Ekologie a udržitelný rozvoj: Definice a koncepty

Trvale udržitelný rozvoj (TUR) představuje rozvoj lidské společnosti, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací budoucích. Tento rozvoj se uskutečňuje bez úkoru jiných národů, neohrožuje přirozené funkce ekosystémů, nesnižuje biologickou rozmanitost a nepřekračuje samočisticí kapacitu přírodního prostředí.

Primární význam pro TUR má nepřetěžování ekologického potenciálu planety, tedy samočištění, recyklace a tvorba obnovitelných zdrojů. Základní aspekt udržitelného rozvoje vystihuje definice ze Zprávy pro Světovou komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED) nazvané "Naše společná budoucnost" z roku 1987, kterou předložila Gro Harlem Brundtlandová.

Udržitelný rozvoj je novým rámcem strategie civilizačního rozvoje. Vychází z klasické a široce přijaté definice Komise OSN pro životní prostředí a rozvoj z roku 1987, která považuje rozvoj za udržitelný tehdy, naplní-li potřeby současné generace, aniž by ohrozil možnosti naplnit potřeby generací příštích. Jeho obsah byl poté rozvíjen jednotlivými státy i v mezinárodním měřítku.

Pilíře udržitelného rozvoje

TUR stojí na třech pilířích: sociálním, ekonomickém a environmentálním, jak symbolicky vyjádřilo jeho heslo: lidé, planeta, prosperita. Příležitosti i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná.

Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako "Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země".

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci. Při plánování rozvoje i při řešení problémů jsou současně zohledňovány všechny aspekty problému (sociální, ekonomické, ekologické a další). Pokud upřednostníme jeden ze zmíněných aspektů na úkor druhých, jedná se o dlouhodobě neudržitelné řešení problému.

Princip TUR lze přirovnat k míčku balancujícímu na trojnožce. Pokud bude byť jen jedna noha trojnožky kratší (nohy jsou pilíře TUR představující ekonomiku, ŽP a společnost), rozvoj coby kulička se neudrží na ploše a spadne.

Mezinárodní kontext TUR

Trvale udržitelný rozvoj se týká celé řady mezinárodních konferencí. ČR je malá země, její vyjednávací pozice je slabá - důležité je spojení a spolupráce s dalšími státy (např. EU).

Česká republika a udržitelný rozvoj

Českou odpovědí na přijetí globální rozvojové agendy je Strategický rámec Česká republika 2030 (dále jen „ČR 2030“), který vláda přijala v dubnu 2017. ČR 2030 je zastřešující dlouhodobou vizí pro udržitelný rozvoj a kvalitu života v České republice, která zároveň přenáší SDGs do domácího prostředí. V šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České republiky dospěl, jakým čelí rizikům a jakých příležitostí může využít. Pro každou oblast formuluje strategické i specifické cíle. Jejich naplnění leží na všech ministerstvech. Klíčové oblasti se kromě tradičních tří pilířů rozvoje (sociálního, environmentálního a ekonomického) věnují životu v regionech a obcích, českému příspěvku k rozvoji na globální úrovni a dobrému vládnutí.

Udržitelnost a ekologie

Pojmy udržitelnost a ekologie se začínají objevovat stále častěji v běžných konverzacích. Mnohdykrát jsou považovány za synonyma. Koncept udržitelnosti se poprvé objevil ve studii Naše společná budoucnost (Our common future). Udržitelnost dnes řeší stejné problémy. Zjednodušeně lze udržitelnost definovat jako „schopnost kontinuální existence“.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Udržitelnost je holistický přístup k růstu zohledňující ekologické, sociální a ekonomické aspekty. Pilíř ochrany životního prostředí je postaven na ekologické neporušenosti. To vše by mělo být zaručeno bez diskriminace jakékoli lidské bytosti.

V rámci ekologie se studuje převážně biodiverzita, biomasa, distribuce a populace organismů. Ekologický produkt lze certifikovat jako ekologický. Podmínky se liší dle entity, která certifikaci uděluje.

Musíme si být vědomi, že vše, co spotřebováváme má nějaký vliv na životní prostředí. Navíc, ne vždy má spotřeba certifikovaného ekologického produktu nižší vliv na životní prostředí než obyčejný produkt. Faktorem je také způsob přepravy nebo třeba země původu.

Trvale udržitelný rozvoj náleží k pojmům již obecně známým nejen evironmentalistické obci, ale stále častěji citovaným a používaným ve školství a v souvislosti s obecným vzděláním a osvětou. Přesto je jeho výklad velmi rozmanitý i u jeho zapřisáhlých vyznavačů a zpravidla poplatný jejich hodnotové a světonázorové orientaci.

Pedagogická obec zaměřená na problematiku životního prostředí se již převážně shodla na rozšíření těchto pojmů, které již dávno zahrnují znalosti a postoje týkající se přírody, krajiny, života a životního prostředí a dovednosti v jejich ochraně, nověji však učitelé pod pojmem environmentální výchovy rozumějí i nepoměrně širší vzdělávání k trvale udržitelnému rozvoji.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

V zakladatelském díle trvalé udržitelnosti „Naše společná budoucnost“ pak nacházíme koncept i první definiční pokusy trvale udržitelného rozvoje (sustainable development). Nejčastěji bývá citována věta: „Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“

Tato definice obsahuje především základní princip trvalé udržitelnosti, jakýsi etický leitmotiv, totiž princip odpovědnosti vůči budoucím generacím. Jejím určitým nedostatkem je však právě proto vysoká míra antropocentričnosti, přílišný důraz na postavení člověka jako specifického organismu ve světě přírody. Proto ji Josef Vavroušek ve své interpretaci rozšiřuje o „ideály humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou“ a „úctu k živé i neživé přírodě“ (1994).

Jakousi syntézou všech předchozích definičních snah a zároveň pokusem o promyšlení a nejstručnější shrnutí celé šíře i hloubky konceptu trvalé udržitelnosti je proto následující definice, jež je stále častěji citována v českém prostředí a která se především ukazuje být nesmírně produktivní nejen ve stručném výkladu, ale hlavně v podrobnějším výukovém procesu environmentální výchovy na vysokých, ale i středních školách.

„Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů.

Čtyřstěn, v jehož vrcholech čtyři složky trvalé udržitelnosti stojí, zahrnuje skutečně veškerý společenský i individuální život i přírodu; aby byl koncept funkční, musí být tetraedr rovnostranný. Rovina ekonomická zahrnuje jednak pobídkové nástroje pro ty ekonomické subjekty, které se nechtějí přizpůsobit imperativu udržitelnosti dobrovolně, ale také parametry, plně tržně kompatibilní mechanismy, které náhle umožňují zcela funkčnímu trhu se všemi jeho výhodami životní prostředí chránit a nikoli je ohrožovat nebo poškozovat.

Sociální rovina již byla v předchozím odstavci zmíněna. Jde pochopitelně nejen o naplnění základních vitálních lidských potřeb, ale také o potřeby duchovní s plným respektem ke kulturním a civilizačním zvláštnostem a požadavkům. Jediným měřítkem je skutečně udržitelnost.

Limitující šetrnost k životnímu prostředí, přírodě, krajině a všemu živému je velmi rozmanitá podle místních přírodních podmínek. V zásadě však lze limitující faktory nejobecněji vyjádřit ve třech okruzích od místních až po planetární. Především jde o ochranu a zachování biotopů a funkčních ekosystémů; na další úrovni o zachování biologické rozmanitosti, biodiversity, na všech úrovních biotické komplexity.

Nesmírně složitým problémem je redefinice institucí i procesů jak na horizontální úrovni, tak na vertikále lokální - regionální - globální. Podmínkou i prostředkem udržitelnosti na horizontální úrovni je znovuvytváření a rozvoj místní soběstačnosti (lokální autarkie), jež pomáhá překonat novodobý pocit odcizení člověka a umožňuje mu znovu dohlédat počátek a konec věcí.

Na vertikální úrovni je nezbytné nově definovat globální instituce, především Organizaci spojených národů, a to jak ve smyslu organizačním, tak ve smyslu zásadního přehodnocení role národních států, občanských principů, lidských práv a svobod a samozřejmě také „práv“ přírody a lidských povinností k ní. Současně je třeba hledat nové rozhodovací a evaluační procesy podporující nové mechanismy rozvojové pomoci s výrazným zvýšením její účinnosti, kvality a kvantity ze strany dárců a zvětšením absorpční kapacity na straně příjemců.

Pro lepší pochopení bude snad užitečné vymezit trvale udržitelný rozvoj i negativně, tedy pokusit se ve stručnosti popsat, co zejména trvale udržitelný rozvoj není.

• pouhým přežitím.
• projevem prognostické pýchy nebo dokonce socialistického plánování.
• megalomanským konceptem byrokratů.
• centralistickým řízením, světovládou.
• kulturou jako volbou určitého konkrétně historického lidského civilizačního modelu.
• totožný s ekologií. Ekologie je věda, dokonce „tvrdá” přírodní věda, má svůj předmět i metodu.
• ideologií. Tou je, v nehanlivém smyslu, environmentalismus jako přesvědčení, že životní postoj je kromě jiného třeba založit na úctě k přírodě a k životu; trvale udržitelný rozvoj však překračuje rámec politické nebo ideologické doktríny.

tags: #ekologie #a #udrzitelny #rozvoj #definice

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro snížení kuchyňského odpadu
• Recepty na postřiky pro jahody
• Tipy na romantické ubytování v ČR
• Cena ticha
• Harmonogram svozu odpadu FCC Liberec