Ekologie chovu dobytka a jeho dopad na planetu

11.12.2025

Naše planeta se mění k nepoznání. A jaká je specialita Čechů v zasahování do životního prostředí? Nesmyslně přetápějí, civilizovaných 18 stupňů absolutně neuznávají. A také jedí moc hovězího masa, čímž se neúměrně zvyšuje chov dobytka a s ním i jejich vypouštění metanu do ovzduší.

Producenti potravin živočišného původu, respektive chovatelé hospodářských zvířat, jsou poslední dobou neoprávněně označování za jednoho z největších viníků klimatické změny - hlavně pak chovatelé skotu. Jako řešení se zejména v Evropě udává snížení spotřeby masa, a s tím související i omezování chovu hospodářských zvířat, ať už napřímo nebo různými normami či nařízeními.

Chov skotu nicméně na životní prostředí nemá zdaleka takový vliv. Téma, ke kterému na MENDELU proběhly přednášky se zahraničními hosty, komentuje Daniel Falta z Agronomické fakulty.

Na reálný vliv chovu skotu na životní prostředí, aktuální trendy a posun směrem k ekologicky příznivějším chovům se zaměřil seminář Krávy a emise - mýty a fakta, který na MENDELU proběhl v minulém týdnu. Hlavním hostem akce byl odborník na kvalitu ovzduší v zemědělství, ustájení a chov hospodářských zvířat, profesor Frank Mitloehner z University of California. Tématem jeho přednášky byla produkce skleníkových plynů z fosilních paliv vs. produkce methanu kravami. Doplnil jej Dr. Steve Winnington s přednáškou zaměřenou na vliv genetiky na životní prostředí.

Profesor Mitloehner argumentuje vědeckými studiemi na různých fórech tím, že metodiky výpočtů související s globálním oteplováním jsou zastaralé a nepřesné a z pohledu chovu zvířat asi tak 3-4 x nadhodnocené. Nicméně produkci methanu v žádném případě nepopírá. Principiálně upozorňuje hlavně na to, že chov skotu do naší atmosféry methan produkovaný přežvýkavci nepřidává, protože ten je do 10 let v atmosféře degradovaný procesem hydroxylace na CO2, který při tomto ději vzniká.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

A ten je pak opět při fotosyntéze zabudován do rostlin, které jsou následně konzumovány těmito zvířaty. Oproti tomu zvyšujícím využíváním fosilních paliv, která při spotřebě pálíme, se do atmosféry dostává neustále nový a nový CO2, který má poločas rozpadu kolem 1000 let na rozdíl od methanu. Dovozy letadly, loděmi a kamiony jsou mnohem horší pro naši planetu než samotná živočišná produkce. Neměli bychom tedy tolik spotřebovávat fosilní paliva a neměli bychom plýtvat, v USA se 40 % vyprodukovaného jídla vyhodí.

Oba řečníci naopak ve svých prezentacích ukázali, že spotřeba masa celosvětově roste spolu s nárůstem počtu obyvatel na Zemi. Winnington zmínil růst světové populace a fakt, že za příštích 30 let budeme muset vyprodukovat tolik potravin, kolik se vyprodukovalo za posledních 3000 let. Problém dokáže částečně řešit právě genetika. Když budou mít krávy vyšší produkci, budeme jich potřebovat méně, budeme pro ně potřebovat menší plochu, spotřebujeme méně vody a paliv, a zároveň i produkce methanu bude nižší.

Tedy genetika, šlechtění, zdraví, pohoda zvířat a dobrý management stáda může řešit i produkci skleníkových plynů, protože každé nemocné, neplodné či nízkoužitkové zvíře totiž produkuje tyto plyny neustále.

V USA je spočítáno, že tímto zvýšením užitkovosti se uhlíková stopa na výrobu 1 galonu mléka snížila o 19,2 % mezi lety 2007 a 2017 - tedy pouhých za 10 let. Dnes se navíc bavíme o šlechtění jedinců, kteří produkují méně methanu, o různých doplňcích krmných dávek, které snižují produkci methanu v trávícím traktu, speciálních bolusech (tabletách) do bachoru, které redukují produkci methanu až o 70 %.

Neustále zlepšujeme systémy s nakládáním a využíváním exkrementů, bráníme uvolňování plynů do atmosféry, zapravujeme efektivněji živiny do půdy či přímo k rostlinám.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Vliv konzumace masa na globální oteplování

Vlny vysokých teplot a přírodní katastrofy, které zasáhly v posledních dnech Evropu, byly (snad nejen) pro mě červeným majáčkem blikajícím na poplach, který zoufale křičí „tak už se sakra probuďte, lidi!“. Jak ale ke globálnímu oteplování přispívá konzumace masa? A jak můžeme jejím snížením přispět k lepšímu? Podle nejaktuálnějších údajů, v České republice připadá na zemědělství asi 6,5 % všech emisí skleníkových plynů z celkových 130Mt CO2eq ročně.

Velkochovy - tudíž chování velkého množství zvířat na malém kousku půdy - můžou v mnoha lidech vzbudit dojem, že se jedná vlastně o ekologicky výhodnou variantu, protože přece zabírají méně místa, a tudíž tak není potřeba velkého množství půdy. Přibližně 30 % suchozemského povrchu na Zemi je využíváno k pastvě hospodářských zvířat a asi třetina celosvětové sklizně obilí končí jako potrava pro hospodářská zvířata.

Jenže aby tahle sója mohla vůbec vyrůst, je pro ni třeba udělat místo. V Jižní Americe proto dochází k intenzivnímu vypalování tropických amazonských pralesů a jiných oblastí.

Spotřeba vody a chov dobytka

V zeměpise jsme se učili, že povrch planety je tvořen z 98 % vodou. Ale věděli jste, že jen 2,5 % z tohoto objemu je čistá voda, která se nachází v jezerech, ve sněhu nebo pod zemí? A teď si představte, že celosvětově vyčerpáme zhruba 1/4 pitné vody na produkci masa a mléčných výrobků. Velkochovy a intenzivní způsob zemědělství je žíznivé odvětví. Jen na výrobu jednoho kilogramu hovězího vyčerpáme skoro 90 van vody (15 000 litrů) a na kilo kuřecího připadá asi 24 van (cca 4 300 litrů).

Největší množství vody se však spotřebuje především na produkci krmiva pro hospodářská zvířata (celých 98 %). V Evropské unii využijeme v zemědělství 40 % z celkového objemu vody, kterou spotřebujeme v Evropě ročně.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Jedním z dalších problémů, které velkochovy a intenzivní zemědělství představují pro vodní ekosystém, je znečištění. Dobrou zprávou však je, že v současné době je Evropská unie otevřena možnosti využití tzv.

Nejnebezpečnějším skleníkovým plynem produkovaným zemědělstvím je kromě oxidu uhličitého či metanu, především amoniak. Celosvětově je zemědělství zodpovědné až za 90% podíl amoniaku v ovzduší. V České republice je to 70-80 tisíc tun ročně (celosvětově 22-35 mil.

Dalším skleníkovým plynem, který se ve velkém množství uvolňuje do ovzduší při intenzivním zemědělství je metan (tvoří asi 35 % všech skleníkových plynů). Nejčastěji je to právě z důvodu velké koncentrace tzv.

Věděli jste, že kdybychom v Evropské unii snížili svou spotřebu masa na polovinu, ušetřili bychom 20 % povrchové a podzemní vody?

Ačkoliv se nad tím v běžném každodenním životě nezamyslíme, je faktem, že celosvětově se kvalita prostředí, ve kterém žijeme, zhoršuje. Pokud žijeme ve městech, tak si často ani nevšimneme, jak rychle se krajina okolo nás mění. Přizpůsobuje se našim potřebám a zbytky její přirozené tváře mizí. Všechno, co děláme, od čištění zubů přes nakládání s odpady až po způsob naší dopravy, má na přírodu vliv. Proto by způsobu získávání naší potravy a jeho vlivu na životní prostředí měla být věnována maximální pozornost.

Zemědělská plocha tvoří podle FAO (organizace OSN pro výživu a zemědělství) přibližně 39 % zemské souše (49,116,227 km²). Jedna třetina celkové plochy orné půdy je navíc určena k dalšímu pěstování krmiva pro zvířata. Produkce živočišné výroby ve světě se neustále zvyšuje. Konzumace masa se od roku 1970 více než zdvojnásobila. K tomu můžeme přičíst ještě dalších 148 milionů tun ryb, korýšů a měkkýšů.

Jedním z faktorů stoupající poptávky po živočišných výrobcích je vzrůstající lidská populace. Více lidí si žádá více masa a živočišných produktů. Velký vliv na stoupající trend živočišné výroby má také celosvětový ekonomický růst. Týká se to hlavně rozvojových zemí, ve kterých se zvyšují průměrné mzdy.

V rozvojových zemích se využívá vzhledem k relativně příznivým podmínkám hlavně extenzivní chov (pastviny), což je z hlediska welfare zvířat příznivější, ale mnohem náročnější na prostor, a i zde se objevuje velká snaha o chov intenzivní. Celosvětově nejvíce roste poptávka hlavně po drůbežím mase. Mezi lety 1967 a 2007 se zvýšila o 3200 %.

Vzrůstající spotřeba živočišných výrobků by nás měla vést k otázce, zda tento způsob hospodaření je dlouhodobě udržitelný a zda nemá příliš velký vliv na životní prostředí.

Dopady na vodní zdroje

Produkce masa a živočišných výrobků má značný vliv na vodní zdroje, a to jak z hlediska použitého množství, tak z hlediska kontaminace. Pro srovnání: Na vyprodukování 1 kg obilí je zapotřebí 450 l vody, na 1 kg hovězího masa je potřeba 15 000 l vody a na 1 kg kuřecího masa přibližně 3 000 - 6 000 l vody. To je obrovský rozdíl.

Živočišné produkty jsou na spotřebu vody velmi náročné a jejich výroba tvoří velké procento z celkového množství vody spotřebovaného lidmi. To, co jíme, ovlivňuje celosvětovou spotřebu vody naprosto zásadně. Jídelníček jednoho člověka složený z 80 % z rostlinné stravy a z 20 % z masa si žádá ročně přibližně 1 300 m³ vody.

Příliš velké množství pastvin i intenzivní chovy mají za následek kontaminaci vodních zdrojů. Následkem toho se ve vodě přemnožují sinice a řasy a narůstá mikrobiální aktivita. Voda je znehodnocována, dochází k úhynu ryb a dalších vodních organismů. Eutrofizací jsou ohrožena hlavně velká sladkovodní tělesa, moře a půdní systémy.

Další znečištění vod způsobují exkrementy zvířat, zbytková antibiotika, hormony a chemikálie z koželužen. Hlavně intenzivní živočišná výroba kumuluje na malém prostoru extrémní množství biologického odpadu, které znamená velkou zátěž pro lokální vodní zdroje a půdu. Ohrožena není jen souš, ale i mořská voda a její ekosystémy. Živočišná výroba je jedním z hlavních zdrojů okyselování mořských vod a kontaminace dusíkem a fosforem. Intenzivní rybářská činnost navíc způsobila, že většina rybářských lovišť je již vylovena a rybolov v této míře není dlouhodobě udržitelný.

Využití půdy a odlesňování

Živočišný průmysl celkově využívá více než 2/3 zemědělsky využívané půdy a 1/3 z celkové rozlohy pevniny. Značnou část z této plochy zabírají již zmíněné pastviny - asi 33,5 milionu km². Zapomenout bychom ale neměli na ornou půdu, která slouží k pěstování krmiva pro zvířata.

Živočišná výroba nejen zabírá velkou rozlohu zemské souše, ale také ji ve velkém degraduje. Intenzivní chovy s nadměrným množstvím dobytka, výkaly, dusíkem a fosforem jsou pro půdu velmi zatěžující. Příliš velké množství zvířat na malé ploše vede k jejímu zhutnění a nepropustnosti, čímž je ovlivňována jak obnovitelnost půdy, tak její ochrana proti srážkám. V sušších oblastech naší planety může docházet k desertifikaci a úbytku pastvin.

Dalším negativním vlivem živočišné produkce je odlesňování kvůli potřebám pastvin a pro pěstování krmiva. Velká část pastvin vzniká v oblasti Amazonských deštných pralesů. Pastviny vznikají ze 70 % všech vykácených ploch pralesa. Velmi často je kácení nezákonné. Přibližně 40 % celkové plochy tropického deštného pralesa bylo vykáceno v posledních 40 letech.

Jak vidíme, živočišná výroba má na půdu opravdu velké nároky. Velkou plochu zabírá samotný chov hospodářských zvířat (která stojí de facto mimo běžný ekosystém a jejich rozmnožování i smrt je tedy zcela v rukou člověka), další značná rozloha půdy je nutná pro pěstování krmiva pro hospodářská zvířata. A přesto výstup z živočišné výroby neodpovídá vstupním zdrojům. Na stejné ploše, jaká je potřebná na vyprodukování 1kg masa, je možné vypěstovat 200 kg brambor nebo 160 kg rajčat.

Hospodářská zvířata spotřebují obrovské množství krmiva. Každoročně hospodářská zvířata zkonzumují více než 1,3 milionu tun obilí. Přitom jedna evropská kráva musí sežvýkat 75-300 kg potravy na vyprodukování 1kg proteinu, v Africe je to dokonce 500 kg.

Často rozebíraným tématem je celosvětová produkce sóji. Její pěstování je jednou z příčin úbytku deštných pralesů Jižní Ameriky. Soja tak získala nálepku nepopulární potraviny a mnozí lidé se jí snaží vyhýbat. Než ale budeme soudit soju a její vliv ve vegetariánském a veganském jídelníčku, měli bychom vědět, že asi 85 % soji pěstované na světě se zpracovává na krmivo hospodářských zvířat.

Odpad a nemoci

Na půdu i vodu mají negativní vliv odpady, které z živočišné výroby vznikají. Hospodářská zvířata ročně vyprodukují až 12 miliard tun odpadu. Problematický je chov prasat a drůbeže, jejichž krmivo obsahuje velké množství bílkovin. Nadměrný obsah bílkovin ve stravě vede ke zvýšení hladiny dusíku a fosforečnanů ve výkalech zvířat.

Jedním z nich je bakterie Escherichia coli, která může přežívat v samotných zvířatech. Kvůli intenzifikaci průmyslu je pravděpodobnost rozšíření nákazy vysoká. Přestože je E. Coli při působení teploty alespoň 62,5 °C po dobu 4 minut zničena, vždy hrozí reinfekce při dalším zpracování.

Velké problémy v minulosti způsobil výkrm hospodářských zvířat masokostní moučkou vlastního nebo jiného živočišného druhu. Následkem toho onemocněla bovinní spongiformní encefalopatií (BSE) - nemocí šílených krav.

Prostřednictvím živočišného odpadu dochází k rozvoji rezistentních druhů bakterií. Intenzivní chov dobytka způsobuje, že jsou zvířata velmi náchylná k onemocnění. Takové počínání má ovšem katastrofální následky na stoupající rezistenci bakterií proti antibiotikům. Podávání antibiotik hospodářským zvířatům se považuje za jeden z hlavních zdrojů vzniku rezistentních bakterií. Od roku 2006 je sice v EU toto preventivní podávání antibiotik zakázáno, těžko ale říci s jistotou, zda jsou předpisy dodržovány stoprocentně, jak v rámci EU, tak celosvětově.

Globální oteplování a živočišná výroba

Zhoršující se kvalita ovzduší na planetě a globální oteplování jsou aktuálními tématy. Průměrná teplota na planetě se oproti minulému století zvýšila o 0,8 °C. Hodnoty CO2 v atmosféře jsou nejvyšší za posledních 650 000 let. Za posledních 200 let se jeho množství v atmosféře zvýšilo o 40 % , z 270 ppm na 382 ppm.

Hospodářská zvířata na celém světě vyprodukují asi 80 milionů tun metanu ročně, přičemž jedna kráva vytvoří denně kolem 500 litrů metanu.

Klimatické změny mohou hrát v budoucnu velkou roli v produkci jídla. Důsledky proměny životního prostředí můžeme vidět už nyní. Nedostatek vhodného životního prostředí může časem vést k válečným konfliktům. Ti, kdo chtějí přežít, potřebují vodu a půdu, což v budoucnu budou velmi vzácné komodity.

Alternativy a řešení

Řešení přesto existují, i když nám dnes ještě znějí trochu divně. Je dobré začít něčím jednoduchým. Třeba přidat vedle odpadkového koše kbelík na bioodpad, otočit kolečkem u radiátoru doprava nebo nakupovat čisticí prostředky šetrné k přírodě.

Ekologický institut Veronica se zabývá odbornou a vzdělávací činností v oblasti enviromentálních témat. Na praktických příkladech ukazují, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím spolu s ohleduplným hospodařením může chránit životní prostředí a globální klima, ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech.

Druhým hříchem je vysoká spotřeba masa - zejména hovězího. Při chovu dobytka vzniká v jeho zažívacím traktu metan. Ten je vzhledem k současným obrovským stavům dobytka zodpovědný za takřka 20 % z celkového množství skleníkových plynů.

Někteří lidé sníží svou konzumaci masa z etických důvodů, někdo zase ze zdravotních a někdo z ekologických.

Veganská strava ročně vyprodukuje jen asi ½ emisí CO2 oproti stravě všežravce, 1/11 fosilních paliv, 1/13 vody a 1/18 půdy.

Jedno se ale nyní nabízí, nahradit pětinu zkonzumovaného hovězího masa rostlinnou alternativou.

Autoři studie navrhují hovězí maso nahradit takzvaným mykoproteinem. Ten je známý pod už zmiňovanou komerční značkou Quorn. Jde o bílkovinu, kterou vytváří mikro houba, která se latinsky jmenuje Fusarium veneratum.

Rostlinných náhražek masa je více. Patří mezi ně sója, chlebovník nebo seitan, který obsahuje pšeničnou bílkovinu.

Také ale existují hmyzí proteiny. Jde o poměrně udržitelnou záležitost, protože hmyz roste velmi rychle a nepotřebuje tolik stravy.