Ekologicky smýšlející lidé: Statistiky a postoje v České republice

Udržitelnost je téma, které přitahuje pozornost široké veřejnosti. Čím dál více zákazníků se zajímá o to, co kupují a dávají přednost šetrně vyrobeným produktům. Velký důraz je kladen na omezení nadbytečných obalových materiálů nebo jejich výměnu za varianty ohleduplné k přírodě. Ekologie je celospolečenské téma, které se prolíná i do podnikání.

Vnímání environmentálních problémů u mládeže

Environmetální krize je stále ožehavější téma a obzvlášť mladí lidé ho citelně vnímají. Česká rada dětí a mládeže realizovala dotazníkové šetření na téma vnímání environmentálních problémů mezi generací mládeže. 3/4 mladých lidí mají dojem, že lidské zásahy lidí do přírody vedou ke katastrofálním dopadům, a pokud budeme pokračovat dál, brzy budeme čelit ekologické katastrofě. Souhlasí, že navzdory všemu jsme stále podřízeni zákonům přírody. Celých 81 % mládeže dokonce souhlasí, že lidé těžce poškozují životní prostředí.

Na druhou stranu je cca třetina těch, kteří se domnívají, že ekologická krize je přehnaně zveličované téma. Z toho vyplývá, že existuje malá skupina těch, kteří si svým způsobem protiřečí. Přestože vnímají problematické zásahy lidí do životního prostředí, které mohou vést k ekologické katastrofě, celé téma je podle nich přehnaně zveličované. Kolem čtvrtiny mladých lidí má také k tématu ekologické krize nevyhraněné postoje a staví se mimo spektrum.

Ženy se ukazují být více proenvironmentálně smýšlející než muži, a to cca o 7 %. Rozdíl je patrný především u otázek týkajících se obav z ekologické katastrofy a poškozování životního prostředí. Muži jsou naopak častěji toho názoru, že ekologická krize je často zveličovaný problém. Podobné procentuální rozdíly jsou i u věkové kategorie 15-19 let oproti 20-29 let.

Na základě těchto postojů k environmentálním problémům můžeme definovat dvě skupiny mladých lidí. Jedny jako „zelenou mládež“ a druhé jako „popírače“. Zelená mládež klade důraz na environmentální hrozby a dokládá obavy o budoucnost planety. Popírači naopak považují ekologickou krizi jako přehnaně zveličovanou.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Rozdíly jsou také patrné u lidí různého stupně dosaženého vzdělání. Absolventi učilišť si častěji myslí, že lidé byli stvořeni k tomu, aby vládli přírodě (31 vs. 23 % v průměru), že lidé mají právo upravovat přírodu podle svých potřeb (44 vs. 30 %). Zároveň věří, že lidská vynalézavost zajistí, že země nikdy nebude neobyvatelná (45 vs. 33 %). V menší míře se také domnívají, že navzdory našim schopnostem jsme stále podřízeni zákonům přírody (66 vs. 74 %) a myslí si, že rovnováha v přírodě je dost silná na to, aby zvládla vliv moderní průmyslové společnosti (35 vs. 27 %). Ekologická krize je podle nich častěji zbytečně zveličovaná (40 vs. 31 %).

Společenská a individuální zodpovědnost

V otázkách společenské a individuální zodpovědnosti jsou mladí poměrně rozhodní. Téměř 3/4 mladých vnímá klimatické změny jako společenský problém a myslí si, že politici pro ochranu životního prostředí dělají málo. Celých 83 % je toho názoru, že k lepšímu životnímu prostředí může přispět každý.

Necelé dvě třetiny mladých (63 %) považuje zdraví za důležitější než životní prostředí. Je to jediný ze zkoumaných aspektů, na který mladí lidé kladou větší důraz než na životní prostředí. Necelá polovina mládeže považuje za důležitější bezpečnosti země (44 %) a vlastní svobody (41 %). 38 % upřednostňuje bezpečnost jednotlivce, 30 % demokracii a pouze čtvrtina ekonomický růst (24 %). I ve v tomto ohledu jsou více proenvironmentálně smýšlející ženy. Životní prostředí je důležitější ve srovnání s vlastní svobodou pro 33 % žen a 23 % mužů. Stejně je tomu v otázce demokracie, životní prostředí je důležitější pro 48 % žen a 33 % mužů. Ve srovnání s ekonomickým růstem kladou na životní prostředí opět větší důraz ženy než muži (55 vs. 41 %). Z uvedených aspektů života se výrazně vymyká zdraví.

Z výsledků vyplývá, že pro mladé je ochrana životního prostředí velmi důležitá. Především pro mladší generaci 15-19 let a také pro ženy. Cca čtvrtina mladých si však svým postojem není jistá a staví se k environmentálním problém nerozhodně. Pozitivním zjištěním je, že mládež problémy životního prostředí nepovažuje za něco, co nemohou ovlivnit. Jsou proaktivní a ochranu životního prostředí považují to za něco, k čemu může přispět každý z nás.

Šetření bylo realizováno na 1001 respondentech v reprezentativním vzorku mladých ve věku 15-29 let. Článek vznikl v rámci projektu Youthwiki - online encyklopedie národních politik mládeže v Evropě podpořeného programem Erasmus+.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Postoje Čechů k udržitelnosti

Šetřit ano, ale pohodlně. Češi se často vnímají jako národ, který se umí chovat šetrně. Třídí odpad, šetří vodou nebo topí jen tolik, kolik je nutné. Data z Barometru udržitelnosti ale ukazují, že realita je pestřejší. Největší část tvoří takzvaná "pohodlná většina". Ta souhlasí s menšími změnami, pokud nejsou příliš nákladné nebo složité. Menší, ale viditelná skupina "nadšenců" je připravena chovat se ekologicky i za cenu vyšších nákladů a aktivně hledá cesty, jak spotřebu energie dlouhodobě snížit.

Tento obrázek postojů dobře zapadá i do dalších výsledků průzkumu, které sledují konkrétní opatření v domácnostech. Češi se ve výzkumech rádi označují za ekologicky smýšlející. Jenže konkrétní kroky ukazují jiný obrázek. Nejčastějšími opatřeními v domácnostech jsou ta, která nevyžadují velké investice. Naopak opatření s největším úsporným potenciálem, jako je zateplení budov, výměna oken a dveří nebo instalace solárních panelů, zůstávají v menšině.

Důvod je zřejmý: znamenají vysoké náklady a delší návratnost, což většina domácností v současné ekonomické situaci odkládá. Přitom právě zde se skrývá největší prostor pro úspory. Podle Tomáše Bělohoubka, jednatele E.ON ČR, tvoří vytápění a ohřev vody klidně až devadesát procent celkové spotřeby energie v průměrné domácnosti. "Výsledky nám jasně ukazují, že lidé jsou ochotni dělat konkrétní kroky, pokud jim dávají smysl a jsou dostupné. Naší rolí je jim v tom pomoci. Já vždy doporučuji, soustřeďte se na úsporu vytápění a ohřev vody. To je absolutní základ.

Obavy z klimatických změn

Osm z deseti Čechů se bojí extrémního počasí. Změny klimatu už Češi nevnímají jako vzdálený problém, ale jako realitu, která se jich přímo dotýká. Podle Barometru udržitelnosti společnosti E.ON se extrémního počasí, tedy především vln veder, sucha a prudkých bouří, obává až 82 procent respondentů. Jde tak o vůbec nejčastější obavu spojenou s dopady klimatických změn. Na druhém místě stojí obavy ze zvyšování cen energií a vody, které sdílí přibližně dvě třetiny domácností. Poměrně nově se mezi obavami objevuje také riziko rozsáhlejšího výpadku elektřiny, který by mohl ovlivnit chod domácností i firem. Tento strach zesílil po červencovém blackoutu, který zasáhl Českou republiku. Ten však nesouvisel s obnovitelnými zdroji, ale s největší pravděpodobností šlo o technickou závadu.

Navzdory těmto obavám Češi podporují přechod k čistším a stabilnějším zdrojům energie. Největší důvěru mají v jadernou energii a obnovitelné zdroje, především vodní a solární elektrárny. Naopak uhlí považují za zdroj, jehož role by měla postupně odeznít. "Přechod na obnovitelné zdroje přináší větší energetickou nezávislost i stabilnější ceny v dlouhodobém horizontu.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Budoucnost energetiky

Přechod k nové energetice se nejen v Česku stal nevyhnutelným tématem. Zatímco dříve šlo o abstraktní pojem, dnes se promítá do konkrétních rozhodnutí od způsobu vytápění po to, jakou elektřinu budeme vyrábět a spotřebovávat. Budoucnost je decentralizovaná. Česká energetika prochází největší proměnou za poslední dekády. Velké centrální zdroje postupně doplňují menší, lokální výrobci energie od domácnosti přes obce až po firmy. Roste počet fotovoltaických elektráren, přibývají tepelná čerpadla a stále víc se mluví o akumulaci. Ta umožní ukládat přebytky vyrobené energie a stabilizovat síť v době, kdy slunce nesvítí nebo nefouká vítr.

"Akumulace je svatý grál současné energetiky a za posledních deset let jsme v této oblasti udělali obrovský pokrok. Bateriová úložiště jsou dnes efektivnější, dostupnější a lépe integrovatelná do sítě. Věřím, že budoucnost české energetiky bude decentralizovaná. Akumulace energie a chytré řízení spotřeby umožní, aby domácnosti nebyly jen odběrateli, ale i aktivními hráči systému," říká Tomáš Bělohoubek z E.ON.

Budoucnost české energetiky bude stát na kombinaci více zdrojů, které se vzájemně doplňují. Zatímco uhlí bude v příštích letech postupně ustupovat, nahradí ho jiné zdroje jako jádro, obnovitelné zdroje a zemní plyn. Ten hraje důležitou roli hlavně v přechodné fázi. "Mix budoucnosti bude jádro, plyn - u kterého zatím nevíme, na jak dlouho - slunce, vítr a biomasa. Zásadní vždy je a bude, aby systém byl vyvážený, bezpečný a ekonomicky udržitelný," doplňuje Bělohoubek.

Většina zemí hledá cestu, jak spojit stabilitu jaderných a plynových elektráren s flexibilitou obnovitelných zdrojů. Zatímco obnovitelné zdroje přinášejí čistou energii a větší soběstačnost, jádro poskytuje jistotu dodávek i v dobách, kdy tyto zdroje zaostávají. Plyn zůstává přechodovým zdrojem, který pomáhá překlenout období, než budou obnovitelné technologie a akumulace dostatečně rozvinuté. Cílem je, aby systém zůstal spolehlivý, bezpečný a cenově dostupný.

Transformace energetiky a role domácností

Změna energetiky se tak neodehrává jen v elektrárnách nebo na burzách. Dopadá i na běžné domácnosti, které se z pasivních odběratelů energie postupně stávají jejími aktivními účastníky. Rostoucí dostupnost fotovoltaiky, tepelných čerpadel a bateriových úložišť umožňuje lidem část své spotřeby pokrýt vlastní výrobou a snižovat tak závislost na dodavatelích i kolísání cen. Transformace ovšem neznamená jen technologickou změnu, ale i posun v přemýšlení. Domácnosti se učí s energií aktivně hospodařit. S rozvojem digitalizace a chytré sítě se tento přístup pravděpodobně stane běžnou součástí fungování domácností.

Součástí přechodu k moderní energetice bude i větší důraz na úspory. Investice do zateplení, modernizace vytápění nebo výměny spotřebičů patří k opatřením, která přinášejí rychlou návratnost. Stále důležitější roli hrají i programy podpory a dotace, které mají usnadnit přechod na úspornější technologie širšímu okruhu lidí.

"Překvapilo nás, že jen osm procent lidí ví, co skutečně obnáší energetická transformace. To ukazuje, že je potřeba nejen investovat do technologií, ale také do vzdělávání a komunikace. Lidé musí rozumět tomu, co se kolem nich děje a jak se mohou do vývoje zapojit.

Udržitelnost a její širší význam

Udržitelnost se dnes často spojuje s úsporami energií, ale její skutečný význam je mnohem širší. Nejde jen o to, kolik spotřebujeme, ale i o způsob, jak přemýšlíme o prostředí, ve kterém žijeme. I proto se společnost E.ON dlouhodobě snaží toto téma přiblížit prostřednictvím soutěže E.ON Energy Globe, která oceňuje inspirativní projekty z oblasti ochrany přírody, inovací a šetrného přístupu k životnímu prostředí.

Češi nejsou k udržitelnosti lhostejní, jen na ni nahlíží realisticky. Ke změnám přistupují s rozvahou a hledají rovnováhu mezi modernizací, jistotou a snahou dělat věci správně. Tento přístup se odráží i v energetice, kde místo skokových změn přichází postupná modernizace, která má být udržitelná nejen pro planetu, ale i pro domácí rozpočty.

Podstatou proměny však není jen výměna zdrojů, ale i změna přístupu. Energetika se stává obousměrným systémem, kde se výroba i spotřeba stále více propojují. Domácnosti, obce i firmy začínají energii nejen využívat, ale i vyrábět a lépe s ní hospodařit. Tento posun otevírá cestu k větší nezávislosti a zároveň posiluje stabilitu celé sítě od lokální úrovně až po národní infrastrukturu.

Aby se změna mohla rozvíjet, bude nutné ji dál vysvětlovat, podporovat a propojovat s každodenním životem. Cíl zůstává jasný: bezpečná, stabilní a dostupná energie, která dává smysl jak ekonomicky, tak společensky.

Vliv influencerů a greenwashing

Nejenže korporace po dekády lobbují a lžou, jak ukázal Vojtěch Pecka ve své sérii, používají také jemnější strategie. Zásadním nástrojem fosilní reklamy se postupně stal greenwashing. Podle rozsáhlého výzkumu Harvardovy univerzity jsou dnes „zelené inovace“ přítomné ve více než 70 procentech příspěvků znečišťovatelů na sociálních sítích. Reálné investice do nízkoemisních alternativ přitom u těchto korporací představují méně než pět procent - jsou tedy víceméně zanedbatelné.

Ještě novějším a účinnějším nástrojem, jímž fosilní korporace ovlivňují veřejné mínění, jsou četné spolupráce s youtubery a influencery. Když dlouhodobě sledujeme něčí radosti, trápení, známe jeho či její rodinu, oblíbené recepty nebo milovanou hudbu, často nás nenapadne, že domnělý pocit blízkosti je jen nástrojem marketingu. Intimita, která vzniká mezi uživateli sociálních sítí a jejich oblíbeným influencerstvem, s sebou přináší důvěru, které se nemůže blížit žádný plakát či reklama v televizi.

Kombinace greenwashingových proklamací a spoluprací s místními youtubery a influencery společnost neustále utvrzuje v tom, že na ježdění autem není nic špatného, že jeden občan malé země uprostřed Evropy s klimatem celé planety stejně nic nenadělá.

Extrémně komplikované je pak rozpoznat greenwashing u influencerů a influencerek, kteří se prezentují jako ekologicky smýšlející. Používají skleněná brčka, menstruační kalíšky, stravují se vegansky a do toho propagují „ekologické programy“ fosilních korporací. Příkladnou je v tomto smyslu spolupráce polárníka Roberta Swana se společností Shell.

Dnes Swan místo pomoci tučňákům a zachraňování planety spolupracuje s fosilní korporací, která má na svědomí kromě ničení planety také vraždy aktivistů. Právě Shell, kterému propůjčil své jméno, stojí za popravou známého nigerijského spisovatele a environmentálního aktivisty Kena Saro-Wiwy a osmi dalších představitelů kmene Ogoni. Známý polárník však pod touto značkou i přesto vyrazil na reklamou protkané „ekologické” dobrodružství. Zůstává jen otázka, zda neví, pod co se podepisuje, nebo je mu to jedno.

Také v zákoutích českého internetu se influencerky a influenceři spojují s fosilními korporacemi, ač místo na jižní pól štrádují na „super kafe na benzínce“. Paleta Čechů a Češek, kteří jsou ochotni propůjčit svůj hlas fosilnímu průmyslu, je široká.

Klimatický žal po česku

Výzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že Češi a Češky vnímají změnu klimatu jako vážný problém. Například průzkum Česká (ne)transformace z roku 2022 ukázal, že bezmála tři čtvrtiny obyvatel mají pocit, že je třeba ve věci okamžitě konat. Problém však nastává, když začneme mluvit o tom, které aspekty každodenního života by bylo třeba změnit. Lidé se nechtějí vzdát ani konzumace masa, ani ježdění auty. Méně jezdit soukromým vozem a více hromadnou dopravou je připraveno jen 38 procent lidí. Veřejně se postavit za potřebná opatření je pak ochotných jen 21 procent.

Přístup většiny české společnosti se pak nejvíce hodí fosilním korporacím, které přesně s tímto diskurzem úspěšně operují. Kombinace greenwashingových proklamací a spoluprací s místními youtubery a influencery společnost neustále utvrzuje v tom, že na ježdění autem není nic špatného, že jeden občan malé země uprostřed Evropy s klimatem celé planety stejně nic nenadělá. Můžeme tak dál říkat, že nás klima trápí, ale zároveň setrvat v pohodlí klimatizovaných vozů. Můžeme lamentovat nad tím, jaké jsou požáry tragédie, a přikusovat u toho burger se slaninou.

tags: #ekologicky #smyslející #lidé #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Kolik odpadu se třídí v Česku?
• Výška odpadu u dřezu: Norma
• Zapletalovy hry v přírodě
• Klimatická Krize a Genetická Úprava
• Realita klimatických změn podle vědců