Ekologický význam parků ve městě

Park ve městě si spojíme s představou zeleně, odpočinku, sportu nebo romantických setkání. Považujeme je za kousek přírody. Parky ve městech rozhodně mají své důležité místo. Ale dnešní pojetí často nemá s fungující přírodou moc společného. Jsou nákladně opečovávanou zahrádkou. Pokud mají parky nevhodnou skladbu rostlin bez návaznosti na okolní krajinu, podnebí nebo vodní zdroje nefungují v nich přirozené přírodní mechanismy.

Stromy a květiny v parcích mnohdy nemají šanci přežít bez lidské péče. A ta stojí mnoho energie, peněz i hmotných zdrojů, například vody. Zeleň parků zlepšuje kvalitu ovzduší, snižuje hluk, zmírňuje teplotu v horkých obdobích, zvyšuje biologickou rozmanitost v městské krajině. Více parků je totiž indikátorem menšího rizika obezity populace obyvatel, snížení počtu incidence kardiovaskulárních onemocnění, méně hlášených případů depresí.

Městské parky jsou fajn, přináší řadu benefitů a trend začlenit jich do plochy měst co největší podíl dává absolutně smysl. Vede se boj o to, aby ze stávajících 2-15 % rozlohy center měst, jež momentálně připadá na zeleň parků, se stalo 20-40 %. Rigorózně výzkumem podchytit prospěšnost parků ve městech se snaží ledaskdo, a v rámci těchto snah se řeší celkový podíl zelené infrastruktury, počtu stromů/výměra korunami stromů zastíněné plochy a zelená prostranství.

Architekti, designéři, urbánní plánovači a krajinní inženýři jsou si jí sice nejspíš vědomi, ale nikdy na ni moc neupozorňovali. Právě proto se ale vyplatí upozornit na práci Nicoláse Valencia, architekta a jednoho z předních editorů žurnálů o nejen španělské současné architektuře. Ten totiž - jako jeden z prvních - zřetelně a hlasitě proti nelogičnosti parků vystoupil sérií článků.

Problémy s parky v suchých oblastech

Začít můžeme u největšího města a přístavu Maroka, Casablanky. Na pobřeží Peru a jeho Limy, případně v metropoli pouštního království, Dubaje. Teoreticky ano, protože tu svěží zeleň tady jinak mimo město moc neuvidíte. Jenže za její přítomnost je třeba platit. Nedostatkovou vodou, enormními náklady na údržbu. Vypadá to sice hezky, nádherně, ale je to naprosto křehké a nestabilní. Neudržitelné ekonomicky i ekologicky.

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

To neznamená, že by metropole v zónách horkého pouštního (anebo naopak mrazivého) klimatu neměly mít své parky. To rozhodně ne. Jen je prostě nemusí - ideálně celoročně - mít v barvě svěžího pažitu. Jako modelový příklad dává Valencia postup, jaký zvolila Miriam Garcia Garcia, ředitelka odboru pro Urbanismus a územní plánování Kantábrie. Ta vychází z toho, že parky by měly maximálně využívat zdroje ze svého přírodního prostředí.

Neměly by tedy být jakousi umělou zahrádkou bez kontextu k místu své existence, ale spíš by se měly stát přirozeným prodloužením krajiny a jejím průnikem do měst. V přírodě je to z ekologického/ekosystémového hlediska nastavené tak, že v daném místě nepřežijí rostliny, pokud nejsou na podmínky dostatečně adaptovány, nebo nenachází optimální podmínky pro život. „Dobrý park by měl fungovat v režimu svého vlastního metabolismu,“ uvádí například Garcia Garcia. Vystačit s vodou a živinami, které jsou v místě přítomné.

Park nemusí být nutně dokonalou kopií vnější krajiny, může tvůrčím způsobem rozvádět motiv až na hranice možností tím, že bude všemožně zúrodňovat a upravovat svůj prostor - ale neměl by překročit ony limity svého přirozeného metabolismu. Inu, v parku můžete krajinářsky rozvést zasakovací pásy, svejly, práci s terénem a mikroklimatem, a tím nepřímo navýšit zásobu dostupné vody, vláhy v půdě. A tím vlastně nadlepšíte výkon onoho přirozeného metabolismu. Pořád ale zůstáváte v mezích toho, co vám místo přirozeně umožňuje. V ten moment, kdy už natahujete hadice s umělou závlahou ze studny, vodu musíte na místo čerpat a před výsadbou vše důsledně pohnojíte, to už netvoříte park ale zahrádku.

Tomu pak má odpovídat i organizace a výběr vhodných druhů. Ty, které nejsou sžité s místem a jsou zavlečené, nepůvodní, by se v dobrém parku vyskytovat neměly. Všechny ty u nás vysázené exotické mandloně, velkokvěté magnólie nebo fíkovníky tu nenachází své přirozené opylovače, druhům domácích opylovačů potravu nenabízí. Z funkčního hlediska tedy biodiverzitu nepodporují. Plyne z toho, že v Arizoně by v parcích měly růst jen kaktusy? V Arizoně ale roste na 4000 druhů rostlin, z nichž městské parky představují veřejnosti jen asi dva tucty, a jinak 300 ne-domácích. Zrovna i ta Dubaj se může, byť tak nečiní, pochlubit 598 unikátními pouštními druhy rostlin a marocká Casablanca může nabídnout ze 4200 rostlinných druhů Maroka nabídnout 879 místně příslušných.

Nicolás Valencia a Miriam Garcia Garcia společně upozorňují na to, že přechod k „místně příslušným“ druhům v městských parcích rozhodně nemusí znamenat nějakou chudobu v nabídce. I nezelené pomáhají. Zajímavostí přitom je, že ona pomyslná přírodě blízká kolekce kaktusů v arizonském městském parku anebo husté křoviny moringy, cicimeků a tamaryšků v Casablance má na populaci obyvatel ty samé pozitivní dopady, jako vegetace uměle udržovaná, zelená. I ona snižuje míru depresí, stresu, incidence obezity a srdečních poruch. I ona svým způsobem úsporně chladí, lapá prach a čist vzduch.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

Zelené parky si považujeme pro jejich estetickou hodnotu, ale na řadě míst jiný než „vizuální“ efekt nemají. Valencia doplňuje ještě jednu průraznou tezi. Jde o to, že abiotické podmínky pro růst parků dnes vymezuje na jedné straně limita holocenního klimatu. Takového, jaký tu byl před tisíci lety. Za padesát let totiž mohou být tam, kde se dnes zakládá park, podmínky docela odlišné. A pokud skutečně budujeme parky pro města budoucnosti, pro příští generace, měly bychom je koncipovat tak, aby „dávaly smysl“ i za sto let. Krajinářské projekty parků mají potenciál přežít v plánech měst většinu budov.

Městská zeleň a klimatické změny

V současnosti vzrůstá význam městské zeleně v souvislosti s adaptačními opatřeními na klimatickou změnu. Různé typy vegetace (stromy, keře, trávník apod.) mají schopnost vypařovat zachycenou vodu, díky čemuž významně přispívají ke zlepšení mikroklimatu města - parky ochlazují městské prostředí a tím přispívají ke snížení tepelného ostrova města. Vegetace v parcích zadržuje vodu, snižuje podíl znečisťujících látek a skleníkových plynů (zejména CO2) v ovzduší, snižuje teplotní extrémy a poskytuje útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry, čímž podporuje zachování městské biodiverzity.

Příznivé prostředí pro zdraví a růst vegetace ve městě nicméně ovlivňuje řada faktorů, jako je zejména půdní typ, kontaminace půdy, dostupnost vody, dostatek půdního vzduchu, znečištění ovzduší, vandalismus, nevhodná údržba, či zimní solení, vlivy motorismu a venčení psů. Městské parky poskytují z hlediska ekosystémových služeb celou řadu užitků, které mají vliv na kvalitu života ve městech.

Ekonomické aspekty parků

Výše investičních nákladů na realizaci parků či jejich obnovu závisí na řadě faktorů. V první řadě se může jednat o položku nákladů obětovaných příležitosti. Samotné investiční náklady na realizaci parku bez nákladů na vykoupení pozemků se pohybují od 300 Kč/m2. Výše nákladů závisí na intenzitě terénních prací, nutnosti překládat sítě (vodovod, plynovod, rozvod elektřiny, tepla, telefonní kabely), druhů zeleně, které jsou vysazovány, přítomnosti a počtu rekreačních a estetických prvků apod. Náklady na údržbu závisí na druhu a množství zeleně a vybaveností parku mobiliářem. Každoroční provozní náklady se pohybují od 10 Kč/m2 při výsadbě méně náročné zeleně.

Hlavní užitky přináší tzv. Mezi regulační služby poskytované městskými parky je řazena: (i) retence srážkové vody a regulace odtoku (parky zvyšují retenci srážkové vody ve městě díky nízkému podílu nepropustných povrchů a schopnostem vegetace vsakovat a akumulovat srážky - mohou zadržet 30-38% srážkové vody, čímž zároveň přispívají k regulaci povrchového odtoku a zmenšení problémů lokálních záplav); (ii) regulace teploty a mikroklimatu (snižování teploty prostředí výparem vody vegetací a zastíněním; snižování efektu tepelného ostrova města); (iii) regulace kvality ovzduší (snižování množství škodlivých látek v ovzduší (zejména PM10) prostřednictvím vegetace); (iv) protihluková funkce (vegetace v parcích přispívá ke snižování hlukového znečištění ve městě); (v) protierozní funkce (vegetace stabilizuje půdu a snižuje tak pravděpodobnost sesuvů půdy); (vi) ukládání uhlíku (vegetace v parcích - zejména stromy absorbují CO2; význam z hlediska zmírňování (mitigace) změny klimatu).

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Městské parky mohou také přinášet další služby jako je zlepšení kvality vody, produkce biomasy (dřevo po zásazích do zeleně, ořezání parkové zeleně) a plodin (ovoce z ovocných stromů, léčivé rostliny např. Důležitým užitkem městských parků je pozitivní vliv zeleně na zdraví člověka (zelené plochy jsou spojovány s celou řadou zdravotních benefitů, včetně snižování stresu).

Příklad revitalizace: Park pod Plachtami v Brně

Ilustrační příklad opatření: Park pod Plachtami, Brno - Nový Lískovec (Architekti: Ing. Petr Förchtgott, Ing. arch. Jan Zezůlka, Ing. Městský Park pod Plachtami vznikl v rámci kultivace veřejného prostranství mezi panelovými domy na sídlišti v městské části Nový Lískovec v Brně, zároveň se stal pilotním projektem zkoumajícím možnosti využití srážkové vody. V centru parku je vybudováno retenční jezírko, které je napájeno srážkovou vodou svedenou ze střech tří panelových domů v blízkém okolí.

Původní louka s náletovými dřevinami byla primárně určena k zástavbě, zastupitelé městské části se ale zasadili o změnu územního plánu, zachování veřejného prostranství mezi panelovými domy a vytvoření rekreačního zázemí pro obyvatele a další návštěvníky. Na severní straně byl park přetvořen na pobytovou část s upravenými trávníky a vysázenou vegetací, na jihu byla vytvořena květnatá louka s původní vegetací, která díky rozmanitým druhům stanovišť podporuje zachování biodiverzity. Celý park se nachází na území o rozloze přibližně 32 tis. m2. Příprava projektu započala na podzim roku 2005, k samotné realizaci projektu došlo mezi lety 2011-2013.

Celkové přímé investiční náklady projektu na vybudování Parku pod Plachtami vyšly dle podkladů ÚMČ Brno - Nový Lískovec na 10 274 915 Kč včetně DPH ve výši 21 %. Náklady na park bez jezírka a svedení vody z okolních střech (tedy zelené plochy) byly ve výši 4,1 mil. Kč. Zbytek tvořily náklady na samotné jezírko. Provozní náklady jsou dle evidence úřadu MČ Brno - Nový Lískovec ve výši přibližně 10 Kč/m2/rok, tedy okolo 300 tis. Kč ročně. V průběhu let pak bude nutné postupně některé prvky jako např. altán průběžně opravovat nebo obměňovat. S většími investicemi do obnovy je počítáno každých 15 let (hrací prvky, altán, cesty, obměna zeleně).

Mezi další náklady lze zařadit oportunitní náklady vycházející z alternativy využití daného území, které bylo původně určeno k zástavbě. Při výstavbě parku tak došlo ke ztrátě zisku z možného prodeje na výstavbu bytových a jiných komplexů. Při zprůměrování cen dle cenové mapy a údajů získaných z realitních portálů se při rozloze 3,2 ha jedná o celkovou částku 87 736 560 Kč. Vzhledem k tomu, že již v 90.

Při hodnocení, jak už bylo výše popsáno, byla brána v potaz pouze parková zeleň, jezírko bylo z hodnocení vyloučeno. Parková zeleň poskytuje celou řadu užitků. Část užitků již byla poskytována původní vegetací. Ekonomické hodnocení tak klade důraz na užitky, které se pojí s vybudováním parku a nebyly produkovány původní zanedbanou zelení. Významný nárůst se pojí především s rekreační funkcí a estetickou hodnotou, vybudování parku má vliv na hodnotu přilehlých nemovitostí, realizace parku měla vliv na tvorbu habitatu, některé druhy ale mohly díky zásahu vymizet. Lze očekávat zvýšení ukládání uhlíku výsadbou nových stromů a lepší péčí o stávající zeleň a dále také zachytávání škodlivých látek. Tyto užitky byly vyjádřeny v peněžní hodnotě. Dále zadrží parková plocha větší objem dešťové vody a má pozitivní vliv na místní mikroklima. Přeneseně má pak zeleň pozitivní vliv na zdraví.

Popsané kategorie nákladů a užitků byly pomocí metody cost-benefit analýzy vyjádřeny v podobě čisté současné hodnoty. Pro vyjádření byl použit časový horizont 25 a 50 let od dokončení parku. Dále byla stanovena společenská návratnost investice. Hodnoty čistého současného společenského užitku jsou zachyceny v následující tabulce.

Při hodnocení realizovaného projektu je za prvních 25 let dosahováno čistého společenského užitku ve výši téměř 557 mil. Kč, za dobu 50 let je generován čistý společenský užitek ve výši 792 mil. Kč. Pokud by bylo území považováno za nezastavitelné, zvýšila by se čistá současná hodnota o téměř 88 mil. Realizace samotné parkové zeleně má vysokou návratnost. Celospolečenské užitky za první tři roky převýší celkové společenské náklady za tuto dobu. Celospolečenská návratnost je tak méně než 3 roky. S ohledem na nejistoty byla provedena citlivostní analýza pro různé hodnoty diskontní míry. Vlivem vysokých ročních užitků neměla výše diskontní míry vliv na návratnost investice.

V rámci ekonomického hodnocení nebyla vyjádřena peněžní hodnota regulace mikroklimatu, zvyšování kvality vody. Chybí také vyjádření užitků z protierozní funkce a snižování hluku a produkce biomasy a plodin, které není možné jednoduše ocenit vlivem dostupnosti dat a komplikovanosti ocenění.

tags: #ekologický #význam #parků #ve #městě

Oblíbené příspěvky:

• Bílovice nad Svitavou - odpad
• Úklid s odpadkovým košem
• Vzor čestného prohlášení – likvidace kotle
• Příčiny znečištění řek v Indii
• Infekční odpad - označení