Ekologický přístup: Definice a význam

Pojmy udržitelnost a ekologie se začínají objevovat stále častěji v běžných konverzacích. Mnohdykrát jsou považovány za synonyma.

Ekologická udržitelnost: Závazek k lepší budoucnosti

Zjistěte více o ekologické udržitelnosti, proč je důležitá a co dělají jednotlivci a organizace po celém světě pro dosažení tohoto důležitého cíle. Ekologická udržitelnost je o ekologické rovnováze.

Lidé již téměř dvě tisíciletí znečišťují naši planetu oxidem uhličitým, což přispívá ke globální změně klimatu.

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který je orgánem OSN pro hodnocení vědeckých poznatků týkajících se změny klimatu, je nepopiratelné, že lidská činnost ovlivňuje planetu, což vede k oteplování atmosféry, oceánů a pevniny.

Negativní dopady změny klimatu jsou stále patrnější, a proto se stále více vlád, organizací i jednotlivců hlásí k ekologické udržitelnosti a podporuje ji. Tyto různé skupiny usilují o dosažení vznešeného cíle, kterým je dekarbonizace našeho světa a ochrana globálních ekosystémů v zájmu budoucích generací.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Definice ekologické udržitelnosti

Ekologická udržitelnost je schopnost udržet ekologickou rovnováhu v přirozeném prostředí naší planety a zachovat přírodní zdroje pro blaho současných i budoucích generací.

Tři pilíře udržitelnosti

Udržitelnost spočívá v uspokojování potřeb současných generací, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Mnoho organizací usiluje o dosažení tří hlavních pilířů udržitelnosti:

• Sociální udržitelnost Pro firmy zahrnuje sociální udržitelnost důležité otázky týkající se pracoviště a zaměstnanců, například zdraví a bezpečnost, inkluzi, podporu zaměstnanců, možnosti profesního rozvoje a rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
• Ekonomická udržitelnost Ačkoli se může zdát, že tento pilíř je zaměřen na schopnost organizace udržet si ziskovost po celou dobu své existence, ekonomická udržitelnost není jen o penězích. Ekonomicky udržitelná organizace je taková organizace, která je schopna dosahovat příjmů a udržovat si dlouhodobý obchodní růst, aniž by negativně ovlivňovala komunitu, životní prostředí nebo zdraví a osobní pohodu svých zaměstnanců.

Stručná historie ekologické udržitelnosti

Spojené státy se poprvé zavázaly k ekologické udržitelnosti v roce 1969, kdy byl přijat zákon NEPA (National Environmental Policy Act). Podle agentury EPA (United States Environmental Protection Agency) si Spojené státy v rámci zákona NEPA stanovily tuto národní politiku: „vytvářet a udržovat podmínky, za nichž mohou člověk a příroda existovat v produktivní harmonii a plnit sociální, ekonomické a další požadavky současných a budoucích generací“.

Během několika desetiletí po přijetí zákona NEPA zájem veřejnosti o ekologickou udržitelnost celosvětově stále roste, protože země po celém světě čelí rostoucím výzvám spojeným se změnou klimatu.

V roce 2015 byla na mezinárodním klimatickém summitu -⁠ konferenci smluvních stran (COP - Conference of the Parties) 196 stranami přijata Pařížská dohoda. Podle OSN je Pařížská dohoda právně závaznou mezinárodní smlouvou, kterou přijaly téměř všechny státy světa ve snaze bojovat proti změně klimatu.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Cílem dohody je snížit emise oxidu uhličitého natolik, aby nárůst globální teploty nepřesáhl 2 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální dobou, přičemž cílem je udržet nárůst pod 1,5 stupně Celsia.

V posledních letech se ekologická udržitelnost stala prioritou mnoha organizací, které se stále intenzivněji snaží snižovat emise uhlíku, omezovat množství odpadu a spotřebovávat méně vody.

Proč je ekologická udržitelnost důležitá?

Ekologická udržitelnost je důležitá pro blaho současných i budoucích generací. Změna klimatu představuje pro země po celém světě řadu složitých environmentálních, sociálních a ekonomických výzev.

V posledních desetiletích jsou důsledky změny klimatu stále zřetelnější -⁠ od rostoucích globálních teplot a extrémnějších such až po sílící tropické bouře, ničivé požáry a katastrofální záplavy.

Vzhledem k tomu, že škodlivé dopady změny klimatu postihují lidi i ekosystémy na celé planetě, mnoho jednotlivců, komunit a organizací po celém světě se hlásí k ekologické udržitelnosti a považuje tuto zásadní věc za svou prioritu. Toto úsilí nám umožní snižovat emise uhlíku na planetě a chránit přírodní zdroje, abychom podpořili zdraví a blahobyt budoucích generací.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

V případě organizací není ekologická udržitelnost prospěšná pouze pro životní prostředí, ale také pro podnikání. Prosazováním udržitelnosti a zaváděním programů na podporu zdravějšího životního prostředí mohou organizace ve všech odvětvích budovat důvěru ve značku, posilovat loajalitu zákazníků a zvyšovat spokojenost zaměstnanců. Ekologická udržitelnost již není pro organizace luxusem - nyní je společenskou odpovědností firem.

Příklady ekologické udržitelnosti: 6 způsobů, jak snížit vaši uhlíkovou stopu

Obecně se sice organizace po celém světě snaží urychlit své úsilí v oblasti udržitelnosti, mnohé z nich však neví, kde začít. Pokud hledáte způsoby, jak snížit dopad vaší organizace na životní prostředí, zde je několik příkladů a tipů, které vám ve vaší snaze o dosažení ekologické udržitelnosti pomohou:

• Přechod na obnovitelné zdroje energie
• Závazek k budoucnosti bez odpadu Každý rok lidé spotřebují 100 miliard tun materiálů - a v roce 2020 se pouze 8,6 % těchto materiálů po použití vrátilo zpět do ekonomiky. Některé organizace se snaží snížit množství odpadu a při nakládání s materiály stále více uplatňují oběhový přístup. To znamená nejen zvýšit podíl recyklovaného obsahu, ale také zodpovědné získávání materiálů pro provoz, výrobky a obaly.
• Snížení emisí uhlíku vaší organizace Inovativní řešení v oblasti ekologické udržitelnosti umožňují organizacím měřit, zaznamenávat a vykazovat emise uhlíku v celém dodavatelském řetězci. Organizace tak mohou snížit svůj dopad, zvýšit efektivitu a provést trvalé změny.
• Ochrana ekosystémů Zdravé ekosystémy jsou nezbytné pro zdravou planetu. Podle výzkumu Organizace spojených národů se stav světových ekosystémů zhoršuje rychleji, než se dosud zdálo. Proto ekologicky smýšlející organizace hledají způsoby, jak řídit svůj dopad na ekosystémy, a podnikají kroky, které pomohou zachovat přírodní zdroje pro klimaticky stabilní budoucnost.
• Šetření vodou Mnoho organizací, které usilují o ekologickou udržitelnost, se snaží snížit celkovou spotřebu vody -⁠ a některé si stanovily za cíl dosáhnout v příštím desetiletí vodní pozitivity. V důsledku růstu populace, hospodářského rozvoje a stále rostoucí spotřeby se poptávka po vodě celosvětově zvyšuje. Pokud nepřijmeme žádná opatření, prognózy ukazují, že do roku 2030 bude oproti poptávce chybět 56 % vody.
• Prosazování opatření v oblasti udržitelnosti Dalším způsobem, jak mohou organizace zvyšovat své úsilí v oblasti udržitelnosti, je prosazování opatření, která tento cíl podporují. Jedná se o například o opatření, která mají pomoci snížit emise uhlíku, podpořit bezuhlíkovou energetiku, účinně spravovat ekosystémy a zlepšit přístup k vodě, její dostupnost a kvalitu. Prosazováním intenzivnějších opatření v oblasti udržitelnosti ve vaší komunitě, zemi i ve světě může vaše organizace výrazně přispět ke změně situace.

Co je ESG?

ESG (z anglického Environmental, Social, and Governance) je soubor standardů, kterými se organizace řídí, když se snaží být společensky odpovědnější. ESG je důležité, protože jde o kritérium, které investoři hodnotí, když se rozhodují, zda do společnosti investovat, či nikoli. Každá organizace má přímý vliv v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a v oblasti správy a řízení. Způsob, jakým firmy přistupují k ESG, je dnes důležitější než kdykoli předtím, protože ekologická a sociální odpovědnost se stala středem zájmu širokého spektra zainteresovaných stran -⁠ od komunit a zákazníků až po akcionáře a dodavatele.

Pokud se organizace zaváže k dodržování přísných standardů ESG, může jí to navíc pomoci přilákat a udržet si špičkové odborníky. Je to proto, že stále více zaměstnanců přitahují společnosti, které se zajímají o důležitější otázky, než je ziskovost, a přijímají opatření k řešení otázek v oblasti životního prostředí, sociální oblasti a v oblasti správy a řízení.

Co ESG pro organizace konkrétně znamená:

• E = otázky související s životním prostředím Zaměřuje se na to, jak organizace přistupuje k otázkám ekologické udržitelnosti, včetně nakládání s odpady, využívání obnovitelných zdrojů energie, emisí uhlíku, odlesňování, spotřeby vody, znečišťování ovzduší nebo vody, hospodaření se surovinami, a také na obecné postoje společnosti ke změně klimatu a udržitelnosti.
• S = sociální aspekty V rámci ESG se sociální kritéria zaměřují na dopad, který má organizace na své zákazníky, zaměstnance, okolní komunitu a celý svět. Patří sem důležité otázky týkající se zaměstnanců, jako například pracovněprávní vztahy, diverzita a inkluze, bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti, základní mzdy nebo platy, programy školení a vzdělávání zaměstnanců, angažovanost a fluktuace zaměstnanců a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Tato oblast zahrnuje také důležité otázky týkající se zákazníků, například kvalitu zákaznických služeb, vztahy se zákazníky a otázky ochrany spotřebitele. Zainteresované strany mohou také posuzovat, zda organizace věnuje čas a peníze na dobročinné účely, jaký postoj zaujímá k otázkám lidských práv nebo zda je prospěšná pro společnost.
• G = otázky v oblasti správy a řízení Otázky správy a řízení podniků v rámci ESG se týkají toho, jak dobře organizace reguluje nebo řídí sama sebe. Patří sem takové aspekty jako například transparentnost účetnictví, finanční výkaznictví, daňové strategie, firemní dary, korupce nebo úplatkářství, politické lobbování, struktura a diverzita správních rad, dodržování předpisů v oblasti životního prostředí a odměňování vedoucích pracovníků.

Vysvětlení rozdílu mezi ESG a CSR

Společenská odpovědnost firem (CSR) je model, který předchází ESG. CSR je obecný soubor standardů nebo zásad, kterými organizace zohledňují svůj dopad na zaměstnance, akcionáře a společnost jako celek. CSR je mnohem širší pojem než ESG a souvisí spíše s obecnými záměry organizace přijímat společensky odpovědná rozhodnutí. Řada kritiků poukazuje na to, že CSR je spíše snahou o zlepšení vztahů s veřejností než skutečným závazkem ke změnám nebo procesem vykazování. Na druhé straně ESG zahrnuje konkrétnější opatření a specifická kritéria, která lze analyzovat a měřit pomocí hodnocení ESG.

V některých částech světa, včetně Evropské unie, jsou organizace povinny dodržovat zvláštní předpisy ESG. O zavedení podobných požadavků na vykazování uvažují také Spojené státy. Na rozdíl od CSR přináší ESG skutečná data, která lze vyhodnotit a získat tak jasný obraz o společenské odpovědnosti organizace a jejím úsilí o dosažení udržitelnosti. Organizace pak mohou tyto poznatky využít ke zlepšení svého úsilí v oblasti ESG.

Výhody ESG

Organizace, které se angažují v otázkách týkajících se životního prostředí, sociální oblasti a řízení, získávají řadu důležitých výhod. Vhodně stanovené cíle v oblasti ESG mohou například organizaci umožnit následující:

• Podporovat obchodní růst tím, že společnost přiláká více zákazníků díky udržitelným produktům
• Snižovat provozní náklady díky nižší spotřebě energie a vody
• Zvyšovat spokojenost a produktivitu zaměstnanců a tím snižovat jejich fluktuaci
• Přilákat více zaměstnanců a zákazníků díky společenské důvěryhodnosti a důvěře ve značku
• Snižovat riziko dopadů nařízení a státních zásahů a nutnosti státní podpory

Environmentální odpovědnost a udržitelný rozvoj

Environmentální odpovědnost a udržitelný rozvoj představují v současné době klíčové koncepty moderní společnosti, které významně ovlivňují naše každodenní rozhodování a směřování lidské civilizace. Pojem environmentální v tomto kontextu zahrnuje veškeré aspekty vztahu člověka k životnímu prostředí a přírodním zdrojům. V rámci udržitelného rozvoje je zásadní najít rovnováhu mezi ekonomickým růstem, sociálním blahobytem a ochranou životního prostředí.

Enviromentální výchova a OVU (Oblast Výchovy a Vzdělávání)

Vztah k životnímu prostředí se formuje již od raného dětství a je ovlivněn mnoha faktory, včetně výchovy, vzdělání a společenských hodnot. Environmentální výchova a vzdělávání hrají klíčovou roli při vytváření odpovědného přístupu k přírodě. Environmentální vzdělávání a osvěta představuje komplexní systém aktivit a vzdělávacích procesů, které mají za cíl rozvíjet environmentální povědomí a odpovědnost jednotlivců i celé společnosti vůči životnímu prostředí.

Důležitým prvkem je environmentální senzitivita, která se rozumí jako citlivost, vztah a empatie k přírodě a životnímu prostředí, včetně citlivého vztahu ke zvířatům a rostlinám.

OVU (Oblast Výchovy a Vzdělávání) je postojový a zkušenostní OVU. Vede žáka k tomu, aby oceňoval, že rozmanitost má hodnotu sama o sobě a že žák samotný je součástí přírody, protože člověk jako druh sdílí určitou evoluční historii se všemi jinými druhy na Zemi. OVU je vhodné naplňovat prožitkovými aktivitami zaměřenými na vnímání krásy a hodnoty přírody. Rozmanitost živých organismů žák pozoruje a zkoumá na úrovni druhů i širších skupin (v půdě, vodě, louce, lese) a objasní jejich roli v přírodě (rozkladači v půdě, opylovači). Při realizaci je vhodné spolupracovat s dalšími aktéry ve vzdělávání (ekocentra, muzea apod.).

OVU je důležité naplňovat kontinuálně v rámci vyučování přírodopisu, nikoli odděleně, například při výtvarné výchově nebo pouze při návštěvě ekocentra. Na OVU by měla navazovat spolupráce s jinými vyučujícími v rámci PT Udržitelné prostředí. OVU je zásadní pro budování vztahu žáka k přírodě. Rozvoj environmentální senzitivity zvyšuje motivaci k tomu, aktivně se zabývat ochranou přírody a měnit svoje návyky, což je zásadní téma dnešního světa.

Nerovnovážné paradigma v ekologii

V současnosti víme, že ekosystémy se nacházejí v rovnovážném stavu spíše vzácně a časově omezeně, že podléhají neustálým, často těžko předvídatelným změnám a že opakované disturbance patří v přírodních systémech ke zcela základním procesům. Všechny ekosystémy jsou vystaveny postupným změnám podnebí, obsahu živin, rozpadu původních biotopů a využívání bio­ty (živé složky ekosystémů) lidmi. Neexistuje konečný stav ekosystému, který by se dal jednou provždy zakonzervovat.

Srovnání základních názorů klasické a nerovnovážné ekologie:

Environmentální bezpečnost v moderní historii

V moderní historii se komplexnější úvahy o tématech environmentální bezpečnosti začaly objevovat od poloviny 70. let 20. století. Zájem o danou problematiku byl vyvolán jednak ropnou krizí (1973), která ukázala zranitelnost zemí a jejich hospodářství v případě nedostatku energie. Dále pak studií autorského kolektivu pod vedení D. Meadows (1972), která na základě nového modelu poukázala na fakt, že neobnovitelných zdrojů je na Zemi konečné množství a při tehdy známých technologiích dobývání a zpracování a při tempu jejich spotřeby řada surovin nemusí být dostupná již na začátku 21. století.

Vzrůstající zájem o environmentální bezpečnost - už i v jiných dimenzích než jen surovinové a energetické - pak lze pozorovat v polovině 80. let minulého století.

Zásadní obrat ve vnímání environmentální bezpečnosti přichází na počátku 90. let minulého století s koncem studené války. Na scénu se začínají dostávat nová, do té doby z bezpečnostního hlediska méně akcentovaná témata jako drogy, spontánní rozvoj a šíření nových onemocnění nebo státy na pokraji ekonomického a politického zhroucení.

Environmentální migrace

Podle údajů Světové organizace pro migraci (International Organization for Migration, IOM) bylo na konci roku 2020 ve světě více než 60 milionů nedobrovolných migrantů. Tato kategorie zahrnuje, vedle lidí prchajících z oblastí válečných konfliktů, také rostoucí počet osob, pro něž se postupně vžilo označení environmentální migranti (environmental migrants). Jedná se o osoby, které byly nuceny opustit své domovy buď z důvodů přírodní katastrofy, nebo kvůli dlouhodobým klimatickým změnám (globální oteplování, vysychání řek aj.).

Pojem environmentální migrant není právní pojem. Nemá proto ani žádnou právní definici. Pojem zahrnuje dvě velké kategorie osob. Jedná se, na straně jedné, o osoby dočasně či trvale migrující v důsledku přírodních katastrof, např. povodní, tsunami, zemětřesení či výbuchu sopky. Na straně druhé jde o osoby migrující, opět dočasně či trvale, v důsledku dlouhodobých změn životního prostředí, typicky změn souvisejících s globálním oteplováním, vzestupem hladiny světových oceánů, vysycháním některých oblastí apod.

Zelené veřejné zakázky (GPP)

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Environmentální aspekty se v některých případech přímo prolínají se sociálními aspekty.

Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií.

tags: #environmentalni #ekologicky #pristup #definice

Oblíbené příspěvky:

• Rubbermaid recenze
• Plenky a životní prostředí: Hloubková analýza
• Ekosystém v láhvi
• Nakládání s nemocničním odpadem
• Výpočet emisí TZL a SO2