Emisní faktory pro výpočet emisí

Při zpracování výkazů o emisích CO2 pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (systém ETS - Emission Trade System) se používají tzv. emisní faktory (dále též EF). Emisní faktor je vlastně měrný ukazatel, který určuje, kolik se uvolní oxidu uhličitého spálením jednotkového množství paliva.

Metodika pro zpracování výkazů o emisích pak předepisuje konkrétní postupy pro výpočet emisí CO2. Významné zdroje mají povinnost stanovit své individuální EF pro každé použité palivo a to i pro jeho jednotlivé dávky do spalovacího zařízení. Jinak je tomu ovšem pro méně významné zdroje, u kterých není požadována vyšší přesnost údajů. V těchto případech se používají tzv. Tento přístup však může vést k určitým nepřesnostem při vykazování emisí CO2 v porovnání se skutečností.

Na první pohled je zřejmé, že jediný EF pro určitý druh paliva (např. hnědé uhlí) nemusí postihovat celou škálu druhů hnědého uhlí od jeho výhřevností pod 10 MJ/kg až po výhřevnosti dosahujících hodnot až k 20 MJ/kg. Jak ukazují naše dosavadní zkušenosti a analýzy je EF závislý na výhřevnosti paliva a to bez ohledu na jeho druh. Lze nalézt jednoduchý vztah mezi výhřevností a množstvím emisním faktorem, který lze vyjádřit polynomem 3. stupně.

Pokud by se doplnila metodika stanovení emisí CO2 o použití tohoto vztahu, došlo by k značnému zpřesnění vykazovaných emisí na zdrojích, které nemají povinnost stanovovat svůj specifický emisní faktor na základě analýzy vzorků použitých paliv. Navržené zpřesnění jen předpokládá znalost jediného kvalitativního znaku a tím je výhřevnost, tedy povinný ukazatel, který musí znát každý dodavatel paliva.

Legislativa a metodiky

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. b) a c) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon“) k provedení § 4 odst. 2 a § 7 odst. (2) Pro zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky vztahují na zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u jedné z činností podle přílohy č. 1.

Čtěte také: Klimatické modely: co nám říkají?

Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu nebo postupem založeným na měření nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí z různých dílčích zdrojů a zdrojových toků spadajících pod jedno zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení emisí provozovatel zařízení zajistí, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí. Provozovatel zařízení zjišťuje emise v souladu se zásadami stanovenými v příloze č. (2) Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím skleníkových plynů podle § 4 zákona.

b) je předložena analýza nejistot podle § 16 odst. (2) Pro každé období vykazování potvrdí provozovatel zařízení shodu naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými potvrzovacím výpočtem postupem podle § 5.

Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo použije specifické výpočty uvedené v příloze č. (2) CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže odděleně jako zvláštní položka.

V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v TJ. Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna jedné. Emisní faktor v sobě může zahrnovat i faktor oxidační, v tom případě se oxidační faktor již nevyjadřuje.

(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. (1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých metrech krychlových. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní faktor roven jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní, konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu lze vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově.

Čtěte také: Aktuální normy emisí v ČR

Úrovně přesnosti

Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny písmeny.

Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti. Nejvyšší úroveň přesnosti nemusí být použita u oxidačních faktorů a pro komerční standardní paliva u výhřevnosti a oxidačních a emisních faktorů. Nižší úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady.

Pokud je to technicky proveditelné, použije provozovatel zařízení pro všechny proměnné všech významných zdrojových toků minimálně ty úrovně přesnosti, které jsou uvedeny v příloze č. (3) Nejnižší úrovně přesnosti lze použít tam, kde se jedná o méně významné zdroje nebo méně významné zdrojové toky. U nejméně významných zdrojů nebo u nejméně významných zdrojových toků lze k monitorování a vykazování použít postupy založené na vlastní metodě odhadu a bez stanovených úrovní přesnosti.

Pro paliva z čisté biomasy mohou být použity postupy nižších úrovní přesnosti nebo přístupy bez stanovených úrovní přesnosti, mezi které patří metoda energetické bilance, pokud by se takto vypočítané emise neodečítaly od emisí stanovených na základě kontinuálního měření. Za čistou biomasu se považuje palivo, které obsahuje nejméně 97 % podílu uhlíku pocházejícího z biomasy v celkovém množství uhlíku v palivu.

Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel zařízení plně dokumentuje. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení je nutno minimalizovat. Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č.

Čtěte také: Pravidla pro vjezd do německých měst

V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo pokud by to vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení Materiálu S a Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout na základě dat z kalendářního roku před obdobím vykazování a korelace s produkcí za období vykazovaní a doložit je podpůrnými a dokumentovanými výpočty a s příslušnými finančními výkazy. Stanovení všech ostatních hodnot majících vliv na výběr úrovně přesnosti se provádí podle pokynů uvedených v příloze č. (4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

Pro biomasu je stanoven emisní faktor 0; emise CO2 pocházející z biomasy se nezapočítávají; skutečné emise z biomasy se vykazují odděleně od ostatních emisí daného zařízení ve formuláři podle přílohy č. 5 k této vyhlášce; seznam materiálů považovaných za biomasu je uveden v příloze č.

Vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm se použijí příslušné CEN normy. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné použitelné normy, postupy mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle metodických pokynů přijatých provozovateli zařízení v dohodě s ministerstvem.

Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se přednostně použije laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025 s výjimkou případu, kdy provozovatel zařízení ministerstvu doloží, že laboratoř splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025.

Stanovené emisní a oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Podíl biomasy v palivu se stanoví například metodou manuálního roztřídění složek směsných materiálů, diferenční metodou stanovující výhřevnost binárních směsí a jejich čisté složky nebo isotopickými metodami založenými na analýze uhlíku 14.

Provozovatel nemusí použít postup podle § 3 odst. 2 písm. (1) Nejistotu při zjišťování emisí podle § 3 je nutno omezit na minimum. Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO2 při činnostech nebo dílčích zdrojích rozdílné emisní mohutnosti E uvádí tabulka v příloze č. (1) V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu postupu podle § 3 odst. 2 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky paliv a materiálu.

Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří úrovňovém systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné nejistoty vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán v praxi. Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

V případě měření podle § 4 odst. (2) Kvantifikaci nejistoty, která vyplývá z počáteční důkladné analýzy nejistoty, uvede provozovatel zařízení v emisním hlášení. Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení provozovatel zařízení kontroluje a redukuje pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat.

Vykazování emisí

Provozovatel zařízení vykazuje množství emisí skleníkových plynů ze zařízení na formuláři pro vykazování výsledků zjišťování emisí ověřeném autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. a) údaje podle § 5 odst. 3 písm.

Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového součtu emisí. Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 4 k této vyhlášce. Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke stejnému typu činnosti podle přílohy č. Emise se vykazují zaokrouhleně na celé tuny. Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č.

Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného zařízení provozovatel zařízení uchovává alespoň 10 let od předložení emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona. Provozovatel zařízení zajistí, aby byly všechny informace podle § 18 odst. (1) Provozovatel zařízení zajišťuje, že měřicí zařízení je zkalibrované, adjustované, ověřené a testované pomocí příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, před prvním použitím a dále v pravidelných intervalech.

Zjistí-li provozovatel zařízení, že přístroj zcela neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí a zdokumentuje správnost předchozích výsledků měření a okamžitě přijme potřebná nápravná opatření. Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené v normách EN 14181 a EN ISO 14956. Je-li měřením, vyhodnocováním dat a vykazováním výsledků pověřena nezávislá a akreditovaná testovací laboratoř, použije se laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025 s výjimkou případu, kdy provozovatel zařízení ministerstvu doloží, že laboratoř splňuje požadavky odpovídající požadavkům stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025.

Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat zajistí provozovatel zařízení, aby nedošlo k opominutím, zkreslením nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení těchto kontrolních postupů musí provozovatel zařízení navrhnout s ohledem na komplexnost datového souboru. Formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů je uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce.

Národní inventura skleníkových plynů

Pro stanovení množství použitého paliva v TJ a pro stanovení emisí CO2 byly v české národní inventuře skleníkových plynů použity průměrné výhřevnosti, emisní a oxidační faktory, které jsou uvedeny v tabulce níže (NID, tabulka 3.11.). Výhřevnosti kapalných paliv byly převzaty z Českého statistického úřadu (ČSÚ) a oficiálně potvrzeny jejich odborníky.

Výhřevnosti tuhých paliv a zemního plynu byly vypočteny jako vážené průměry z produkce, vývozů a dovozů na základě oficiálních podkladů předávaných ČSÚ v rámci reportingu do IEA/EUROSTAT (International Energy Agency/European statistics). Přepočet z objemových jednotek na hmotnostní jednotky u zemního plynu byl učiněn na základě hustoty 0,705 kg/m3, která odpovídá tzv. obchodním podmínkám (t = 15 °C, p = 101,3 kPa).

Pro hnědé a černé uhlí byly použity národně specifické emisní faktory, stejně jako pro LPG a zemní plyn, pro ostatní paliva byly použity standardně doporučené emisní faktory uvedené v platné metodice IPCC (IPCC 2006 Guidelines, 2006). Hodnoty implikovaného emisního faktoru a výhřevnosti pro benzín a motorovou naftu pro sektor dopravy jsou převzaty z tabulky 3.44 a tabulky Tab. A5-3 české národní inventury skleníkových plynů (NID).

Koksárenský plyn (TJ/mill. Zemní plyn (TJ/mill. c) TJ/mil. m3, t=15 ºC, p=101,3 kPa (tzv. e) GCV pro zemní plyn (5letý průměr) 38,582 TJ/mil.

Projekt ARAMIS a recyklační linky

V rámci projektu ARAMIS, dílčího cíle 1.1 zaměřeného na doplnění a aktualizaci emisních faktorů používaných především pro výpočty množství emisí znečišťujících látek, proběhla v průběhu roku 2021 měření recyklačních linek stavebních hmot. V průběhu odběrů vzorků byly jednotlivé technologické operace modifikovány tak, aby zahrnovaly nejen standardní stav dodržování provozních podmínek a opatření ke snížení emisí (zkrápění u jednotlivých procesní uzlů), ale také podmínky bez uplatnění těchto opatření.

Z vyhodnocených výsledků měření byla sestavena tabulka emisních faktorů TZL. Tato tabulka byla použita pro nahrazení dosavadních používaných emisních faktorů a zveřejněna ve Věstníku MŽP v prosinci 2021. V důsledku tak došlo k uplatnění těchto nových emisních faktorů bezprostředně v následujícím roce při výpočtu emisí z provozu recyklačních linek stavebních hmot pro ohlášení souhrnné provozní evidence, popř.

Všeobecné emisní faktory oxidu uhličitého

Pro orientační výpočet úspor emisí oxidu uhličitého dosažených změnou druhu paliva nebo sníženou spotřebou paliva lze použít údaje z připojené tabulky. Podrobné informace obsahuje Vyhláška č. 213/2001 Sb., kterou se mění a doplňuje Vyhláška č. 425/2004 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu.

Pramen: Vyhláška č. 425/2004 Sb.

IEA a Microsoft Sustainability Manager

V Microsoft Sustainability Manageru můžete vypočítat emise pomocí faktorů emisí Mezinárodní energetické agentury (IEA). Když vaše organizace používá faktory emisí IEA, získá lepší přehled o uhlíkové stopě výroby elektřiny a může vyvinout strategie pro snížení emisí skleníkových plynů .GHG. Knihovnu IEA factor library můžete použít společně se všemi ostatními knihovnami emisních faktorů. Použijte ho podobně jako ostatní knihovny faktoru ve Správci udržitelnosti. IEA udává hodnoty emisních faktorů pro jednotlivé plyny v jednotkách ekvivalentu CO₂ (CO₂e). Aby systém byl v souladu s naším datovým modelem, převede tyto hodnoty na jednotlivé hodnoty plynu tak, že vydělí hodnoty CO₂e jejich příslušným globálním oteplovacím potenciálem (GWP). V tomto příkladu jste už stáhli faktory emisí IEA z Centra pro správu Power Platform. Na stránce Emisní faktory IEA 2021, verze 2024 vyberte kartu Emisní faktory. Vyberte kartu Mapování faktorů . Vyberte profil výpočtu a poté vyberte Spustit výpočet.

tags: #emisní #faktory #pro #výpočet #emisí

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní poklady Panenského Týnce
• Recepty z darů přírody
• Bukovec - svoz odpadu
• Srovnání ekologických sáčků na psí exkrementy
• Výskyt papoušků v Jižní Americe