Ekologie naruby: Když dotace podporují znečištění

To, co se momentálně děje na Ministerstvu životního prostředí a v Moravskoslezském kraji, to snad už dlouho nikdo nepamatuje.

A aby toho nebylo dost, jsou z dotací vylučování žadatelé, kteří by dříve z již nefungujícího programu Zelená úsporám dotaci dostali. Jak to tedy funguje? Na kotel na uhlí s automatickým podáváním paliva dotaci dostanete, ale na automatický kotel čistě na pelety nikoliv.

Ptáme se, kdo z toho má prospěch?

Uhlí nikdy nebylo, a ani nebude ekologickým palivem. Na tom se nezmění nic, ať bude u moci kdokoli.

Tento článek byl prvním impulsem k diskusi o tzv."kotlíkové dotaci" na TZB-info. Na tento první článek bezprostředně reagoval Tomáš Podivínský, náměstek Státního fondu životního prostředí. Prostor jsem dali i dalším odborníkům. Zajímavý a věcný pohled měl Ing. Zdeněk Lyčka.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

"Diskuse" pokračovala článkem Ing. Leopolda Bendy a vyjádřením Klastru Česká peleta. Problematiku sledoval i kolega Ing. Milan Bechyně na veletrhu Infotherma v Ostravě. Z jedné diskuse na našem stánku vznikly další dva články Efektivita využití prostředků na podporu automatických kotlů na uhlí v Moravskoslezském kraji a Pár poznámek k problematice DOTAČNÍ POLITIKA v kraji Moravskoslezském.

Projekt odstartoval ve středu 1.2.2012 ráno a už v devět hodin kraj musel výzvu zastavit. „Už se nám nashromáždily tři stovky žádostí, takže dnes musíme projekt po jednom dni ukončit. Rozhodovat se bude podle data žádosti a lidé obdrží dotaci až zpětně po zakoupení ekologického kotle buď na uhlí či na uhlí a biomasu, může zažádat jen osoba bydlící v Moravskoslezském kraji, zároveň podpisem žádosti o dotaci se žadatelé zaváží k tomu, že po dobu 15 let umožní kontrolu zadotovaného kotle. Kraj chce totiž zamezit tomu, aby v nich lidé pálili to, co tam nepatří.

Jak chcete zabránit spalování různých odpadů a plastů spolu s uhlím, když právě uhlí je tím palivem, se kterým se rozdrcené plasty a jiné odpady spalují nejlépe?

Jaká je, dle vašeho názoru, kvalita spalování u kotlů na uhlí s automatickým podáváním paliva v útlumovém režimu nebo v režimu, kdy kotel udržuje žhavé lůžko ? Většina těchto kotlů nemá totiž automatické zapalování paliva, a proto platí, že na podzim zatopíte a na jaře vyhasnete. Tak bych mohl pokračovat.

V Evropské unii vznikla silná ekologistická loby, která chrlí nespočítatelné a nedomyšlené množství směrnic i v oblasti legislativy životního prostředí. Je vždy na rozvaze příslušného státu, jakým způsobem je zapracuje do svých národních zákonů. U nás dochází k opaku. Schválením našich zákonodárných orgánů se některé velmi závažné zákony staly ještě přísnějšími než vyžaduje Evropská unie. Přináší to značné roztrpčení, zbytečné ekonomické dopady, neuvěřitelnou byrokracii, omezení rozumné formy podnikání. Ve svém důsledku pravidla nepomáhají nápravě prostředí, ale právě naopak.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Před dvěmi lety Ministerstvo průmyslu a obchodu za podpory všech resortů, svazů, odborů a tripartity připravilo na jednání vlády materiál upravující největší zhůvěřilosti. Den před jednáním vlády byl materiál z politických důvodů stažen, neboť zvítězil obvyklý argument, že uhájení křehké vládní koalice je důležitější než předložený problém.

Ve vládě totiž seděl ministr, který napáchal mnoho škod a dnes se za ním bez osobní zodpovědnosti uzavřela politická opona. Pochybuji proto, že v dnešní koaliční vládě, kterou drží zelení pod krkem, dojde alespoň k částečné nápravě. Zatím se ukazuje, že problémy se dále výrazně prohloubí.

K neutuchající diskusi o globálním oteplování přináší naše sdělovací prostředky převážně jednostranné a zastrašující argumenty. Přesto v národě vítězí zdravý pohled na velmi složitý vědecký problém. Za hlavního viníka z celého souboru skleníkových plynů se vždy uvádí pouze oxid uhličitý, což mnoho vědců nepovažuje za správné.

Sodovkový plyn, který denně konzumujeme v nápojích, je však rozhodně velmi významným a nezbytným prvkem pro fotosyntézu rostlin, která zajišťuje život na naši planetě. Oxid uhličitý je vydechován do ovzduší člověkem a zvířaty, a to rozhodně ne v zanedbatelné míře. Možno konstatovat, že 10 milionů občanů ČR v přepočtu vydechne ročně do ovzduší kolem 117 milionů tun tohoto plynu. Jenom pro představu: je to kolem jedné desetiny vypouštěných exhalací z naší dopravy.

V souvislosti se zpřísňováním limitů Evropské unie pro oxid uhličitý z aut, je uvedená hodnota v každém případě poučná. Rozhodně udivuje, proč někteří radikálové Evropské unie se nyní zaměřují právě na tento plyn.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Pro emise aut vztažených na ochranu prostředí jsou mnohem významnější stávající normy EURO, které postupně snižují především oxidy dusíku. Uvedený přístup je mnohem efektivnější z pohledu ekonomiky i ekologie, neboť oxidy dusíku jsou rovněž skleníkovým plynem. Navíc jsou více jak 20násobně reaktivnější, nežli nyní politicky módní sodovkový plyn.

Pouze na okraj, několik ne zcela přesných, ale poučných údajů. Současných 5 miliard lidí vydýchá ročně do atmosféry kolem 59 miliard tun oxidu uhličitého. Podle statistik se vypustí z průmyslových činností ročně kolem 23,5 miliard oxidu uhličitého (dále pak značné množství dalších skleníkových plynů). Velmi obtížně se bude uvádět, jaké množství tohoto plynu vzniká ročně na Zemi exhalacemi z přírodních procesů a kolik se může naopak pohltit. Je to námět pro další objektivnější vědeckou studii.

Každý čtenář si může udělat svoje vlastní mínění i úsudek. Rozhodně bude zapotřebí zahrnout do ovlivňování klimatu i samotnou existenci člověka jako takového. Pokud jej ovšem radikální zelení nedonutí povinně nosit plynové masky.

tags: #ekologie #naruby #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Platnost eurobankovek 2002
• Emisní poplatky v ČR při problémech s vozidlem
• Možnosti financování pro sdružení
• Služby ekologických firem Zlínsko
• Vzdělávání a zábava ve Špindlerově Mlýně