Pokud máte pocit, že prožíváme jednu krizi za druhou, nejste sami. Pandemie covidu, ruská válka na Ukrajině i klimatická krize v lidech může vyvolat pocit, že svět je čím dál tím méně bezpečný. Lidé reagují na krizové situace a s nimi spojený stres různě. Zatímco někteří se od krizí emočně distancují, jiní je naplno prožívají. Nepřipouštět si emoce a potlačovat je v sobě naopak v takové situaci neprospívá.
Právě projevení smutku je pro duševní zdraví důležité. U mladých lidí může tento pocit vyvolávat i klimatická krize a s ní související jevy jako třeba mizení lesů nebo extrémní projevy počasí.
Pedagog Katedry environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity Bohuslav Binka ilustruje: „Pro 60 procent lidí to nějak na pozadí problém je. A pro 20, možná něco přes 30 procent lidí je to závažný problém.“
Jenže mladí lidé se nemají kde naučit, jak se s rostoucí emoční zátěží a škálou pocitů vypořádat. „Český vzdělávací systém není příliš dobře připravený na to, aby se s tím dobře vyrovnal,“ všímá si pedagog. „Tipoval bych, že ta emocionální zátěž se bude zvětšovat. A my mladé lidi nevybavujeme kompetencemi, schopnostmi, aby s tím mohli dobře být,“ zamýšlí se a pokračuje: „Je dobré umět rozbor češtinářské věty, zvládnout nějaké základy matematiky, ale zároveň bychom na základních a středních školách měli mít prostor poznávat to nejdůležitější, co na světě je - a to jsme my sami.“
S negativními pocity a úzkostí, kterou měnící se klima vyvolává, se někteří vypořádávají díky setkávání s podobně smýšlejícími lidmi či hledáním všemožných aktivit. Podle terapeuta je dobré umět se i od problému odpoutat.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
„Ta pestrost toho, co všechno tvoří můj svět, je z dlouhodobé udržitelnosti hodně důležitá,“ připomíná. „Nejděme úplně na dřeň. Respektive když chceme jít na dřeň, jděme - ale v aktivitách, které jsou jádrově naše. Které nás hřejí, když je děláme“.
Komunikovat problém správně a efektivně ale může být někdy obtížné. Někteří lidé totiž prokazatelnou změnu klimatu popírají a nepřipouští si ji.
„Klimatická krize je zákeřná tím, že je nás 10 miliard v oteplujícím se bazénu a každý držíme drobounkou trubičku, ze které jde ten plyn, který ho ohřívá. A když já vypnu plyn, tak ovlivním strašně málo,“ přibližuje expert, proč je složité problém formulovat. Klimatickou krizi je proto podle něj potřeba rámovat i jako možnost k smysluplným akcím s viditelnými výsledky.
„Myslím, že v nějakých vrstvách k zásadní změně systému opravdu musí dojít. A zároveň bych to neformuloval vůči české veřejnosti jako revoluci, protože tím můžeme odradit lidi, pro které by nějaká jiná formulace byla bezpečnější,“ uzavírá etik.
doc. Mgr. Bohuslav Binka (* 4. ledna 1973 České Budějovice) je český environmentální etik, filosof a gestalt terapeut, laureát Ceny Josefa Vavrouška v kategorii vědecko-výzkumné (disertační) práce. Od roku 2004 působí na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií a od roku 2012 do roku 2019 byl vedoucím této katedry. V letech 2019 až 2021 působil jako proděkan pro vnitřní a vnější komunikaci Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
tags: #environmentální #etika #Bohuslav #Binka