Ekologický Význam Zahraničního Obchodu v ČR

24.03.2026

Zahraniční obchod je důležitou součástí národní ekonomiky většiny států světa. I v ČR se zahraniční obchod značně podílí na celkové domácí produkci i HDP a jeho nedílnou součástí je vývoz a dovoz zemědělských komodit. Cílem je pokrytí tuzemské poptávky a zajištění odbytu domácích produktů.

Podle předběžných údajů ČSÚ publikovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO, 2020) představovaly veškeré vývozy z ČR za rok 2019 hodnotu 4 563 mld. Kč a dovozy ve stejném období 4 062 mld. Kč, což tvoří kladné saldo zahraničního obchodu ČR. Z dlouhodobějšího vývoje je patrné, že ve finančním vyjádření objem zahraničního obchodu v ČR roste. Význam zahraničního obchodu pro ČR potvrzuje i podíl vývozu na HDP, resp. na produkci (v běžných cenách), který v průměru let 2010 až 2018 činil 79 %, resp. 34 % (ČSÚ, 2020a).

Hlavními partnery v zahraničním obchodě jsou naši nejbližší sousedé Německo, Rakousko, Polsko a Slovensko, jejichž podíl na celkovém obratu (vývoz plus dovoz) v roce 2019 podle předběžných údajů činil 45 % (MPO, 2020). Nedílnou součástí zahraničního obchodu většiny zemí světa je vývoz a dovoz zemědělských komodit. Logickým důvodem agrárního zahraničního obchodu je zajištění komodit (potravin), po kterých je v dané zemi poptávka a zároveň zajištění odbytu přebytečné domácí produkce. Každá země pak má možnost specializovat se na produkci té komodity, pro jejíž výrobu má lepší předpoklady - vhodné přírodní a klimatické podmínky či jiné (zpravidla nižší) výrobní náklady.

Agrární Zahraniční Obchod ČR

Agrární zahraniční obchod ČR stejně jako jeho součást - zahraniční obchod s komoditami živočišné výroby - se v posledních letech vyznačuje zápornou bilancí. U komodit živočišné výroby je dlouhodobě domácí poptávka závislá zejména na dovozech masa. Komoditou s nejvyšším finančním podílem na agrárních dovozech do ČR celkem pak bylo v r. 2019 vepřové maso. Naopak kladnou bilanci má ČR u syrového mléka, které tvoří významnou část českého agrárního vývozu.

V roce 2019 bylo do ČR dovezeno 270, 110 respektive 41 tis. tun masa vepřového, drůbežího, respektive hovězího, což tvoří 47, 27 respektive 28 % domácí spotřeby, zatímco vyvezeno z ČR bylo 1 080 tis. tun mléka a mléčných výrobků (35 % domácí produkce).

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Zahraniční obchod obecně je tím prostorem, kde se propojují reálné možnosti tuzemského agrokomplexu měřené kladným, resp. záporným agrárním saldem. To znamená: zda se dovedeme prosadit na trhu, nebo zda nuceně vznikají rozdíly v nabídce a poptávce po potravinách, které je třeba řešit dovozem. Důležitou roli zde sehrávají přírodní podmínky, které předem vymezují, do jaké míry jsme schopni konkurovat zahraniční nabídce, ať již z členských nebo z třetích zemí.

Český agrární zahraniční obchod (AZO) je dlouhodobě nositelem záporné agrární bilance. Špičkové postavení z hlediska agrární bilance zaujímají Nizozemsko, Belgie a Dánsko, zejména pak u komodit živočišného původu. Tyto země patří nejen k předním evropským vývozcům živočišných komodit, ale také špičkového chovatelského materiálu.

Zřetelná závislost vyspělých zemí na vývozech živočišných komodit je ale také doprovázena vysokými podíly živočišných komodit na celkové hrubé produkci v rozmezí 56 % až 68 %. V souvislosti se zhruba 50 % podílu živočišné produkce na celkové hrubé zemědělské produkci českého zemědělství za rok 2018 nelze pominout, že stejný ukazatel vychází v Rakousku zhruba na cca 70 % a v Německu na cca 60 %.

Mimořádně dynamicky meziročně narůstalo kladné agrární saldo v Polsku (index 112), tedy převahu vývozu nad dovozem, přestože polské zemědělství je hospodářstvím převážně rodinného typu s průměrnou výměrou 10,2 ha zemědělské půdy. Růst exportní výkonnosti je signálem, že se vstupem do Unie se Polsko dokázalo úspěšně prosadit na evropském, ale i světovém agrárním trhu.

Za sledovanou časovou řadu, ale i v předchozích desetiletích trvale nejhorší pozici z hlediska záporné agrární bilance zaujímají Česko a Slovensko. Zatímco v Česku záporná agrární bilance v roce 2020 ve srovnání s průměrem za období 2015/19 vzrostla o -143 mil. EUR, na Slovensku za stejné období o -284 mil. EUR.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

K základní orientaci, do jaké míry jsou jednotlivé ekonomiky soběstačné v produkci potravin, je běžně používaným ukazatelem stupeň krytí dovozu vývozem. Aktuální údaje za rok 2020 potvrzují zhruba stejné tendence jako v předchozích letech. Za sledovanou skupinu zemí vykazuje Polsko významně nejvyšší stupeň krytí dovozu vývozem (152 %) a dlouhodobě potvrzuje, že tradičními formami hospodaření (převážně na vlastní půdě) se mu daří prosadit na zahraničních trzích. Vyspělé zemědělství Nizozemska a Dánska vykazuje shodně 144 % krytí dovozu vývozem, následované Belgií (115 %) a Francií (110 %).

Z uvedených dat obecně vyplývá, že stávající způsob obhospodařování na zemědělské půdě v ČR (při enormně vysoké koncentraci do nevelkého počtu podniků) není schopen konkurovat zemím s vyspělým zemědělstvím. Česko spolu se Slovenskem uzavírají pořadí zemí s nejhorší agrární bilancí.

Pro lepší orientaci jsou váhy jednotlivých rozhodujících dovozů, resp. vývozců, vyjádřeny v procentech s poznámkou, že objemy obchodovaného zboží mezi jednotlivými zeměmi podléhají meziročně značnému kolísání. Hlavními odběrateli českého agrárního zboží v roce 2020 byly Německo (23,1 %), Slovensko (20,8 %), Polsko (9,8 %), Itálie (8,8 %), Rakousko (5,1 %) a Maďarsko (4,6 %) a tyto země se na celkových českých agrárních vývozech podílejí cca 70 %.

Zahraničně obchodní data potvrzují, že české zemědělství nedospělo k posunu v bilanci agrárního zboží, ať již na straně agrárních dovozů, resp. vývozů, s významným dopadem na trvale zápornou celkovou bilanci českého AZO.

Ve shodě s předchozími závěry k teritoriální orientaci českého AZO jsou data analyzující jeho zbožovou strukturu, přičemž i zde obecně platí, že dominantními nositeli agrárních vývozů jsou převážně rostlinné komodity, a naopak dovozní stranu charakterizují především dovozy vepřového a drůbežího masa čerstvého, respektive chlazeného hovězího masa, ale také sýrů a másla, běžného ovoce a zeleniny sezonní povahy poptávané celoročně českými spotřebiteli. Vývozní struktura je přirozeně méně diferencována a opírá se především o cigarety, pšenici, mléko a mléčné výrobky, pivo, živý skot, živá prasata a živou drůbež, ale také o celou řadu dlouhodobě výhodných vývozních položek (cukr, slad, ječmen, mák, chmel aj.).

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Detailnější údaje k vývozně dovozní struktuře uvádí následující tabulka v pořadí podle důležitosti v průměru za období 2016/19 a aktuálně za rok 2020.

Data ke komoditní struktuře AZO potvrzují, že produkty živočišného původu, a zejména pak vepřové maso, a také drůbeží a hovězí maso v průměru za období 2016/19, ale i za rok 2020, ukazují na největší problém českého zemědělství v rámci zahraničního obchodu. Netto dovozy těchto komodit v roce 2020 dospěly k cca - 21 300 mil. Kč. Nutno ale také připomenout, že do jednotné nomenklatury jsou zařazeny dovozy venkovních, pokojových a řezaných květin, které zatěžují celkové záporné saldo 3 800 mil. Kč.

Na straně aktivního vývozního salda byly rozhodujícími vývozními komoditami v roce 2020 obdobně jako v předcházejících letech cigarety ve výši cca 13 800 mil. Kč. Zatímco netto vývozy mléka a mléčných výrobků dlouhodobě formují AZO (stejně jako pivo, cukr slad, chmel a v posledních letech mák aj.), významnou aktivní bilancí se stává komoditní agregace „Výživa pro psy a kočky“ (cca 5 185 mil. Kč v r. Po vstupu do EU narůstají vývozy obilovin, jmenovitě pšenice a ječmene (cca za 12 500 mil. Kč). Shrneme-li vývozy řepkového oleje, řepkových pokrutin a semena řepky do jedné skupiny, aktivní bilanční saldo se pohybuje kolem cca 8 000 mil. Kč. Za připomenutí stojí rostoucí dovozy slunečnicového semene, které spolu s vývozy slunečnicového oleje reprezentují efektivní zahraničně obchodní operaci, tj. AZO je obvykle a převážně charakterizován hodnotovými údaji, které jsou v zahraničním obchodě často doprovázeny rozsáhlými cenovými změnami v relaci k jednotlivým obchodovaným komoditám a se zásadními dopady na jejich fyzický objem.

V agrárním obchodě se často jedná o rozsáhlé objemy dovážených, resp. Za časovou řadu 2016/20 byly v rámci úzce vymezeného výběru, resp. agregací, zvoleny ty, které v rozhodující míře ovlivňují zahraničně obchodní výměnu na tuzemském trhu. Hmotnostní pohyb zboží vypovídá o jeho obrovských přesunech, ale také konkrétně o tom, s jakým úspěchem či neúspěchem je řešen základní agrárně politický parametr trvale zdůrazňovaný AK ČR, resp. ZS ČR, a sice důraz na potřebu „zvyšovat míru potravinové soběstačnosti“.

Zcela zřetelně ukazuje na nevyváženou bilanci českého AZO mezi komoditami rostlinného a živočišného původu s alarmujícím zaostáváním nabídky základních živočišných produktů. Nezpochybnitelné jsou dopravní závislosti u produktů subtropického a tropického zemědělství a všech dalších dovozních položek pokrývajících poptávku po produktech zemědělského charakteru a poptávaných nezemědělskými sektory.

Opakovaně zdůrazňovaný argument, že se řada agrárních komodit dováží „zbytečně“ ze vzdálených destinací by měl obstát a platit u komodit mírného zeměpisného pásma, a především dovozů základních potravin živočišného původu s nedostačující schopností čelit zahraniční konkurenci. Z tabulky si lze učinit základní představu, o jaké objemy hmoty v rozlišení na netto dovozní, resp. netto vývozní bilanci, se v české zemědělství jedná.

Vyjádřeno v záporné bilanci v průměru za pětileté období 2016/20 se jedná například o dovozy cca -350 tis.t/ročně všech základních druhů masa (hovězí, vepřové a drůbeží), o cca -300 tis. t/ročně u čerstvé zeleniny o cca -270 tis. t/ročně, o zhruba -170 tis. t /rok brambor a cca -140 tis.

Obecně je nutno zdůraznit, že pravidla jednotného trhu Unie vylučují obchodní přirážky, resp. netarifní překážky obchodu na hranicích jednotlivých členských zemí, takže ať již na straně vývozu, resp. dovozu, je vzájemný zahraniční obchod v rámci Společné zemědělské politik trvale zvýhodňován. Navíc členské země převážně obchodují v rámci evropského hospodářského prostoru s pozitivními dopady na výši dopravních nákladů.

Environmentální Dopady

Při pohledu do regálů v supermarketech je z původu zboží zřejmé, že spotřebitel ovlivňuje svojí spotřebou životní prostředí daleko za hranicemi svého státu. Vysavač dovezený z Číny, rýže z Pákistánu, čokoláda z Peru. Od konce devadesátých let se o to vědci snaží formou tzv. footprint indikátorů (viz rámeček), které berou v úvahu environmentální dopady z produkčního řetězce mezinárodně obchodovaných produktů a produktů spotřebovaných konečnými spotřebiteli. Boom těchto studií nastal zejména v posledních deseti letech.

Na začátku je nutné upozornit, že kvantifikace footprint indikátorů není striktní výpočet ani statistické zjišťování. Jedná se o výpočet na základě dostupných dat, metod a normativních předpokladů. Je například nutné rozdělit (alokovat) území využité pro pěstování bavlny mezi bavlnu a bavlníkové semeno. To je možné udělat na základě různých arbitrárně zvolených klíčů podle normativního rozhodnutí zpracovatele. Využít lze například hmotnost využitých produktů, jejich energetický obsah nebo ekonomickou hodnotu (resp. ekonomickou hodnotu přidanou daným procesem).

K využití alokace na základě ekonomické hodnoty vede úvaha, že peníze, které jsou za produkty procesů získány, představují hnací sílu pro samotnou existenci tohoto procesu. Přestože může toto rozhodnutí zásadně ovlivnit výsledky, záleží zcela na zpracovateli, jaký princip zvolí, protože není univerzální shoda na tom, který z alokačních klíčů je ten správný, a v odborné literatuře se stále objevují články diskutující tuto problematiku.

Při kvantifikaci dopadů na životní prostředí z produkčního řetězce je možné využít procesní, nebo sektorový přístup. Procesní přístup využívá například klasická forma metody LCA (life cycle assessment, posuzování životního cyklu). Tento přístup je založen na studiu produkčních řetězců po jednotlivých výrobních krocích a umožňuje využití velmi podrobných dat od jednotlivých výrobců.

Tabulka: Stupeň soběstačnosti vybraných zemí v produkci potravin (2020)