Vzpomeňte na základní školu, jak jste se na přírodovědě učili koloběh vody a ekosystém planety. Zaprší, voda se vsákne, vypaří se, zaprší, voda se vsákne… Rostliny spalují oxid uhličitý a vyrábí kyslík, v noci obráceně. Tento koloběh znáte z naší planety. A co ho mít v obýváku?
Zahrada v láhvi může mít různé podoby. Buď je to otevřená sklenice osázená sukulenty, nebo uzavřená skleněná nádoba. V druhém případě vzniká samostatný ekosystém, který tak trochu připomíná miniaturní zeměkouli s rostlinami a vlastní atmosférou. Funguje tu koloběh vody i kyslíku; samozřejmě za podmínky, že rostliny uvnitř mají dostatek světla. Láhev tedy není potřeba zalévat ani větrat. Při použití správných materiálů a výběru vhodných rostlin je zahrádka v láhvi nenáročná na péči a vhodná i pro začátečníky.
Není to tak nemožné, jak to zní. Vlastně je to výborná volba pro „líné“ botaniky. Já na zalévání moc nejsem, dokážu usušit kaktus, ale tohle mě nadchlo. Kouzlo je v tom, že uzavřete prostor a izolujete ho od okolního světa. Nic nesmí ven, ani jedna molekula vody. Rostlina si vezme ze země potřebné živiny k růstu, voda se opakovaně vypařuje a kondenzuje na stěnách nádoby. Jediné, co dodáváte, je světlo. To je pro rostlinu životně důležité, díky světlu probíhá fotosyntéza a rostlinka si vytváří energii. Je to dokonalá kytka pro chlapy. Oživí to pokoj troškou zeleně a je bezúdržbová. Jestli vám uschne, tak jsou jen dva možné důvody.
Tenhle starý nápad čas od času upadá v zapomnění a pak se zase vrací do módy... třeba právě teď. Už v polovině 19. století vynalezl anglický lékař Nathaniel Ward prototyp všech miniaturních skleníků, který dostal po svém objeviteli název Wardův skleník. I když tohle pojmenování je prakticky zapomenuto, vynález ctihodného lékaře žije dál. Jen jsme zvyklí říkat mu trochu jinak - nejčastěji zahrádka v láhvi.
Tento nápad není nijak revoluční, zahrad v lahvi už vzniklo velmi mnoho, nejslavnější vypěstoval David Latimer, dnes už důchodce. Sazeničku zasadil v roce 1960, když mu bylo 27 let a naposledy ji zalil v roce 1972. Poté láhev utěsnil a rostlina si žije ve vlastním ekosystému už 41 let. V deseti galonové nádobě dnes roste džungle, sazenička poděnka (Tradescantia) obsadila celou lahev.
Čtěte také: Jak na čistý odpadkový koš
Zkusme si vytvořit vlastní zahradu v lahvi, nic na tom není. Ideální je na to demižon. Pro neznalce to je nádoba, která se používá na uskladňování kapalin, často vína, moštu, pálenky, kyselin… Má široké hrdlo a velký objem, pro naše potřeby ideální. Začneme trochou písku, který přijde na dno. Další vrstvou bude kompost, země bohatá na živiny, rostlina z nich bude žít dlouhé roky. V této fázi zasadíme rostlinku. Vyberte si dle libosti, mějte ale na paměti, že nebude mít příliš prostoru. Nedoporučuji palmy ani jiné stromy, mohly by vám poškodit strop. Zkuste třeba poděnku, nebo zelenec, soleirolia (domácí štěstí), kapradí… Fantazii se meze nekladou. Koneckonců, vám to bude strašit v obýváku.
Teď přijde zásadní krok, voda. Musíte zvolit správné množství, akorát. Nesmí mít žízeň, ale nesmí se ani utopit. David Latimer to vyřešil logicky, nezavřel nádobu hned, ale počkal, až rostlinka vyroste. Průběžně ji zalíval a čekal, až bude mít dostatek zeleně na vlastní recyklaci vzduchu.
Miniaturní zahrádka ve skle bude ale dlouhodobě fungovat, jen když ji osázíte správnými rostlinami. Ne každý druh se s podmínkami v láhvi vyrovná. Suchomilné sukulenty a kaktusy jsou vhodné jen do otevřených lahvových zahrádek. Vhodnější jsou nízké druhy z podrostu tropických pralesů.
Pod „víkem“ může růst zakrslý chřest pýřitý nebo netík Raddiho; druhý z nich potřebuje spíše sucho. Také begonie královské se vzorovanými listy vytvoří zajímavé akcenty, ale nesnášejí přílišné vlhko. Nenáročné jsou naopak pepřinec, podeňka, pilea, fitonie, drobný fíkovník šplhavý a drobné bromélie, jako podrostovka. Vhodné jsou také kapradiny, třeba vranečky, a mechy.
Sklenice nesmí stát na přímém slunci, protože se kvůli skleníkovému efektu vzduch uvnitř rychle zahřívá a rostliny pak odumírají horkem. Kontrolujte vlhkost: když se sklo ve sklenici orosí, stačí do dlouhé pinzety vzít savou papírovou utěrku a opatrně jí sklo otřít. Dejte pozor, abyste neotřeli chvostoskoky, kteří se na skle s oblibou zdržují. Pokud rostliny vadnou, trochu vody přidejte.
Čtěte také: Ekologické praní prádla
Na začátku vám možná bude chvilku trvat, než vystihnete správné množství vody: pokud se sklo zapařuje, vyvětrejte, pokud rostliny vadnou, trochu přilijte. Dokonale uzavřený systém by se v ideálním případě obešel bez zálivky, ale protože se obvykle trocha vody odpaří netěsností v uzávěru, je možné občas - třeba jednou za rok - trochu zalít.
Rostlinná terária se stala populární dekorací pro milovníky pokojových rostlin a interiérového designu. Tyto uzavřené nebo otevřené malé světy ve skle vytvářejí nádherný vizuální efekt a jsou ideálním řešením pro lidi s omezeným prostorem nebo pro ty, kteří hledají originální doplněk do interiéru. Rostlinné terárium je malý ekosystém vytvořený ve skleněné nádobě, která může být buď uzavřena, nebo otevřena.
Terária, zpopularizovaná během viktoriánské éry, dnes zaznamenávají velký nárůst zájmu. Jde o miniaturní ekosystém vytvořený z půdy, skal a rostlin uspořádaných v uzavřené skleněné nádobě. Domácí minizahrádka v podobě rostlinného terárie dokáže vytvořit jedinečnou atmosféru. Jsou navržena k pěstování rostlin v různých podmínkách, které napodobují jejich přirozené prostředí.
Nejčastějším problémem bývá plíseň. Je třeba kontrolovat, aby byla v rostlinném teráriu ideální vlhkost. Plísně se obvykle vyskytnou, je-li půda v teráriu příliš vlhká nebo je-li vnitřek terária příliš vlhký a nedostatečně větraný. Vlhkost může způsobit růst plísní, které poškozují rostliny v teráriu. Nedostatečné větrání a přehnané zalévání způsobují rozšiřování plísní. Pokud zpozorujete, že nastává tento problém, zkuste umístit na povrch půdy vrstvu písku nebo kamenů, aby se zabránilo přebytečné vlhkosti. Když už se objeví plísně v teráriu, je nutné jejich okamžité odstranění. U vážnějších plísní vyprázdněte terárium, důkladně ho vyčistěte a dezinfikujte ho před opětovným naplněním.
Toužíte po kousku přírody, který vnese do vašeho domova klid, vlhkost a originální atmosféru? Nemusíte mít zahradu ani balkon s velkým jezírkem - i v bytě si lze vytvořit malý vodní biotop. Ať už se rozhodnete pro stolní mini jezírko s lekníny, nebo chytrý akvaponický kout, kde se propojí ryby a rostliny, získáte unikátní dekoraci i funkční přírodní systém.
Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka
Nejjednodušší varianta, kterou zvládne úplně každý. Stačí:
Tip: Pokud má jezírko stát v bytě, vybírejte rostliny nenáročné na světlo - vodní šípatka nebo různé druhy blatouchů se osvědčily i v polostínu.
Pokud chcete posunout domácí biotop na vyšší úroveň, zkuste akvaponii - propojení akvária s pěstováním rostlin.
Jak to funguje: ryby v akváriu produkují odpadní látky → voda s živinami putuje k rostlinám → rostliny vodu čistí a vrací ji zpět rybám.
Výhody: soběstačný ekosystém, méně časté čištění akvária, rychlý růst rostlin, estetická originalita.
Co potřebujete: menší akvárium, čerpadlo, nádobu s hydroponickým substrátem (např. keramzit) a nenáročné rybky (např. paví očka, betta) či drobné krevetky.
Pro začátečníky existují i malé stolní akvaponické sady, kde nahoře pěstujete bylinky a dole plavou rybky.
Tímto vyhlašuji soutěž o nejkrásnější zahradu v lahvi. Ne každý má velký pozemek, na kterém si může pěstovat, co ho napadne. Mnozí z nás mají byty, ze kterých se přesouvají do kanceláří, kde tráví celé dny. Obrazovky počítačů, elektrosmog a touha po kousku zeleně je to, co nás spojuje.
tags: #domácí #malý #ekosystém