Environmentální management: Pracovní postupy a normy

Každý podnik usiluje o získání a udržení svých zákazníků, což je vzhledem k sílící domácí i zahraniční konkurenci nelehký úkol. Trh vytváří stále přísnější požadavky a šanci na přežití má jen ten, kdo je s těmito požadavky schopen držet krok. Požadavky na systém environmentálního managementu (EMS) jsou v celosvětovém měřítku zahrnuty do norem řady ISO 14 000. Specifické požadavky na zavedení a provoz systému environmentálního managementu v rámci Evropské unie (EU) uvádí Směrnice Rady EU č.

Normy a směrnice

První normou pro systémy environmentálního managementu se stala v roce 1992 Britská norma BS 7750. Britská norma se stala vodítkem pro stanovení Programu environmentálního managementu a auditů (EMAS). Od roku 1993 platí Nařízení Rady ES č. Od svého britského předchůdce se nová norma odlišuje především v požadavku na podávání zpráv veřejnosti. To klade ze strany organizací zvýšené nároky na organizační i ekonomické zabezpečení. Od roku 1997 existuje norem řady ISO 14 000 v české verzi, tj. Řada norem ISO 14 000 úzce navazuje na normy ISO 9 000 z oblasti zabezpečení jakosti. Obě řady norem jsou pak výsledkem dlouholeté práce výboru Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), který sdružuje zástupce téměř 90 států.

Zavedení systému environmentálního managementu

Prvým krokem k úspěšnému zavedení systému environmentálního managementu je rozhodnutí vedoucích pracovníků organizace. Zcela výjimečným případem je iniciativa některého z vedoucích pracovníků organizace. Ať jsou již motivy k rozhodování jakékoli, je nezbytné, aby zavedení systému získalo podporu vedení skutečnou, nikoli jen formální. Současně musí padnout i strategické rozhodnutí o požadavcích na certifikaci podniku. Tedy, zda a kým certifikovat. Při tom je potřeba zvážit odvětvová a teritoriální specifika. Řada zemí nebo průmyslových odvětví uznává za "platné" certifikáty pouze od určitých certifikačních organizací.

Jakýkoli systém lze zavádět samozřejmě bez pomoci externích spolupracovníků. Je však třeba zvážit, zda výsledná úspora převáží výhody spolupráce s externím partnerem. V případě, že organizace (zejména malé) nedisponují dostatkem finančních prostředků na poradce, mohou využít jejich služeb formou "coachingu", při kterém poradce navštěvuje organizaci jednorázově (cca 3-4 x podle potřeb a postupu projektu). Nebo skupina malých organizací téhož odvětví vytvoří sdružení a zavádí projekt v jednotlivých etapách současně.

Proč využít poradce?

Patří mezi nejběžnější důvody, proč podniky využívají poradce. Manažer má pocit nejistoty, protože nemá dostatek informací, v podniku roste kritika a neklid. Když se obrátí na poradce, je to jako když jdeme k lékaři. Někteří vedoucí pracovníci úspěšných podniků si poradce pozvou jako donora dalších nápadů a námětů. Poradce má pověst vynikajícího odborníka a tak je vždy naděje, že nám řekne něco, co nevíme. Někteří vedoucí pracovníci, a není jich málo, chtějí mít poradce jako alibi. Pokud něco jde špatně, pomalu, nebo vůbec ne, může za to poradce. Ten se vymění snadněji než příslušný odpovědný pracovník. Často chce vedoucí pracovník tím, že najme poradce, dokázat, že se problémem vážně zabývá. Chce zprávu, nic s ní však neudělá. Jakýkoli systém řízení lze tak v podniku zavést "papírově", nikoli reálně. Naštěstí je v převážné většině případů využití služeb poradců zcela jasně motivováno odhodláním podniku zlepšit výkonnost a dosahované výsledky. V moderní filozofii poradenství se učení klienta stále častěji považuje za významný důvod pro spolupráci s poradcem.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Výběr poradce

Termín "poradce" lze použít na všechny osoby nebo organizace, které radí, jak rozhodovat. Většina poradců nemusí disponovat žádným zvláštním osvědčením o způsobilosti k vykonávání poradenské činnosti. Žádné z těchto osvědčení není ještě zárukou, že nám poradce něco skutečně poradí. To, že si podnik vybere při zavádění systému environmentálního managementu poradce neznamená, že na ně tento úkol přenese. Za prvé, poradci nemohou mít znalosti, které je možno získat dlouholetou praxí v příslušném oboru. Za druhé, i kdyby takové praktické zkušenosti měli a byli schopni předložit nejlepší strategické myšlenky a plány, vedení podniku a jeho pracovníci by mohli návrhy ignorovat nebo je přímo sabotovat jen proto, že se na jejich přípravě nepodíleli.

Pro výběr poradce neexistují žádná univerzální a standardní kritéria. Každý klient si definuje vlastní kritéria, vyjadřující očekávání firmy a zkušenosti, které firma již spoluprací s poradci získala. Je to základní podmínka pro výběr. Nebudou-li klienti slevovat v otázkách integrity a etických standardů, bude možno mnohem snadněji zodpovědět mnoho otázek a vyhnout se mnoha problémům. Jistá poradenská firma si tak například "koupila" zakázku na zavedení EMS v jednom z významných průmyslových podniků. Nekompetentnost vedení podniku, které umožnilo manipulaci s výsledky výběrového řízení, se projevila i nedostatečnou podporou projektu. Poradenská firma, která si zakázku "koupila", nedisponovala kvalitním know-how.

V praxi je třeba odlišit odbornou způsobilost poradenské firmy a individuálního poradce. Vždy je třeba mít na paměti, že profesionální způsobilost všech poradců firmy nemůže být stejná. Klienti by se měli seznámit přímo s příslušným poradcem, který bude působit v jejich podniku. Je třeba tedy zvážit: dosažený stupeň vzdělání poradce, další školení, kurzy, stáže, délka a druh praxe v poradenství, reference klientů, publikované knihy a články atp. Vztah k poradci je vztahem mezi lidmi, ne vztahem mezi organizacemi. Tento vztah se především zakládá na vzájemné důvěře.

Koncepce projektu v zavádění systémů řízení bývá zpravidla u všech poradenských firem obdobná. Přesto řada poradců je schopna dokladovat na příkladu již realizovaných projektů i unikátní řešení určitého problému. Poradce musí být schopen dodat to, co slíbil. Dodržení domluvených termínů je naprostým základem pro spolupráci mezi klientem a poradcem. Poradce musí být rovněž schopen pružně reagovat na cizí prostředí. Zvláště důležité je to při využití služeb zahraničních poradců. Ti mnohdy neznají místní prostředí (v oblasti EMS se to týká zejména legislativy) a je tedy praktické se pro realizaci projektu spojit s domácím poradcem v součinnosti se zahraničním. V některých případech si realizace projektu vyžaduje přítomnost specialistů (v případě EMS například na prevenci znečištění, havarijní připravenost nebo jednotlivé složky životního prostředí).

Výdaje na poradenské služby při zavádění EMS se řádově zpravidla neliší. Za obdobnou cenu jsou však v některých případech nabízeny služby současně zahraničního experta v součinnosti s domácím poradcem. Je-li nabízená cena významně nižší, než je nabídkový průměr, je třeba zvážit následující: je to obvyklá cenová politika poradce, nebo dělá výjimku, aby dostal vaši zakázku? Proč potřebuje sáhnout k této výjimce? Má jeho firma potíže nebo je to jen marketingový trik? Pověst poradce nebo poradenské firmy je dána tím, jak se na ni klienti a celá veřejnost dívají. Je dobré si uvědomit, že se asi nenajde firma, která má zcela čistý image. Pověst firmy ovlivňuje často její vlastní reklamní kampaň.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Kritéria pro vyhodnocení návrhů

1. Podmínky zadání představují klientovu definici problému a jeho představu o pomoci, kterou očekává od poradce.
2. Vedení organizace musí mít zcela jasnou představu o financování a řízení projektu.
3. Znamená výběr skupiny poradců, kteří budou osloveni. V praxi, pokud výběrové řízení nepodléhá zákonu č.
4. Kandidáti do užšího výběru jsou písemně vyzváni k předložení nabídek.
5. Poradci potřebují k vypracování nabídky dostatečný časový prostor. Za čas pro vypracování nabídky lze považovat 1-3 měsíce. Je-li součástí výběrového řízení návštěva poradců v podniku, lze to považovat za významný zdroj informací o zpracovatelích nabídky.
6. Kritéria pro vyhodnocení návrhů by měla být jasně definována. Každé kritérium lze oznámkovat od 1 do 100 a určit, že vyhovující budou například hodnocení od 60 a více. Každému kritériu bude přiřazena váha podle důležitosti. Největší důležitost je přikládána zpravidla plánu práce, resp.

Většina domácích poradců má zpravidla velmi dobrou odbornou úroveň. Nejčastěji jsou to specialisté na ochranu životního prostředí, v některých případech specialisté na systémy jakosti. Pokud se v zavádění systému vyskytnou závažné překážky, nemusí to vždy být z jejich viny. Někteří z nich nedisponovali kvalitním know-how, neovládali užití základních poradenských nástrojů nebo nebyli schopni pružně reagovat na vývoj podmínek.

• Úvodní přezkoumání realizovali poradci "externím" způsobem. Do projektu nezahrnuli interní pracovníky a metodicky postupovali tak, jak byli zvyklí například z "privatizačních" auditů.
• Zpracovali veškerou dokumentaci I. a II. vrstvy sami a klientovi pak předložili "stoh" papírů.
• Organizace se zavedeným systémem jakosti si najala téhož poradce, který jim pomáhal tento systém zavést i pro EMS.
• Organizace si objednala zavedení systému "na klíč". Pracovníci nebyli do projektu takřka zahrnuti.

Úvodní přezkoumání

Cílem úvodního přezkoumání je zjistit výchozí stav organizace při zavádění EMS a, v optimálním případě, rovněž maximum údajů o provozu organizace. Norma ČSN EN ISO 14 001 neudává žádné podrobnosti týkající se úvodního přezkoumání stavu péče o životní prostředí v organizaci. V praxi se s úspěchem používá postup vypracovaný na základě metodiky Wiener Institut für Ökologische Wirtschaftsforschuz. Tento postup spočívá ve zpracování podrobného checklistu a jeho vyhodnocení, prostudování písemných podkladů, provozu podniku a rozhovorů s příslušnými pracovníky. Organizace v některých případech používají rovněž program vlastního hodnocení (Environmental Self Assessment Program, ESAP). Jedná se o obecnou osnovu šestnácti principů.

Dalším z nástrojů užívaných pro vlastní hodnocení podniku je mezinárodní environmentální bodovací systém (International Environmental Rating Systém, IERS). Ten spočívá v bodovacím systému složeném z 18 okruhů rozdělených na podskupiny. Další etapy zavádění systému environmentálního managementu vychází z výsledů úvodního přezkoumání. Nejprve organizace stanoví zásady ekologické politiky. Již v úvodním posouzení, nebo v samostatné etapě navazující na něj, organizace zjistí své environmentální aspekty.

1. 1.
2. 2.
3. 3.
4. 4.

V praxi se s úspěchem používá v této etapě nástroje hodnocení nazvaného FMEA (Failure Mode and Effects Analysis), tedy analýzu příčin a následků vad. Ta se běžně používá v rámci systému jakosti a její modifikovaná forma pro životní prostředí je organizacemi snadno akceptovatelná. Na základě výsledů úvodního přezkoumání a rámce daného environmentální politikou organizace dále definuje své cíle a záměry v určitém časovém horizontu. Jakým způsobem bude dosaženo stanovených cílů udává program EMS. Jedná se o soubor opatření s jasně definovanými termíny plnění a odpovědností za jejich plnění. Příkladem může být: zavedení programu čistší produkce do 45.

Dokumentace systému

Jedním z prubířských kamenů zavádění systémů environmentálnmího managementu je dokumentování systému. Postupy a procesy musí být jasně definovány, dokumentovány a aktualizovány. Ve vrcholu pomyslné pyramidy dokumentace stojí příručka environmentálního managementu, která popisuje prvky systému. Druhou vrstvu tvoří směrnice (například dokumentování systémových prvků, dokumentování funkčních prvků, dokumentování péče o složky životní prostředí atp.) a třetí vrstvou jsou pracovní postupy (například pracovní postup nakládání s odpadem). Důležitou etapou v zavádění EMS je školení a motivování zaměstnanců. Prolíná se všemi kroky zavádění: od úvodního informování vrcholových pracovníků organizace, školení řadových pracovníků až po školení interních auditorů.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Fáze implementace často vyžaduje zvýšené investiční nároky (například na instalaci měřících a monitorovacích zařízení). Součástí této etapy jsou kontrolní a nápravná opatření. Audity mohou být prováděny interně i externě a mohou být zaměřeny na plnění prvků normy nebo na specifické oblasti - např. V předem stanovených časových intervalech musí vedení organizace provádět přezkoumání systému tak, aby byla zajištěna jeho trvalá vhodnost, adekvátnost a účinnost. S ohledem na výsledky auditů se vedení organizace musí zabývat potřebou změny environmentální politiky, cílů a záměrů atp.

Informování veřejnosti

Povinnost informovat veřejnost o stavu péče o životní prostředí je zakotvena ve směrnici EU 1836/93 EMAS. Norma ČSN EN ISO 14 001 nepožaduje povinné poskytování informací o stavu péče o životní prostředí v organizaci. Řada vyspělých organizací, a to i těch, které EMS/EMAS ještě nezavedly, publikují každoročně své zprávy o životním prostředí. Tyto zprávy slouží k propagaci organizace, k informování veřejnosti i jako zdroj informací pro podniky téhož průmyslového odvětví. Lze je tedy do jisté míry použít jako nástroj "benchmarkingu", tedy k porovnání profilu organizace s profilem jiných srovnatelných organizací nebo s určitými průměrnými ukazateli profilu v daném průmyslovém odvětví. I v této oblasti se však blýská na lepší časy. Na národní i mezinárodní úrovni existují organizace, které se standardizací zpráv zabývají.

Již úvodní přezkoumání stavu ochrany životního prostředí v organizaci často naznačí velké možnosti snížení finančních výdajů. Systém environmentálního managementu je vztažen na pracovníky všech úrovní řízení podniku. Péče o životní prostředí se tak účastní všichni zaměstnanci. Slabé body výroby z hlediska ochrany životního prostředí bývají nejčastějšími příčinami vyšších nákladů na výrobu, a tedy i výsledné ceny výrobku. Značný potenciál ke snížení nákladů na výrobu bývá v oblasti nakládání s odpady. Rovněž v oblasti nakládání s vodami se skrývá značný potenciál k úsporám. Zavedením EMS u jednoho z nejvýznamnějších německých producentů minerálních vod se podařilo díky novým procesům v oblasti čištění vody použité při vymývání l...

tags: #environmentalni #management #pracovni #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně vyříznout otvor pro koš?
• Vliv odpadu na Youtube scénu
• Témata seminárních prací – příroda a ekologie
• Obnovitelné zdroje a tepelná čerpadla
• Zázraky přírody a EDA