Ekologie v zemích Beneluxu: Problémy a řešení

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) vydala zprávu SOER 2010, která analyzuje změny životního prostředí v Evropě a kroky, které jsou v tomto ohledu podnikány. Ze zprávy vyplývá, že plně integrovaný evropský přístup k udržitelnému hospodářství založenému na účinném využívání zdrojů může přinést zdravé životní prostředí, zvýšit prosperitu a posílit sociální soudržnost.

Celosvětová poptávka po přírodních zdrojích potřebných k zajištění potravin, oblečení, bydlení a dopravy roste stále rychlejším tempem. Tyto rostoucí nároky na přírodní bohatství zvyšují tlak na ekosystémy, hospodářství a na sociální soudržnost v Evropě i v jiných částech světa. Zpráva SOER 2010 však také potvrzuje, že správně orientované politiky ochrany životního prostředí nadále zlepšují stav životního prostředí v Evropě, aniž by ohrožovaly evropský růstový potenciál.

Spotřebováváme více přírodních zdrojů, než je environmentálně stabilní. To platí jak pro Evropu, tak pro celou planetu. Doposud nejviditelnější známkou nestability je změna klimatu, avšak řada celosvětových trendů ukazuje na budoucí nárůst systémového rizika pro ekosystémy. Chceme-li uskutečnit úplný přechod na udržitelné hospodářství založené na účinném využívání zdrojů, je nutné, aby byl při přijímání rozhodnutí v oblasti výroby, spotřeby a celosvětového trhu brán ohled na všechny přírodní zdroje: biologickou rozmanitost, půdu, uhlí, řeky, moře i vzduch, který dýcháme.

Regulační orgány, podniky a občané musí spolupracovat a najít nové způsoby účinnějšího využívání zdrojů. Zpráva SOER 2010 dále poukazuje na lepší chápání souvislostí mezi změnou klimatu, biologickou rozmanitostí, využíváním zdrojů a lidským zdravím a na to, jak mohou nástroje jako územní plánování, ekologická daňová reforma, prevence znečištění, uplatnění zásady obezřetnosti a účetnictví zdrojů posílit hledisko přírodního bohatství při řešení těchto otázek.

Hlavní závěry a doporučení zprávy SOER 2010:

• Změna klimatu: Evropská unie dosáhla pokroku v oblasti snižování emisí a zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů. Emise zemí EU27 byly v roce 2009 17 % pod úrovní roku 1990, a tedy velmi blízko unijnímu cíli snížit emise do roku 2020 o 20 %. Emise v dopravě v zemích EU27 vzrostly mezi lety 1990 a 2008 o 24 %.
• Adaptace na změnu klimatu: I když Evropa splní své cíle v oblasti snižování emisí a vedoucí světoví představitelé se shodnou na ambiciózních opatřeních, Evropa se stále bude potřebovat přizpůsobovat probíhajícím a očekávaným dopadům změny klimatu. Angažovaná správa přírodního bohatství může pomoci se s těmito problémy vypořádat.
• Biologická rozmanitost, ekosystémy a lidské zdraví: Soustava chráněných území Natura 2000, která v současné době pokrývá přibližně 18 % rozlohy EU, pomáhá chránit ohrožené druhy a zachovávat zelená prostranství pro volný čas. Právní předpisy v oblasti kvality ovzduší a vody zmírnily zátěž pro biologickou rozmanitost a obyvatele. Kvůli stále intenzivnějšímu využívání půdy, ztrátě přírodních stanovišť a nadměrnému rybolovu se na druhou stranu nepodařilo dosáhnout cíle EU zastavit ztrátu biologické rozmanitosti do roku 2010.
• Integrovaná řešení s celosvětovou perspektivou: Zpráva SOER 2010 nás vyzývá k zesílení integrovaných akcí ve všech oblastech politik, které s těmito otázkami souvisejí, aby bylo dosaženo rychlejšího zlepšení s maximálním kombinovaným přínosem (např. bojem proti klimatické změně zároveň zlepšit kvalitu ovzduší).
• Účinné využívání zdrojů: Klíčovým faktorem pro využívání půdy je zabezpečení dodávek potravin, energie a vody. Poptávka po těchto komoditách, které si často co do využití půdy konkurují (např. potraviny, krmiva a paliva), totiž stále roste. Účetnictví a stanovování cen, která budou plně zohledňovat dopady způsobu využívání zdrojů, jsou hlavními nástroji pro zajištění přechodu podniků a spotřebitelů k ještě účinnějšímu využívání zdrojů.
• Občanská angažovanost: Politika sama o sobě nedokáže zastavit nebo zvrátit trendy, které v oblasti životního prostředí pozorujeme. Je zapotřebí, aby se zvýšil počet občanů, kteří budou odhodláni snížit svůj vliv na životní prostředí. Toho lze dosáhnout tak, že je zapojíme do sběru údajů a oslovíme prostřednictvím sociálních médií.

V ekologii neexistují pravicová či levicová témata, jsou jen dobrá či špatná řešení. V posledních letech se karta obrací, význam problematiky životního prostředí výrazně vzrůstá a konzervativní strany si uvědomují, že tato témata jsou nikoliv levicová, ale naopak jim bytostně vlastní. Už není možné nečinně přihlížet. Například evropský Green Deal, to není jen poněkud rozporuplná uhlíková neutralita, ale také investice do špičkového výzkumu a inovací spojená s možností ekonomické transformace. Takřka celý svět se obrací k zeleným technologiím.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Rizika plynoucí z neodpovědného nakládání s životním prostředím jsou realita, přičemž politika řešení často odkládá, neboť jde o typický NIMTO problém (Not In My Term of Office, tedy „ne v mém volebním období“). Environmentální rizika jsou ze své podstaty komplexně propojena s ekonomikou, zemědělstvím a dalšími oblastmi, a proto mají potenciál zásadně ovlivnit lidské životy, ať už jde o riziko masivní migrace, společenské a politické nestability v Evropě i v jejím sousedství, tlak na infrastrukturu, ekonomickou krizi apod. Odolnost a udržitelnost společnosti je přímo závislá na odolnosti a udržitelnosti ekosystémů.

Environmentální bezpečnost úzce souvisí s bezpečností energetickou a surovinovou. S případným vyostřením klimatických změn a/nebo související bezpečnostní situací se zvyšuje riziko, že se některá země příliš zbrkle a jednostranně pustí do systémových zásahů z kategorie geoinženýringu (chemické zásahy do oceánů, rozprašování aerosolů do atmosféry). Evropa poučuje svět o skleníkových plynech, zároveň ale zoufale hledá dodávky fosilních paliv odjinud. Nelze opomenout ani fakt, že Evropskou unii obklopují země, pro které je Green Deal zásadní bezpečnostní hrozbou. Ekonomiky těchto zemí závisí na těžbě a prodeji fosilních surovin a se ztrátou odbytu se jistě jen tak nesmíří.

Evropským státům se nevyhýbají ani spory o přírodní zdroje. Česká republika se nachází na „střeše Evropy“, veškerá voda od nás odtéká, ale dopady sucha tíží i okolní státy. Polsko čelí výraznému úbytku srážek, což má neblahý vliv mimo jiné na zemědělství, které zaměstnává kolem tří milionu Poláků a tvoří tak jedno z nejvýznamnějších odvětví polské ekonomiky.

Je nutné inspirovat se přírodními procesy a aplikovat to, díky čemu fungují, i v našich zákonech, v pravidlech hospodaření s půdou, při plánování staveb a v běžném životě. Jedním z konceptů, který se snaží o co nejvýhodnější symbiózu či alespoň soužití lidí v rámci ekosystémů, je „reconciliation ecology“, tj. „ekologie smíření“.

Americký specialista na environmentální právo Jonathan Adler jmenuje pět základních principů konzervativní zelené politiky, které nepodporují strategii centrálního řízení, univerzálních řešení a vnucených omezení:

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

1. Když se vlády v různých částech světa snaží co nejjednodušeji vyřešit určitý problém, často si tím „naběhnou“ a způsobí více škody než užitku.
2. Ke zlepšení stavu životního prostředí je obvykle výhodné využít tržní principy - konkurenci a přirozenou snahu o růst.
3. Posvátnost soukromého vlastnictví byla kdysi stěžejním zájmem prvních ochránců přírody. Zákony nesmějí „trestat“ ty, kdo vlastní něco ekologicky hodnotného.
4. Důraz na jasně definovanou zodpovědnost za environmentální náklady. Újmu na životním prostředí musí patřičně napravit původce znečištění.
5. I když je řada nejzávažnějších environmentálních výzev globální, většinu z nich je vhodnější řešit na nižších úrovních.

Kvalitní environmentální politika by to měla reflektovat, část environmentální agendy se vůbec nemusí dostat na státní úroveň. Není důvod, aby si jednotlivé regiony nemohly přizpůsobovat parametry celostátních nebo unijních regulací.

Strana zelených při řešení společenských problémů na první místo klade hledisko kvality života. Liší se v tom od běžné politiky dnešní pravice i levice, které usilují především o ekonomický růst a málo se přitom starají o to, že jeho plody přinášejí užitek čím dál menšímu počtu lidí, navíc jen krátkodobě a na úkor sociálních jistot většiny, na úkor budoucích generací, na úkor přírody i lidí v jiných částech planety.

Zelení vidí cíl politiky v tom, aby si každý člověk zvlášť i lidé společně mohli trvale udržovat dobrou kvalitu života. Dobrou kvalitu života je někdy zapotřebí hájit i před ekonomickými zájmy. Za základní politickou strategii, které dlouhodobě vede ke zvýšení kvality života, Zelení pokládají podporu veřejně prospěšných občanských iniciativ a zájmových sdružení.

Strana zelených se ve svém pojetí demokracie pokládá za dědice emancipačních společenských hnutí, která v dějinách hájila slabé před zvůlí silných. Podle Strany zelených lze s jistou nadsázkou říci, že vše vyřeší demokracie. Demokracie pro nás není jen souborem formálních procedur, ale především názorem na svět, přesvědčením, že problémy lze nejlépe zvládat diskusí odpovědných občanů. Strana zelených se k této myšlence hlásí a koncept nové demokracie plně podporuje. Strana zelených hodlá zvyšovat podíl občanů na rozhodování, a z toho důvodu má v úmyslu soustavně lidem usnadňovat přístup k informacím.

Strana zelených neprosazuje ekologickou politiku jako doplněk k ostatním resortům, nýbrž jako organizační princip, promítající se do všech resortů. Za klíčový problém vyžadující neprodlené řešení považujeme globální klimatické změny, ke kterým u nás přispívají především emise CO2 z energetiky a dopravy. Budeme prosazovat stanovení cíle snížit emise CO2 v ČR na 8,5 tuny na obyvatele do roku 2020. Chceme všestranně podpořit obnovitelné zdroje a úspory energie.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Strana zelených bude prosazovat schválení nové energetické politiky, která stanoví cíl 12 % podílu z obnovitelných zdrojů energie u nás do roku 2015. Strana zelených vstoupí pouze do takové vlády, která se zaváže k tomu, že bude pracovat pro vystoupení České republiky z jaderné energetiky. Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický jev. Před automobily jednoznačně upřednostňujeme dopravu veřejnou.

Zelení se budou brát za to, aby plány odpadového hospodářství do budoucna vždy stavěly na prevenci vzniku odpadů a na výrazně vyšší recyklaci tak, aby ČR po roce 2010 recyklovala více než polovinu komunálního odpadu. Zelení zvýhodní ekologické využití odpadních surovin: recyklaci, kompostování či biodegradaci. Považujeme za nezbytné posílit roli a postavení ministerstva životního prostředí. Proto budeme prosazovat, aby ministr životního prostředí byl současně místopředsedou vlády a aby se ministerstvu životního prostředí alespoň vrátily kompetence, které mělo před nástupem antiekologických vlád v roce 1992 - tedy kompetence v územním plánování a vodním a lesním hospodářství.

Strana zelených podporuje ekologické zemědělství, které je šetrné vůči životnímu prostředí a dodává zdravé potraviny. Reformou dotačního systému, která by namísto průmyslových postupů podpořila rozvoj organického zemědělství, usilujeme dosáhnout produkce 10 % ekologických potravin do roku 2010. Kvalitní zemědělská politika musí vycházet vstříc zájmu občanů o kvalitní a zdravé potraviny.

Budeme proto usilovat o revitalizaci co nejdelších úseků řek. Zdravá, odolná a pěkná krajina je důležitá i proto, že tlumí ničivé následky povodní. V zájmu ochrany přírodní a kulturní krajiny bude Strana zelených rovněž usilovat o zastavení její živelné urbanizace. V oblasti ochrany přírody chceme rozvíjet dobrou českou tradici právní úpravy i státní ochrany.

Moderní národohospodářská politika uznává fakt, že ekonomické zájmy je třeba sladit se zájmy ekologickými. V ceně jakéhokoliv produktu musí být zahrnut skutečný dopad na životní prostředí.

Světelný smog

Podle aktuálních statistik je světelným smogem zasaženo 83 procent světové populace. Z hlediska větších celků je pak tímto problémem ve větší či menší míře zasaženo 99 procent území Evropy a USA. Naopak na Slovensku jsou na tom lépe a lépe jsou na tom také třeba ve Slovinsku, Chorvatsku, Španělsku, Portugalsku či severských státech.

Světelný smog bývá problémem zejména v zimě, kdy jsou nejen kratší dny, ale výrazně ubývá i slunečního svitu. Obecně platí, že největší problém světelný smog představuje ve městech. V Česku je podle očekávání v tomto směru nejhorší situace v Praze, druhou nejosvětlenější je pak podle map světelného znečištění oblast okolo Ostravy, zejména kvůli většímu množství sousedících větších měst.

Do eliminace světelného smogu vstupují na tuzemský trh také moderní technologie. Tento typ osvětlení s příchodem noci mění svůj odstín do oranžové, díky čemuž nevypouští do přírody škodlivé modré světlo. Pokud se navíc poblíž lampy nikdo nenachází, ta automaticky snižuje intenzitu svícení.

Zároveň se světelný smog může negativně projevit i na lidském zdraví. Podle Bendové je spodní hranice intenzity nočního světla, které již ovlivňuje noční živočichy, jen zhruba 0,2 luxu, u člověka se pak udává rozmezí spodní hranice od 3 do 6 luxů, dle typu studie.

I z těchto důvodů se problematikou světelného smogu výrazně zabývá také stát. V loňském roce vydal na efektivní a ohleduplná veřejná osvětlení, která snižují míru světelného znečištění, celkem 120 milionů korun, a letos by to pak mělo být podle rezortů životního prostřední a průmyslu a obchodu ještě o 25 milionů více.

tags: #ekologie #v #zemích #Beneluxu #problémy #a

Oblíbené příspěvky:

• České úložiště jaderného odpadu
• Charakteristika živé a neživé přírody
• Odpad z výroby nábytku
• Česká environmentální politika
• Historie, Současnost a Budoucnost Odpadu