Ekologie raka říčního v České republice

Není to tak dávno, kdy populace raků byla nedílnou součástí potoků Vysočiny a dokonce představovala i zdroj obživy pro místní obyvatele. Dnes už je těchto pozoruhodných korýšů skrývající se pod kameny nebo v březích řek mnohem méně.

Historie a současný stav raka říčního

Může za to zavlečení choroby račího moru koncem 19. století, která zahubila velkou většinu populací našeho nejrozšířenějšího raka říčního. Ve snaze udržet si v České republice alespoň nějaké raky, se u nás v osmdesátých letech minulého století začaly vysazovat severoamerické druhy raků jako je rak signální a rak pruhovaný.

Nepůvodní druhy raků jsou vůči račímu moru imunní a dokáží v infikovaných vodách přežívat. Bohužel se ale časem ukázalo, že jsou přenašeči tohoto patogenu, a tak ohrožují zbytek populací původních raků říčních.

Severoamerické druhy raků jsou také konkurenceschopnější, takže vytlačují naše původní druhy raků jak přímou agresí, tak zabíráním vhodných biotopů, úkrytů či potravní nabídky. Negativní vliv mohou mít nepůvodní raci i na jiné skupiny živočichů a to zejména na vodní bezobratlé, které požírají nebo na některé ryby, jimž preduje jikry.

Odlišit naše původní druhy raků od nepůvodních lze, pokud se zaměříme na klepeta či zadeček. Zatímco rak říční má klepeta hnědá, celkem drsná s červenou spodní stranou, rak signální je má podobná, ale u kloubu prstů má výraznou bílou tzv. „signální“ skvrnu. Raka pruhovaného pak lze dobře rozpoznat podle červených proužků na svrchní straně zadečku.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Ochrana raka říčního vyžaduje regulace populací invazních druhů raků a ochranu či obnovu přírodních říčních koryt. Velmi důležité je mít přehled o aktuálním rozšíření nepůvodních populací raků a račího moru. Proto pokud někde na Vysočině spatříte raka a budete mít podezření, že se jedná o nepůvodní druh, neváhejte kontaktovat krajský úřad nebo Agenturu ochrany přírody a krajiny (AOPK). Taktéž je důležité nezachraňovat raky z vysychajících koryt, pokud si nejste stoprocentně jistí, že se jedná o původní druh. Jinak můžete způsobit více škody než užitku. I v tomto případě je nejlepším řešením kontaktovat krajský úřad nebo AOPK.

Rak říční se přirozeně vyskytuje především v pomaleji tekoucích málo využívaných potocích a říčkách. V minulosti byl rovněž často chován pro velmi chutné maso a vysazován na náhradní lokality do rybníků, zatopených lomů, pískoven a dalších nádrží, kde často dobře přežívá a může se zde rozmnožovat.

Optimální podmínky jsou ve vodách s pevným písčitokamenitým dnem a jílovitými břehy a s přirozeným břehovým porostem, kde mezi kořeny nacházejí raci vhodné úkryty.

Plodnost raka říčního se pohybuje obecně v rozmezí 80 - 200 ks vajíček. Jedinci pohlavně dospívají ve 3. až 4. roce života. Raci se rozmnožují v podzimních měsících, kdy samci přetáčí samice na záda a ukládají mezi tři poslední páry hrudních nohou samic bílé trubičkovité spermatofory.

V současné době je rak říční znám téměř z celé Evropy. Původním je v těchto státech: Albánie, Rakousko, Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Řecko, Itálie, Jugoslávie (Černá Hora), Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Holandsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Švédsko, Švýcarsko. Introdukován byl na území Anglie, Kypru, Španělska a Lichtenštejnska.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Rak říční je naším původním a nejhojnějším druhem raka. Přirozené rozšíření raka říčního na našem území je těžko zjistitelné vzhledem k jeho odchovům a umělému vysazování v minulosti.

Ohrožení a ochrana raka říčního

V současné době je existence raka říčního ohrožena několika negativními vlivy. Jedná se o znečišťování toků odpadními vodami z průmyslu, odpadem a chemikáliemi používanými v zemědělství, lesním hospodářství, ale také komunálními odpadními splašky.

Rovněž nevhodný způsob hospodaření a zvyšování produkce na vodních nádržích má negativní vliv na populace raků. Silné usazeniny sedimentů v důsledku přísunu ze zemědělství nebo díky pravidelnému vypouštění rybníků působí negativně stejně jako změny chemizmu, trofie a teploty vody.

Dalším velmi závažným faktorem jsou vodohospodářské zásahy. Jedná se o regulační úpravy na tocích, které většinou znamenají sníženou diverzitu mikrohabitatů koryta. S regulacemi je spojeno často i čištění a prohlubování koryta, při kterém dochází v dotčených úsecích k likvidaci většiny organismů.

Příčinou ohrožení tohoto druhu bývá rovněž narušení biologické rovnováhy v tocích vysazením nadměrného množství dravých ryb či predace přemnoženým nepůvodním druhem - norkem americkým.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Velmi významným negativním vlivem působícím na naše původní druhy raků je onemocnění zv. račí mor.

V prvé řadě je nutné zachovat čistotu vody, přirozený charakter koryta toků i jejich okolí, zamezit likvidaci vhodných stanovišť ve stojatých vodách, ve kterých se ještě rak říční vyskytuje. Z opatření směřujících ke zlepšení stavu populací druhu je podstatné odstraňování nevhodných vodohospodářských zásahů, zamezení možnému znečištění vody a zanášení koryta sedimenty.

Sladkovodní ekosystémy patří k nejvíce ohroženým biotopům světa. Tato skutečnost je výsledkem mnoha faktorů, které jednotlivě, ale samozřejmě i v kombinaci přímo ovlivňují degradaci sladkovodních ekosystémů. Největší problémy pro tato stanoviště představuje změna klimatu. Jejím následkem je vysychání a také mnoho antropogenních negativních vlivů, jako jsou eutrofizace, odvodnění, zavlečení invazních druhů a celková degradace životního prostředí.

Na území České republiky (ČR) se vyskytuje mnoho rostlinných i živočišných druhů, jež jsou ohroženy vyhynutím. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby všechny tyto druhy zůstaly součástí naší přírody. Cesty k dosažení tohoto cíle mohou být různé - od pasivní (legislativní) ochrany přes vymezování chráněných území až po zabezpečování potřebného managementu.

Pro některé druhy však tyto nástroje samy o sobě nestačí a je nutné jejich pečlivé doplnění a sladění s dalšími typy opatření, včetně např. rozmnožení druhu v zajetí a jeho opětovného vypuštění (vysazení) do přírody. Pro tyto druhy se připravují záchranné programy (ZP). Tyto ZP zaměřené na zachování ohrožených druhů jsou velmi oblíbeným nástrojem, stále častěji používaným u nás i v zahraničí.

ZP jsou tedy chápány jako dočasné projekty na celorepublikové úrovni, jejichž smyslem je kombinací různých typů opatření dosáhnout zvýšení velikosti populace dotčeného druhu nad úroveň ohrožení vyhynutím. Tato úroveň se u jednotlivých druhů liší v důsledku různého typu rozšíření zbytkových populací, ekologie druhu, druhu a síly vlivu ohrožujících faktorů apod. Po dosažení stanovených kvantitativních cílů je ZP ukončen. Může však být ukončen i v případě jeho neúspěšnosti (vyhynutí druhu) nebo jeho nefunkčnosti prokázané v průběhu řešení.

Mezi další aktivní nástroje v ochraně přírody patří regionální akční plány (RAP). Jde v podstatě o ZP na regionální úrovni, jež se zpracovávají pro druhy regionálně ohrožené či pro druhy ohrožené celostátně s regio­nálním výskytem. Kromě ZP a RAP pro nejvíce ohrožené druhy je potřeba koordinovaně řešit i otázky spojené s ochranou dalších zvláště chráněných druhů, u nichž dochází ke konfliktu mezi hospodářskými zájmy člověka a působením těchto druhů. Pro tyto druhy jsou navrženy tzv. Programy péče.

V ČR existuje mnoho rostlin a živočichů, které jsou přímo ohroženy vyhynutím, a mnoho z nich by si jistě zasloužilo podporu ZP. Nicméně aby byl druh tzv. kandidátním druhem na ZP, musí splňovat několik kritérií, jež jsou dána zákonem č. 114/1922 Sb., o ochraně přírody a krajiny, např. musí být zařazen mezi zvláště chráněné druhy dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. , nebo je kritérium určeno Koncepcí aktivních nástrojů druhové ochrany , jako je např. skutečnost, že příčiny ohrožení druhu jsou stálé a odstranitelné atd.

Součástí každého ZP jsou kapitoly týkající se taxonomie, biologie a ekologie druhu, jež popisují nároky na prostředí, způsob života i příčinu ohrožení daného druhu. Následuje kapitola Cíle ZP a plán opatření ZP, která je jeho nejdůležitější a praktickou částí.

V ČR je aktuálně přijatých 14 ZP (sedm pro rostliny a sedm pro živočichy), z nichž dva jsou ZP pro živočichy s vazbou na vodu. Prvním je Záchranný program pro perlorodku říční. Aktuální platné znění bylo schváleno v roce 2013, avšak již od roku 1993 probíhala první etapa záchranného programu Margaritifera , od roku 2000 pak etapa druhá , na niž navazuje tato, již třetí etapa.

Kvalita vody a rozšíření raků

Ačkoli rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) patří mezi kriticky ohrožené evropské druhy, jejich nároky na kvalitu vody nejsou dostatečně známy. Cílem této studie bylo prozkoumat rozsah tolerance raka říčního a raka kamenáče k fyzikálním a chemickým parametrům v porovnání s nepůvodním rakem pruhovaným (Orconectes limosus).

Ze 1008 sledovaných lokalit se raci říční vyskytovali na 116 lokalitách a raci kamenáči na 19 lokalitách (na pěti lokalitách se jednalo o sympatrický výskyt obou druhů). Rak pruhovaný byl zjištěn na 28 lokalitách. Na zbývajících 850 lokalitách nebyli raci zjištěni.

Významné rozdíly mezi oběma autochtonními druhy byly zjištěny pouze u zinku a kyslíku, což naznačuje, že oba druhy mají podobné nároky na kvalitu vody. Naproti tomu, kvalita vodního prostředí se významně lišila u většiny sledovaných parametrů mezi autochtonními druhy a rakem pruhovaným. Rozdíly mezi původními a introdukovaným druhem nebyly zaznamenány u pH, vápníku, mědi, celkovém obsahu fosforu, síranů a vodivosti.

Kanonická korespondenční analýza odhalila pozitivní vztah mezi výskytem původních druhů a koncentrací kyslíku, a negativní vztah s BSK a anorganickými formami dusíku (dusičnany, amoniak). Rak pruhovaný se objevoval naopak ve vodách s vyšším obsahem BSK a dusíku.

Z výsledků studie vyplývají vyšší nároky na prostředí u původních druhů raků, což odpovídá předchozím zjištěním. Podobné nároky na kvalitu vody u obou původních druhů raků se odrážejí i v jejich společném výskytu na několika lokalitách.

Ačkoli experimentální studie ukázaly, že dostatečná koncentrace vápníku je potřebná pro rozmnožování a přežívání, v této studii se vápník ukázal jako nevýznamná proměnná. Rozpuštěná měď je toxická pro mnoho vodních organismů v koncentracích vyšších než 0,05 mg.l-1 , ale pro mnoho organismů je i důležitou mikroživinou.

Výskyt raků může být rovněž omezen nadbytkem dusitanů. Rak říční i rak kamenáč jsou citliví k eutrofizaci, což ukazuje jejich nepřítomnost ve vodách s vyšším obsahem BSK, amoniakem a dusičnany. Na druhou stranu, příliš nízká hodnota BSK je pro raka říčního také nevhodná.

Dalšími proměnnými významně negativně ovlivňujícími rozšíření raků jsou železo a hliník. Rak pruhovaný se vyskytoval ve více znečištěných tocích s vyššími koncentracemi amoniaku, dusitanových a dusičnanových iontů.

Z výsledků studie vyplývá, že znečištění vodního prostředí je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících rozšíření raků a že degradace kvality vody omezuje rozšíření původních druhů raků. Zejména u raka říčního klesá pravděpodobnost výskytu se zvyšující se mírou znečištění.

V Česku pomalu vymírají původní druhy raků, není tedy divu, že je nalezneme na seznamu kriticky ohrožených druhů. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen AOPK ČR) už vyhynulo 20 % původní račí populace. V Česku se vyskytují tři z původních evropských raků: rak říční, rak kamenáč a rak bahenní, a několik invazivních druhů (mramorový, pruhovaný a signální).

Suché epizody, které prožíváme, mají na život raků také vliv. Díky snížení průtoků vody se logicky vliv i malého znečištění zvětšuje. „Při snížení průtoku se také raci dostávají do stresu a jsou tím náchylnější na nemoci, jako například račí mor.

Invazivní druhy raků ze Severní Ameriky jsou vůči patogenu odolní a tak se stávají jeho přenašeči. Podle Ministerstva životního prostředí právě je račí mor vysoce nebezpečné infekční onemocnění a může způsobit masové vymírání našich původních druhů, tedy raka kamenáče a raka říčního.

„Naši raci nemají dostatečnou imunitu, aby se nákaze ubránili. Plíseň na jejich těle roste a do vody uvolňuje pohyblivé spory, kterými se rozmnožuje. Velkým problémem jsou ale i akvarijní raci, kteří se často lidem přemnoží v akváriích a když neví, co s nimi, vypustí je do přírodních toků.

Podrobnosti naleznete v našem předchozím článku. Jsem redaktorka a moderátorka Prima mazlíčka. Zvířata miluju od malička a sice jsem se vydala studiem diplomacie jinam, ale stejně si mě našla! Naše rodina má 3 psy a já sama ještě 2 kočky. Všechna naše zvířata jsou adoptovaná, vím tak, jak důležité je pomáhat.

Rak kamenáč

Rak kamenáč je původním evropským druhem. Areál jeho rozšíření tvoří jihovýchodní a střední Evropa. Jeho výskyt je aktuálně evidován minimálně ve 20 státech. Současné rozšíření původních raků v Evropě je ale silně ovlivněno činností člověka, především introdukcemi raků a úpravami vodních kanálů.

Detailní poznatky o historickém rozšíření raka kamenáče na našem území bohužel nemáme. Je jasné, že vzhledem k jeho velikosti se nikdy nejednalo o druh člověkem příliš využívaný, tak jako tomu bylo u raka říčního (Astacus astacus).

Před necelými dvaceti lety se rak kamenáč v ČR dostal do popředí zájmu vědy a ochrany přírody. Postupně pak byl zaveden důsledný monitoring jeho výskytu, který v současnosti zastřešuje AOPK ČR. Nyní je díky tomu známo přibližně 40 lokalit výskytu tohoto druhu v České republice, a to především v západních a severních Čechách. Zároveň je díky tomu monitorován úbytek lokálních populací. Jen za posledních 5 let došlo k poklesu populace raka kamenáče v ČR o 20%.

České populace raka kamenáče jsou poměrně geneticky uniformní. Výsledky genetických analýz ukázaly, že navzdory dřívějším pochybnostem se jedná o druh na našem území původní1. Jedinou vyjímku tvoří populace na lokalitě Luční potok v Podkrkonoší, kde byla zjištěna taková kombinace variant genů (haplotyp) jakou nesou raci ve Slovinsku a oblastech Itále a Chorvatska, které se nachází u hranic se Slovinskem.

V České republice se vyskytuje šest druhů raků, pouze dva z nich jsou však původní. Jedná se o raka říčního a raka kamenáče. Rak kamenáč je vzácnější, jeho početnost výrazně klesá a bez aktivní péče o místa, kde dosud žije, hrozí úplné vymizení tohoto korýše z naší přírody.

Rak kamenáč k životu potřebuje potoky s kamenitým dnem, vyhovuje mu, když do vody zasahují kořeny stromů či keřů, které poskytují dostatek úkrytů. Je velmi citlivý na napřimování či betonování potoků a kvalitu vody, závažným problémem jsou otravy a račí mor.

Odhaduje se, že kvůli račímu moru vymřelo za posledních pět let až 20 % z celkové populace tohoto druhu v ČR. Zásadní je ochrana a aktivní péče o biotop druhu, tedy místa, kde rak kamenáč dosud žije. Důležité je zachování nejen jejich rozlohy, ale i kvality prostředí. Pomůže to nejen raku kamenáčovi, ale i dalším druhům, které potřebují k životu podobné podmínky.

Kromě nevyhovujících přírodních poměrů v povodí toků raka kamenáče zásadně ohrožuje také račí mor, který šíří nepůvodní americké druhy raků. Je to vysoce infekční onemocnění a naše původní druhy raků nemají dostatečnou imunitu, aby se nákaze ubránily. Bohužel neexistuje žádný účinný prostředek, kterým by se raci dali vyléčit, jedinou možností je omezit jeho šíření. Klíčová je tedy spolupráce s rybáři a správci toků. K zavlečení račího moru na lokalitu totiž stačí pouze voda infikovaná jeho sporami či infikované rybářské vybavení.

Rak kamenáč patří mezi menší druhy raků, samci obvykle dorůstají 8-10 cm, samice jsou menší. Je samotářem s noční aktivitou, přes den se schovává pod kameny a kořeny. Je všežravec, živí se detritem, nánosy řas či drobnými bezobratlými živočichy. Tělo rakům kryje pevná chitinová schránka, odtud také název Crustacea z latinského slova kůra, schránka. Páří se na podzim, poté na sobě samice nosí přilepená vajíčka, ze kterých se na jaře líhnou malí ráčci. Račí tělo se skládá z devatenácti článků, na nichž jsou nejviditelnější první kráčivé končetiny - klepeta.

Raci kamenáči u nás nyní žijí na 38 lokalitách ve středních, severních a západních Čechách a dále v Podkrkonoší, kde se vyskytuje jediná izolovaná populace. Rak kamenáč je deštníkovým druhem pro společenstva přirozených vodních toků. Rak kamenáč je chráněn nejen naší národní legislativou jako kriticky ohrožený druh, ale i evropskými předpisy.

tags: #ekologie #raka #říčního

Oblíbené příspěvky:

• Více o synonymech přírody
• Petra Němcová – inspirativní příběh
• Hmyz a jeho role v ekosystému
• Prevence poruch klimatizace
• Recyklace v Bystřici pod Hostýnem