdrojů - Marine Stewardship Council (MSC): Certifikát zaručuje, že výrobky pochází z volně žijících ryb a mořských plodů z udržitelného rybolovu.
• Dřevo a papír z udržitelných zdrojů - Forestry Stewardship Council (FSC) a (PEFC): Certifikáty poskytují záruku původu dřeva, tj. zaručují, že dřevo či výrobek ze dřeva pochází ze šetrně obhospodařovaného lesa.
• Spravedlivý obchod - Fair Trade: Celosvětový systém usilující o dodržování základních etických pravidel v mezinárodním obchodě, zejména mezi rozvojovými a průmyslovými zeměmi.

Obrázek 1: Loga ekoznaček, která se používají v ČR, EU a dalších zemích.

Obrázek 2: Loga produktů ekologického zemědělství „BIO“, která se používají v ČR (tzv.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Zelené veřejné zakázky (GPP)

Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií.

V usnesení Vlády ČR č. 531 z roku 2017 se dále uvádí: “Zboží a služby, které státní správa a samospráva pořizuje, mají vždy určitý dopad na životní prostředí - jejich výroba, transport, užívání a likvidace jsou spojeny s produkcí látek uvolňovaných do prostředí, se spotřebou surovin, energií, vody atp. Zohledněním environmentálních aspektů je proto možné usměrnit tyto dopady tak, aby se orgány veřejné správy snažily pořídit výrobky, služby a práce s nižšími dopady na životní prostředí během jejich životního cyklu v porovnání s výrobky, službami a pracemi se stejnou hlavní funkcí, které by byly pořízeny jinak.

Příklady dobré praxe

O tom, že lze úřad provozovat ekologicky, se již přesvědčilo mnoho obcí i jiných institucí u nás i v zahraničí. Zde je několik příkladů:

• Magistrát statutárního města Opava: Zavedl environmentální opatření, jako bylo snížení množství odpadů a jeho důsledné třídění, šetření energiemi, efektivnější tisk, snížení spotřeby papíru a kancelářských potřeb, využití služebních jízdních kol, nákup místních produktů a výrobků s menším negativním dopadem na životní prostředí a další aktivity.
• Úřad Libereckého kraje: Třídí papír, plasty, sklo, nápojové kartony, baterie a akumulátory, tonery, CD a DVD nosiče, elektrické a elektronické zařízení, zářivky. Vyřazovaný nábytek je nabízen nábytkové bance. Tiskne se na recyklovaný papír a dále se používají obálky, archivní krabice z recyklovaného papíru, na jednání se podává kohoutková voda místo balené.
• Správní obvod Stockholm: Vypsal tendr na dodávky výpočetní techniky s environmentálními požadavky, jako je nízká spotřeba energie, úsporné monitory a absence olova, rtuti, kadmia, PVC a toxických zpomalovačů hoření.
• Maďarské úřady státní správy: Používají výhradně recyklovaný papír bělený bez použití chlóru nebo alespoň bez použití elementárního chlóru.
• Rada správní oblasti Východního Ayrshire: Zavedla požadavky na produkci potravin pro dodavatele do školních jídelen, včetně použití biosurovin, welfare hospodářských zvířat, dopravní vzdálenosti potravin, standardů HACCP a minimalizace odpadů.

Jak se zapojit do odpovědného nakupování?

Odpovědné nakupování vnímáme jako proces, při kterém zadavatel nakupuje produkty, služby a stavební práce, které potřebuje, přičemž získává maximální hodnotu za peníze vytvářením prospěchu pro společnost a ekonomiku, a minimalizací negativních dopadů na životní prostředí. Zde je několik tipů, jak se zapojit:

• Jako jednotlivec: Nakupujte pouze to, co skutečně potřebujete, vsaďte na kvalitu a ne na kvantitu, vybírejte si produkty s minimálním množstvím obalů, vyhýbejte se věcem, které jsou jen na jedno použití, snažte se produkty nejdříve opravit, než je vyhodíte, zbytečně neplýtvejte energiemi a surovinami, nevytvářejte zbytečný odpad, popř. se jej snažte recyklovat či řádně vytřídit, podporujte místní výrobce a využijte místních surovin, zkuste si vypěstovat ovoce a zeleninu na vlastní zahrádce, popř. využijte lokálních farmářů, nové produkty vybírejte s rozvahou, dávejte přednost produktům s ekoznačkou a českým produktům, nenechte se strhnout reklamou, zajímejte se, jak a co nakupuje vaše město, kraj nebo státní správa.
• Jako veřejná sféra: Využijte Metodiku pro environmentálně odpovědný přístup při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy, Využijte pokyny ISO 20400: Udržitelné nakupování.
• Jako firma: Vytvořením strategie pro odpověděné nakupování a jejím naplňováním, inspirovat se lze např. Metodikou pro veřejnou správu, případně pokyny ISO 20400, Připojit se do Programu EMAS, Komunikovat aspekty udržitelnosti svých produktů a služeb, a tím podporovat poptávku po udržitelných výrobcích a službách, Spolupracovat se svým dodavatelským řetězcem na hledání udržitelných řešení.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

tags: #ekologicky #šetrné #výrobky #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Přijímačky na biologii a ekologii
• Jak opravit koš, který obnovuje smazané soubory
• Produkce odpadu u dětí do 6 let
• Ekologické vysvětlení koloběhu dusíku
• Jak na ucpaný odpad