Zapojení dětí do plánování měst a obcí: Investice do budoucnosti

Děti a mládež jsou nepřehlédnutelnou částí společnosti, která intenzivně využívá veřejný prostor. Zároveň patří mezi zranitelné skupiny, na které nepříznivé jevy ve veřejném prostoru dopadají nejvíce. Změnit to můžeme prostřednictvím jejich zapojení do plánování měst, obcí a institucí. Vztah k místu a péči o společný prostor můžeme budovat od dětství.

„Nechápu, proč dnešní děti nechodí ven.“ „Když my jsme byli malí, dostali jsme klíč na krk a do večeře o nás nikdo nevěděl.“ „Raději sedí u mobilů a počítačů a nemají skutečné kamarády, které by získali, kdyby se proběhli po hřišti nebo projeli na kole.“ Tyto věty už jste nejspíš někdy zaslechli*y. Nebo možná sdílíte podobný pohled. A je to skutečně „problém“ dětí a mladých lidí?

Veřejný prostor zrcadlí naši společnost, její zvyklosti, chování, přístup k různým skupinám i jednotlivcům*kyním. Prostor kolem nás má různé podoby, liší se prostředí vesnice, satelitu, sídliště, centra okresního města nebo velkoměsta. Ať už děti chodí do školky, do školy, do zájmových kroužků, na hřiště, na plovárnu a do bazénu, na vycházku do parku, do knihovny, do družiny, do komunitního centra či nízkoprahového klubu, pohybují se veřejným prostorem, který navrhnuli, postavili a stále do něj zasahují a ovlivňují ho dospělí. Ale myslíme při tom na potřeby dětí a mládeže?

Zkušenosti odborníků*odbornic, kteří se rozhodli*y děti do plánování měst a prostor zahrnout, potvrzují, že jsou při plánování schopné přijít se svojí perspektivou, nápady a podněty.

Děti jako architekti a designéři: Příklady z praxe

V listopadu se stmívá brzy, a tak odpolední kroužek pro děti příchozích, který v NESEHNUTÍ pořádáme každý čtvrtek ve školním roce, začíná za tmy. Josef vždycky přichází jako první a nedočkavě krouží po místnosti. „Co budeme dneska dělat?“ vyzvídá, vybírá si fixy v oblíbených barvách a vyhlíží další kamarádstvo. Chodí do druhé třídy stejně jako Albi. Rozprostírám před nimi papíry s půdorysem typické základní školy, jakou jsem sama znala ze sídliště okresního města. Rozlehlý komplex budov pospojovaný můstky nebo krčky, s atriem pro vstup, s třídami, kabinety, tělocvičnami a jídelnou. Poslední úpravy na nové nemocnici. Děti dostaly jasný úkol. Jsou teď architektky a designéři interiéru, projektanti*ky, kteří mají navrhnout školu podle sebe, svých potřeb a přání. Přistoupí k tomu různě. Josef do učebny umístí bazén, jednu místnost nechá živým zvířatům, společně s mou pomocí osází školní zahradu zeleninovými a květinovými záhony, mezi třídy navrhne tobogán i tunel a následně odchází stavět papírový model nemocnice. Rita z počátku kreslí svoje oblíbené animované postavy do jedné z místností, ale pak začne na vybavení školy přinášet svoji optiku.

Čtěte také: Udržitelné řešení recyklace

Přestože rozlišování aktivit na „dívčí“ a „chlapecké“ ničemu příliš neprospívá, děti jsou do tohoto binárního světa socializované a vychovávané, a tak některé typy hry a trávení volného času preferují spíše dívky a jiné chlapci. Zároveň se toto dělení propisuje také do podoby veřejného prostoru, přičemž se však častěji budují místa lákavá pro kluky - typicky hřiště či skateparky. V Ritině škole nechybí duhové postýlky. Na absenci míst pro svoje vyžití tak Rita reaguje navržením tanečního sálu, kde si děti mohou půjčit hezké taneční úbory a baletit nebo zkoušet další taneční styly, nebo vytvořením místa, kde si každý může odpočinout v místnosti plné duhových postýlek v pastelových barvách. Navrhne také školní farmu, obrazárnu a místnost s plátnem, kde se děti mohou koukat na filmy.

Když mi svoje představy popisuje Bohdan, neliší se zase tolik od jeho stávající školy. Chodí do sportovní třídy. Má hodně hodin tělesné výchovy, což ho baví, stejně jako předměty, kde pracují s technologiemi. V jeho škole mohou děti využívat počítače, tablety a telefony při výuce i ve volném čase. Společně si prohlížíme Ritin návrh školy, který se od té Bohdanovy poměrně liší. Oběma se zamlouvá i to, co navrhnul*a ten*ta druhý*á. Bohdan by v Ritině škole s radostí studoval, „až na tělocvičnu, ta jen jen pro holky, nechal bych tam tu, co máme ve škole,“ a pustí se do projektování tělocvičny na futsal. Albi velmi pečlivě vytváří svůj návrh, věnuje se především společným prostorám. Školní jídelna je plná veselých dětí, je krásně barevná a poletují v ní motýli. Ve škole jsou vítány i mimolidské bytosti. Okolí i vnitřní prostředí školy umožňují, aby se žactvo mohlo zabydlet - prostory, kde tráví tak velkou část ze svého času, využívat mnohostranně a cítit se v nich příjemně a bezpečně.

Zdaleka nemusí jít jen o nejnovější a nejmodernější vybavení. Nejen to má vliv na způsob výuky, jde i o jeho uspořádání. Například zda žáctvo sedí v řadách nebo v kruhu, jestli je ve třídě prostor pro odpočinek a pro hru nebo je to jen strohá učebna. Společné prostory mají svoji společenskou funkci a mohou podporovat určité klima celé školy.

Participativní plánování ve školách

Jedním ze způsobů, jak podpořit u žactva i vyučujících pocit hlubšího zabydlení, je participativní plánování. Tedy způsob, který klade důraz na zapojení celé komunity do procesu plánování, místo toho, aby bylo rozhodnuto centrálně, direktivně. Proces participace ve školách začíná přípravnou fází, kdy školní koordinátor*ka nachystá metodické pomůcky a materiály a seznámí s nimi ostatní učitele*ky a žactvo. Bára Dvořáková, Eva Gregorová a Eva Kalová z Odboru participace Magistrátu města Brna v roce 2022 vytvořily bohatě ilustrované publikace pro základní školy. Pro první stupeň je to Brno zblízka (…objev Brno s Nelou a drakem…) a pro druhý stupeň Volání Brna (…malé nápady pro velké město…).

Pokud se škola připojí do projektu participativního rozpočtu, určí si pro celý proces koordinátora*koordinátorku. Školní koordinátor*ka následně s žactvem diskutuje a motivuje je k vymýšlení nápadů, které mají přispět ke zlepšení prostředí ve škole. Žákyně*i se učí orientovat se v ceně výrobků a služeb, pracovat s rozpočtem nebo získat podporu ostatních spolužáků*ček pro svůj návrh. Z navržených projektů vybere vedení školy postupující do celoškolního hlasování, přičemž žactvo vytvoří kampaň na úspěšné prosazení svého návrhu.

Čtěte také: Odpadkové koše a popelnice: Kompletní průvodce

Když nahlédneme do informací o vítězných projektech za poslední roky, nejčastěji se jedná o zásahy do vybavení toalet a vytvoření nebo vylepšení míst pro odpočinek a relaxaci od sedacích vaků ke stolním i sportovním hrám nebo vylepšení wifi a školního rozhlasu. Dochází tedy k podpoře projektů, které se zaměřují na zlepšení nezbytného zázemí. Každý*á si přeje konformní a kvalitní toalety, příjemné místo pro aktivní i pasivní odpočinek nebo fungující sítě, skrze které získává informace.

Snaha ukázat dětem a mládeži určitou možnost zapojení se je jistě v pořádku a na místě. O mnoho víc toho však město Brno nenabízí ani svým dospělým občanům*kám. A tak se žactvo už na základní škole správně dozví, že to jediné, co mohou v tomto městě ovlivnit jsou „sedací vaky a nové odpadkové koše na toaletách jedné školy“.

Pokud by vedení města stálo o skutečnou participaci (nejen) mladých lidí, rozvíjelo by jiné participační metody než soutěžní formát, kde vaše výhra ovlivní jednu partikularitu města, nikoliv politiky a strategie. Ačkoliv samotná architektura školních budov i design školních tříd mají na žactvo vliv, školní osnovy se vztahu společnosti a architektury nijak hlouběji a systematicky nedotýkají, jak upozorňují odbornice*íci na urbanismus, městské plánování, design a architekturu.

Iniciativy a projekty pro zapojení dětí do utváření veřejného prostoru

Svoje edukační oddělení má Centrum architektury a městského plánování v Praze, které provozuje pravidelný kroužek pro děti od 9 do 15 let Město ve tvých rukou nebo události pro děti od 7 let jako Archidílnu či Archihrátky, nebo zóna pro umění 8smička v Humpolci. Na tuto situaci reaguje iniciativa spolku Město přátelské k dětem sdružující odbornice z oblasti architektury, sociologie a pedagogiky. Kromě pořádání pravidelné konference Architektura dětem! Osvětu v podobné oblasti šíří i projekt Architekti ve škole podpořený Nadací české architektury, Fakultou architektury ČVUT a Přírodovědně-humanitní a pedagogickou fakultou TUL. Na webových stránkách, které fungují od roku 2014, je k nalezení množství výukových a metodických materiálů pro různé stupně škol.

Zapojení dětí do utváření veřejného prostoru s větším dopadem se povedlo uskutečnit v Plzni. V roce 2012 zahájila iniciativa Pěstuj prostor program Kreativní demokratická škola: žákovský program pro veřejný prostor a demokracii. V tomto projektu se žáci*žákyně z 5. a 6. tříd 21. ZŠ Plzeň pod vedením vychovatelky z družiny a za provázení externího lektorstva včetně architekta ponořili*y do principů participace. Zaměřili*y se přitom na zanedbaný prostor před svojí základkou. Žáci a žačky se přitom nevěnovali*y pouze drobným vylepšením školního prostoru, ale realizovali*y vlastní výzkum o potřebách jednotlivých skupin (např. dospělí, studující, senioři*ky, rodiče s malými dětmi, pejskařky*i) a ve veřejném prostoru vedli*y terénní šetření. Na okolí naší školy nám záleží. A iniciativa Pěstuj prostor podpořila tento žákovský projekt dalšími kroky.

Čtěte také: Třídění odpadu s Bauhaus: recenze košů

Společně s Českou komorou architektů proběhl soutěžní workshop, jehož se zúčastnily tři týmy složené z architektek*ů a krajinářů*ek. Žactvo týmům předneslo zadání, odpovědělo soutěžícím na otázky a konzultovalo jejich nápady. Z vítězného návrhu se v průběhu nadcházejících let zrealizovaly v předškolí zásahy, které nevyžadovaly stavební povolení. Dejme hlavy dohromady.

Spolek Pěstuj prostor uskutečnil svůj program i na dalších plzeňských školách. Dvě třídy z Masarykovy základní školy zapojily do hlasování o nejlepší žákovský projekt nejen žáky, ale i učitelky*e a rodiče žactva. Žáci a žákyně si vyzkoušeli*y jak vést kampaň. O projektu psali*y novinové články, točili*y videoreportáže, vytvořili*y model pro projekt otevřené zahrady a jednali*y o realizaci s převorem kláštera. Projekt byl rovněž představen na konferenci pořádané městem.

Tato iniciativa vzešlá od žactva se za podpory školy, spolku Pěstuj prostor, příslušné městské části i dominikánského kláštera přerostla do proměnných procesů na celém Jiráskově náměstí v Plzni, ke kterému klášterní zahrada přiléhá. Jak popisuje Marek Sivák, v roce 2019 na tuto iniciativu navázali*y další žáci*kyně, kteří se opět zapojili*y do šetření o potřebách dětí a dospívajících při užívání veřejného prostoru. Spolek Pěstuj prostor dlouhodobě usiluje o propojování všech skupin společnosti s odborníky*icemi i studujícími specializovaných oborů (architektura, krajinářství) a základními i středními školami při obnovách a zásazích do veřejného prostoru Plzně.

Zeptala jsem se Marka Siváka, zda zaznamenal vliv participativních programů na vztah žákyň*ů k veřejnému prostoru, zda o něj a o svět kolem sebe mají větší zájem. „Vím například, že jedna z žaček Masarykovy ZŠ, která se podílela na projektu klášterní zahrady na Jiráskově náměstí, který pak také pokračoval, se ještě několik let po odchodu na střední vracela jako moderátorka na tradiční akci Masarykovy ZŠ Víkend otevřených zahrad v klášterní zahradě, kterou škola díky projektu Kreativní demokratické školy nastartovala a dodnes v jejím pořádání pokračuje. Též vím o dalších žácích jiných škol, že se pak samostatně angažovali ve veřejnoprostorových tématech, například Papírenského parku.

Uvedené příklady z Česka nejsou zdaleka vyčerpávající. V dnešním propojeném světě můžeme jednoduše skrze knihy, videa nebo webové stránky s materiály načerpat mnoho zdrojů, inspirací a informací o tom, jak dětem architekturu zprostředkovat a jak je zapojit. Ať už zvolíme jakoukoliv cestu, nakonec zjistíme, že ne-zapojování dětí a mládeže do péče o veřejný prostor vede k důsledkům, které kolem sebe můžeme vidět i bez hlubšího průzkumu. Stále méně dětí tráví čas s vrstevníky tváří v tvář - místo toho se pohybují v prostředí sociálních sítí. Mít kde trávit čas ve městě. Ať už je mi 8 nebo 80 let.

Místo kritizování dětí a dospívajících za jejich chování bychom se měli*y zaměřit na hledání způsobů, jak je zapojit do proměny veřejného prostoru v okolí jejich škol či domovů. Tato místa jim často nenabízejí atraktivní možnosti trávení volného času kromě sportovišť nebo dětských hřišť. Participace dětí ve veřejném prostoru ale není jen nástrojem pro zlepšení škol či městských čtvrtí - je to především investice do budoucnosti.

tags: #bauhaus #ivanovice #odpadkove #kose #sortiment

Oblíbené příspěvky:

• DIY držák do dílny
• Vliv dopravy na ovzduší v Praze
• Jaroslav Vacek a rok 1968
• Emise vozidel
• Fosilní Paliva: Srovnání