Environmentalni maxima: No deal? Výzvy a perspektivy obnovitelných zdrojů energie

11.03.2026

Globální oteplování téměř jistě překročí 1,5 stupně Celsia, uvedl předseda Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) Jim Skea na zahájení konference COP30.

V brazilském městě Belém se koná setkání desítek tisíc politiků, diplomatů, vědců, ekologických aktivistů či zástupců domorodých obyvatel z asi 160 zemí světa. Podobně nahlíží na stav klimatu také předseda konference COP30 a brazilský diplomat André Corrêa do Lago.

Podle Světové meteorologické organizace (WMO) bude letošní rok pravděpodobně druhým nebo třetím nejteplejším od průmyslové revoluce. Posledních 11 let (2015 až 2025) bylo nejteplejších od začátku měření před 176 lety, přičemž roky 2023, 2024 a 2025 byly třemi nejteplejšími z nich.

Takto masivni bezprecedentni globalni problem proste nejde resit nejednotnymi rozhazovacnymi lokalnimi nastroji vnucovanymi jednotlivymi vladami, ktere jsou navic jen docasne u moci.

Jsou nutné dva kroky: Nejen omezit nárůst obyvatel ale i zajistit dostatečné, nepřerušované stabilní a levné zdroje energie, což je jaderná nyní, štěpná snad brzo syntézní. Ano, jaderna energetika by mela byt zakladem. Soucasne ale musi byt systematicky tlak na uspory. Toho lze dosahnout jen tak, ze budou neobnovitelne zdroje vyrazne zdrazeny zpoplatnenim a lidem se ponecha vice penez, aby si sami upravili spotrebni kose a meli na to penize.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Podle šesté zprávy IPCC by teplota mohla stoupnout o +5,7°C do konce století, pokud by na to lidstvo mastilo úplně. S nárůstem globální teploty o +1°C se teploty v extrémech zvýší o 8 - 10°C. Dříve ojedinělé vlny veder jsou dnes daleko častější a teploty mají výrazně vyšší.

Jak oteplování, tak vyšší koncentrace CO2 jsou snad jevy, u kterých převažují pozitivní důsledky. Pokiaľ si priznáme fakt, že Malá doba ľadová trvajúca až do roku 1850 bolo veľmi chladné obdobie počas Holocénu, tak naozaj súčasné oteplenie je prínosom, hlavne v stredných zemepisných šírkach. Je úplne isté, že podobný chladný klimatický výkyv by aj dnes spôsobil obrovské problémy.

CO2 je zdánlivě super, pže kytky mají co žrát, jenže to je úvaha žáka základní školy. Přitom na Zemi přibývá zeleně a díky hnojivému účinku CO2 máme o 10% vyšší výnosy. Fytoplankton zvládá adaptaci na vyšší kyselost během roku, jinde to může trvat déle, ale můžeme být klidní - oceán nezůstane mrtvou vodou, ale bude v něm dostatek života.

Kolébka tohoto technického zázraku - Evropa, je logicky vývojově nejdál a uvědomuje si to a dokáže dělat skutečně praktické kroky a emise stahuje poměrně úspěšně. Cesta (tak to vidím já) je pouze a jenom v technologickém pokroku + zajištění funkčního průmyslu, jedno bez druhého jaksi nejde: na technolog. Až teprve technolog pokrok dožene možnosti klasického fosilního průmyslu totiž můžete změnit trajektorii, obrátit se na cestu uhlík. neutrality, dříve ne.

Teplota jistě překročí 1,5 st, s tím nic neuděláme, ale cesta existuje, ví o ní i Fialova vláda= proboha neopuštění cíle Green Dealu, vidět nějakou perspektivu, nikoli ale do r. 30, nikoli si stavět nesmyslné nesplnitelné naivní cíle, zákazy, povolenky, pokuty= kolaps průmyslu - tak takhle určitě ne!

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Ide o to, že len určitá časť vedcov sa bojí otepľovania, alebo skôr toho že prídu o zamestnanie. A věda se bojí oteplování. Já to vidím takto: člověk natolik změnil planetu vzhledem k oteplení, že doba ledová vůbec přijít nemusí, ev. (lépe řečeno) od doby doby ledové se Země natolik změnila, že nemůžete srovnávat. Změnila se směrem k poušti, vysušování a oteplování, nikoli směrem k ochlazování.

Pokud by lidé okamžitě přestali pálit fosil, oddálí se nástup další boby ledové o asi 15 tisíc let. Jaké budou mít vliv emise uhlíku na klima, je podrobně popsáno v šesté zprávě IPCC.

Dne 28. října 2025 vynesl Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“ nebo „Soud“) rozsudek ve věci Greenpeace Nordic a další proti Norsku - další zásadní rozsudek v oblasti ochrany klimatu.

Ve středu 5. listopadu 2025 vyhlásil Ústavní soud nález, kterým zamítl ústavní stížnost ve věci tzv. české strategické klimatické žaloby. Tzv. česká klimatická žaloba byla podána v dubnu 2021 k Městskému soudu v Praze. Na straně žalobců stál spolek Klimatická žaloba ČR, obec Svatý Jan pod Skalou, a několik dalších osob včetně lesníků a sedláků.

23. července 2025 vydal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (dále též „Soud“) Poradní stanovisko č. 187 o povinnostech států v oblasti klimatické změny, jehož obsah je z pohledu klimatického práva doslova revolucí.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Vrchní soud v německém Hammu vynesl 28. května konečný rozsudek v klimatickém případu Lliuya v. RWE. Jeho hlavní poselství zní, že velcí emitenti skleníkových plynů mohou být u německých soudů pohnáni k soukromoprávní odpovědnosti za škody způsobené změnou klimatu - byť zrovna v tomto konkrétním případě se to nepodařilo.

Dne 12.listopadu 2024 vydal odvolací soud v Haagu dlouho očekávané rozhodnutí ve věci Milieudefensie et al. v Royal Dutch Shell (často označované jako “případ Shell”). Soud tuto povinnost dovodil na základě nizozemského deliktního práva a jeho výkladu za pomoci právně nezávazných mezinárodních nástrojů.

Finanční sektor je stále více považován za klíčovou hnací sílu při urychlování přechodu k udržitelnosti a klimatické neutralitě.

Ve Francii bylo před třemi lety zahájeno soudní řízení proti francouzskému gigantu provozujícímu maloobchodní síť na základě namítaného nedostatku náležité péče v jeho dodavatelském řetězci, konkrétně při prodeji hovězího masa a dopadu těchto aktivit na odlesňování v Brazílii a Kolumbii.

Koncem září byly odsouzeny dvě klimatické aktivistky z organizace Just Stop Oil, které v roce 2022 polily polévkou obraz Vincenta van Gogha Slunečnice visící v londýnské Národní galerii.

Aktuálně média přinášejí zprávy, že v České republice narůstá počet instalací fotovoltaiky, ale nezvyšuje se kapacita větrných elektráren. Současně platí, že energie ze slunce a větru má být klíčovým opatřením na cestě k dekarbonizaci.

Ač klimatická změna negativně působí na lidskou populaci obecně, je známým faktem, že některé skupiny obyvatel jsou vůči jejím důsledkům náchylnější. Mezi takové skupiny patří i osoby se zdravotním postižením, jejichž specifické potřeby v některých případech komplikují jejich adaptaci na měnící se podmínky.

Evropský soud pro lidská práva vydal v úterý 9. dubna 2024 rozhodnutí ve třech ostře sledovaných klimatických stížnostech, které k němu podali mladí Portugalci, francouzský exstarosta a švýcarské seniorky.

V druhé polovině února skončilo meziresortní připomínkové řízení resp. veřejná konzultace ke třem zásadním koncepčním dokumentům, které se vztahují k řešení změny klimatu. Jde o návrh aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice (POK; její současná podoba vychází z verze schválené usnesením Vlády ČR č. 207 ze dne 22. 3. 2017), a to pro období 2024 až 2050. Všechny tři dokumenty se věnují potřebné dekarbonizaci, nízkouhlíkovým technologiím a proměně energetického rámce ČR.

Zákonodárci státu Utah v USA přijali v lednu 2024 zákon, který obsahuje následující ustanovení: „Žádný orgán státu nemůže uznat nebo přidělit právní subjektivitu umělé inteligenci, neživému objektu, vodní ploše, území, nemovitosti, atmosférickým plynům, astronomickému objektu, počasí, rostlině, zvířeti ani žádnému jinému členu taxonomické oblasti mimo lidské bytosti.“

Dne 17.1.2024 Evropský parlament schválil změny směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o právech spotřebitelů, které mimo jiné souvisí s climate-washingem a trvanlivostí výrobků. Zakazují se tvrzení o „klimatické neutralitě“ výrobků a služeb opírají se o uhlíkové kompenzace (tzv. offsety). Cílem změnové směrnice je zajistit spotřebitelům jasné, relevantní a spolehlivé informace o výrobcích a službách. Tím jim umožnit informovanější rozhodování o nákupech a podpořit udržitelnou spotřebu.

Česká Republika dodržela k roku 2020 národní závazky ke snížení emisí u všech stanovených znečišťujících látek. Oproti tomu emise NH3 a PM2,5 v posledních dvou letech stagnují a hodnoty NOx se v roce 2021 oproti roku 2020 zvýšily.

Letošní podzim sice není nijak extrémní, ale stabilní průběh počasí, který se drží od září, ukazuje jeden z hlavních problematických bodů Energiewende. Německo má v současné době instalováno přes 40 GW ve slunci a 50 GW ve větru. Jeho potřeby se pohybují mezi 50 až 80 GW, konkrétní hodnoty závisí na tom, o který den v týdnu a kterou fázi dne jde.

Slunce je nyní v takové fázi roku, že dodává jen málo elektřiny. Ale to se týká pouze dvou hodin kolem poledne, pak to rychle padá dolů a mezi 16 hodinou odpolední až 7 hodinou ranní ani ťuk. Pomůže to k vykrytí maxima ve 12 (ale jen částečně), ale pak už fotovoltaika nic nedá. Většinou se pohybuje poskytovaný výkon v mezích od 1 GW do 10 GW. Takže je tu možnost, že nejméně tři měsíce fotovoltaika s větrem dají jen velmi malou část produkce nejen německé elektřiny. Výroba je dominována klasickými zdroji.

Pokud by chtěli mít Němci za letošního charakteru počasí vyšší celoroční podíl OZE, museli by na jaře energii uložit a na podzim využívat (a ukládat by bylo nutné množství energie v řádu měsíční potřeby). A to je opravdu technologicky nepředstavitelné.

V základním režimu celou dobu běží jaderné zdroje (tmavě šedá), zdroje na hnědé uhlí (hnědá), částečně i na černé uhlí (černá) a někdy i část plynových zdrojů (světle modrá). Celé září, říjen a teď i v listopadu zachraňují nízkoemisní produkci v Německu zbývající jádro, biomasa a voda, které fungují celou dobu v režimu základního zatížení a dodávají dohromady 17 GW (jádro 10 GW, voda 2 GW a biomasa 5 GW). Německou produkci elektřiny však nyní dominují uhelné zdroje, které fungují téměř celou tuto dobu v režimu základního zatížení a zajišťují okolo 30 GW.

Při současném charakteru počasí by Německu nepomohlo ani, kdyby měla celý potřebný výkon ve větru (tomu už se blíží), celý potřebný výkon ve fotovoltaice (taktéž), celý potřebný výkon v přečerpávačkách (absolutně nereálné). Stejně by muselo mít celý potřebný výkon ve fosilních zdrojích a ty by teď zase fungovaly dlouhodobě v režimu základního zatížení.

Velice zajímavá je také situace v květnu, což je měsíc ideální pro fotovoltaiku. Instalovaný výkon ve fotovoltaice se blíží tomu, který je potřeba. Takže o poledni může veškerou potřebnou produkci zajistit fotovoltaika.

Jestliže už nyní má Německo výkon ve slunci srovnatelný s potřebným, tak v případě instalace jeho několikanásobku to povede k značně problematickým důsledkům. V květnu kolem poledne bude mít několikanásobek výkonu oproti potřebnému. V případě instalace násobku potřebného výkonu se bude muset velká část fotovoltaiky vypínat. V noci však bude při libovolném instalovaném výkonu produkce z fotovoltaiky nulová. Většina fotovoltaických elektráren pak bude v Německu pracovat pouze v době, kdy slunce svítí tak napůl a v době nejlepších podmínek budou vypnuty.

Z popsané situace je vidět, že i se vzrůstajícím instalovaným výkonem fotovoltaických a větrných zdrojů se budou stále střídat období s různým charakterem. V jednom bude Německo zaplavovat okolí přebytky větrné a fotovoltaické elektřiny a bude muset stále větší část těchto zdrojů v té době vypínat. V druhém pak budou větrné a solární zdroje dodávat stále minimum elektřiny.

Současný problém s dodávkami elektřiny, která nastala bezvětřím a slabými dodávkami větrných turbín v Německu, Dánsku, Velké Británii a dalších evropských státech, zvyšuji ještě dva faktory: Nedostatek vody v evropských vodních zdrojích a hlavně výpadek dvaceti z 58 francouzských jaderných bloků. Ty jsou odstaveny kvůli kontrole některých komponent vyrobených konkrétními firmami, které by mohly mít větší obsah uhlíku v oceli, než je požadováno.

Na francouzských jaderných elektrárnách je hodně závislá Itálie i Velká Británie. Francie je v normální situaci vůbec největším exportérem elektřiny, který vypomáhal hlavně v podmínkách, kdy nefoukalo a nesvítilo slunce. Naopak v chladných zimních měsících v případě větrné situace odebírala Francie z Německa velkou část větrných přebytků.

V této situace má Německo výhodu. To muselo počítat s tím, že někdy nesvítí a zároveň nefouká a musí pokrýt veškerý potřebný výkon fosilními zdroji. Má tak dostatek těchto zdrojů. Vybudovalo už také většinou uhelné bloky, které mají nahradit jaderné, které se budou do konce roku 2022 vypínat.

Zároveň však musí běžet i zdroje udržující stabilitu sítě. Pokud tak ještě fouká, dostává se cena na burze s elektřinou do záporných hodnot (modrá křivka a stupnice napravo). Obnovitelné zdroje (zelená plocha) však i v tomto případě dodávají menší část elektřiny než klasické (modrošedá plocha).

Francie je na tom mnohem hůře. V normální situaci, která byla řadu desetiletí, potřebovala zálohovat vždy jen několik jaderných bloků. Nepočítala se situací, kdy má v zimě odstaveno více než deset bloků. V současné době, kdy navíc klesá teplota, má Francie s udržením dostatku elektřiny hlavně ve špičkách problém.

Současná situace ukazuje, jak se bude vyvíjet situace v Evropě, jestliže se prosadí odklon od jádra. Bude pak potřeba postavit místo jaderných bloků fosilní. I v případě extrémních instalovaných výkonů ve větru a fotovoltaice budou poměrně dlouhá období, kdy budou tyto fosilní zdroje v produkci dominovat. A to až do doby, než se podaří zásadní technologický průlom v masivním ukládání energie. Kdy k tomu dojde, je otázka velmi otevřená. Nedá se však čekat v nejbližších desetiletích.