Ekonomické nástroje v oblasti ochrany přírody a krajiny v České republice

Současná soustava ekonomických nástrojů v ochraně přírody a krajiny se v České republice utváří od roku 1990 a její vývoj dále pokračuje. V nástrojovém mixu se vedle tržních ekonomických nástrojů uplatňují četné finanční nástroje. Cílem článku je stručně uvést státem nastavované ekonomické nástroje, které krajinu a biodiverzitu ovlivňují významnějším způsobem a pokusit se okomentovat jejich využívání, efektivitu a případně jejich budoucnost.

Ochranu životního prostředí včetně ochrany přírody a krajiny prosazuje stát různými nástroji. V odborné literatuře se lze setkat s členěním na nástroje přímého působení a nástroje nepřímého působení, kam se řadí zejména ekonomické nástroje. Účelem ekonomických nástrojů je stimulace žádoucího chování subjektů, anebo naopak omezení chování nežádoucího. Na základě toho je dělíme na pozitivní a negativní.

Tržní ekonomické nástroje

Základní vlastností tržních ekonomických nástrojů je jejich celoplošná působnost. Usměrňují rozhodování a běžné chování právnických i fyzických osob. Nejdůležitějším tržním ekonomickým nástrojem jsou jistě daně.

V České republice patří daně z nemovitostí k nejnižším v Evropě. Chráněná území a pozemky s přírodními podmínkami vylučujícími jakékoliv ekonomické využití jsou u nás sice osvobozeny od daně z nemovitostí, přesto tato daňová úleva stále nemá na rozhodování vlastníka či hospodáře významnější vliv. Lze však očekávat narůst významu tohoto nástroje, mj. v souvislosti s rychlým růstem ceny nemovitostí.

Dalším daňovým nástrojem je možnost snížení základu daně z příjmů v případě podpory aktivit v oblasti ochrany přírody a krajiny. I když objem darů právnických a fyzických osob trvale narůstá, nedosáhne pravděpodobně v dohledné době takového významu jako v některých jiných zemích (Itálie, Slovensko, Maďarsko ad.) se zavedenými daňovými asignacemi.

Čtěte také: Česká republika a ochrana ovzduší

Dalším důležitým tržním ekonomickým nástrojem by mohla být povinnost finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření uložených provozovatelům, kteří mohou způsobit ekologickou újmu, kterou zavedl zákon o předcházení ekologické újmě z r. 2008. Bohužel, transpozice evropské legislativy se v této oblasti ne zcela zdařila a zákon se téměř neaplikuje. Při nejbližší příležitosti by si zasloužil novelu i zákon o ekologické újmě.

Poplatky za poškozování životního prostředí

Mezi důležité ekonomické nástroje patří (některé) poplatky za poškozování životního prostředí, jejichž příjemcem je zčásti Státní fond životního prostředí, který je následně vrací v podobě podpory mj. různých opatření ke zlepšení přírody a krajiny, na výkupy zvláště chráněných území apod. Mezi významné poplatky z hlediska ochrany přírody a krajiny patří odvody za dočasné či trvalé vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa a za vypouštění odpadních vod.

Byť odvody za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu již obsahují progresi odrážející význam konkrétního území pro přírodu a krajinu, přesto by do budoucna bylo třeba více zohlednit plnění ekosystémových funkcí. Ve spolupráci AOPK ČR a akademických pracovišť je aktuálně vytvářena metodika hodnocení jednotlivých typů přínosů s termínem dokončení v r. 2026.

Poplatek, který by v případě doplnění chybějící legislativy patřil mezi nejčastěji využívané, je odvod za kácení dřevin. Již od r. 1992 máme v ZOPK uvedenu možnost uložit namísto provedení náhradní výsadby odvod do rozpočtu obce tomu, kdo pokácí dřeviny z důvodu výstavby. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí má stanovit zvláštní zákon. Ten však stále neexistuje. Přitom obce o možnost odvodů stojí, protože pozemků pro realizaci náhradní výsadby je nedostatek a obce by raději využily finanční prostředky získané z odvodů na péči o stávající veřejnou zeleň. Snad se v dohledné době začne na příslušné legislativě pracovat.

Dalším finančním nástrojem, diskutovaným zejména v poslední době v souvislosti s nárůstem počtu návštěvníků, jsou poplatky za vstup či vjezd do zvláště chráněných území. V současnosti se poplatky nevybírají s výjimkou vstupného na návštěvnické okruhy vybavené infrastrukturou, bez které by daná část chráněného území zpravidla nebyla dostupná.

Čtěte také: Ekonomika, společnost a Ahold

Zavedení faktického poplatku za vstup do zvláště chráněných území v podmínkách České republiky není podle mého názoru vhodné. Asi by bylo možno uvažovat o poplatku za vstup jen do nejcennějších částí a klidových zón národních parků. Naproti tomu poplatek za vjezd do národních parků, kdysi již zavedený, by bylo účelné (po potřebném doplnění legislativy) znovu zavést a výnos z něj využít mj. k tlumení negativních dopadů.

Náhrada újmy

Stále více na významu nabývá institut náhrady újmy, který byl do zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) začleněn v roce 2004. Újmu za ztížení hospodaření zemědělského, lesnického a rybničního hospodaření poskytuje AOPK ČR, na území národních parků jejich správy. Náhrada se poskytuje formou finanční platby vlastníkovi nebo nájemci (pachtýři) a to pouze na zemědělské půdě, lesních pozemcích a rybnících s chovem ryb nebo vodní drůbeže.

Stát neproplácí jen újmu za ztížení hospodaření, ale od r. 2000 také přímé škody způsobené vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů. Také v tomto případě je již projednávána novelizace zákona i jeho prováděcí vyhlášky s cílem rozšířit druhy, za které je škoda vyplácena (konkrétně o jestřába lesního) a okruh způsobených škod.

Krajinotvorné programy a finanční příspěvky

Již v r. 1992 byly schváleny první krajinotvorné programy. Nejoblíbenější z nich pro příjemce podpory je Program péče o přírodu, který funguje nepřetržitě od roku 1996. K významné proměně krajinotvorných programů došlo v souvislosti s možností hradit opatření investičního a obnovního charakteru z prostředků Evropské unie.

Z veřejných rozpočtů (státního, krajských a v menší míře i rozpočtů obcí s rozšířenou působností) jsou poskytovány finanční příspěvky vlastníkům a nájemcům (pachtýřům) na základě smluv o realizaci opatření ke zlepšení přírodního prostředí (uzavíraných podle § 68 ZOPK). Před více jak deseti lety začala AOPK ČR uzavírat veřejnoprávní smlouvy upravující způsob hospodaření na pozemcích v chráněných územích, počet těchto smluv již přesáhl 2 300. Postupně začaly veřejnoprávní smlouvy s vlastníky či pachtýři uzavírat i další orgány ochrany přírody a dnes jde o běžně užívaný instrument.

Čtěte také: Finanční přínosy udržitelného lesního hospodářství

Podpora z programů EU

Péče o přírodu a krajinu je v České republice významně podporována z programů EU. V čím dál větší míře se v České republice v oblasti péče o biodiverzitu rozvíjí čerpání s unijních programů (př. LIFE, Horizon Europe ad.), i když stále nedosahuje úrovně jako v některých jiných členských zemích. Na biodiverzitu jsou opakovaně zacíleny také fondy EHP a Norska, u nichž by si však zasloužila zlepšení (zejména zrychlení) administrace podpory na straně našeho státu.

Nejdůležitějším operačním programem pro podporu opatření zlepšujících stav přírody a krajiny je bezesporu Operační program Životní prostředí (OPŽP). V období 2014-2020 bylo v prioritní ose zaměřené na ochranu a péči o přírodu a krajiny alokováno 9,1 mld. Kč. S podporou z OPŽP se podařilo zrealizovat množství revitalizací vodních toků, obnovy mokřadů, přírodních biotopů, projektů rekonstrukcí veřejné zeleně, založení krajinných prvků atd. Bohužel pro období 2021-2027 je na tato opatření v rámci OPŽP alokována nižší částka - 8,4 mld. Kč.

Kromě resortu zemědělství má úzký vztah k lesnímu hospodářství i resort životního prostředí. MŽP se snaží o stále větší pokrytí objemu potřeb v ochraně přírody a krajiny ekonomickými nástroji, které působí motivačně, a tím jsou z hlediska vztahu veřejnosti a ochrany přírody lepší než nástroje administrativní, restriktivní. Základním cílem resortu životního prostředí je podpora biodiverzity na úrovni druhů, ekosystémů a genofondu.

Financování zájmů ochrany přírody a krajiny

Finanční možnosti uspokojování potřeb OPK:

• Národní zdroje:
  • Podprogram péče o nezcizitelný státní majetek v ZCHÚ ve správě organizací MŽP;
  • Příspěvky na hospodaření v lesích národních parků a jejich ochranných pásem;
  • Program péče o krajinu;
  • Program revitalizace říčních systémů;
  • Program péče o přírodní prostředí - pod Státním fondem životního prostředí ČR.
• Evropské zdroje:
  • Operační program Infrastruktura;
  • Program LIFE III;
  • HRDP (Horizontální plán rozvoje venkova) - v rámci něj zejména Agroenvironmentální programy a podpora oblastí s environmentálními omezeními;
  • Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství.

Program péče o krajinu disponuje cca 200 mil. ročně. Má dva podprogramy, z nichž jeden slouží k podpoře realizace opatření v tzv. volné krajině (tj. bez zvláštní územní ochrany) pro vlastníky, nájemce a podnájemce pozemků, a druhý podporuje ochranářský management ve zvláště chráněných částech přírody.

Státní fond životního prostředí má svoje příjmy a z těch hradí tyto programy. Od roku 2004 se finanční prostředky spíše využívají na kofinancování evropských zdrojů, v národním programu se v současné době nepřijímají žádosti.

Ekonomické nástroje - přehled

Nástroje regulace normativního charakteru, na kterých je historicky primárně založen systém přímé regulace ochrany životního prostředí zemí OECD, doplňuje využití ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. Současné politiky životního prostředí vyspělých zemí disponují širokým rejstříkem ekonomických nástrojů. Nejčastější klasifikace ekonomických nástrojů je dělí na poplatky, subvence, systém zálohování a specielní tržní nástroje, jako je prodej emisních povolení a pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí. Tento soubor je v praxi doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky.

Ekonomické nástroje plní mnoho funkcí. Jedná se o funkce kompenzační, fiskální, stimulační, redistribuční a komparativní. Stimulační funkce podporuje realizaci určitého cíle. Redistribuční funkce představuje usměrnění možných dopadů na různé subjekty.

V ochraně přírody a krajiny v České republice se uplatňují zejména následující ekonomické nástroje:

1. Pozitivně stimulující (pozitivní netržní nástroje)
   • finanční příspěvky
   • dotace
   • půjčky
2. Negativně stimulující (negativní netržní nástroje)
   • poplatky za vjezd do národních parků
   • odvody za kácení dřevin

Ekonomické nástroje lze rozdělit na tržně orientované a netržní. Netržní ekonomické nástroje mohou být pozitivní, nebo negativní.

Tabulka: Poplatky za znečišťování životního prostředí

Podle daňové statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky k ochraně ŽP. Mezi tyto daně patří dálniční známka, mýtné, silniční daň, spotřební daň, daň z minerálních olejů.

Finanční nástroje MŽP

Finanční nástroje se zaměřují na podporu ekonomicky životaschopných projektů, tedy projektů, které generují i bez poskytnuté podpory alespoň nějaký zisk. Z tohoto důvodu jsou tyto projekty vhodným způsobem podporovány z veřejných zdrojů tak, aby se zlepšila návratnost investic nebo aby byla omezena investiční rizika, tzn. aby ve výsledku byly projekty realizovány v dostatečném množství.

Od roku 2017 začalo Ministerstvo životního prostředí poskytovat podporu formou finančního nástroje v rámci specifického cíle 3.5 Snížit environmentální rizika a rozvíjet systémy jejich řízení v OPŽP 2014-2020.

V programovém období 2021-2027 realizuje MŽP několik finančních nástrojů v rámci OPST.

V OPŽP byl v létě 2025 spuštěn finanční nástroj v podobě finanční záruky pro oblast oběhového hospodářství:

• Vyhlášen Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP ČR), který je zprostředkovatelem a administrátorem mechanismu.

Problémy a rizika fungování ekonomických nástrojů

Závěrem uvádíme hlavní problémy a rizika fungování ekonomických nástrojů v podmínkách České republiky:

1. chybí kvalitní analýza potřeb ochrany přírody a krajiny, která by se mohla stát základem pro systémově správné nastavení ekonomických nástrojů;
2. ve vztahu k jednotlivým evropským fondům převládá „resortní“ přístup;
3. v programech financovaných z evropských fondů zůstávají dotační tituly, které jsou, nebo za určitých podmínek mohou být, environmentálně nepříznivé;
4. programy financované z evropských fondů zůstávají ve srovnání s národními dotacemi nepružné a žadatelsky náročné z hlediska administrace;
5. nedostatek finančních prostředků státního rozpočtu na kofinancování evropských programů vede k utlumování národních dotačních programů.

tags: #ekonomicke #nastroje #v #oblasti #ochrany #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Kvalitní kompost Blansko
• Indikátory fekálního znečištění
• Phoenix WT recyklace
• Trendy v ekologické dámské obuvi
• Pedálový koš Zone Denmark Ume – recenze