Ekologie, statky a služby: Definice a souvislosti s ochranou přírody

Úlohu koncepčního východiska, od níž se odvíjejí další činnosti v ochraně přírody a krajiny včetně konkrétních opatření v terénu, již s různým úspěchem postupně plnila řada přístupů: od romantizujícího pohledu prosazujícího nejméně narušenou přírodu a dlouhodobou přírodní rovnováhu přes udržitelný rozvoj po biologickou rozmanitost a ekosystémové služby.

Přestože obě posledně jmenovaná pojetí trpí určitou nejednoznačností umožňující jejich rozdílný výklad, bývají ve strategických a koncepčních dokumentech péče o životní prostředí často uváděny odděleně, ačkoliv mají přinejmenším společný základ.

Jestliže ekosystémy jsou jako takové součástí biologické rozmanitosti, a dokonce představují jednu z jejích tří základních hladin, potom je zřejmé, že biodiverzita je poskytovatelem všech ekosystémových služeb.

Pokud tedy chceme, řečeno módní terminologií, zachovat život podporující přírodní procesy a s nimi spojené přínosy poskytované lidem, musíme se vrátit ze vzletných výšin zpátky na zem a rozumným způsobem pečovat právě o ekosystémy čili o přírodu a krajinu.

Jako ekosystém můžeme vymezit jakoukoli část prostředí osídlenou organismy, včetně umělého prostředí vytvořeného člověkem. Určení konkrétního ekosystému proto bývá mnohdy vysloveně účelové a nezachytíme při něm v přírodě skutečně existující celky.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Z tohoto hlediska představuje ekosystém spíše určitou metaforu, přiblížení reálného světa, pohled na přírodu. Ekosystémy jsou tak mnohem více koncepčními entitami, které v přírodě většinou neexistují jako přesně vymezené jednotky.

V následujících řádcích se proto pokusíme stručně postihnout, zda ekosystémové služby a biota (živá složka ekosystémů) spolu podle současných znalostí souvisejí, a pokud ano, jak.

Organismy a přínosy přírody: dvě strany téže mince

Úloha organismů z hlediska ekosystémových služeb bývá trojí:

• Organismy jsou regulátorem ekosystémových procesů: klíčový koloběh půdních živin je určován složením společenstev (edafonu) v půdě a řada organismů se podílí na rozkladu organické hmoty.
• Organismy přímo přispívají k některým statkům (zboží), které se s různým úspěchem pokoušíme ohodnotit. Druhy bezprostředně ovlivňují poskytování služeb přírodou lidské civilizaci. Vhodným příkladem zůstávají organismy obsahující látky využitelné v potravinářském, farmaceutickém či kosmetickém průmyslu. Odhaduje se, že 40 % světového hospodářství je přímo či nepřímo založeno na využívání biologických zdrojů.
• Organismy samotné jsou statky - nemáme na mysli pouze druhy, které jsou předmětem obchodu (ryby, mořští živočichové, stromy, okrasné rostliny, živočichové chovaní, jako jsou mazlíčci). Řada druhů, a to nejen vlajkových nebo deštníkových, má pro člověka nepochybnou kulturní, náboženskou či estetickou hodnotu.

Jak je zřejmé, biota buď ekosystémové služby (kupř. zásobovací či regulační) přímo poskytuje, nebo se na tomto poskytování spolu s neživým (abiotickým) prostředím významně podílí.

Většinu ekosystémových služeb neposkytují lidem stejnou měrou všechny organismy, ale určité ekologické/funkční skupiny označované jako gildy.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Gildou máme na mysli buď skupinu druhů se společným výskytem vymezeným podmínkami prostředí, jako jsou teplota nebo vlhkost (beta-gilda, kupř. živočichové svrchní půdní vrstvy), nebo skupinu druhů, které shodně využívají určité zdroje, kupř. potravní (alfa-gilda, kupř. semenožraví ptáci listnatého lesa). Označujeme tak skupinu organismů, které shodně ovlivňují vlastnosti a procesy v ekosystému nebo které shodně reagují na změny v prostředí.

Proto byly navrženy postupy, které se snaží vyčíslit, do jaké míry přispívá určitý druh k poskytování služeb příslušným ekosystémem.

Rašeliniště zůstávají obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku. Přestože zaujímají jen 3 až 4 % rozlohy světové souše, vážou až dvakrát více uhlíku než všechny světové lesy bez svrchní půdní vrstvy a stejné množství uhlíku jako atmosféra. Kromě toho hostí řadu organismů s vyhraněnými nároky na prostředí.

Druhová bohatost a fungování ekosystémů: debata pokračuje

Představu, že druhově rozmanitější příroda vždy funguje lépe než ochuzená, podporoval jeden z otců moderní biologie Charles Darwin. Od začátku 70. let 20. století nejdříve matematické modelování, později také četné pokusy v umělém prostředí i terénu naznačovaly, že by uvedený předpoklad nemusel platit.

Od té doby se mezi odborníky vede místy značně vzrušená, občas do osobního či ideového osočování přecházející diskuse o tom, zda existuje pozitivní vztah mezi biologickou rozmanitostí, zastupovanou nejčastěji druhovou bohatostí, a fungováním ekosystémů.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Nejčastěji se učená disputace soustředila na otázku, zda byly pokusy ověřující výše uvedený vztah správně navrženy, jaké jsou skutečné mechanismy odpovědné za předpokládaný vliv diverzity na ekosystémové procesy a funkce a nakolik můžeme zjištění z laboratorních a terénních pokusů prováděných v malém měřítku a v přísně regulovaném prostředí vztáhnout na přírodní či alespoň přírodě blízké ekosystémy.

Zakopat válečnou sekyru a shrnout současné znalosti o přímé a zpětné vazbě mezi tak komplexními jevy, jakými druhová bohatost a fungování ekosystémů bezesporu jsou, se nedávno pokusili Cardinale et al.(2012). Podle jejich názoru existuje shoda alespoň na tom, že:

• úbytek biodiverzity snižuje účinnost, s níž společenstva využívají nezbytné zdroje (živiny, vodu, světlo a kořist), vytvářejí biomasu, rozkládají a uvádějí znovu do oběhu nezbytné živiny;
• biodiverzita zvyšuje stabilitu fungování ekosystému;
• vliv biodiverzity na jednotlivé procesy není lineární, neplatí tedy přímá úměra mezi počtem druhů a účinností příslušného procesu v ekosystému: nicméně vyvolané změny v ekosystému se urychlují, pokud se úbytek biologické rozmanitosti zvyšuje;
• druhově bohatší společenstva bývají produktivnější, protože obsahují klíčové druhy významně ovlivňující produktivitu. Rozdíly v důležitosti organismů pro určitou ekosystémovou funkci zvyšují celkové využívání určitého zdroje;
• ztráta biologické rozmanitosti na různých potravních hladinách (umístění organismu v článcích potravního řetězce, počínaje zelenými rostlinami a konče vrcholovým predátorem) může ovlivňovat ekosystémové funkce dokonce ještě výrazněji než úbytek rozmanitosti na určité potravní hladině;
• charakteristiky organismů související s jejich úlohou při fungování ekosystémů mají velký vliv na rozsah ekosystémových funkcí: proto může být dopad vymizení určitých druhů na fungování ekosystémů značně široký.

Současně je zřejmé, že z uvedených tvrzení buď existují četné výjimky, nebo některé jejich aspekty zaslouží další podrobnější výzkum.

Kromě výše uvedených zákonitostí odhalil zatímní výzkum vztahů mezi druhovou bohatostí a fungováním ekosystémů následující trendy:

• vliv úbytku biologické rozmanitosti na ekosystémové procesy se může vyrovnat dalším celosvětovým činitelům (hnacím silám) vyvolávajícím změny prostředí, jako jsou změny podnebí, okyselování (acidifikace) prostředí či ukládání nadbytečných živin v prostředí (eutrofizace);
• vliv rozmanitosti na to, jak ekosystémy „pracují“, v průběhu času sílí a může být výraznější ve větším prostorovém měřítku;
• zachování několika ekosystémových procesů na více místech a v různé době vyžaduje větší druhovou bohatost než udržení jediného ekosystémového procesu na jediném místě ve vymezeném čase;
• ekologické důsledky úbytku biologické rozmanitosti můžeme předvídat z dosavadního průběhu evoluce.

Vrcholoví predátoři ovlivňují působením na kořist tvorbu biomasy v ekosystémech. Podle studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze jsou občané ČR ochotni platit na ochranu čápa černého 785-815 Kč na osobu za rok.

Vzájemné vazby mezi biodoverzitou a ekosystémovými službami: jsme teprve na začátku

Na rozdíl od předcházející problematiky se odborníci začali zabývat vzájemnými vztahy mezi biologickou rozmanitostí, obvykle zastupovanou druhovou bohatostí, a ekosystémovými službami teprve nedávno a ani v tomto případě nejsou jejich názory jednoznačné.

Zatímco během výzkumu vzájemných vztahů mezi biodiverzitou a fungováním ekosystémů se uskutečnilo velké množství pokusů a vznikly nejrůznější matematické teorie, studie zaměřené na vzájemné působení biodiverzity a ekosystémových služeb většinou probíhají v poměrně velkém, povětšině krajinném měřítku a zaměřují se především na to, jak hlavní změny prostředí ovlivňují zásobovací a regulační služby poskytované ekosystémy.

Cardinale et al.(2012) se rovněž pokusili ve své rešerši, do níž zařadili více než 1 700 recenzovaných článků a abstraktů, odpovědět na otázku, nakolik ovlivňuje druhová bohatost ekosystémové služby. Dospěli při tom k těmto závěrům:

• existuje dostatek důkazů, že biologická rozmanitost buď přímo ovlivňuje, nebo silně souvisí s určitými zásobovacími a regulačními ekosystémovými službami;
• pro mnohé ekosystémové služby platí, že je druhová bohatost v některých případech zlepšuje, v jiných zhoršuje: druhá situace může nastat v případě produkce plodin, dlouhodobého ukládání uhlíku, početnosti ekonomicky a epidemiologicky závažných druhů (škůdců) a výskytu chorob;
• pro četné ekosystémové služby nemáme dostatek údajů, abychom mohli rozhodnout o vzájemném vztahu mezi nimi a bio­logickou rozmanitostí: zatím tak nevíme, nakolik ovlivňuje druhová bohatost úlovek ryb.

Každá ekosystémová funkce vyžaduje určitou biologickou rozmanitost. Je ale zřejmé, že pro určitou ekosystémovou službu může být konkrétní hladina biologické rozmanitosti neskonale důležitější než pro zbývající: pro zásobovací služby produkované zemědělskými ekosystémy zůstává klíčovou genetická rozmanitost, kdežto z hlediska kulturních služeb bude rozhodující ekosystémová diverzita, konkrétně různorodost krajiny.

Ekologie a ekonomie: Hledání rovnováhy

Na jedné misce vah leží dlouho podceňovaná možnost prokázat, že i příroda má určitou hodnotu, kterou se můžeme pokusit s různým úspěchem vyjádřit i prostřednictvím peněz.

Zastánci tohoto přístupu argumentují mj. tím, že oceňování přírody vyvolalo právě její pokračující velkoplošné ničení. Naprosto opodstatněné úsilí ukázat politikům a řídícím pracovníkům, že hodnota přírody není ani nulová, ani nekonečná, ale někde mezi oběma krajnostmi, se ale až do poloviny 90. let 20. století omezilo jen na úzký okruh zasvěcenců.

Od té doby se koncepce ekosystémových služeb i přes svá zřetelná omezení již definitivně stala v mnoha zemích nedílnou součástí ochrany přírody.

Naopak řada milovníků přírody uvedený přístup odmítá prostě proto, že podle jejich názoru má příroda svou vnitřní hodnotu sama o sobě bez ohledu na to, zda lidem „slouží“, či nikoli. Pokud náš život možná trochu vzletně obohatí lužní les, který dobře známe, nemusí nás až tak nutně zajímat, jaké užitky z něj můžeme získat.

Někteří autoři proto zdůrazňují, že druhy mají význam pro člověka jako takové bez ohledu na to, zda lidské civilizaci poskytují přínosy, a že ochrana vybraných populací, podruhů a druhů na určité lokalitě může být v protikladu kupř. s produkcí zemědělských plodin nebo ukládání uhlíku mimo ovzduší.

V nedávném průzkumu, provedeném v USA, nebyla většina dotazovaných spokojena s představou, že příroda existuje proto, aby sloužila lidstvu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že někdy péče o přírodu, zaměřená na zachování ekosystémových procesů, a tím i služeb, přispívá k ochraně biodiverzity: ochrana lesů pro ukládání uhlíku, zabraňování erozi a čištění vody bezpochyby pomůže udržet lesní druhy.

V některých situacích půjde o to, zda upřednostňovat zásahy podporující ekosystémové služby nebo biologickou rozmanitost, nebo naopak. Výstavba přehrady určitě zvýší schopnost vodního ekosystému poskytovat lidem vodu, naopak oplocení chráněného území omezí lov, sběr léčivých rostlin nebo pastvu.

V uplynulém půlstoletí bylo podle některých názorů právě upřednostňování zásobovacích služeb (hmotných statků) základní příčinou úbytku biodiverzity.

Biologická rozmanitost zůstává nezbytným předpokladem pro to, aby příroda podporovala existenci naší kultury často i existenčně užitečnými službami. Organismy regulující ekosystémové procesy přímo přispívají k některým statkům a samotné jsou těmito statky.

Aniž bychom chtěli sklouznout k lacinému alibismu, musíme zdůraznit, že přesný mechanismus vzájemných vazeb mezi biologickou rozmanitostí, chápanou nejčastěji jako druhová bohatost, fungováním ekosystémů, vyjádřeným antropocentricky prostřednictvím poskytování ekosystémových služeb lidské civilizaci, a zdravím ekosystémů je poměrně složitý a nadále se o něm diskutuje.

Zdá se, že zatímco vyšší druhová bohatost může podporovat fungování ekosystémů, v případě ekosystémových služeb tato závislost vždy neplatí.

Protože řada zjištění o vztazích mezi druhovou bohatostí a fungováním ekosystémů je stále zatížena neurčitostí a současně nejen v Evropě narůstá potřeba rozhodovat rozumným způsobem o využití území, je další výzkum uvedené problematiky nezbytný.

Roli supů plní v Severní Americe kondoři, jako je kondor krocanovitý: z krajiny odstraňují uhynulá zvířata. Jeho početnost v poslední době klesá, protože jej ohrožuje jedovaté olovo z nábojů ulovené zvěře.

Houby patří spolu s bakteriemi mezi nejvýznamnější rozkladače (destruenty) zbytků různých organismů. Podílejí se na vzniku humusu a organické sloučeniny postupně mineralizují.

Kapitalismus a životní prostředí

Hlavním argumentem ekologických aktivistů proti kapitalismu je, že ekonomický růst (měřen HDP), který je prý způsoben volným trhem, je na úkor postupného ekologického kolapsu.

S tím, že je současný ekonomický růst v zásadě neudržitelný, by se dalo souhlasit, avšak je to skutečně způsobeno volným obchodem? Jak již víte, ekonomický systém, ve kterém dnes žijeme není, kvůli státním zásahům do trhu, tak kapitalistický (volnotržní), jak si někteří lidé myslí.

Hlavním důvodem „nadměrné“ produkce (která vede k tak významnému ekonomickému růstu) a spotřebě zboží jsou vysoké časové preference, jež jsou způsobeny ztrátou kupní síly peněz - inflací a iluze o prospěchu z produkční činnosti vzniklá umělým signálem v podobě nízké netržní úrokové míry.

Inflace vytváří zcela jasnou pobídku k větší spotřebě. Když Vám každou chvíli mizí kupní síla vašich peněz, máte sklon k vyšším časovým preferencím, poněvadž máte tendenci utratit své peníze, dokud jim ještě nějaká kupní síla zbyla.

Centrální banky svým inflačním cílováním zničili spoření, tak jak ho známe, a lidé jsou (pokud si chtějí udržet kupní sílu svých peněz) nuceni jít do rizikovějších investic. Anebo, zcela racionálně, reagovat na pobídky a své peníze utratit.

To v praxi znamená, že roste poptávka po spotřebě zboží. Producenti tak, v důsledku vyšší poptávky, přirozeně zvyšují ceny svých statků. Avšak často (když je poptávka po daných statcích vysoce elastická, tj., když velmi rychle reaguje na změny cen statků) se producenti dostanou do situace, kde by sebemenší zvýšení ceny jejich zboží či služeb znamenalo takový pokles poptávky, který by vedl k menším ziskům firmy.

V tuto chvíli ale nastává problém, poněvadž firma také musí reagovat na růst cenové hladiny v ekonomice, jinak by pomalu zkrachovala.

Když si už podnik nemůže dovolit zvýšit cenu svých produktů, obvykle sníží jejich kvalitu či (v případě hmotných statků) gramáž. To je velmi častý a zcela jasný dopad masivní tvorby nových peněz.

Důsledkem je pak velká produkce, čím dál méně kvalitního zboží. Inflační politika centrálních bank po celém světě vede k obrovské produkci i spotřebě méně kvalitního zboží.

Lidé si, v důsledku vyšších časových preferencí, kupují statky, které pro ně nejsou moc užitečné ani prospěšné. Místo toho, aby si odkládali spotřebu svých peněz, za účelem nakoupení dražšího, kvalitnějšího zboží, si kupují levné zboží, které se brzy opotřebuje, skončí na skládce (často zde končí hned po nákupu, bez spotřeby...) a opět je ho potřeba nahradit novým.

Takto se často zcela zbytečně plýtvá zdroji, což pochopitelně nemá pozitivní ekologický vliv. Za toto chování bychom se však na lidi neměli zlobit, poněvadž keynesiánská teorie, na které současné ekonomiky po celém světě do značné míry fungují, je postavena na stimulování poptávky a zásahu státu do ekonomiky.

Lidé se chovají vždy pro ně co nejvýhodněji. Pokud je výhodné prodávat a nakupovat velké množství levných produktů, které jsou v rozporu s udržitelností přírodních zdrojů, lidé nemají žádné ekonomické motivace tak nekonat. Inflace incentivizuje neekologické chování.

tags: #ekologie #statky #a #sluzby #definice

Oblíbené příspěvky:

• Hříčky přírody - DVD recenze
• Studie o znečištění lesů v ČR
• Důvody zdražení svozu odpadu
• Studie emise elektronů z Au
• Kompostér krok za krokem