Ekologicky významný prvek – podmínky hospodaření a definice

Už název napovídá, že krajinotvorné prvky tvoří, přesněji řečeno spoluutvářejí krajinu. V současnosti na mnoha místech v Česku tyto krajinotvorné prvky chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky. Je to dáno především scelováním pozemků v minulosti (kolektivizace od 50. let 20. století a vznik velkých družstev) a intenzivním zemědělstvím.

Politické a legislativní změny stejně jako důraz na výnosy sice přinesly větší efektivitu produkce a ekonomický zisk, ale znamenaly také velké zásahy do krajiny s mnoha negativními důsledky. Rozorání mezí a polních cest, vysoušení mokřadů, vykácení lesíků a remízků a další změny - to vše vedlo k tomu, že v Česku dnes najdeme jedny z největších ucelených bloků zemědělské půdy v celé EU.

Na těchto plochách se navíc často opakovaně pěstuje jedna plodina, zpravidla intenzivně ošetřovaná pesticidy a přihnojovaná syntetickými hnojivy. V posledních letech zvolna přibývá snahy ztracenou pestrost do krajiny vracet, a to zejména na lokální úrovni. Při splnění podmínek je na to možné využít i evropské dotace - například v rámci Společné zemědělské politiky.

Kromě lokálních projektů a zapojení veřejnosti jsou neméně důležité i systémové změny - na úrovni legislativy a souvisejících dotačních programů, které budou k péči o krajinotvorné prvky motivovat zemědělce i finančně. Obnova krajinotvorného prvku probíhá na lokální úrovni a často vychází z iniciativy jednotlivců či malých skupin. Příkladem může být vysychající rašeliniště v přírodní rezervaci Nová louka.

Pestrá krajina lépe zadržuje vodu a dokáže tak odolávat suchu či povodním. Množství vody v krajině regulují mokřady, tůně či remízky. Pestrá krajina je také odolnější vůči vodní a větrné erozi. Podporuje biodiverzitu. Je odolná.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)

Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Definice pojmů v ekologii krajiny

V krajině je suchozemské společenstvo rostlin, živočichů a mikroorganismů ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí. Jedná se o prostorově vymezený suchozemský ekosystém.

• Geobiocenóza přírodní: jen ekosystémy 4. a 5.
• Biocenóza: je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů obývající určitý vlastní prostor - tzv. biotop.
• Populace: je soubor jedinců téhož druhu (plemene, odrůdy), vyskytující se na určitém uvažovaném území.
• Geobiocén: je jednota geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz, včetně jejich vývojových stadií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých podmínek.
• Geobiocenoid: je člověkem silně změněný suchozemský ekosystém bez autoregulačních schopností. Změny se týkají geobiocenózy, ale i reverzibilně ekotopu.
• Geobiocenózy kulturní: suchozemské ekosystémy 2. a 3. (jsou to např. pole nebo kulturní louky na odvodněných půdách).
• Typ geobiocénu: je soubor geobiocenózy přírodní a všech od ní pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz a geobiocenoidů, včetně jejich vývojových stadií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých podmínek. Teorie typu geobiocenóz vychází z hypotézy o jednotě geobiocenózy přírodní a geobiocenóz změněných až geobiocenoidů, vzniklých ovšem na plochách téhož ekotopu a tudíž původně patřících témuž typu přírodní geobiocenózy.

Pracovní postup pro vymezení kostry ekologické stability a navrhování ÚSES

Tento pracovní postup se skládá z několika na sebe navazujících operací, vycházejících ze srovnání potenciálního přírodního a současného stavu geobiocenóz v krajině.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

• Potenciální přirozená vegetace (PPV): - myšlený stav jaký by nastal v současných ekologických podmínkách při vyloučení zásahu člověka. Typizují se geobiocenózy (typizace - roztřídění podle typů) a vymezují se typy geobiocénů.
• Mapování krajiny: je celoplošné zachycení ekologické diverzity krajiny. Jeho cílem je získání přehledu o současném stavu a rozložení různých společenstev v krajině pro navazující vymezení ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK), která vyžadují vyšší péči a ochranu. Mapování krajiny v M 1: 10 000 je vstupní operací při zpracování místních ÚSES.
• Mapování fytocenóz: představuje vylišení fytocenóz (úrovně asociace, podsvaz, svaz, řád, třída) v navržených EVSK (VKP).
• Hodnocení antropogenního ovlivnění krajiny: se provádí na základě srovnání přírodního a současného stavu geobiocenóz. Zejména podle bioindikace stavu vegetace můžeme určit intenzitu antropogenního ovlivnění i relativní stupeň ekologické stability. Pro kategorizaci intenzity antropogenního ovlivnění jsou používány různé klasifikační stupnice, které vyjadřují odchýlení aktuálních společenstev od přírodního stavu.
• Ekologická stabilita krajiny (ES): (poměr ploch ekosystémů přírodních až přírodě blízkých k ekosystémům přírodě podmíněně vzdálených až geobiocenoidům). Výsledek se hodnotí dle stupnice, hraniční hodnota (průměrná) je 1 tj. vyrovnaný poměr přírodních a kulturních geobiocenóz.
• Funkční hodnocení krajiny: se provádí na základě diferenciace přírodního a současného stavu geobiocenóz a následujícího funkčního hodnocení, kde jsou specifikovány nejdůležitější typy geobiocenóz, vyžadující zvýšenou ochranu a péči.

Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK)

Jsou to části krajiny, které jsou tvořeny nebo v nichž převažují ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou (ES). Vyznačují se trvalostí bioty a ekologickými podmínkami umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny. Mezi ně lze zařadit např. zbytek bukového lesa uprostřed smrkových monokultur, remízek uprostřed polí apod.

Vymezování KES je prvním krokem při vymezování ÚSES. Vymezujeme ji na základě srovnání přírodního (potenciálního) a současného (aktuálního) stavu ekosystémů v krajině. Pro KES se v první řadě vymezují zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou (ES) (např. zbytky lesů s přirozenou dřevinnou skladbou, mokřady, přirozené břehové porosty apod.).

Pro KES se v první řadě vymezují zbytky přírodních a přirozených společenstev s nejvyšší ekologickou stabilitou (ES) (např. zbytky lesů s přirozenou dřevinnou skladbou, mokřady, přirozené břehové porosty apod.). Později lze KES reorganizovat či redukovat (ale to až v době plné a optimální funkčnosti ÚSES.

Pro KES je nutné zpracovat zásady péče - management. Trvalou existenci KES zajišťuje legislativní ochrana - nejcennější části mohou být dle zákona č 114/92 Sb. zařazeny do maloplošných zvláště chráněných území (NPR, PR, NPP, PP), další významná území se mohou registrovat jako VKP.

EVSK se dle prostorově strukturních kriterií (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) dělí na:

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

• Lokální EVSK: - malé území (1ar-10ha), stejnorodé ekologické podmínky zahrnující obvykle jeden typ společenstva např.
• Regionální EVSK: - rozsáhlejší (10-1000 ha), rozmanité ekologické podmínky umožňují více společenstev, např.
• Nadregionální EVSK: - rozlehlé území (>1000 ha), rozmanité ekologické podmínky, tedy i rozmanitá společenstva. Patří sem většina CHKO, rozsáhlé lesy s přirozenou vegetací. V rámci oblasti je účelné vymezovat menší území s výrazně odlišnými společenstvy jako ekologicky významné krajinné prvky, popř. mají úzký protáhlý tvar, typická je pro ně převaha ekotonů.

Skladebné části ÚSES

Biocentra, biokoridory a interakční prvky jsou skladebné části ÚSES tvořené účelně vybranými EVSK na základě převažujících funkčních kritérií tj. převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisoudíme.

• Biocentrum: je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného, či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
• Biokoridor: je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev. biokoridorů tvoří v kulturní krajině společenstva tekoucích vod s litorálními lemy a břehovými porosty.
• Interakční prvky: jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu.
• Ochranné zóny: biocenter a biokoridorů zabraňuje, nebo co nejvíce omezuje pronikání negativních antropogenních vlivů z okolí. Všechny EVSK by měli mít tuto kompromisně využívanou zónu. Opatření ochranných zón může být technické (záchytný příkop proti splachům), biotechnické (zatravnění), organizační (vyhlášení ochranného pásma - např. zákaz letecké aplikace chemikálií).

Plán ÚSES a projekt ÚSES

Plán je podkladem pro projekty ÚSES, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, lesních hospodářských plánů event. osnov. Jeho úkolem je prostorově a funkčně definovat nároky ÚSES v daném území.

Projekt je souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace. Je závazným podkladem pro provádění pozemkových úprav a součástí lesních hospodářských plánů (event. osnov). v plánu ÚSES.

Evidence ekologicky významného prvku (EVP)

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) zveřejnil materiál „Informace pro vlastníky k evidování ekologicky významného prvku (EVP)“. Změny v evidenci ekologicky významných prvků provádí SZIF na základě podnětu (nejčastěji vlastníka, uživatele, orgánu státní správy, obce). Poplatník si může uplatnit nárok na osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 2 novely zákona v daňovém přiznání k dani z nemovitých věcí za předpokladu, že měl k 1. 1. 2020 krajinný prvek (skupina dřevin, stromořadí, travnatá údolnice, mez, příkop, mokřad) zapsán v evidenci ekologicky významných prvků.

Aby SZIF mohl ekologicky významný prvek zaevidovat, musí prvek splňovat dvě základní podmínky: SZIF kvůli nároku na osvobození od daně jako EVP neeviduje strže, rokle, příkopy, močály, bažiny ani skalní útvary. Pokud chce vlastník prostřednictvím SZIF zaevidovat EVP kvůli nároku na osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) bodu 2 novely zákona v daňovém přiznání k dani z nemovitých věcí, musí zvážit, zda se na zemědělsky užívaném pozemku, nebo na pozemku přilehlém, nachází krajinný prvek, který splňuje definici krajinného prvku podle Nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů, ve znění pozdějších předpisů.

Definice krajinných prvků dle Nařízení vlády č. 307/2014 Sb.:

• Skupinou dřevin se rozumí samostatný útvar neliniového typu, tvořený nejméně 2 kusy dřevinné vegetace s nejvyšší možnou výměrou 3 000 m2.
• Stromořadím se rozumí útvar liniového typu, tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky.
• Travnatou údolnicí se rozumí členitý svažitý útvar, sloužící ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze, vymezující dráhu soustředěného odtoku vody z dílu půdního bloku, se zemědělskou kulturou orná půda.
• Mezí se rozumí souvislý útvar liniového typu, sloužící zejména ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze, zpravidla vymezující hranici dílu půdního bloku. Součástí meze může být dřevinná vegetace, kamenná zídka nebo travnatá plocha.
• Mokřadem se rozumí samostatný útvar neliniového typu s minimální výměrou 100 m2, sloužící k zajištění retence vody v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů podle § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Krajinný prvek mokřad může být evidován na ploše půdního bloku podle § 3a odst. 9 písm. a) a § 3a odst. 10 zákona o zemědělství.

Tento Podklad pro osvobození bude vlastníkovi sloužit jako informace o tom, které parcely má zaevidovány do evidence ekologicky významných prvků, dále tento Podklad pro osvobození bude sloužit jako důkazní prostředek v rámci daňového řízení při prokazování nároku na osvobození.

Ekonomické nástroje ochrany biodiverzity

Jedním z hlavních ekonomických nástrojů v zemědělství jsou dotace. Do značné míry tuto skutečnost nastolila Evropská unie, od níž větší část dotací do zemědělského sektoru plyne. V počátcích společné regulace zemědělství, kdy lidé začali opouštět primární sektor trhu a začali pracovat spíše ve výrobních odvětvích či službách, byly dotace směřovány k zemědělské produkci. Účel podpory zemědělské činnosti to splnilo, postupně to však vedlo ke snaze dosáhnout maxima produkce za co nejjednodušších podmínek - tato tzn. intenzifikace zemědělství začala ničit nejen půdu, ale také další složky životního prostředí.

Způsob obhospodařování půdy tak půdu vyčerpal a začal ohrožovat ekosystémy v zemědělské krajině, proto se v současné době přesunuly dotace z podpory zemědělské produkce k podpoře šetrného zacházení se zemědělsky obhospodařovanou krajinou (tzv.

Mezi významné představitele pozitivní ekonomické stimulace řadíme bezesporu Evropskou Unií zavedené tzv. přímé platby, které dnes zaujímají většinový podíl vyplacených peněžních prostředků na podporu zemědělství. Povinnost chránit určitý typ významných krajinných prvků se objevuje již v DZES 4, která se zabývá přímo biologickou rozmanitostí.

Velmi důležitou novelou schválenou v prosinci 2019 je nařízení vlády č. 350/2019 Sb., kterým se mění nařízení č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů, jímž byl mezi požadavky DZES 7 zaveden požadavek na pěstování jedné plodiny na maximálně 30 ha půdy (pro rok 2020 se jednalo jen o erozně ohroženou půdu, od 1. 1. 2021 se nařízení vztahuje na veškerou ornou půdu, na které by zemědělští podnikatelé chtěli získat některé z hlavních dotací - např.

Vedle přímých plateb existují také možnosti, jak individuálně získat finanční prostředky na podporu projektů, které mají přispět ke zpomalení či zastavení poklesu biodiverzity, ochraně ohrožených druhů živočichů a rostlin a udržení ekologické stability. Jde zejména o dotační program EU Operační program Životního prostředí, který poskytuje dotaci např. na zajišťování péče o vzácné druhy rostlin a živočichů, jejich biotopy a cenná stanoviště včetně jejich obnovy a tvorby, na založení biocenter a biokoridorů ÚSES a zlepšení jejich stavu nebo na opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi (např.

Na národní úrovni můžeme z dotačních programů státu, resp. Ministerstva životního prostředí, zmínit program na Podporu obnovy přirozených funkcí krajiny, jehož cílem je obnovit potřebné funkce přírody, které jsou schopny předcházet negativním dopadům a při jejich případném výskytu je zvládat.

Mezi další pozitivní ekonomické stimulanty patří bezesporu daňová zvýhodnění nebo osvobození od daně. Od 1. 1. 2020 je účinná novela zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, díky které doznal změny § 4 odst. 1 písm. k), který nově umožňuje vlastníkům pozemků, na nichž se nachází krajinný prvek, zapsaný k tomuto datu (k 1. 1. 2020) v evidenci ekologicky významných prvků, uplatnit ve svém daňovém přiznání osvobození od daně z nemovité věci na tu část pozemku, na které se prvek nachází. Předchozí právní úprava měla na krajinné prvky vliv přímo negativní - podléhaly totiž skoro pětinásobně vyšší daňové sazbě než zemědělská půda na druhu pozemku orná půda.

Krajinné prvky byly proto pro zemědělce velmi nevýhodné - nejen, že na nich nemohli pěstovat plodiny, které by přinesly zisk, ale ještě za ně platili nepoměrně vyšší daň než za ornou půdu. Krom EVP se výjimka dotýká také dalších, taxativně vymezených, přírodních prvků v obdobném postavení - např.

Ochrana významných krajinných prvků

Ochrana významných krajinných prvků je jedním ze základních nástrojů obecné územní ochrany a významně přispívá k zachování biologické rozmanitosti, ekologické stability i estetických hodnot krajiny. Zákon v § 3 odst. 1 písm. b) definuje významný krajinný prvek (dále jen VKP) jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, která je významná tím, že buď utváří typický vzhled krajiny, nebo přispívá k udržení její stability.

Většina VKP má význam estetický, krajinotvorný (utváří typický vzhled krajiny), tak i význam pro ekologickou stabilitu krajiny, tedy působí na okolní méně stabilní ekosystémy. VKP podle svého charakteru tedy plní v krajině různé funkce zpravidla současně funkcí několik. VKP jsou tvořeny jedním či vícero ekosystémy a úroveň plnění funkcí v krajině je odvislá od stavu těchto ekosystémů.

Pokud se týká pojmu ekologické stability, je definován v zákoně o životním prostředí jako schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Ekologická stabilita je vždy dynamická; definici nelze chápat tak, že by ekologicky stabilní ekosystém byl ve stacionárním neměnném stavu.

Všechny významné krajinné prvky (ty části krajiny, které přímo zákon označuje za VKP i ty části krajiny, které postupem stanoveným v § 6 ZOPK registroval orgán ochrany přírody) jsou chráněny před poškozováním a ničením. Části krajiny, které jsou VKP, lze hospodářsky využívat, využívání je ovšem limitováno tím, že nesmí dojít k narušení možnosti obnovy VKP nebo ohrožení či oslabení ekostabilizační funkce.

K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení VKP, nebo k ohrožení či oslabení ekostabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Zákon vychází z principu předběžné opatrnosti a předcházení možných negativních důsledků na samotnou existenci VKP či na jejich ekostabilizační funkci.

Orgán ochrany přírody tedy musí učinit úvahu, zda zamýšlená činnost může způsobit zákonem předvídané následky. Pro toto posouzení je nezbytné, aby si orgán ochrany přírody jasně vymezil, jaký význam má konkrétní VKP v krajině (estetický, krajinářský, ekostabilizační či souhrn těchto významů), a jak se zamýšlený zásah dotkne plnění funkcí VKP v krajině.

Častěji se v praxi setkáváme s tím, že orgán ochrany přírody vydává závazné stanovisko k zásahu do VKP i tam, kde je evidentní, že záměr nepovede k poškození či zničení VKP ani nijak neovlivní jeho ekostabilizační funkce.

Pokud správce vodního toku provádí pouhou probírku břehového porostu a odstraňuje jednotlivé stromy (zpravidla stromy nemocné, neperspektivní či stromy ohrožující stabilitu břehu) a podstatná část břehového porostu zůstává zachována, jde o zásah, který nelze posuzovat jako poškození VKP či snížení jeho ekologické stability.

Zákon příkladmo vypočítává, k jakým zamýšleným zásahům by mělo být závazné stanovisko opatřeno:

• pozemkové úpravy
• změny kultur pozemků
• úpravy vodních toků a nádrží
• těžba nerostů

Obsahem závazného stanoviska k zásahu do VKP je souhlas či nesouhlas orgánu ochrany přírody s avizovaným záměrem. - při odstraňování povodňových škod na korytech vodních toků; tyto škody by měly být sepsány v protokolu, kterým byl zjištěn rozsah povodňových škod.

V současnosti musí orgán ochrany přírody při vydávání závazného stanoviska k zásahu do VKP formu tohoto závazného stanoviska odvodit ze společných ustanovení obsažených v ZOPK. Závazné stanovisko k zásahu do VKP v případě, že bude následovat povolující řízení jiného správního orgánu, je třeba vydávat ve formě závazného stanoviska podle správního řádu. Jde o správní akt dotčeného orgánu státní správy, který není samostatným správním rozhodnutím a který je závazný pro rozhodování povolujícího správního orgánu.

Lze si ovšem představit řadu závažných zásahů do VKP, které nepodléhají žádnému navazujícímu povolovacímu řízení jiných správních orgánů. Správce vodního toku, i když vykonává povinnosti přímo mu uložené vodním zákonem, musí v celém rozsahu respektovat ustanovení ZOPK o ochraně VKP a pro takové záměry, které mohou vést k oslabení či ohrožení ekologicko-stabilizační funkce, si musí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.

tags: #ekologicky #vyznamny #prvek #podmínky #hospodaření #definice

Oblíbené příspěvky:

• Přehled nových dieselových emisních norem
• Oddíl pobytu v přírodě
• Program školy v přírodě Sloup
• Poštolka rudonohá a klimatická změna
• Odpady a energetika v českém kontextu