Environmentální faktory a diabetes mellitus

Únava, časté močení či neustálá žízeň jsou běžné nepříjemnosti. Může za nimi stát i cukrovka neboli diabetes. Zjistěte, jaké existují možnosti léčby. Obě onemocnění patří mezi tzv. civilizační choroby. Z globálního pohledu trpí diabetem 370 milionů lidí a jejich počet narůstá. V tisku se mluví o epidemii třetího tisíciletí.

Cukrovka, odborně diabetes mellitus, je chronické metabolické onemocnění, při kterém dochází ke zvýšení hladiny cukru v krvi. Existují různé typy cukrovky - nejčastější je cukrovka 1. typu, cukrovka 2. typu (lidově nazývaná stařecká cukrovka) a těhotenská cukrovka.

Diabetes mellitus, běžně známý jako cukrovka nebo úplavice cukrová, je onemocnění, které ovlivňuje schopnost těla regulovat hladinu cukru v krvi. Glukóza, hlavní zdroj energie pro buňky, se u diabetiků nevstřebává efektivně, což vede k hyperglykémii (vysoké hladině cukru v krvi). „Inzulin je hormon tvořený ß-buňkami ve slinivce břišní, který umožňuje vstup glukózy z krve do buněk. Při nedostatečném působení inzulinu dochází ke sníženému přesunu cukru do buněk, které tak nemají dostatek energie. Zároveň dochází ke zvýšení hladiny cukru v krvi,“ vysvětluje fungování těla zasaženého diabetem PharmDr.

Diabetes se dělí na různé typy podle svého původu a způsobu vzniku. Mezi nejčastější patří diabetes mellitus 1. a 2. typu, které mohou být vnímané jako cukrovka vrozená (diabetes mellitus 1. typu) a vypěstovaná (diabetes mellitus 2. typu). Diabetes mellitus 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá a ničí ß-buňky ve slinivce, které produkují inzulín. „Tato destrukce vede k absolutnímu nedostatku inzulínu, což znamená, že tělo nemůže regulovat hladinu glukózy v krvi. Diabetes 1. typu je obvykle diagnostikován obvykle v dětství nebo dospívání, ale může se objevit i v dospělosti. Přesná příčina není známa, ale za významné se považují genetické faktory a autoimunitní reakce,“ popisuje Ivana Lánová. Spouštěče mohou zahrnovat virové infekce a další environmentální faktory. Po diagnostice je nutné podávání inzulínu.

Diabetes mellitus 2. typu se obvykle vyvíjí v dospělosti a je často výsledkem kombinace genetických predispozic a životního stylu. „Při diabetu 2. typu tělo buď neprodukuje dostatek inzulínu, nebo ho nedokáže efektivně využívat. Hlavními faktory mohou být nadváha, nedostatek fyzické aktivity, špatná strava a opět také genetická predispozice. Tento typ diabetu je často spojen s metabolickým syndromem, který zahrnuje vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a nadměrné množství tělesného tuku,“ upozorňuje Ivana Lánová. Léčba zahrnuje změny životního stylu, který má zahrnovat zdravou stravu s omezením příjmu cukrů, pravidelnou fyzickou aktivitu, a často také farmakologickou léčbu. Stejně jako u 1.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Diabetes mellitus se často rozvíjí nenápadně. Mnoho lidí o svém onemocnění dlouho neví, protože příznaky mohou být zpočátku mírné nebo se snadno zamění za běžnou únavu. „Mezi hlavní příznaky diabetu patří žízeň, nevolnost nebo časté močení, které jsou důsledkem vysoké hladiny cukru v krvi. Tělo se snaží přebytečnou glukózu vyloučit močí, čímž zároveň ztrácí tekutiny. Dalším varovným signálem může být neúmyslné hubnutí, a to i přes dostatečný nebo zvýšený příjem potravy. Objevuje se také zhoršené hojení ran, častější infekce, především močových cest, a zhoršení zraku, které se může projevovat kolísáním ostrosti vidění. „U diabetu 2. typu, který vzniká pomalu a bývá zpočátku bez výrazných obtíží, bývají příznaky často přehlíženy celé měsíce. O to důležitější je pravidelná prevence a měření hladiny cukru v krvi.

Riziko výskytu cukrovky je samozřejmě možné zmírnit, a to hlavně u 2. typu. „Klíčem je zdravý životní styl, o kterém lze obecně říci, že umí snižovat riziko rozvoje řady onemocnění, diabetes 2. typu nevyjímaje. Základem je vyvážený a zdravý jídelníček. Omezit by se měly potraviny s nadměrným množstvím přidaného cukru, soli, či nasycených tuků. Důležitý je také pravidelný pohyb, snížení hmotnosti již o 5-10 % u lidí s nadváhou nebo obezitou je označováno za významně snižující riziko vzniku cukrovky 2. typu,“ zdůrazňuje Ivana Lánová. Naopak alkohol, stres nebo kouření podstatně zvyšují riziko onemocnění diabetem 2.

Cukrovka, ať už vrozená, nebo vypěstovaná, vyžaduje celoživotní léčbu, péči a režimová opatření. „Diabetes v těle bohužel zpravidla výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění močových cest, očí anebo dásní. Velice častá je neuropatie, tedy onemocnění nervů, kdy se může jednat o bolest, brnění nebo ztrátu citlivosti v rukou a nohou. Velice riziková je tzv. diabetická noha, kdy poškození nervů a špatný průtok krve mnohdy vedou k problémům, jako jsou vředy, infekce.

Typy cukrovky a jejich příčiny

Příznaky cukrovky závisí na tom, jak výrazné je zvýšení cukru v krvi. U diabetu 1. typu bývají příznaky závažnější a nastupují rychleji. časté infekce (například kůže nebo dásní). U cukrovky 1. typu se může objevovat také výrazný pocit hladu. Cukrovka u dětí přináší úskalí v podobě nočního pomočování, přestože s ním dítě dříve problém nemělo. Pro cukrovku 2. Příznaky cukrovky u žen zahrnují také časté vaginální infekce. Mezi příznaky cukrovky u mužů patří svědění a pálení v oblasti genitálií způsobené kvasinkovou infekcí.

Příznaky cukrovky:

• Únava
• Časté nutkání k močení
• Necitlivost/ mravenčení rukou nebo nohou
• Špatně hojící rány
• Vaginální infekce
• Nechuť k sexu
• Rozmazané vidění
• Náhlá ztráta váhy
• Permanentní hlad

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Příčinou cukrovky 1. typu je úplný nedostatek hormonu inzulinu. Buňky slinivky břišní, které za normálních okolností tvoří inzulin, jsou zničené a nedokáží tento hormon vytvářet. Příčinou poškození slinivky bývá autoimunitní zánět, ovšem přesná příčina cukrovky 1. typu není do detailu objasněna. Podstatou cukrovky 2. typu je částečný nedostatek inzulinu. Slinivka břišní sice inzulin produkuje, ovšem v nedostatečném množství. Problémem je také snížená citlivost buněk na inzulin (označuje se jako inzulinová rezistence nebo rezistence na inzulin). Inzulin je životně důležitý hormon, který tělo potřebuje pro udržování správné hladiny cukru a pro správnou látkovou výměnu.

K vylučování inzulinu dochází po jídle - tělo tak reaguje na zvýšení hladiny cukru v krvi. Jinak řečeno - inzulin potřebujeme, aby se krevní cukr dostal do buněk a tělo tak získalo potřebnou energii. Cukrovka 1. geografické faktory (vyšší výskyt v zemích dále od rovníku). Cukrovka 2. dědičnost.

Kromě výše zmíněné cukrovky 1. a 2. typu existuje také těhotenská cukrovka (gestační diabetes). Tento typ cukrovky se objevuje pouze v těhotenství, nijak nesouvisí s předchozím zdravotním stavem a obvykle odezní po porodu. Těhotenskou cukrovku většinou odhalí vyšetření, které se u těhotných provádí okolo 24. týdne těhotenství. Ženy, které měly gestační diabetes, mají vyšší riziko rozvoje cukrovky 2. typu v pozdější fázi života.

Méně častým typem cukrovky je LADA (zkratka z anglického výrazu Latent Autoimmune Diabetes in Adults). V něčem se podobá cukrovce 1. typu (vzniká jako reakce na autoimunitní zánět), ale rozvíjí se pomaleji. V jiných směrech připomíná spíš cukrovku 2. typu. Odborníci se proto věnují dalšímu výzkumu tohoto typu diabetu.

Diagnostika a léčba diabetu

Správnou diagnózu může stanovit pouze lékař. Nevyužívejte tento či jakýkoliv jiný článek na internetu ke stanovení diagnózy. Diagnostika cukrovky probíhá na základě různých vyšetření. U cukrovky 1. typu se obvykle objevují příznaky náhle, bez dlouhodobějších potíží, a proto dovedou nemocného k lékaři. Proces diagnostiky cukrovky 2. typu mnohdy odstartuje preventivní kontrola u praktického lékaře, který zjistí zvýšenou hladinu cukru v krvi. Lékaři pracují s různými diagnostickými kritérii.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Krevní testy je vhodné opakovat a nespoléhat pouze na jednorázový odběr, zejména pokud pacient nemá typické příznaky cukrovky. Dalším vyšetřením, které se při diagnostice cukrovky provádí, je stanovení hodnoty HbA1c (glykovaný hemoglobin). Jedná se o dlouhodobý průměr jednotlivých glykemií v období 8-12 týdnů před daným odběrem krve. Hodnoty HbA1c nižší než 48 mmol/mol ovšem nemusí zcela vylučovat cukrovku, pokud pacient splňuje kritéria diabetu dle hladiny cukru v krvi. osoby, u nichž byl zjištěn prediabetes („předstupeň“ cukrovky, někdy nepřesně označovaný jako začínající cukrovka).

Celosvětově žije s cukrovkou více než 500 milionů osob. Více než 90 % diabetiků má cukrovku 2. typu, u níž hraje velmi důležitou roli prevence a zdravý životní styl. Neléčená cukrovka může způsobit závažné zdravotní komplikace. V nejhorších případech může být dokonce fatální. Neuropatie. Diabetická noha. Diabetická retinopatie. Diabetická ketoacidóza. Závažná a život ohrožující komplikace u cukrovky 1.typu.

Neodkládejte léčbu cukrovky, a pokud máte jakékoliv zdravotní obtíže nebo pochybnosti o svém zdravotním stavu, navštivte odborného lékaře. Léčba diabetu závisí na typu cukrovky a celkovém zdravotním stavu. Léčba cukrovky 1. typu spočívá v podávání inzulinu ve formě injekcí nebo pomocí inzulinové pumpy. Při léčbě cukrovky 2. typu pacienti užívají inzulin, antidiabetické léky v tabletách nebo jejich kombinaci. Součástí léčby je monitorování krevního cukru a úprava životního stylu.

Součástí života každého diabetika je pravidelná kontrola glykemie (hladina cukru v krvi). Cukr se měří čtyřikrát, mnohdy i vícekrát denně. Pacienti s cukrovkou 2. Pečlivé sledování glykemie je jediným způsobem, jak se ujistit, že krevní cukr má přiměřené hodnoty. Při monitorování se běžně používá glukometr (lidově měřič cukru). Jedná se o malý přístroj, ke kterému jsou potřeba drobné sterilní jehly (lancety) a testovací proužky na krevní cukr. U některých pacientů je možné využívat kontinuální monitorování glukózy v krvi. Voděodolný senzor pro kontrolu krevního cukru má tvar malého kolečka, nosí se na zadní straně paže a nepřetržitě monitoruje a ukládá naměřené údaje. Jedním z používaných systémů je FreeStyle Libre.

Diabetici mají k dispozici mnoho různých typů inzulinu (rychle, středně a dlouze působící inzuliny). Každá skupina inzulinů má jiné vlastnosti, jiné zásady používání i aplikace. Při aplikaci inzulinu se používá stříkačka s jehlou, inzulinové pero nebo inzulinová pumpa. Inzulinová pumpa je přístroj, který diabetikům dávkuje inzulin. Jedná se o malou „krabičku“ se zásobníkem na inzulin a hadičkou, kterou se inzulin dostává do kanyly umístěné pod kůží pacienta. Pacient musí mít pumpu neustále na těle, aby mohl dostávat naprogramované či manuálně upravené dávky inzulinu. Přestože technologie jde rychle kupředu a pumpy mají čím dál více funkcí, pacienti se o ně musí průběžně starat.

Léčbu cukrovky může určit pouze lékař po zvážení Vašeho celkového zdravotního stavu. Preventivní opatření hrají zásadní roli u cukrovky 2. typu. V případě cukrovky 1. Jak snížit riziko rozvoje diabetu 2. Pokud máte léky na srdečně-cévní onemocnění, užívejte je přesně podle doporučení lékaře.

Přesné složení jídelníčku je vhodné konzultovat s lékařem nebo nutričním specialistou, obzvlášť pokud se s diabetem teprve seznamujete. S odborným vedením lépe pochopíte souvislosti mezi stravou a krevním cukrem a naučíte se správně poskládat celodenní jídelníček. Banán a cukrovka - diabetici se často zajímají, zda mohou jíst banány. Jedná se o zdravé ovoce obsahující vlákninu, vitaminy a minerály, ale také významné množství cukru. Buďte proto obezřetní, co se týče velikosti a zralosti banánu (čím zralejší kus, tím více cukru). Brambory a cukrovka - podobné doporučení platí i pro brambory. Diabetici je sice mohou zařadit do jídelníčku, ale větší množství může nadměrně zvýšit krevní cukr. Brambory je vhodné kombinovat s dalšími surovinami, které neobsahují cukr. Při nejasnostech ohledně jídelníčku je vhodné se poradit s lékařem.

Odborné společnosti se věnují zvyšování odbornosti lékařů, podporují vědeckou činnost, připravují diagnostické postupy a věnují se osvětě mezi širokou veřejností i pacienty. V ČR se jedná například o Českou diabetologickou společnost. Další společnosti působí na evropské nebo celosvětové úrovni. Pacientské organizace hájí zájmy pacientů, pomáhají jim začlenit se do běžného aktivního života a dbají na edukaci veřejnosti o diabetu. V ČR působí například Svaz diabetiků České republiky.

Léčba cukrovky závisí na typu onemocnění - cukrovka 1. typu si žádá užívání inzulinu, při léčbě cukrovky 2. Po celkovém vyšetření vám lékař doporučí léčbu příčiny cukrovky. Symptomatická léčba je zaměřena na projevy či příznaky (symptomy) onemocnění.

Environmentální faktory ovlivňující diabetes

,,Z dlouhodobých studií víme, že faktory životního prostředí mohou mít negativní vliv na reprodukční parametry u myších samců. Zajímalo nás, zda může mít podobný efekt i prostředí cukrovky," říká Jana Pěknicová z Laboratoře reprodukční biologie v Biotechnologickém ústavu AV ČR - BIOCEV. Kolektiv autorů z obou laboratoří zjistil, že diabetické prostředí mělo negativní vliv na řadu reprodukčních parametrů u myší. Především na histologický obraz varlat se změnou struktury kanálků i tvorby spermií a na koncentraci a kvalitu spermií. Vědce však nejvíce překvapilo, že diabetes u samců vykazuje specifické změny, které probíhaly v samčích reprodukčních orgánech a spermiích i v následujících generacích. Tento mezigenerační přenos ukazuje na epigenetické změny v reprodukčních orgánech a spermiích. ,,Naše výsledky tedy upozorňují na to, že zlepšovat metabolické zdraví v reprodukčním věku je třeba nejen u žen, ale i u potenciálních otců, aby se snížila náchylnost k cukrovce a neplodnosti i v následujících generacích.

Při monitorování role pankreatu během trávení bylo již dříve zjištěno, že psi s odstraněným pankreatem vykazovali příznaky polydipsie a polyurie v souvislosti s přítomností glukózy v moči. Tak byl neúmyslně vytvořen model zvířete pro studium diabetes doposud používaný v některých výzkumných laboratořích. Zároveň bylo zjištěno, že pankreas musí vylučovat antidiabetogenní faktor, později pojmenovaný jako inzulin, který umožňuje tělu utilizovat glukózu. Později se stala preferovaným modelem humánních laboratoří neobézní diabetická myš a výzkum diabetu u psů byl limitován. Pokud se tedy zajímáme o bližší objasnění diabetu u psů, je nyní k dispozici humánní medicína, kde jsou klasifikovány různé typy této endokrinní nemoci, podle hlavní příčiny onemocnění.

Poněvadž mezi humánní a veterinární medicínou existují jasné podobnosti, autoři zjišťovali, zda tato podobnost existuje i v genetice. První sledované byly geny MHC (Major Histocompatibility Complex) - hlavní histokompatibilní komplex, protože imunitní odpověď těchto genů je nejdůležitějším genetickým rizikovým faktorem citlivosti u humánního DM 1. Existuje zhruba 20 různých genetických lokusů, které se vztahují k citlivosti humánního DM 1. typu. Nejdůležitějším lokusem citlivosti je IDDM1 obsahující MHC geny, který představuje zhruba 50 % celkového rizika. MHC geny kódují molekuly odpovědné za prezentaci antigenu T lymfocytům; tento proces je důležitý pro stimulaci imunitní odpovědi vůči infekčním organismům, při imunitně zprostředkovaném onemocnění, při alergii a autoimunitě. V případě, kdy je genetický fond ve výběru omezen (etnické skupiny v humánní populaci, některá plemena psů), mohou se objevit problémy související s imunitním systémem.

Souvislost mezi těmito geny a diabetem byla poprvé zjištěna již před 30 lety a nyní víme, že určité MHC alely/haplotypy souvisejí s diabetem, zatímco jiné jsou protektivní. Určitá plemena psů jsou ke vzniku diabetu predisponována. V databázi zahrnující více než 6000 diabetických psů (USA) patřili k rizikovým plemenům především miniaturní knírači, bišonci, minituarní pudli, samojedi a kern teriéři. Autoři této studie zjistili vysokou predispozici k diabetu u samojeda, tibetského teriéra a kern teriéra, nízké riziko u boxera, německého ovčáka a zlatého retrívra. Tyto plemenné rozdíly potvrzují významný genetický rizikový faktor a plemennou specifitu. U některých diabetických psů byly detekovány protilátky, což potvrzuje existenci imunitně-zprostředkované substance vztahující se k patogenezi diabetu u některých jedinců.

Předpokládali, že citlivost může souviset s imunitně odpovídavými geny, zejména s geny, které kódují MHC třídu molekul II (DLA, dog leucocyte antigen) na psím chromozomu 12. Vyšetřili 530 diabetických psů a provedli více než 1000 genotypizací a analýz; zjistili, že přítomnost haplotypu DLA-DRB1*009/DQA1*001/DQB1*008 souvisí s diabetem. V diabetické populaci psů byla zachycena vyšší prevalence dalších dvou haplotypů a významně snížená prevalence jiného haplotypu DLA-DQ, který naznačuje podobnost s protektivním haplotypem HLA-DR2 v humánní medicíně. Bylo prokázáno, že přítomnost DLA haplotypu je téměř markrem citlivosti diabetu v genomu jedince. Autoři vyšetřovali také četné endokrinopatie, které by mohly souviset s autoimunitou u diabetických psů. Byla zjištěna souvislost mezi hypothyroidismem u psů a haplotypu DLA-DRB1*009/DQA1*001/DQB1*008. Je zajímavé, že alela DLA-DRB1*009 související s diabetem u psů byla zjištěna u lidí trpících revmatoidní artritidou. Genetickou analýzou bylo potvrzeno, že DLA geny se podílí na determinaci citlivosti diabetu u psů. Výsledky vyšetření se shodují s genetickou výbavou jednotlivých plemen a jejich citlivosti k diabetu.

Diabetes je komplex genetických poruch s pravděpodobnou účastí mnoha jiných genů.

Prevence diabetu 2. typu

Společnost BENU Česká republika s.r.o., provozovatel sítě lékáren pod značkou BENU s více než 400 lékárnami v České republice, je dceřinou společností PHOENIX lékárenský velkoobchod, s.r.o., která je leaderem českého farmaceutického distribučního trhu. Společnost BENU nabízí svým pacientům moderní přístup k lékárenské i preventivní péči. Jejím cílem je pomáhat pacientům na cestě k úlevě a uzdravení, posilovat prevenci a dlouhodobě pacienty podporovat v péči o zdraví.

Základní rozdíl je mezi pacienty DM 1. typu a pacienty DM 2. typu. Pro pacienty s DM 1. typu je výskyt onemocnění typický již od juvenilního věku a spojený s deficitem inzulinu v důsledku autoimunitní destrukce pankreatických beta buněk; tito pacienti jsou náchylní ke ketoacidózám a vyžadují inzulinovou terapii. Diabetes 2. typu se obvykle vyskytuje až v dospělosti (ačkoliv je stále častěji diagnostikován u dětí) a je vyvolán kombinací defektní sekrece inzulinu a sníženou citlivostí tkání na inzulin. Tato forma obvykle souvisí s obezitou a nedostatkem pohybu, může být tedy kontrolována dietou a podáváním hypoglykemických léků. V poslední době přibývá pacientů s vývojem diabetes až v dospělosti (obvykle nad 30 let), u nichž je nejprve diagnostikován 2. typ, ale netrpí nadváhou a byly u nich prokázány cirkulující protilátky. Těmto pacientům jsou často podávány nejprve hypoglykemické léky, později však jejich onemocnění vyžaduje podávání inzulínu.

Tato forma je nyní klasifikována jako latentní autoimunitní diabetes dospělých (LADA, typ 1 až 5), kdy autochtonní destrukce beta buněk probíhá pomaleji. Na rozdíl od medicíny humánní nebyla doposud mezinárodně přijatá kritéria pro klasifikaci diabetu u psů. Návrh klasifikace diabetu ve veterinární medicíně na IDDM (insulin dependent diabetes mellitus) a NIDDM (non- insulin dependent diabetes mellitus) (NIDDM) není směrodatný, protože všichni psi s diabetes vyžadují aplikaci inzulinu. Primární absolutní deficit inzulinu (IDD) je charakterizovaný nedostatečnou produkcí inzulinu v pankreatu, zatímco relativní deficit inzulinu (IRD) vzniká při nedostatečné funkci inzulinu ve tkáních. Prolongovaná hyperglykémie (glukóza v krvi více než 14 mmol/l) může být také příčinou permanentní dysfunkce beta buněk. Proto mohou zvířata s primární IRD konvertovat na IDD, pravděpodobně v důsledku sekundárních ztrát beta buněk, které mohou souviset s toxicitou glukózy nebo vyčerpáním beta buněk. Původní diagnóza u těchto pacientů může být IDD, ale tlumení hyperglykémie inzulinovou terapií je obtížné, protože příčinou onemocnění je inzulinová rezistence.

IDD postihuje typicky psy mezi pátým a dvanáctým rokem, na rozdíl od lidí, u nichž je vznik DM typu 1 typický pro juvenilní věk s trváním do dospělosti. U většiny psů není příčina deficitu inzulinu objasněna, předpokládá se poškození beta buněk související buď s pankreatitidou anebo s autoimunitně zprostředkovanou destrukcí beta buněk. Přítomnost protilátek byla přítomna u většiny diabetických psů, což potvrzuje, že autoimunita by mohla hrát určitou roli v patogenezi onemocnění. Onemocnění diabetem ve středním věku a přítomnost cirkulujících protilátek potvrzuje, že onemocnění je u psů více podobné typu LADA než klasickému juvenilnímu DM typu 1.

Genetické predispozice a diabetes u psů

Následující tabulka shrnuje predispozice k diabetu u různých plemen psů, jak bylo zjištěno v databázi zahrnující více než 6000 diabetických psů ve Spojených státech.

tags: #environmentalni #faktory #a #diabetes #mellitus

Oblíbené příspěvky:

• Výklopné odpadkové koše z nerezu
• Triky pro pobyt venku
• Cena a informace - Skládka Přerov
• Více o etice a ochraně přírody
• Děti a plánování obcí