Ekologie Vody v Akváriu

Akvárium je složitý a dynamický ekosystém. Bakterie v tomto ekosystému hrají klíčovou roli, ovlivňují kvalitu vody, cyklus živin a celkové zdraví akvária. Pochopitelně včetně těch, co nám pomáhají vodu upravovat a zajišťují tak bezproblémový chod našeho akvária.

Je vždy důležité, myslet na akvárium jako na celek. Je to zkrátka živoucí organismus. Pravda, ryby, nebo rostliny jsou to, co nás přitahuje, ale bez mikroorganismů to prostě nejde. Tímto způsobem se dají vysvětlit i velmi mladým chovatelům základy ekologie. Je to věda o vztazích v přírodě, nepřipomíná vám to něco?

Klíčová Role Bakterií

Bakterie hrají klíčovou roli v udržování zdravého prostředí v akváriu. Tyto mikroorganismy se podílejí na rozkladu odpadních látek a přeměňují škodlivé toxiny jako amoniak a nitrity na méně toxické nitráty. V akváriích je přítomnost prospěšných bakterií nezbytná pro úspěšnou nitrifikaci, což je proces, který pomáhá udržovat vodu čistou a bezpečnou pro ryby a další vodní organismy.

Všechny bakterie jsou vodní v tom smyslu, že se reprodukují a živí ve vodě. I bakterie v suchých pozemských půdách žijí v mikroskopické „pórovité vodě“ půdy. Několik bakterií žije volně ve vodě, ale většina je přichycena k povrchu např. kamenů, skla atd. Počáteční kolonizace - přichycení na povrch třeba jen několika jednotlivými mikroby - se postupně rozvine v biofilm, jakési ‘mikrobiální město’. Mikrobi v biofilmu vzájemně spolupracují - vyměňují si živiny, odpadní produkty a genetický materiál.

Proces nitrifikace

• Produkce amoniaku: Cyklus začíná tím, že ryby a další organismy produkují odpad, který se rozkládá a uvolňuje amoniak.
• Oxidace amoniaku: Prospěšné bakterie, které žijí ve filtru akvária a na dalších površích (jako jsou substráty a dekorace), přeměňují amoniak na nitrity. To je první fáze nitrifikace. Tyto bakterie jsou známé jako Nitrosomonas.
• Oxidace nitritu: Další skupina prospěšných bakterií, nazývaných Nitrobacter, přebírá a přeměňuje nitrity na nitráty.
• Redukce nitrátů: Ve správně udržovaných akváriích lze nitráty odstranit výměnou vody nebo jejich absorpcí rostlinami. V pokročilejších systémech mohou anaerobní bakterie přeměnit nitráty na dusík, který pak uniká do vzduchu.

Nitrifikace je proces, při kterém mikroorganismy (bakterie a archea) přeměňují amoniak, který je toxický, na dusičnany, které toxické nejsou. V nových akváriích nitrifikační mikrobi postupně kolonizují akvarijní filtry, kde mají k dispozici dostatek míst k uchycení a kyslíku. Ačkoli nitrifikační bakterie hrají v přírodních ekosystémech druhořadou, nekritickou roli, vyskytují se ve všech půdách, sedimentech a přírodních vodách.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Bakterie rozkládají organické materiály-mrtvé rostliny, nezkonzumované jídlo a odpad z ryb, čímž zabraňují hromadění škodlivých látek. Tento proces také uvolňuje živiny zpět do vody.

Rozklad organických látek

Nejdůležitějším bakteriálním procesem v akváriu s rostlinami je rozklad organických látek. Bez tohoto pomalého a nepřetržitého recyklačního procesu by se organické látky (např. Rozklad je pro akvária přínosný třemi hlavními způsoby. Zaprvé dodává rostlinám CO2 a další živiny. Zatímco tyto živiny lze dávkovat uměle, aby se stimuloval rychlý růst rostlin, bakteriální rozklad to dělá přirozeně. Hnojení rostlin - prostřednictvím přívodu rybího krmiva - probíhá průběžně, s nízkými dávkami a bez námahy. Za druhé, rozpuštěný organický uhlík vznikající při rozkladu udržuje mikroživiny v roztoku a dostupné pro rostliny. (Bez rozpuštěného organického uhlíku ve vodě a sedimentu by důležité živiny železo a mangan tvořily nerozpustné oxidy a byly by pro rostliny nedostupné). Pro plovoucí rostliny, které nemají kořeny přístup k substrátu Fe, je tento způsob dodávání železa rozhodující. Za třetí, rozpuštěný organický uhlík chrání ryby a krevety před toxicitou kovů i před kyselostí.

Užitečné bakterie mohou konkurovat škodlivým patogenům o zdroje, účinně potlačují nemoci. Tyto bakterie vyžadují kyslík pro svou činnost a jsou klíčové pro počáteční fáze cyklu dusíku. Tyto bakterie mohou fungovat jak za aerobních, tak anaerobních podmínek, což je činí vysoce univerzálními. K založení stabilní komunity užitečných bakterií musí nová akvária projít procesem zvaným "cyklus". Zahrnuje zavedení zdrojů amoniaku do nádrže a umožnění bakteriím, aby si vytvořily kolonie schopné zvládnout biologické zatížení nádrže.

Pravidelné výměny vody nejen kontrolují hladiny nitrátů, ale také odstraňují přebytečné živiny, které by mohly vést k bakteriálním “květům”. Dosahování rovnováhy mezi různými mikrobiálními komunitami je klíčové. Ne všechny bakterie jsou prospěšné; některé mohou způsobovat nemoci. Identifikace a kontrola těchto patogenů prostřednictvím karanténních praktik a pečlivého monitorování kvality vody je zásadní.

Náhlé zvýšení živin nebo organické hmoty může způsobit explozivní růst bakterií. Např. pokud se stane, že vypne proud a externí filtr se zastaví, vede to k tomu, že se v něm namnoží škodlivé bakterie. Může to způsobit anaerobizaci biofilmu filtru. Bakterie ve filtru se udusí a odumřou. Pro akvaristy je důležité zajistit dostatečné množství kyslíku pro ekosystém nádrže. Porozumění a vyváženost prostředí včetně bakterií jsou základem udržení zdravého akvária.

Čtěte také: Ekologie a voda: Materiály pro děti

Filtry pro Akvaristiku

Filtry pro akvaristiku se dají rozdělit do několika skupin:

1. Filtry klasické, molitanové: Tyto filtry jsou v provozu díky vzduchovacímu kompresorku, nebo díky čerpadlu. Jsou umístěny přímo v nádrži a je důležité, aby s nimi nebyla složitá manipulace. Čím jednodušší je konstrukce těchto filtrů, tím jsou funkčnější. Mnohdy jsou filtrační vložky umístěny v různých pouzdrech a sítích, které se nesnadno demontují při proplachování. Volíme tedy vždy nejjednodušší řešení.
2. Filtry vnější: Jsou to zařízení, která se umísťují mimo akvárium. Mají tu výhodu, že při manipulaci s filtrační hmotou, nesaháme do interiéru akvária. Dají se též využít jako prostor, kde vodu upravujeme pro speciální účely. Do vnějšího filtru se dá umístit např. rašelina, aktivní uhlí, dolomitický vápenec, i ostatní potřebné složky. Pro provoz běžného pokojového akvária však tato funkce není nutná. Tyto filtry jsou poháněny též vzduchem, nebo vodními čerpadly.
3. Filtry půdní, bakteriologické: Jen u půdních filtrů se nevyměňuje, či nečistí filtrační náplň. Tuto funkci tam plní štěrkovité dno, ve kterém se usazuje kal a zbytková potrava. Funkce těchto filtrů je založena na jednoduchém, avšak velmi citlivém principu. Na dno prázdného akvária se rozmístí labyrint jakýchsi chodbiček, většinou tvořených z plastu, které jsou soustředěny do jednoho či více vývodů. Představme si např. děrované vodovodní potrubí paprskovitě rozloženo na dno nádrže. Každá z těchto děrovaných trubiček je na jednom konci zaslepená a na druhém připojena s ostatními k jednomu vývodu a vyvedena nad písčité dno. Tento labyrint chodbiček je zakryt štěrkem. Vznikne tedy jakási drenáž pod štěrkem, která má jediný, nebo více vývodů nad dno.

Prokysličená voda v akváriu se začne jakoby propadat štěrkem do dna. Tam se zachycují nečistoty. V tuto chvíli je ale velmi důležité, aby fungovaly bakterie. Ty za přístupu kyslíku rozkládají zachycený detrit a tím se vlastně voda v akváriu čistí. Když z jakýchkoliv důvodů přestanou bakterie ve dně působit, nastane katastrofa. Co se stane? Nahromaděný detrit ve dně začne hnít, začne se uvolňovat čpavek a dříve či později koncentrace jedů způsobí otravu ryb. Děje se tak ve velmi krátké době. Stačí k tomu mnohdy několik málo hodin.

Proto jsem z počátku uvedl, že tyto filtry jsou sice dobré svoji funkčností, ale velmi citlivé na zacházení.

Pro příklad uvedu, že se celá léta u mnoha chovatelů používaly primitivní filtry v podobě plastové kuchyňské mísy, do které se vložila trychtýřem dolů plastová nálevka a celá se zasypala štěrkem. Do nálevky byl zaveden hadičkou vzduch.Toto jednoduché zařízení sloužilo akvaristům po mnoho let. Byl to vlastně jednoduchý pískový filtr.

Ať zvolíme jakýkoliv z těchto filtrů, měli bychom mít na paměti, že jeho funkce by měla splňovat tři základní podmínky:

Čtěte také: Více o modré vodě

1. Filtrace mechanických nečistot. To jsou zbytky potravy, volně se vznášející kal, př. dno zvířené činností ryb.
2. Filtrace pomocí bakterií, které se utvoří po krátkém čase v každé filtrační hmotě v akváriu použité. To je vlastně zase jen "bakterifiltr". O tom jsem se ale již zmiňoval. Bakterie jsou všudypřítomné a pokud s nimi zrovna nebojujeme, velmi nám v akváriu pomáhají.
3. Pohyb vody. To je velmi důležitá funkce. Nemáme-li filtrační zařízení napojené na vzduchovací motorek, pohyb vody, jakkoliv zajištěný, nám vzduchování nahrazuje. Děje se tak stykem pohybující se hladiny s atmosférickým vzduchem. Ostatně, v přírodě tomu je právě tak. Mnoho lidí si myslí, že nevzduchují, že jen filtrují, ale tím, že používají místo vzduchovacího kompresorku k pohonu filtru čerpadlo vlastně zajišťují pohybem vody přísun vzduchu a tím zároveň i kyslíku do akvária také.

Léčba a Prevence v Akváriu

Mějme na paměti! Neléčíme-li v akváriu ryby, nepoužívejte nikdy preventivní chemická léčiva! Jsou to většinou nízkokoncentrované prostředky, které nic nevyřeší. Léčiva podávejte teprve při podezření, nebo při zjištění nemoci u ryb. Některá léčiva, zvláště na bázi antibiotik, dokážou zničit zaběhnuté a žijící akvárium během několika dní. Je to z toho důvodu, že jsou většinou širokospektrální, to znamená, že zlikvidují většinu bakterií v akváriu.

Mimochodem, u mnoha akvaristů, praktiků, uvidíte akvária s nevyčištěnými skly. Čistí se jen skla přední. To z toho důvodu, že se čistěním připravujete o bakterie, pomocníky, neboť i porostlá skla akvárií slouží jako filtr!

Údržba Filtračních Hmot

Jednu radu nakonec: veškeré filtrační hmoty neperte v chemických prostředcích. Pozor na chlór! Ničí bakterie. Zkrátka propláchněte filtrační hmotu důkladně v čisté vodě. Nebojte, že mikroorganismy všechny vypláchnete. Zbude jich tam dost a po krátké době se v provozu kolonie bakterií obnoví. Na konec musím upozornit, že v dobře fungujícím akváriu filtr nepereme! Možná vás to překvapí, ale je tomu tak.

Ekologické Dopady Domácího Akvária

Zdá se vám domácí akvárium plné rybiček jako něco, co nemůže mít žádný negativní ekologický dopad? V tom případě pro vás máme překvapení. I vaše milované rybičky vyprodukují nemalé množství CO₂. Nová studie z Cardiff University Water Research Institute se rozhodla prozkoumat zajímavý a zatím celkem opomíjený obor: kolik CO₂ vyprodukuje běžné akvárium v domácnosti.

Ve Velké Británii produkuje akvárium s tropickými rybičkami odhadem 85,3 až 635,2 kg CO₂ ročně. Mezi největší environmentální faktory patřilo ohřívání a filtraci vody ve větších akváriích., osvětlení a vzduchování akvária. Dalšími faktory jsou také doprava rybiček, krmiva a dalšího příslušenství. Pokud je tedy vaším cílem neprodukovat žádné „nadbytečné“ CO₂, tak ani rybičky nejsou ideální volbou.

Akvaristika v domácnostech tedy určitě není „100% ekologická“ s nulovou uhlíkovou stopou, nicméně její dopady nejsou příliš velké. Pokud se o své akvárium a jeho vodní obyvatele staráte s rozumem, tak tím nijak zásadně planetě neškodíte. To dělá člověk dnes a denně řadou svých dalších aktivit daleko víc. Navíc ten uklidňující pohled na život ve vašem akváriu za to stojí.

Rostliny v Akváriu

Vodní rostliny mohou hrát v akváriu důležitou roli. Rostliny například drží na uzdě řasy, odčerpávají toxický amoniak a prokysličují substrát. Nicméně řada obvyklých akvarijních praktik (velmi časté čištění, používání výhradně štěrkopískových substrátů, vehementní provzdušňování apod.) brání rostlinám v dobrém růstu. Proto má spousta akvaristů problémy s pěstováním rostlin. Neoceňují roli, jakou mají rozkladné procesy u rostlin při tvorbě živin a CO2, a často tak svá akvária udržují v přílišné čistotě. Nechápou důležitost zásobního substrátu (angl. soil) v nádrži, a proto se snaží pěstovat rostliny v čistém štěrku/písku.

Moje metoda přístupu k přírodním rostlinným akváriím imituje cyklus živin v přírodě. Díky recyklaci odpadních látek rostlinami jsou ryby v dobré kondici. Naoplátku ryby v kombinaci s obyčejnou zeminou (angl.

Substrát se skládá z několika základních složek:

• Minerální částice: Čtyři nejběžnější prvky zemské kůry (kyslík, křemík, hliník a železo) tvoří minerální "páteř" (písek, bahno a jíl) všech půd. Písek, bahno a jíl se odlišují nejen co do velikosti, ale i složení. Písek je v podstatě rozdrcený křemen (oxid křemičitý, SiO2). Bahno může být buď kamenný prach nebo jílové agregáty.
• Organické látky: Mají biologický původ (řasy, bakterie, rostliny, odumřelé listy a ryby). I když mohou organické látky tvořit přibližně asi jen 2% hmotnosti půdy, pokrývají 90% povrchu půdních částic. Organické látky se nakonec rozloží na "humus", který má řadu negativních nábojů, které přitahují a váží kationty živin jako Fe3+ a Cu2+. Negativní náboj humusu = schopnost vázat živiny. Humus tvoří až 60-80% organické hmoty suchozemských půd a asi 25% veškeré organické hmoty v jezerních sedimentech.
• Vysrážené anorganické látky: Mají svůj původ v organismech, jako jsou schránky rozsivek z křemičitanu vápenatého.
• Mikroorganismy: Zabydlují se na povrchu substrátu. Akvarijní substráty obsahují nejen bakterie, ale i prvoky, houby, řasy a kvasinky. Mikroorganismy žijí v hustě osídlených koloniích přichycených k částicím substrátu. Nicméně mikrobiální osídlení zrnek písku je v porovnání s porézními částicemi substrátu (jíl a humus) ve skutečnosti spíše řídké. Kromě toho dává většina bakterií přednost organickým částicím před pískem, přestože mohou tyto organické částice představovat jen zlomek dostupného povrchu k osídlení.

Redox Potenciál Substrátu

Při diskuzích ohledně úrodnosti nebo toxicitě substrátů se často mluví o tom, jak "aerobní" nebo "anaerobní" tyto substráty jsou. Substrát se spoustou čerstvé organické hmoty a neutrálním pH podporuje bakteriální aktivitu a uvolňování elektronů. Takovýto substrát v sobě akumuluje elektrony a proto má sníženou kapacitu přijímat nové elektrony.

Naproti tomu v substrátu s příliš nízkým Redoxem (pod -100mV) se rostlinám také nebude moc dařit. V takových podmínkách budou kořeny nuceny používat k získání energie velmi neúčinný proces fermentace, a kromě toho pak může do hry vstupovat i toxický syrovodík (H2S = sulfan) a těžké kovy.

Vliv Substrátu na Růst Rostlin

Četné výzkumy opakovaně potvrdily, že se vodním rostlinám daří mnohem lépe v sedimentu či půdním substrátu (angl. soil) než v písku. Obecně tedy platí, že se vodním rostlinám daří lépe v různých druzích jílovitých nebo hlinitopísčitých půd s určitým podílem organických látek.

Nádrže výhradně jen se štěrkopískovými substráty jsou pro pěstování akvarijních rostlin naprosto nevhodné.

Volba a Příprava Substrátu

Dno nádrže překryjeme vrstvou suché zeminy (angl. soil) o tloušťce 2.5 až 4 cm. Tuto spodní vrstvu pak překryjeme 2.5cm vrstvou štěrkopísku (angl. gravel), tak aby celková výška substrátu byla přibližně 6 cm. Do nádrže nalijeme vodu, tak aby byl substrát kompletně poneřený (cca 7cm sloupec vody nad substrátem), a takto ho necháme přes noc.

Řasy v Akváriu

Řasy jsou nerozlučnou částí přírody. Je to obrovská skupina jedno- i vícebuněčných organizmů, s velmi širokým spektrem výskytu, rozmnožující se mimo jiné s pomocí mikroskopických zárodků, existujících také ve vodovodní nebo dešťové vodě.

Současně se stárnutím takového akvária, se vzrůstem koncentrace minerálních látek (hnojiv/prvků) a hromaděním se organických zbytků ve dně (zbytky odumřelých rostlin, výkaly ryb/detrit/) mění prostředí na více výhodné pro řasy a často s naší pasivitou (nepravidelnou údržbou), dochází k jejich nadměrnému rozvoji.

Jednobuněčné organizmy způsobující zákaly vody, vlasové řasy a sinice je relativně snadné mechanicky odstranit nebo omezit jejich růst (skoková změna parametrů vody ve smyslu snížení pH, obsahu organických a anorganických látek, změna režimu osvětlení i zatemnění akvária na několik dní, použití UV lamp, atd.). Velké problémy se objevují při objevení keříčkových porostů druhů Audouinella i Compsopogon. Porůstají listí rostlin (zvláště ty více tuhé a odolné), kameny, kořeny a také skla akvária. Hromadný výskyt je pak pro hodně rostlin smrtící, kromě toho jsou neestetické.

Je potřeba včas odstranit řasy z pevných povrchů (sklo, kameny, apod.), nelítostně odstranit napadené listy rostlin, vyměnit vodu v akváriu a hlídat její častou výměnu a nedopustit zvyšování obsahu látek (minerálních solí/prvků) a detritu (výkalů ryb/produktů vylučovaných rybami) (eventuálně je možné snížit počet ryb v akváriu), sytit vodu CO2 (literatura uvádí, že řasy negativně reagují na snížení pH a zvýšený obsah uhličitanů). Řasy také bývají konzumovány některými šneky (pravděpodobně rodu Pomacea).

Parametry Vody Důležité pro Záběh Akvária

Pokud jste si namíchali vodu a založili nádrž, tak se budete muset zaměřit na 3 základní hodnoty, které vám napoví, v jakém stavu se záběh akvária nachází a zda již můžete dát nějaké živočichy.

Jedná se o hodnoty dusíkatých látek, které se označují: NH4 - amoniak, NO2 - dusitany a NO3 dusičnany.

tags: #ekologie #vody #v #akváriu

Oblíbené příspěvky:

• 100 let Valašského muzea
• Role Číny v boji proti klimatu
• Současný stav reformy
• Kde rostou orchideje v Česku?
• Memmert komory pro stresové zkoušky