Významným trendem v oblasti stavebnictví je snižování energetické náročnosti budov. Jednou z účinných cest, jak toho dosáhnout, je konstrukce tzv. cool roofs neboli chladných střech v bílém povrchovém provedení.
Průvodní hodnotou tohoto řešení je významné zlepšení pobytového komfortu bez letního přehřívání interiéru. Chladné střechy minimalizují pohlcování slunečního záření a udržují tak střešní povrchy chladné až na úrovni teploty venkovního vzduchu.
Jiným důsledkem je snížení spotřeby elektřiny na chlazení a snížení produkce tzv. skleníkových plynů, především CO2 (oxidu uhličitého).
Odrážením slunečního záření zpět do ovzduší přispívají bílé studené střechy také k lepšímu prostředí ve velkých městech. Dochází ke snížení účinku tepelných ostrovů, které vznikají v důsledku vysokých teplot v městských oblastech.
Masivním využíváním střech s vysoce odrazivým povrchem pro světlo včetně jeho dlouhovlnné složky (tepelného záření) lze i ve městech dosáhnout chladícího efektu. S tím souvisí zlepšení ovzduší, protože snížení letní teploty ve městech znamená menší zátěž na (nejen) lidský biorytmus, který trvale udržuje stálou teplotu těla na průměrné úrovni 36,5°C.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
SRI index (Solar Reflectance Index)
Hlavním parametrem, který vyjadřuje schopnost materiálů odrážet sluneční záření, je tzv. SRI index (Solar Reflectance Index = Index Odrazivosti Slunečního Záření).
Index SRI je továrně definován tak, že standardní černá (odrazivost 0,05, emisivita 0,90 ) má SRI 0 a standardní bílá (odrazivost 0,80 a emisivita 0,20) má SRI 100.
Jak již bylo uvedeno, vysokou odrazivost slunečního záření mají světlé barvy, zejména bílá. Zmiňované bílé a světle šedé odstíny vykazují dvě úrovně SRI indexu.
Uvedené hodnoty představují pro Fatru a její obchodní partnery, kteří se zabývají výstavbou a navrhováním budov, velký potenciál, jak reagovat na současné trendy ve snižování energetické náročnosti budov i v létě, kdy dochází k přehřívání interiérů budov.
Fólie FATRAFOL 810/V lze aplikovat na všechny typy střech včetně bytových domů, průmyslových staveb, komerčních budov, nemocnic a kanceláří.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Přijetí bílé architektury je samozřejmé v subtropických a tropických oblastech, i když jsou v nich horké letní dny kratší, než v ČR.
Zelené střechy
Nejde o barvu střech, ale o využití široké palety rostlin na střechách skladových hal, výrobních objektů nebo velkých prodejen. Města a obce jsou specifické vysokým podílem vodě nepropustných ploch.
Nárůst zpevněných ploch bez koncepčního řešení zeleně a vodního hospodaření však vede k tvorbě tepelných ostrovů a zřetelně narušuje vodní cyklus. Voda se tak nemůže přirozeně vsakovat do půdy a rychle odtéká.
Během deště odvádíme kanalizační sítí z měst většinu srážkových vod, což má ekologický dopad také na vodní bilanci, například na hladinu podzemních vod a vzdušnou vlhkost dané lokality. Během přívalových dešťů je kanalizace přetěžována a v problémových místech se znečištěná voda z kanalizace dostává zpět na povrch, přímo do přírody.
Jednou z nejdůležitějších funkcí zelených střech je jejich schopnost absorbovat vodu a díky odparu vodní páry skrze listy rostlin ochlazovat a zvlhčovat okolní prostředí. V horkých letních dnech může rozdíl v teplotě klasických a zelených střech vyšplhat až na 50 °C.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Například intenzivní střešní zahrady mohou v letním období zadržet až 80 % dešťové vody. Zelené střechy tudíž pomáhají předcházet riziku bleskových povodní.
Zadržená voda dává život střešním rostlinám, které zachytávají polétavé prachové částice a přeměňují oxid uhličitý na kyslík. Rostlinné koberce dělají ze střech domov užitečnému hmyzu a chrání budovy od teplotních extrémů. A zatímco v zimě pomáhají udržet v budově potřebné teplo, v letních měsících přispívají k jejímu ochlazení.
Díky úsporám energií na vytápění či klimatizaci nám mohou i značně ušetřit finanční náklady. Přítomnost ozeleněných střech má navíc relaxační a psychologické účinky, pomáhá snižovat krevní tlak a přirozeně zklidňuje organismus.
Střechy pokryté vegetací tak mají obrovské množství benefitů - od ekonomických a ekologických až po sociální.
Typy zelených střech
Zelená střecha, označovaná také jako vegetační střecha, je typ střechy, která je zcela nebo částečně pokrytá vegetačním souvrstvím - tedy vrstvou substrátu a vysazenou vegetací, a to od klasického travního porostu, až po bohaté zahrady se stromy, keři a květinami.
Extenzivní zelené střechy - mají nízkou vrstvu substrátu a vyžadují minimální údržbu. Nejčastěji jsou osázeny rozchodníky (často ve formě předpěstovaných tzv. rozchodníkových koberců), případně mechy a některými druhy suchomilných trvalek.
Zelené střechy v Říčanech
Město šlo ale dál a na konci roku 2020 pomocí změny č. Pro stavebníky se s touto povinností pojí i výhody.
Velká diskuze se vedla o charakteristice střechy. Nakonec zvítězila kompromisní varianta v podobě extenzivních zelených střech s vrstvou substrátu alespoň patnáct centimetrů.
Splněním podmínky vegetační střechy s trvale udržitelnou zelení si pak stavebník může polovinu výměry střechy započítat do celkového procenta zeleně. Maximálně lze takto nahradit čtvrtinu požadované zeleně na pozemku. To může některým stavebníkům velmi usnadnit situaci, obzvláště při malé velikosti pozemku.
Územní plán Říčan však myslí i na ty, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou zelenou střechu na své stavbě realizovat. Druhou možností je využít střechu k zbudování solární elektrárny.
Elektrická energie vyrobená fotovoltaickými panely může významně snížit provozní náklady budov. Decentralizace energetických zdrojů s využitím obnovitelných zdrojů je jednou z hlavních cest, jak zmírnit klimatickou změnu.
Oproti zelené střeše jsou solární panely výrazně lehčí, takže je unese téměř jakákoliv střecha.
Téma zelených střech je obsaženo v základních národních a mezinárodních dokumentech z oblasti udržitelného rozvoje a ekologie, ale i v Územní studii krajiny zpracované pro Říčany v roce 2019. Implementace požadavku na zelené střechy je zároveň i krokem k naplnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody.
Technické parametry zelených střech
V článku najdete přehled technických parametrů extenzivních, polointenzivních a intenzivních zelených střech a jejich jednotlivých vrstev. Dále se zaměříme na význam parotěsnicí vrstvy, spádovou vrstvu a další klíčové prvky skladby.
- Vegetační souvrství extenzivní zelené střechy má obvykle malou tloušťku, přibližně 60-150 mm, a plošnou hmotnost v nasyceném stavu 90-200 kg∙m-2.
- Vegetační souvrství polointenzivní zelené střechy je přechodovým typem mezi extenzivním a intenzivním souvrstvím. Jeho tloušťka se pohybuje cca mezi 150-350 mm, plošná hmotnost v nasyceném stavu je cca 200-400 kg∙m-2
- Vegetační souvrství intenzivní zelené střechy má tloušťku zpravidla 300 mm a více, jeho plošná hmotnost v nasyceném stavu závisí na skutečné tloušťce a materiálovém provedení vegetační vrstvy a na druhu zeleně a je obvykle vyšší než 400 kg∙m-2.
V případě větší mocnosti souvrství může být plošná hmotnost výrazně vyšší a je třeba ji individuálně stanovit pro konkrétní situaci. V případě provozního využití pro pohyb a pobyt osob je nutné zohlednit užitné zatížení předepsané pro terasy.
Parotěsnící vrstva je definována jako hydroizolační vrstva podstatně omezující či téměř zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do stavební konstrukce nebo do vnitřního či vnějšího prostředí.
Provedením vegetačního souvrství, které bývá kvůli hydroakumulační vrstvě a někdy i vzhledem k pravidelnému zavlažování zelené střechy po většinu roku vlhké, se významně sníží prostup vodní páry střešním pláštěm. Vegetační souvrství totiž významně omezuje pozitivní vliv slunečního záření na vypařování vodní páry ze střešního pláště do exteriéru. Mohlo by proto docházet k trvalému nárůstu množství zkondenzované vodní páry ve střešním plášti. Kvalitní parozábrana (parotěsnicí vrstva) je tak vždy nutnou součástí střechy s vegetačním souvrstvím.
Spádová vrstva zajišťuje sklon střešního pláště k odvodňovacím prvkům. Sklon může být vytvořen buď přímo nosnou konstrukcí střechy (například u lehké střechy z trapézového plechu nebo z dřevěného bednění), spádovou vrstvou z lehčených nebo prostých betonů (u nosné železobetonové konstrukce) nebo spádovou vrstvou z tepelně izolačních materiálů pomocí spádových desek neboli klínů (z pěnového polystyrenu EPS, pěnového polyuretanu PUR, PIR, pěnového skla, výjimečně z tuhých desek z minerální vlny).
Úkolem separační vrstvy je vzájemné oddělení dvou vrstev střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů. Separační vrstva se používá zpravidla u jednoplášťových plochých střech s hydroizolací z hydroizolační fólie (obvykle z měkčeného PVC-P), u střech s opačným pořadím vrstev nebo DUO střech. Při přímém kontaktu tepelné izolace z pěnového polystyrenu EPS nebo z extrudovaného polystyrenu XPS s hydroizolační fólií z PVC-P dochází totiž k výraznému migrování změkčovadel z PVC do pěnového či extrudovaného polystyrenu a tím jak k rychlému stárnutí hydroizolační fólie, tak k poškození struktury EPS nebo XPS. Separační vrstva proto navzájem odděluje chemicky nekompatibilní materiály. Zpravidla se používá separační geotextilie o hmotnosti 300 g∙m-2 nebo skelná rohož o hmotnosti minimálně 120 g∙m-2.
Retenční vlastnosti zelených střech
Pod pojmem „Retenční vlastnosti zelených střech“ rozumíme schopnost zelených střech zadržovat vodu, za stále častěji používaným pojmem „Decentralizovaného hospodaření s dešťovou vodou“ se skrývá "Vsakování", "Využití dešťové vody" a "Střešní zeleň". Zdá se, že v posledních letech si urbanisté a vodohospodáři stále více uvědomují význam posledního uvedeného pojmu. Přesto je důsledné využívání vodohospodářských předností zelených střech v praxi dosud spíše výjimkou. Důvodem je jistě i to, že retenční vlastnosti zelených střech jsou sice podle dřívějšího základního výzkumu nesporné, avšak jen těžko je lze přenést na konkrétní regionální podmínky.
Schopnost zadržování vody je nejvyšší u bezespádových střech. Součinitel špičkového odtoku závisí na druhu substrátu a jeho hodnota se pohybuje mezi 0,18 až 0,5 při výpočtovém množství srážek 300 l / s x ha.
Součinitel odtoku dešťových vod „C“ - dříve označovaný řeckým písmenem „ψ“ - je udáván bezrozměrným číslem jehož hodnota je maximálně rovna 1 a jehož použitelná hodnota je ovlivněna sklonem střechy a schopností povrchu střechy jímat vodu.
Aktuální hodnoty součinitelů odtoku zelené střechy udává německá „Směrnice FLL pro projektování, provádění a údržbu zelených střech“ německé Společnosti pro výzkum, rozvoj a krajinářskou tvorbu ( „FLL-Richtlinie für die Planung, Ausführung und Pflege Dachbegrünungen“ od „Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau FLL“) z roku 1995; tyto hodnoty v současné době procházejí aktualizací.
Hodnoty součinitelů odtoku nezávislé na systému se vztahují na různé konstrukční výšky vrstev a sklony střechy.
Dosud nevyjasněná byla retence vody a rozměr odtokového koeficientu v závislosti na sklonu střechy.
V mnoha německých obcích platí pro objekty se zelenou střechou zvýhodněná sazba poplatku za odvod dešťové vody do kanalizace (u nás stočné). Často k tomu stačí paušálně stanovený součinitel odtoku bez ohledu na skladbu vegetačního souvrství (zejména na výšce střešního substrátu), vlastnosti systému nebo průkazní povinnost.
Podle materiálu a skladby vsakují jednotlivé vrstvy zelené střechy dešťovou vodu více či méně, až dosáhnou maximálního nasycení. Plní se tedy jakýsi „zelený střešní zásobník“.
Během deště a bezprostředně po něm se velká část vody vypařuje a vrací se do ovzduší. K tomu dochází neustále u vody, která ulpívá na povrchu rostlin a substrátu (evaporace) a dále dochází u rostlin podle ročního období, povětrnostních podmínek a druhu vegetace k asimilačním procesům, kdy rostliny přijímají vodu kořeny a v různém množství ji opět uvolňují do ovzduší (transpirace).
Míra odpařování se liší podle druhu vegetace; u rozchodníků druhu Sedum je velmi nízká, u trávníků a stromů velmi vysoká.
Pro odtokovou charakteristiku zelené střechy to znamená, že k odtoku vody ze střechy dochází teprve po nasycení celého vegetačního souvrství (zejména střešního substrátu) vodou a překročení míry odpařování při trvajících srážkách.
Vysoká retence vody v létě, menší v zimě. V takových ročních obdobích bývá obvykle množství srážek nižší a především se nevyskytují mimořádně intenzívní (přívalové) deště.
Dotace na zelené střechy
V ČR již existují celorepublikové dotace na budování zelených střech, například z programu Nová zelená úsporám, která se poskytuje pro rodinné i bytové domy a její výše se zpravidla odvíjí od velikosti plochy střechy.
Černé střechy a jejich vliv
Tmavé povrchy se při letních teplotách rozpalují na téměř 80°C. Podle prodejců je černá střecha v pohodě - stačí dobrá izolace, odvětrání a pod střechou se neupečete. Jenže střecha vyhřívá okolí jak akumulační kamna.
Počet letních a tropických dní roste. V roce 2018 bylo podle ČHMÚ 126 letních a 47 tropických dní a bude jich přibývat.
Opakem černých povrchů jsou světlé, nebo reflexní povrchy s vysokou odrazivostí a menší schopností akumulace tepla. V teplých krajích používají světlé povrchy po staletí.
Závěr
Zelené střechy už dávno nejsou jen módním trendem - stávají se standardem moderního bydlení, které myslí na budoucnost. Výhody zelených střech jsou nesporné.
tags: #ekologie #barva #strechy #vliv
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]