Středoškolský spolek a ekologické aktivity

O nezbytnosti realizace udržitelného rozvoje už pochybuje málokdo a jednotlivé jeho prvky naštěstí již začínají pronikat do našeho života. Vyjdeme-li z názoru, že myšlení rozhodujícím způsobem ovlivňuje všechny lidské aktivity, pak velmi obecně řečeno, udržitelnost rozvoje vyžaduje vnést do myšlení člověka novou kvalitu - schopnost negativní zpětné vazby, tedy regulačního mechanismu, který byl zakladatelem kybernetiky N. Wienerem označen za „tajemství života“, regulačního mechanismu umožňujícího tzv. organický vývoj či udržování dynamické rovnováhy v biosféře.

Jinými slovy jde o to, naučit se preventivně domýšlet možné důsledky jednání a chování a volit takové způsoby, které neohrožují život, jeho podmínky a rozmanitost, a které vyhovují také kulturním a humanitním rozměrům lidské společnosti. Takové pedagogické ideály byly v podstatě hlásány mnohými mysliteli i v minulosti - stačí si jen pročíst například pansofické dílo J.A.Komenského. Dnešní situace je ovšem v mnoha směrech odlišná - „času je málo a voda stoupá“.

Lidská populace čítá již přes 6 miliard jedinců, ekonomickosociální rozdíly a rozpory se na celé spíše prohlubují a vlivy na biosféru v globálním měřítku nejen nebývale snižují biodiversitu v přírodě, ale ohrožují i podmínky existence lidské civilizace. Hrozivě se zkracuje čas, který je k dispozici pro přechod ke změnám v myšlení, jednání a chování lidí.

Myšlení člověka zásadním způsobem ovlivňuje výchova - výchova v nejširším smyslu slova zahrnující jak působení na racionální složku lidské osobnosti ,tak i na její složku emocionální a volně aktivní. Zahrnuje tedy jak vzdělávání, tak i výchovu v užším smyslu slova, jak obvykle označujeme ovlivňování citů, podněcování lidské tvořivosti a aktivity. Takto široce pojatou výchovu směřující k realizaci udržitelného rozvoje můžeme označovat jako ekologickou.

Ekologická výchova a její vývoj

Počátky ekologické výchovy jsou v komplexní výchově k ochraně přírody, která k sobě připoutala pozornost v šedesátých letech a v sedmdesátých letech pak rozšířila svůj zájem a změnila většinou i své označování na výchovu k péči o životní prostředí. Do popředí vzdělávání stále výrazněji vystupoval požadavek rozvíjet schopnost myšlení ve vztazích (v souvislostech) nad požadavkem získávat jednotlivé znalosti, a to tím výrazněji, čím více se rozšiřují možnosti využívání moderních informačních technologií.

Čtěte také: Zelené kluby na univerzitách

Do popředí výchovných vlivů v těchto souvislostech vystupovaly požadavky přímých kontaktů s prostředím, přímé účasti na sledování problémů a na jejich řešení, uvědomování si hierarchie životních hodnot.

Protože termín výchova k péči o životní prostředí byl jazykově nešťastný a slovo „ekologie“ označující vědu o vztazích mezi organismem a prostředím výstižněji naznačovalo i potřebu vztahového myšlení, začal se u nás od poloviny osmdesátých let stále častěji používat termín ekologická výchova (ekologické vzdělávání a výchova) . Termín byl nejprve používán v resortním výzkumném úkolu školství, do kterého se podařilo zapojit nejen resortní výzkumné úkoly, ale i téměř všechny vysoké školy v tehdejším Československu.

V rámci tohoto výzkumu byly zpracovávány i projekty pro UNESCO a o absurditě tehdejší situace v totalitním zřízení svědčí i to, že mnohé návrhy a doporučení, které se v Československu nesměly realizovat, byly prostřednictvím UNESCO dávány k dispozici ostatním evropským státům.

Je třeba zdůraznit, že termín „ekologická výchova“ nikdy neznamenal pouze předávání informací ze základů ekologie, ale že od samého počátku jeho používání mělo širší význam - uplatňování ekologických aspektů ve všech oblastech lidských aktivit, tj. V současné době Ministerstvo životního prostředí začíná prosazovat termín odpovídající jeho označení - tj. environmentální osvěta, vzdělávání a výchova v souvislosti s jeho uplatněním v zákonu o právu na informace o životním prostředí (č.

Význam ekologické výchovy

Ekologické vzdělávání a výchova by v žádném případě neměly být chápány izolovaně od celkového výchovně vzdělávacího ovlivňování lidské osobnosti. Naopak. Vzhledem k naléhavosti změn ve způsobech chování a jednání lidí (tj. změn životního stylu) ve smyslu udržitelného rozvoje je třeba ekologickou výchovu realizovat na všech možných společenských výchovně vzdělávacích úrovních - tj. Ekologickou výchovu je nutné zaměřovat jak k dětem a mládeži, tak i k dospělým a je třeba sledovat jak utváření odpovědných občanských postojů , tak i zvyšování různě náročné a zaměřené odborné kvalifikace (profesních postojů).

Čtěte také: Občanské sdružení

Žádnou z úrovní ekologické výchovy bychom neměli podceňovat a přehlížet, protože jejich účinnost je individuálně velmi odlišná, a to jak s ohledem na různou (i geneticky danou) podstatu jedinců, tak i s ohledem na to, jak, kdo a jakými prostředky, ekologickou výchovu realizuje. Rodina má obzvláštní význam při formování základních postojů člověka ke skutečnosti a zejména její vliv na citové vztahy k prostředí (k přírodě, k lidským výtvorům i k ostatním lidem) a na hodnotovou orientaci je často rozhodující.

Zdaleka ne většina rodičů je si ovšem vědoma principů a potřeb udržitelného rozvoje a navíc svých rodičovských možností a povinností v tomto směru. Realizace ekologického vzdělávání a výchovy různými institucemi a organizacemi (včetně sdělovacích prostředků, filmů, speciálně zaměřených organizací, středisek a hnutí.) může být a často skutečně je velmi efektivní, ale obvykle působí pouze (nebo zejména) na ty jedince, kteří mají zájem a umějí naslouchat.

Jsou ovšem tací, kteří ekologickou problematiku podceňují, nic o ní nevědí, nemají chuť slyšet varování a myšlenka udržitelného rozvoje je pro ně pouhou frází. Takoví jedinci jsou nyní ve všech věkových skupinách a v nejrůznějším sociálním postavení. Pokud se týká dospělé populace, je u nich náprava těžká - až nemožná, protože dospělé nelze přimět k tomu, aby si alespoň něco přečetli, něco poslechli, aby získali základní informace, které by jejich vztahy k ekologické problematice mohly ovlivnit.

Ekologická výchova ve školství

Za prvořadý úkol školy se pokládá vzdělávání, a tedy i vzdělávání ekologické. Otázkou je, zda si škola tuto svou výjimečně závažnou roli již uvědomuje, zda ji chce realizovat a zda ji vůbec umí zastávat. Odpověď jistě nemůže být jednoznačná. Zdá se, že v současné době je již v našich školách hodně učitelů, kteří se snaží připravovat své žáky a studenty pro udržitelný rozvoj. Bohužel se však většinou jedná o obětavé jedince, obrazně řečeno o osamělé běžce na dlouhé trati.

Možnost působit systematicky a dlouhodobě je zatím využívána jen velmi zřídka, jak ukázaly například průzkumy realizace ekologického vzdělávání a výchovy v oblasti středních škol (v oblasti středních odborných škol v roce 1998 a v oblasti gymnázií v roce 1999).

Čtěte také: Historie spolku ochránců přírody

V nejnižších ročnících základní školy ještě převažuje u dětí hravost a proto forma hry je nejdůležitější i pro získávání základních informací o okolním prostředí a o vztazích k němu. Postupně děti rozšiřují svou pojmovou základnu, učí se rozlišovat, vnímat souvislosti. Svět je chápán zcela přirozeně celistvě a zejména prostřednictvím citů.

Schopnost vnímat krásu, hodnotit kvalitu okolí, vztahy lidí k prostředí, k živým organismům i vlastní jednání je přímo nezbytné opírat o konkrétní kontakty s přírodou, s uměním, s lidmi. Toto období je mimořádně závažné pro utváření osobnosti dítěte, formují se základní mravní zásady, počátky tvořivých přístupů ke skutečnosti, rozvíjí se fantazie.

Veliký vliv mají vzory chování a jednání, kterých si dítě váží, které mu imponují, a to jak z bezprostředního okolí, tak i z literatury, filmů atd. Dítě v tomto věku snad nejtíže snáší rozpory mezi skutky a činy. Ve škole má rozhodující vliv jediný učitel, který většinou řídí všechny učební činnosti, s nimiž může cílevědomě spojovat i ekologickou výchovu.

Za základní cíle ekologické výchovy v tomto období je možno pokládat podchycování a rozvíjení citlivého vztahu k okolí, ohleduplnosti v mezilidských vztazích, úcty a obdivu ke kráse, k životu. Na základě aktivit a kontaktů s přírodou i s ostatním okolím je třeba prohlubovat a třídit elementární znalosti o přírodě, o člověku, o jeho vlivech na prostředí, pěstovat základní dovednosti a návyky správného chování a vytvářet předpoklady pro myšlení ve vztazích.

Velkou pozornost je nezbytné věnovat vlastní úpravě prostředí ve třídě i v okolí školy a spolupráci školy s rodinou. Velmi pozitivní výchové vlivy mívají návštěvy dětí v ekologických střediscích, v zoologických zahradách apod. Je to období, kdy jsou běžné vhodné příležitosti k ovlivňování postojů rodičů k ekologické problematice.

Na druhém stupni základní školy procházejí žáci velmi citlivým obdobím puberty, které se výrazně projevuje nejen na jejich tělesném, ale také na psychickém vývoji. V období psychické lability se mnohdy mění vztahy mladého člověka k okolí i k sobě samému. Začíná hlouběji přemýšlet, snaží se chápat okolní svět a vztahy v něm, často zaujímá rozhodné postoje jevící se i jako vzdor. Jeho vnímání se blíží vnímání dospělého člověka.

Lépe zobecňuje, zvyšuje se samostatnost a kritičnost přístupů k okolí, stabilizují se rozmanité zájmy. Dospívající jedinec vyvozuje vlastní závěry z poznávání okolního světa, často i ukvapené z nedostatku zkušeností. Snaží se napodobovat své životní vzory, blížit se jim. Silný kolektivní cit se někdy projevuje i „stádností“, s čímž bývají spojeny problémy kuřáctví i propadání dalším drogovým závislostem.

Na jedné straně roste citlivost, samostatnost,odpovědnost, sebeovládání, na druhé straně i lhostejnost, tvrdost a necitelnost. Zvyšuje se často nesnášenlivost k povrchnosti, nekompromisnost v mravních zásadách. Často se výrazně rozvíjejí aktivity, fantazie a tvořivost. Formování postojů k okolí - k přírodě, k umění, k technice, ke sportu, k ostatním lidem, ke konzumu atd.- ovlivňuje více učitelů ve škole i mnoho dalších lidí v mimoškolním prostředí, zatímco vlivy rodiny často ustupují do pozadí.

Na rozdíl od převahy ekologické výchovy (ovlivňování citového vztahu k prostředí) vystupuje do popředí ekologické vzdělávání, tj. Mezi základní úkoly ekologického vzdělávání v tomto vývojovém období by mělo patřit nejen prohlubování jednotlivých poznatků o přírodě, o vztazích člověka k prostředí (včetně vztahů k ostatním lidem v rámci lokálním, regionálním i globálním), ale zejména konktrétní sledování a uvědomování si souvislotí v okolním prostředí, vyvozování obecně platných zákonitostí.

Důraz by měl být kladen na přímé aktivní kontakty s prostředím, na jeho pozorování, zlepšování, hodnocení, na řešení přiměřeně obtížných problémových úloh, na rozvíjení zájmů. Ekologické vzdělávání spojované s nenásilným výchovným vlivem by mělo prolínat do celé struktury vzdělávání - do všech vyučovacích předmětů - i do celkových školních aktivit.

Rozhodující význam pro vytváření základní soustavy potřebných znalostí mají předměty Přírodopis, Zeměpis a Občanská výchova, zčásti také Fyzika a Chemie. Realizace ekologického vzdělávání vyžaduje jednak adekvátní připravenost všech učitelů (včetně vedení školy) a v zájmu koordinace ekologického vzdělávání a výchovy v rámci školy i v zájmu rozvíjení kontaktů školy s okolím v této oblasti ještě zvláštní organizační (manažerskou) připravenost některého pedagoga, který by koordinační funkci zastával.

Středoškolský stupeň ekologického vzdělávání zaujímá mimořádně významné postavení, které souvisí jednak s celkovým postavením středních škol ve vzdělávací soustavě, jednak s dosaženou úrovní mentální vyspělosti mladých lidí. V tomto vývojovém období dochází k dozrávání intelektu a výrazněji se projevuje jeho diferencovanost.

Celkově je možno říci, že se zdokonaluje schopnost osvojovat si větší rozsah znalostí, rozpoznávat podstatné znaky, princip a smysl jevů a dějů, chápat vztahy, velmi často i zpětnovazební souvislosti. Zvyšuje se úroveň estetického vnímání okolí, ustalují se etické zásady. Mladý člověk si uvědomuje svou individualitu, roste jeho sebevědomí, kritičnost k okolí, zájem o aktuální problémy společenského vývoje.

Přímé zapojení do praxe sleduje zejména střední odborné školství, příprava pro vysokoškolská studia je hlavním úkolem gymnázií. Střední odborné školství kromě toho musí mít na zřeteli spojování ekologických aspektů s odbornou přípravou a utváření profesních postojů k prostředí, tj. pěstování odpovědnosti, aktivity a tvořivosti v uplatňování ekologických aspektů ve veškeré pracovní činnosti.

I na středoškolské úrovni má proto hlavní význam připravenost učitelů pro ekologické vzdělávání v jednotlivých učebních aprobacích a kromě toho zajištění speciální přípravy některých učitelů pro integraci znalostí, pro nové, moderní metodické přístupy její realizace.

Vysokoškolská úroveň ekologického vzdělávání by měla být především spjata se získávání odborné kvalifikace a s rozvíjením samostatných tvořivých přístupů v této oblasti. Adekvátně vysokoškolskému stupni vzdělávání by měly být do vzdělávací struktury začleněny informace týkající se filozofických aspektů udržitelného rozvoje, významů komplexního pojetí ekologické problematiky a ekonomických, legislativně právních i sociálních nástrojů, které je možno v zájmu udržitelného vývoje prosazovat a využívat.

Tento požadavek by se měl týkat všech vysokoškolských oborů. Základní příčinu je podle mého názoru možno hledat v tradičním sklonu naší školy k encyklopedickému vzdělávání. Stále ve velké míře přetrvává názor, že v jednotlivých předmětech je třeba žákům předat co možno nejvíce odborných informací, nejlépe utříděných podle zásad příslušných vědních oborů.

V nesrovnatelně menší míře se prosazují způsoby vyučování zdůrazňující vztahy mezi jevy a ději, mezi informacemi získanými v jednotlivých předmětech i mimo školu, způsoby zdůrazňující schopnost ucelených pohledů na skutečnost, rozvíjení samostatnosti a tvořivosti žáků a studentů. Tento obecný rys naší školské soustavy se projevuje nejen na vyšších stupních školské soustavy, ale i v základním všeobecném vzdělávání.

Množství informací často zcela absurdně vede k jejich pouze slovnímu předávání, opomíjeny jsou takové formy vyučování, jako jsou praktická cvičení, laboratorní práce a zejména přímé kontakty s prostředím- jeho pozorování, hodnocení. I v základní škole převládá příliš často názor, že žáci mají zvládnout reprodukování všeho, co je uvedeno v učebnicích a nejsou vedeni k tomu, aby se učili vybírat věci podstatné, základní , které jsou ( a musí být) jen dokumentovány mnohými příklady, z nichž si lze vybrat (např. podle zájmu, podle regionálních či aktuálních zvláštností).

Klub ekologické výchovy (KEV)

Klub ekologické výchovy (KEV) je zapsaný spolek, který soustřeďuje zájemce o ekologické vzdělávání a výchovu. Kluby ekologické výchovy zaštiťuje celostátní organizace sídlící v Praze pod vedením Doc. RNDr. Milady Švecové. Z ústředí této organizace jsou zasílány různé podněty a návrhy na činnost jednotlivých klubů, které je samozřejmě využívají, ale důraz je kladen zejména na vlastní iniciativu.

Environmentální den

Dne 25. června se uskutečnil Environmentální den, kterého se zúčastnily třídy 1. a 2. ročníků a také žáci 3. ročníku oboru Zdravotnického lycea. Žáci prvních ročníků se vydali na naučné stezky, cestou se seznamovali s místní flórou a faunou, učili se poznávat různé druhy rostlin a zvířat a získávali informace o významu ochrany přírody. Druháci a třeťáci se zaměřili na údržbu našeho lesa v polesí Vranov, který jsme vysázeli při příležitosti 75. výročí založení školy. Žáci pomáhali se zalamováním akátových výmladků a ošlapáváním trávy kolem stromečků. Pobyt na čerstvém vzduchu nám zpříjemnil slunečný den. Poděkování patří nejen Ing.

Environmentální den určený pro první a druhé ročníky školy proběhl 28. června 2023. První ročníky se vydaly na naučné stezky v Brně a okolí, kde na ně čekaly místní přírodovědné a kulturní zajímavosti. Žáci se seznámili s výskytem neobvyklých druhů rostlin a živočichů, ale také pozoruhodných geologických útvarů. Pod brněnským kopcem Hády obdivovali zajímavá vápencová jezírka, na zalesněném vrchu obory Holedná pak potkávali živé divočáky a volně se pohybující muflony a daňky.

Žáci druhých ročníků vyrazili autobusem do okolí Soběšic, kde se nedaleko naučné stezky U Jezírka věnovali péči o „Naš pestrý les“, který jsme ve spolupráci s Mendelovou univerzitou vysázeli u příležitosti 75. výročí založení školy. Všichni jsme si užili příjemný sluneční den v přírodě, škoda jen nižší účasti žáků některých tříd. Zapsala: Mgr.

Environmentální den určený pro 1. a 2. ročníky školy se uskutečnil 28. června 2022. Všichni jsme vyrazili do přírody. První ročníky měly program připravený po jednotlivých třídách. Některé se vydaly na naučné stezky v Brně a okolí, kde se seznámily nejen s jejich historií, ale také s místními přírodními zajímavostmi a chráněnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů. Další žáci prvního ročníku navštívili Čistírnu odpadních vod v Modřicích, kde se zajímali o osud odpadní vody vypouštěné z průmyslu i domácností, a jedna třída se dopravila do Křtin, kde se aktivně účastnila údržby místního arboreta, které je majetkem Mendelovy univerzity v Brně. Podle ohlasů a komentářů většiny zúčastněných je jasné, že se akce vydařila, počasí nás nezradilo a nikdo se nezranil.

KrajBez Plastu

Akce byla uspořádána v prostorách školy a byla určena pro žáky 8. ročníků ZŠ Úvoz, ZŠ Cyrilometodějská a žáky 1. a 2. Dvorana - interaktivní prezentace na téma plasty a životní prostředí. Moderátorem prezentace byl žák Jakub Kříž. Učebna 37 - žáci soutěžili ve vědomostní soutěži AZ kvíz. Otázky připravily Mgr. Bartošková a Ing. Hartmanová. Učebna 26 - tvoření z plastů. Žáci si z plastového odpadu tvořily drobné plastiky, obrázky a dárky. Tvoření koordinovaly kolegyně Mgr. Hanušová a Mgr. Klubovna - sloužila k zajištění pitného režimu.

Chodby školy - na chodbách byly instalovány pod vedení Mgr. Otavy prezentace o plastech (výroba, využití a likvidace). Zapsala: Mgr.

tags: #stredoskolsky #spolek #ekologicky #aktivity

Oblíbené příspěvky:

• Příznaky otravy chlórem
• Valašsko: branky do krajiny
• Udržitelná móda pro děti
• Kácení stromů a životní prostředí
• Jak se adaptovat na změny klimatu?