Ekologie a Armáda České Republiky: Informace a Přístupy

Ochrana životního prostředí, koncept, který po více než padesáti letech nepřestává být v popředí společenského zájmu, v posledních letech nabývá na stále větším významu. Proměna společnosti spolu s používanými technologiemi mohou představovat příčiny aktuálnosti této problematiky. S pomocí současných metod jsou odhalovány dříve neviděné následky činností, nové technologie však zároveň mohou způsobovat poškození, jejichž důsledky objeví až následující generace.

Vyvstává však otázka, do jaké míry jsou environmentální důsledky ozbrojených konfliktů z hlediska času a postiženého území srovnatelné s důsledky činností jiných „civilních“ subjektů. Již v průběhu 70. let minulého století se pozornost veřejnosti zaměřila také na činnost armády, ačkoli po velkou část své existence byla jistým způsobem vyňata z povinnosti chránit životní prostředí. V červnu 2022 uplynulo přesně padesát let od podpisu Stockholmské deklarace, výsledku první světové konference o ochraně životního prostředí, která přiznala lidstvu právo na zdravé životní prostředí.

Právě legislativní vývoj v této oblasti představuje ústřední téma tohoto článku, jenž si klade za cíl popsat přístup Armády České republiky k problematice ochrany životního prostředí z legislativní perspektivy v kontextu politického vývoje od roku 1989 do současnosti.

Ambicí článku je identifikovat současný stav plnění úkolů ochrany životního prostředí jako jedno ze států Aliance na základě sondy do přístupu českého vojenského sektoru k environmentální problematice, která chronologicky postihuje formy zapracování klíčových oblastí environmentální legislativy z národního, evropského a aliančního rámce. Není výjimkou, že v souvislosti s ochranou životního prostředí bývá často uváděn pojem ekologie či dokonce environmentalistika. I přesto, že směřování pozornosti na negativní důsledky antropogenní činnosti na životní prostředí je možné považovat za aktuální téma již od 70. let minulého století, používání patřičného pojmového aparátu obecně stále není jasně ukotveno.

Ekologie vs. Ochrana Životního Prostředí vs. Environmentalistika

Ekologie, na rozdíl od ochrany životního prostředí, představuje vědní obor, který se zabývá studiem vztahů mezi organismy navzájem a vztahů mezi organismy a jejich prostředím. Za ochranu životního prostředí je pak považována činnost, která směřuje k předcházení, omezování a nápravě znečištění či poškození všeho, co tvoří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka. Ekologie tak představuje vědní obor, jehož praktická aplikace se promítá do ochrany životního prostředí, jinými slovy je ekologie vědou o životním prostředí.

Čtěte také: Česká Armáda a Ochrana Životního Prostředí

Třetí pojem, environmentalistika, na druhou stranu nepředstavuje ani vědní obor ani jeho praktickou aplikaci. Je vyvozena z tzv. environmentalismu - aktivistického hnutí, jehož stoupenci se snaží prosadit opatření, která podle jejich úsudku zabraňují devastaci životního prostředí.

Historický Kontext a Vývoj Legislativy

V oblasti ochrany životního prostředí z historického pohledu jistou výjimku představovaly ozbrojené síly. Antropogenní hrozby druhu jiného, než ozbrojený konflikt však s postupem času začaly převracet priority a velení ozbrojených sil začalo řešit environmentální dopady vojenského výcviku a běžného chodu u útvarů. Po zkušenostech s poválečnými škodami není divu, že veřejné mínění 2. poloviny 20. století začalo obracet pozornost právě na činnost ozbrojených sil.

Potřeba chránit životní prostředí není záležitostí posledních několika desetiletí. Vliv člověka na přírodu a krajinu bylo zapotřebí regulovat již v průběhu 17. a 18. století, kdy byly vydávány lesní řády s platností pro jednotlivá panství. První unifikující zákon o ochraně lesa - Rakouský lesní zákon č. 250/1852 byl vydán již v polovině 19. století a o několik let později byl vydán Rakouský vodoprávní zákon č. 93/1869 - první vodní zákon na českém území.

V průběhu 20. století byl přístup k ochraně životního prostředí typický svou decentralizací v řízení a roztříštěností mezi různá právní odvětví. Státní správa ochrany přírody zřízená v roce 1918 nejprve spadala do působnosti Ministerstva školství a národní osvěty a později byla zařazena pod Ministerstvo kultury, kde zůstala až do roku 1989.

První projevy vážného znečištění a narušení ekologické rovnováhy začaly být v Československu pozorovatelné počátkem 60. let minulého století. Krušnohorské lesy začaly mizet a narůstalo znečištění vody - a to i přes skutečnost, že v platnosti byl již zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství. Problémem těchto zákonů byl však jejich represivní přístup v podobě udělování sankcí místo uzákonění požadovaných limitů.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Zhoršující se podmínky si vynutily další změnu v oblasti legislativy, která byla provedena v průběhu 70. let.

Potřeba zabývat se problematikou životního prostředí začala pronikat do vojenské sféry již v průběhu 70. let. Do nově vydávaných vojenských předpisů byla ochrana životního prostředí v relevantních pasážích zapracována. Z valné většiny se jednalo o předpisy z oblasti vojenské logistiky. První samostatné, tzv. ekologické orgány byly ustanoveny v roce 1987 a spadaly do působnosti vojenské ubytovací a stavební služby. Vzniklé ekologické orgány se zabývaly ochranou vod, půdy a ovzduší, údržbou pozemků a nakládáním s odpady. Na vybraných správách resortu obrany a státních podnicích byli určeni pracovníci pro řešení otázek ochrany životního prostředí a rovněž byly zřízeny ekologické komise.

Situace ve státech NATO byla do roku 1989 v jistém ohledu obdobná. Alianční standardy se zabývaly především ochranou techniky a výzbroje před nepříznivými okolními vlivy a problematiku životního prostředí explicitně dále nerozebíraly.

Důležitým milníkem se na úrovni NATO stalo zřízení Výboru pro výzvy moderní společnosti (Committee in the Challenges of Modern Society, CCMS) v roce 1969, který se začal zabývat problematikou vzdušných emisí, nadměrným hlukem a nebezpečným odpadem. Výbor následně v letech 1982 a 1984 uskutečnil semináře na téma odstraňování hluku vojenských letounů a ochrany flóry a fauny ve vojenských výcvikových prostorech.

Ačkoli civilní environmentální legislativa nebyla zcela dobře zpracovaná, zájem ČSLA o zapracování „ekologie“ do vojenských předpisů a vytvoření ekologických orgánů v čele s hlavním ekologem byl nanejvýš pozoruhodný. Do jaké míry však tyto předpisy byly dodržovány a jakou reálnou roli vzniklé orgány zastávaly, je věcí druhou.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Vývoj po roce 1989

Zájem široké veřejnosti o problematiku životního prostředí přišel s koncem roku 1989. I přes diametrální politickou proměnu českého státu je zajímavé, že právě stav životního prostředí společnost považovala za nejnaléhavější problém, který bylo třeba řešit. Nové společenské uspořádání spolu s přidružením České republiky k NATO a Evropské unii (EU) s sebou přineslo nové výzvy a požadavky. Schválení první environmentální politiky se stalo cílem do roku 1993. Dosaženo jej mělo být prostřednictvím tzv. Již počátkem ledna roku 1990 došlo poprvé v historii ke sjednocení péče o životní prostředí zřízením samostatného Ministerstva životního prostředí (dále jen MŽP).

Schválením nových ústavních zákonů došlo k zařazení ochrany životního prostředí do ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Československá federativní republika (dále jen ČSFR) rovněž přijala Ramsarskou úmluvu o mokřadech, jejíž nařízení se promítlo také do činnosti armády. Následujícího roku byl zřízen Státní fond životního prostředí České republiky a ustanovena Česká inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP).

Téhož roku byly přijaty první zákony upravující nakládání s odpady a o rok později zákon o poplatcích za uložení odpadů. Cílem těchto zákonů bylo zejména zpřísnit činnost spojenou s pohybem odpadů a provozem nezabezpečených skládek. Rovněž byl přijat zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami a zákon o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování.

Rok 1992 se stal přelomovým díky přijetí zákona o životním prostředí. První zastřešující zákon se tak stal výsledkem dlouholetého vývoje na poli ochrany přírody a proces unifikace problematiky životního prostředí byl vedle zřízení samostatného ministerstva tímto zákonem legislativně potvrzen. Téhož roku byl založen Český ekologický ústav, byl přijat zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a zákon o ochraně přírody a krajiny, do jehož znění byly transponovány evropské směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích, a to i přesto, že bývalé Československo v té době stále nebylo členem Evropské unie.

Ne zcela efektivní systém řízení „vojenské ekologie“ do roku 1989 bylo zapotřebí reorganizovat, čímž vznikly předpoklady pro vytvoření samostatného ekologického oddělení a spolu s transformací Československé lidové armády byla v průběhu roku 1990 zřízena ekologická služba resortu Ministerstva národní obrany (dále jen MNO). Klíčové problémy zahrnovaly budování černých skládek, likvidaci komunálních odpadů, posuzování objektů z hlediska ekologických požadavků či hodnocení radonové zátěže a znečištění ropnými produkty.

Podle Zákl-1 jsou tak velitelé povinni zajistit ochranu životního prostředí, znát stav úseku ochrany životního prostředí u útvaru, dodržovat stanovená regulační opatření, spolupracovat s orgány ochrany přírody, odstraňovat zjištěné nedostatky a hodnotit rizika vojenských aktivit.

Období 90. let na úrovni NATO bylo typické pro vedení četných seminářů a studií environmentální problematiky. Studie „Národní environmentální očekávání a požadavky v zemích NATO“ zahájila tzv. Do roku 1991 byly vypracovány studie zabývající se vlivem vojenské činnosti na životní prostředí a využitím bývalých VVP. Jednalo se o první konferenci, na které se státy „dvou bloků“ shodly na tématu jednání.

K zajištění environmentálního výcviku byla ustanovena skupina ETWG (Environmental Training Working Group). Seminářem CCMS v Bruselu roku 1992 byla ukončena první fáze studií a započala tzv. druhá fáze řešení problematiky vztahu armády k životnímu prostředí, která se překrývala se založením a rozvojem programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP) řešící mimo jiné spolupráci aliance s nečlenskými státy v oblasti životního prostředí.

Předpokladem pro úspěšné řešení prohřešků 2. poloviny 20. století se stala unifikace environmentální politiky, kdy se tato projevila jako „první vlna“ přijímané legislativy spolu se založením MŽP. Charakter legislativy přijaté do konce roku 1992 naznačuje, že nové zákony se zaměřily na nejpalčivější oblasti, které bylo zapotřebí řešit. Mezi takovou oblast patřila zejména problematika odpadů, jež se dotkla také českého vojenského sektoru.

Příprava nových zákonů mezi léty 1993 a 1998 se ve srovnání s předchozím obdobím viditelně zpomalila. Výjimku tvořilo nakládání s odpady, a to zejména díky vstupu České republiky do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD). Se vznikem samostatné České republiky byla 1. ledna 1993 přijata Ústava České republiky. Článek 7 ústavy uzákonil povinnost státu dbát na „šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“.

V souvisejícím legislativním dokumentu, Listině základních lidských práv a svobod, je problematika životního prostředí uvedena v čl. 6, odst. 1-4; čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 1-3.

Armáda se Adaptuje na Klimatickou Změnu

Testují se chytré vojenské základny, které dokážou čistit vodu a jež elektřinou zásobují fotovoltaické panely. Vyvíjejí se nové materiály, které lépe ochrání vojáky před extrémním počasím. Změna klimatu dopadá i na obranyschopnost států. Přizpůsobit se měnícím se podmínkám je totiž základem toho, aby armáda mohla úspěšně fungovat.

Klimatickou změnu navíc vojenské kruhy vnímají jako multiplikátor hrozeb. „Změna klimatu může vést ke zvýšené migraci, zejména na globálním jihu. Z geopolitického pohledu v NATO i EU tyto hrozby řešíme - zejména jak to může ovlivnit bezpečnostní prostředí a jak se na to má armáda adaptovat,“ vysvětluje Marijana Petrov ze Sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany, která se podílí na tvorbě dokumentu s názvem Záměr zvládání dopadů změny klimatu na obranu České republiky.

„Česko není tolik ovlivněné jako například přímořské a jižní státy. To ale neznamená, že se nás to netýká a že bychom na to neměli reagovat. Koneckonců i u nás se setkáváme se stále extrémnějšími klimatickými jevy.

Zpráva Severoatlantické aliance s názvem Posouzení dopadů změny klimatu na bezpečnost NATO z roku 2024 uvádí, že rok předtím v reakci na mimořádné události související s klimatem proběhlo 29 mezinárodních vojenských misí do čtrnácti zemí.

Zmíněný dokument vznikající pro potřeby české armády stanovuje tři hlavní cíle: připravenost na dopady změnu klimatu, bojeschopnost v novém operačním prostředí a snižování negativního vlivu činnosti ozbrojených sil na životní prostředí. Vojenské jednotky potřebují ke správnému fungování spoustu materiálu a energie.

„Je třeba řešit zajištění bezpečných dodávek strategických surovin,“ vysvětluje ekolog ministerstva obrany Vratislav Osvald. „Pokud jsou jednotky rozložené v poli, je obrovský problém je zásobovat - a to zejména energií. Dnes je všechna moderní technika obrovsky náročná na baterky. Zbraně pracují s optikou, nočním viděním nebo dálkoměry, které potřebují bateriové napájení. Jednotka má proto značnou spotřebu energie.

K zvýšení energetické soběstačnosti přispívají mimo jiné takzvané chytré základny, které využívají alternativní zdroje, tedy solární panely a větrnou energii. „Jde o to, aby základna byla soběstačná a nevytvářela uhlíkovou stopu,“ popisuje Osvald.

Armáda se také v nebojovém vozovém parku více zaměřuje na elektromobilitu. Kvůli klimatické změně je zároveň potřeba modernizovat výbavu každého vojáka.

„Je nutné, aby výstroj umožňovala dlouhodobý pobyt v extrémních klimatických podmínkách po celé dny, a to jak ve vedrech, tak v mrazech,“ popisuje Osvald. V současnosti se proto vyvíjejí chytré materiály, které se mají přizpůsobovat vojákovi, ať už jsou pro uniformu nebo ochranné prostředky. Materiály by také měly být co nejlehčí.

Budování zmíněných chytrých základen je tak zatím v nedohlednu. „V současnosti je prioritou obměna techniky mnohdy až ze 70. Devadesátá léta z pohledu armády situaci nezlepšila.

Podle Jiřího Hynka však problém začíná už v průmyslu. „Evropská unie třicet let vyhání těžký ,špinavý‘ průmysl mimo Evropu. Obranyschopnost v Evropě je tak dlouhodobě ohrožená,“ vysvětluje Hynek.

„Na druhou stranu, myslet si, že válka může mít pozitivní dopad na životní prostředí, je nesmysl. Vidíme to na Ukrajině. V oblasti bojů bych minimálně dalších sto let obilí nepěstoval, natož abych ho jedl. Dělostřelecká munice je vysoce toxická a lokální dopady vůbec nejsou dobré,“ říká Hynek.

Armáda má splňovat dekarbonizační cíle Evropské unie prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů nebo zavádění principů cirkularity. „Máme čtyři vojenské újezdy a spoustu posádkových cvičišť. Tři vojenské újezdy ze čtyř jsou součástí Natury 2000 a Evropsky významných lokalit.

Dokument už podle ČTK schválila ministryně obrany Jana Černochová (ODS), není ale definitivním závěrem snahy tuzemské armády na adaptaci vůči klimatické změně. Navazovat by na něj měl už neveřejný implementační plán, který má být dokončen v prvním čtvrtletí příštího roku. Tento interní plán bude ministerstvo vyhodnocovat jednou za dva roky.

Česká republika je k těmto opatřením zavázána členstvím v NATO. Obranný pakt také pokládá změnu klimatu za jednu z vážných bezpečnostních hrozeb: od roku 2021 to reflektovaly všechny summity NATO. V roce 2021 spojenci přijali Akční plán ke klimatu a bezpečnosti s cílem začlenit úvahy o změně klimatu do politické a vojenské agendy NATO, a to zejména zvyšováním informovanosti, adaptací na změnu klimatu a zmírňováním dopadů vojenských aktivit na klima snížením vlastních emisí.

NATO také každoročně provádí hodnocení dopadů změny klimatu na bezpečnost včetně dopadů na strategické prostředí, mise a operace a přizpůsobení aliančních ozbrojených sil za účelem udržení operační efektivity. Aliance začleňuje úvahy o změně klimatu i do oblastí jako civilní připravenost, obranné plánování, inovace, plánování misí a operací, výcvik a reakce na živelní katastrofy.

NATO v tom není samo, změnou klimatu se podobně zabývají i další. Klimatické změny zhoršují bezpečnost světa, a tedy i České republiky. Je to riziko tak velké, že Armáda České republiky představila dokument, který tuto hrozbu nejen popisuje, ale především navrhuje řešení, která by měla armádě pomoci nebezpečí spojená s klimatem řešit.

„Změna klimatu není jen ekologický problém, ale i otázka bezpečnosti. Ovlivňuje stabilitu regionů, přístup k přírodním zdrojům, zvyšuje riziko konfliktů, akceleruje migraci. Mění též podmínky, ve kterých naši vojáci operují. Tuto situaci proto musí naše obrana brát vážně," uvedl k dokumentu vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany Jiří Šedivý.

Dokument má podle úřadu tři hlavní cíle: zajistit připravenost na dopady změny klimatu, bojeschopnost v novém operačním prostředí a také snižovat negativní vliv činnosti ozbrojených sil na životní prostředí.

Klimatické otázky budou podle dokumentu zahrnuty do přípravy příslušníků ozbrojených sil, včetně specializovaných vzdělávacích programů, výcviku a cvičení. Dokument přiznává, že adaptace na změnu klimatu vyžaduje adekvátní investice do nových technologických řešení či postupů.

Ministerstvo proto chce být i nadále zapojeno do národních i mezinárodních aktivit zaměřených na zajištění přístupu k financování - a to včetně finančních zdrojů a investic určených k transformaci na udržitelnou ekonomiku.

Ochrana Přírody ve Vojenských Újezdech

Armáda České republiky přijala a realizovala asanační a rekultivační opatření, jejichž cílem je zachování ekologické stability a minimalizace negativních následků činnosti cvičících vojsk v přírodě. Ve vojenských újezdech tak zůstanou zachovány cenné biotopy, zvláště chráněné druhy živočichů i vegetace. Z hlediska stavu přírody a krajiny patří vojenské újezdy mezi nejzachovalejší v České republice, vyskytují se v nich vzácné rostlinné a živočišné druhy.

Dne 22. prosince 2004 byl usnesením vlády České republiky č. 1320 schválen návrh nařízení vlády, kterým se stanoví hranice biogeografických oblastí na území České republiky a vyhlašuje se národní seznam evropsky významných lokalit nacházejících se na území České republiky. V přílohách č. 1 až 883 vládního nařízení byl stanoven konkrétní seznam evropsky významných lokalit, včetně lokalit na území újezdů.

Působnost orgánů ochrany přírody v újezdech vykonávají Ministerstvo obrany a újezdní úřady vojenských újezdů, v souladu s § 75 až 78 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Vojáci při výcviku musí dbát všech stanovených zásad k ochraně přírody.

Ekologické Škody Způsobené Sovětskou Armádou

Hlavní ekologickou zátěží v bývalých vojenských lokalitách je znečištění podzemních vod. Prioritními kontaminanty jsou ropné uhlovodíky, chlorované uhlovodíky, ale také polychlorované bifenyly, těžké kovy a další toxické látky.

tags: #ekologie #armada #ceske #republiky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Informace o místech k odpočinku v přírodě
• Hornopočernické divadlo v přírodě: Prohlédněte si jeho vývoj
• Kde koupit kompost Písek
• Statistiky obnovitelných zdrojů v ČR
• Kosmetika netestovaná na zvířatech